Madelisi komentáře u knih

Zajímavé téma, které není popsané povrchně, ale jde do hloubky. Místy se hůře čte, zvláště když se popisuje politická situace země a každý politik má své místo v textu. To vede k tomu, že se pozornost tříští mezi hlavní hrdiny a v uvozovkách vedlejší postavy. Těch postav je tu i až moc, špatně se v nich orientuje, zvlášť když je každá v jednom odstavci.

To by nevadilo a celá kniha by byla krásné odborné dílo. Co ale vadí, jsou faktické chyby. Nevím, jestli jsou už v originále, nebo je má na svědomí překlad. Jen tak namátkou – královna Viktorie zařizuje svému strýci belgický trůn, a to ještě před tím, než se sama stane královnou. Nebo lucemburští vladaři jsou vytrvale označováni za vévody, ne velkovévody.

Kvůli těmto do očí bijících chyb musím bohužel dát pouze 2 hvězdičky. Je mi to líto, protože si to tato kniha nezaslouží. Je nabitá informacemi a čtenáři spousta z nich zůstane v paměti.

1 06.08.2019

Bohužel slabší než první díl. Na některé věci asi autor zapomněl - nevíme, kdy zemřela Dominičina matka (v Rudé volavce jí byla ještě vydírána). Kamarádka ze školy volavek má nyní reálné jméno a v poděkování autora je z bratrance a sestřenice nyní bratr a švagrová :-)
Připadá mi, že je v knize mnohem víc ruských frází než v první díle, recepty jsem už nadobro přeskakovala (ale jejich použití stále hodnotím kladně).

Co se mi obzvláště líbilo, že na bývalou volavku Dominiku nasadili krkavce.

Jak jsem už u prvního dílu uvažovala nad tím, že musí být v Rusku zakázaný, tak o tomto se podle mě nemůže ani psát, zvlášť když reálná postava prezidenta Putina vystupuje v tolika situacích.

Autor si mimochodem pěkně pohrál s navázáním na reálný svět a moc se mi líbilo, jak obě strany - USA i Rusko - mluví o Iráncích, mají stejný názor.

1 15.07.2019

Nevěsty bez zenichů se mi líbily, zde jsme se setkali v epizodních postavách a zmínkách s hrdiny Nevěst. Příběh je to moc pěkný, i když zpočátku mě více bavila Vivianina linka, Howardova byla nudnější. Když se dali dohromady, tak už i jeho pohled začal stát za to.
Líbí se mi popsaný život ve vlasti, ve které je válka katalyzátorem změn ve společnosti, scény z fronty jsou naturalistické.
V předposlední kapitole ve mně hrklo - snad všichni nejsou mrtví. O to jsem si více vychutnala sladký konec a v podstatě komický důvod, proč se mohl udát.

1 06.04.2019

Londýn během moru vypadal jako z apokalypsy. Ráno jste v pořádku, v poledne objevíte první přiznak a večer je po vás. S takhle detailně popsaným morem jsem se ještě nesetkala. Prostředí je zkrátka bomba.
Na koho ukazuje padoušství, tak ten padouchem nakonec není, jak to tak bývá.
K ději - všechny náhody do sebe zapadají, ale až moc okatě si autorka nechala prostor pro pokračování. Původ Charlieho nakonec vyvolal ještě víc otázek.
Když na konci byla Marie oddělena od Charlieho, tak zde jsem sama nečekala, že se ještě setkají. Tady autorka skvěle přichystala napětí.
Jinak během čtení jsem si mnohokrát kladla otázku, jak to, že Charlie s Marií neonemocněli morem?

1 07.02.2019

Známe současnost monarchií, zde se dozvíme, kdo je v minulosti utvářel. Je moc pěkné si přečíst o princeznách z 20. století, které jsou tak trochu ve stínu.
Vše je popsáno čtivě, místy až sladkobolně, což ale není na škodu.
Hvězdičku sráží překlepy, které se čas od času objeví a ruší ve čtení.
Ráda bych se seznámila s osudy dalších aristokratek z autorova pera, umí totiž vyprávět.

1 02.02.2019

Moje první setkání s Pekallou a věřím, že nebylo poslední.
Autor se krásně odkazoval na naše legie, souhlasím s komentářem JulieX níže.
Čte se skvěle. Sice v jednu chvíli jsem si říkala, jak můžu Pekallovi fandit, když vyšetřuje pro Stalina. Můžu mu přát úspěch? Později jsem si říkala, tak už na něj kašle a uteče do Číny. A s napětím jsem očekávala zvrat, proč se tam nedostane, jelikož jsem věděla, že existují další díly.
No a vše dopadlo dobře. Stalin nedostal to, co chtěl. Hlavní "padouch" taky skončil a Pekalla může vyšetřovat další příběhy.
P. S. : doslov na univerzitě se sochou byl skvělý.

1 16.10.2018

Bylo to něco jiného, než jsem čekala. Chtěla jsem něco ve stylu Browna, bohužel tu bylo až moc filozofických a esoterickych řečí. Hlavní záhadě nejsem schopna uvěřit. Nevěřím, že by fungovala. A v takovýchto románech to vyžaduji.

1 15.10.2018

Už při budování atmosféry v první půli knihy se toho dozvíme skutečně hodně. Dle mého by první část mohla být i samostatná, mrzelo mě, že vražda dítěte je tam pouze jedna z mnoha událostí.
Ve druhé části se spousta náznaků spojí, ale dost zůstane neobjasněno. Sama jsem napočítala asi tři zájmové skupiny, které tahají za nitky. A jenom ta nejvýše zná všechna fakta.
Tato kniha si zaslouží vícero čtení, přiznám se, že sama jsem se zajímala nejvíce o Helenu, která se na scéně objevila jako první, ale ostatní postavy jsou stejně plnohodnotné.
Líbilo se mi.

1 06.06.2018

Josef II. není obvyklý hrdina románů. Vlastně zde je pouze tvůrcem epochy, která ovlivnila činnost mnoha lidí. O slovenských obrozencích jsme se v literatuře neučili, bylo zvláštní číst si tu jejich názory na češtinu, jako na plevel, co ničí jejich slovenštinu.
Kniha je zajímavě napsaná, nutí člověka použít Google (to považuji vždy za plus). Nicméně nějaké pasáže jsou náročnější, musí se při čtení více přemýšlet. Trochu mě zarazilo, že Josef II. měl mít podle knihy i dítě od Marie Josefy a že Marie Antoinette byla sestrou Františka II.
Věřte císaři jsem si přečetla v rámci výzvy a kromě slovenského autora jsem dostala i kus Slovenska.

1 06.05.2018

Takové pěkné nenáročné čtení a seznámení se s existencí spousty neznámých princezen. Nicméně u těch známých je vidět, že autorka využila ty nejtradovanější klišé, místy už překonáné názory. U Stephanie von Hohenlohe mě mrzelo, že nezmínila možného otce jejího dítěte. Martu Schadovou má v biografii uvedenou.

1 28.04.2018

Blog Marie Doležalové jsem pravidelně četla, tato knížka mi ho milé připomněla. Mám ráda čtení, u kterého se můžu smát, a tady je ho plno. Velké plus je, že se příběhy nemusí číst popořadě, ale stačí otevřít knihu na náhodné stránce. Takže o zábavu je postaráno na hodně dlouhou.
Kniha má pěkný netradiční formát, pěkně se vyjímá na stole.
Plus, které je zároveň i mