Madelisi komentáře u knih

Byly části, ze kterých jsem byla nadšená. Ty ale vystřídaly slabší pasáže - převážně Jakeovy vzpomínky a úvahy. Místy jsem nesnášela Alici. Nelíbilo se mi, jak se chovala.
Konec nekonec - oceňuji ukázání hlavního padoucha, Jakeovo negentlemanské gesto - "koneckonců nejsem její manžel", napětí, co se stane. Ale nakonec vše bylo překombinované a nelíbí se mi, že nevím, jak vše dopadlo.

1 11.01.2020

Líbilo se mi mnohem víc než Lovec čarodějnic. Případ přesně podle mého gusta, okořeněno trochu více osobním životem Bridget (pěkný kontrast šlechtična versus obyčejná vdova).
Poprava krále a návštěvy Toweru jsou pěkně zakomponované v ději. Líbí se mi idea porodní báby, která všechno vyřeší. Dále zde je rehabilitováno slovo klepna, ale nemusela jsem si zase mnohokrát číst o tom, že si Bridget něco mumlá pod vousy. U ženy mi zní toto spojení zvláštně.

1 29.12.2019

Jako čtenář historických detektivek nejsem zklamaná. Téma je originální, postavy dobře vymyšlené, děj napínavě plyne. Bohužel se mi nelíbilo, jak má hlavní hrdinka moc krve na rukou, až jsem tak trochu hlavního padoucha politovala. Potrestat zasloužil, ale ne tímto způsobem.

1 22.12.2019

Poprvé jsem o knize slyšela na konci Listování během reklamy na příště. Letos při hledání témat knih do čtenářské výzvy jsem na ni opět narazila a uvědomila jsem si, že to asi bude ona.
První půlka se mi moc líbila, historické příklady byly moc pěkně přirovnány k současnosti. Když se historie vyčerpala a zůstala pouze současnost, tak knize došla šťáva. Při radách, jak nenaletět, se stále opakovalo jenom jinými slovy to samé dokola.
A chybělo mi vysvětlení, proč někdo vytváří dojem, že světu vládnou ještěří lidé.

1 14.11.2019

Potěšilo moji romantickou duši. Dva sympatičtí hrdinové v kulisách 1. světové války. Navíc v oblasti, se kterou si my boje příliš nespojujeme.
Pěkný pohled na Turecko, musela to být v dané době zajímavá země.
Jak se Claire zamilovala do Jamieho, či jak získala přítelkyni - moc náhod, moc zjednodušeně, ale díky vedení autorky tomu věřím. Jsem ráda, že se Claire i Jamie znovu setkali (je náhoda, že se jmenují jako ústřední pár v Cizince?). Moje druhá kniha po Tajemství parfému.
Pěkný bonus využívání ptačích jmen - netušila jsem dřív, co daná příjmení znamenají.

1 04.11.2019

Dočetla jsem, líbilo se mi, ale zároveň se cítím tak trochu rozpačitě.
PŘÍBĚH
Spokojenost, originální doba - Francie začátku 15. století se u nás moc neobjevuje. Originální nápad, spiknutí sklářů za účelem udržení řemesla je kouzelné.
PROVEDENÍ
Hádanky baví do jisté míry. Bylo jich dost, ke konci jsem se už jenom nechala vést (čtenářskému zážitku to nevadilo).
POSTAVY
Hlavní hrdinka je skvělá a sympatická. Nicméně jsem měla problém uvěřit vztahu s rytířem Bayardem. Tak dlouho jsou od sebe a stále se chtějí. Sok hrdině skončil, jak si žádají pravidla žánru, ale abychom se nedozvěděli osud Heloise a Bayarda. Jejich příběh měl buď skončit o kapitolu dřív, nebo měl dostat ještě jednu kapitolu.

Zaujal mě popis dalších osudů dalších postav - chyběl mi tam jenom chytrý Provázek.

1 22.10.2019

Romantický příběh v pěkných kulisách historické výrobny parfému. Hvězdička dolů za to, že nebylo dokonale vysvětleno, proč že se Fleurette za Aymeryho nechce provdat.

A teď vážně - velice se mi líbilo, jak stránkami postupně prosvítala sílící ženská emancipace a mužští vizionáři, kteří věděli, že se po válce nevrátí čas mužů.
Konec byl pěkný, vůbec mi nevadí, že jsem se nedočkala svatby, zde plně přijímám představivost.
Hvězdička navíc za popis parfémů a jejich složek. Hned jsem se začala dívat jinak na ten flakonek s voňavou vodičkou, když ji nanáším.

1 21.09.2019

Pěkná oddechovka, u které se nemusí myslet a je třeba se nechat pohánět dějem.
Když se člověk zamyslí, tak dojde k závěru, že je vše nesmírně překombinované. Zničit celý svět? A nacisté čekající na příležitost se znovu vynořit? To je jak zápletka ze starých časů.
Plusové body nicméně dostává Jaeger a jeho tým supermanských bývalých příslušníků speciálních jednotek.

1 14.09.2019

Dva přátelé, bývalí milenci zemřelé Molly, nemají rádi jejího dalšího milence, ministra zahraničí. A všechny tři nesnáší Mollyin manžel.
Jak Clive skladatel, tak Vernon šéfredaktor jsou nesmírně nesympatické postavy, až moje sympatie dostal ten, o kom si podle nich mám myslet, že je morální bídák.
Čte se až na pasáže tvoření symfonie moc dobře, na konci je zvrat s velkým Z. Doufám, že v Holandsku už mají jiné zákony, jinak aby se tam člověk bál jet.
Zde se pozná mistrovství autora na pár stránkách popsat dost časového úseku a děje.

1 08.09.2019

Zajímavé téma, které není popsané povrchně, ale jde do hloubky. Místy se hůře čte, zvláště když se popisuje politická situace země a každý politik má své místo v textu. To vede k tomu, že se pozornost tříští mezi hlavní hrdiny a v uvozovkách vedlejší postavy. Těch postav je tu i až moc, špatně se v nich orientuje, zvlášť když je každá v jednom odstavci.

To by nevadilo a celá kniha by byla krásné odborné dílo. Co ale vadí, jsou faktické chyby. Nevím, jestli jsou už v originále, nebo je má na svědomí překlad. Jen tak namátkou – královna Viktorie zařizuje svému strýci belgický trůn, a to ještě před tím, než se sama stane královnou. Nebo lucemburští vladaři jsou vytrvale označováni za vévody, ne velkovévody.

Kvůli těmto do očí bijících chyb musím bohužel dát pouze 2 hvězdičky. Je mi to líto, protože si to tato kniha nezaslouží. Je nabitá informacemi a čtenáři spousta z nich zůstane v paměti.

1 06.08.2019

Bohužel slabší než první díl. Na některé věci asi autor zapomněl - nevíme, kdy zemřela Dominičina matka (v Rudé volavce jí byla ještě vydírána). Kamarádka ze školy volavek má nyní reálné jméno a v poděkování autora je z bratrance a sestřenice nyní bratr a švagrová :-)
Připadá mi, že je v knize mnohem víc ruských frází než v první díle, recepty jsem už nadobro přeskakovala (ale jejich použití stále hodnotím kladně).

Co se mi obzvláště líbilo, že na bývalou volavku Dominiku nasadili krkavce.

Jak jsem už u prvního dílu uvažovala nad tím, že musí být v Rusku zakázaný, tak o tomto se podle mě nemůže ani psát, zvlášť když reálná postava prezidenta Putina vystupuje v tolika situacích.

Autor si mimochodem pěkně pohrál s navázáním na reálný svět a moc se mi líbilo, jak obě strany - USA i Rusko - mluví o Iráncích, mají stejný názor.

1 15.07.2019

Nevěsty bez zenichů se mi líbily, zde jsme se setkali v epizodních postavách a zmínkách s hrdiny Nevěst. Příběh je to moc pěkný, i když zpočátku mě více bavila Vivianina linka, Howardova byla nudnější. Když se dali dohromady, tak už i jeho pohled začal stát za to.
Líbí se mi popsaný život ve vlasti, ve které je válka katalyzátorem změn ve společnosti, scény z fronty jsou naturalistické.
V předposlední kapitole ve mně hrklo - snad všichni nejsou mrtví. O to jsem si více vychutnala sladký konec a v podstatě komický důvod, proč se mohl udát.

1 06.04.2019

Londýn během moru vypadal jako z apokalypsy. Ráno jste v pořádku, v poledne objevíte první přiznak a večer je po vás. S takhle detailně popsaným morem jsem se ještě nesetkala. Prostředí je zkrátka bomba.
Na koho ukazuje padoušství, tak ten padouchem nakonec není, jak to tak bývá.
K ději - všechny náhody do sebe zapadají, ale až moc okatě si autorka nechala prostor pro pokračování. Původ Charlieho nakonec vyvolal ještě víc otázek.
Když na konci byla Marie oddělena od Charlieho, tak zde jsem sama nečekala, že se ještě setkají. Tady autorka skvěle přichystala napětí.
Jinak během čtení jsem si mnohokrát kladla otázku, jak to, že Charlie s Marií neonemocněli morem?

1 07.02.2019

Známe současnost monarchií, zde se dozvíme, kdo je v minulosti utvářel. Je moc pěkné si přečíst o princeznách z 20. století, které jsou tak trochu ve stínu.
Vše je popsáno čtivě, místy až sladkobolně, což ale není na škodu.
Hvězdičku sráží překlepy, které se čas od času objeví a ruší ve čtení.
Ráda bych se seznámila s osudy dalších aristokratek z autorova pera, umí totiž vyprávět.

1 02.02.2019

Moje první setkání s Pekallou a věřím, že nebylo poslední.
Autor se krásně odkazoval na naše legie, souhlasím s komentářem JulieX níže.
Čte se skvěle. Sice v jednu chvíli jsem si říkala, jak můžu Pekallovi fandit, když vyšetřuje pro Stalina. Můžu mu přát úspěch? Později jsem si říkala, tak už na něj kašle a uteče do Číny. A s napětím jsem očekávala zvrat, proč se tam nedostane, jelikož jsem věděla, že existují další díly.
No a vše dopadlo dobře. Stalin nedostal to, co chtěl. Hlavní "padouch" taky skončil a Pekalla může vyšetřovat další příběhy.
P. S. : doslov na univerzitě se sochou byl skvělý.

1 16.10.2018

Bylo to něco jiného, než jsem čekala. Chtěla jsem něco ve stylu Browna, bohužel tu bylo až moc filozofických a esoterickych řečí. Hlavní záhadě nejsem schopna uvěřit. Nevěřím, že by fungovala. A v takovýchto románech to vyžaduji.

1 15.10.2018

Už při budování atmosféry v první půli knihy se toho dozvíme skutečně hodně. Dle mého by první část mohla být i samostatná, mrzelo mě, že vražda dítěte je tam pouze jedna z mnoha událostí.
Ve druhé části se spousta náznaků spojí, ale dost zůstane neobjasněno. Sama jsem napočítala asi tři zájmové skupiny, které tahají za nitky. A jenom ta nejvýše zná všechna fakta.
Tato kniha si zaslouží vícero čtení, přiznám se, že sama jsem se zajímala nejvíce o Helenu, která se na scéně objevila jako první, ale ostatní postavy jsou stejně plnohodnotné.
Líbilo se mi.

1 06.06.2018

Josef II. není obvyklý hrdina románů. Vlastně zde je pouze tvůrcem epochy, která ovlivnila činnost mnoha lidí. O slovenských obrozencích jsme se v literatuře neučili, bylo zvláštní číst si tu jejich názory na češtinu, jako na plevel, co ničí jejich slovenštinu.
Kniha je zajímavě napsaná, nutí člověka použít Google (to považuji vždy za plus). Nicméně nějaké pasáže jsou náročnější, musí se při čtení více přemýšlet. Trochu mě zarazilo, že Josef II. měl mít podle knihy i dítě od Marie Josefy a že Marie Antoinette byla sestrou Františka II.
Věřte císaři jsem si přečetla v rámci výzvy a kromě slovenského autora jsem dostala i kus Slovenska.

1 06.05.2018

Takové pěkné nenáročné čtení a seznámení se s existencí spousty neznámých princezen. Nicméně u těch známých je vidět, že autorka využila ty nejtradovanější klišé, místy už překonáné názory. U Stephanie von Hohenlohe mě mrzelo, že nezmínila možného otce jejího dítěte. Martu Schadovou má v biografii uvedenou.

1 28.04.2018

Trochu netradiční koncept pro detektivku, kdy už na začátku víme, co se stalo. Nicméně při čtení mi tento koncept přišel jako dělaný pro film. Doktor na jedné straně, Adam na druhé a mezi nimi to, co udělá člověk v zoufalé situaci, do které se dostal ovšem sám.
Přemýšlela jsem, na kolik let byl Adam odsouzen. To, myslím, nebylo nikde řečeno.
Adamův finální čin nechápu, během všech sezení vypadal relativně v pohodě. Nebo za něj mohly vlastně první "normální" Vánoce za mřížemi?

1 11.03.2018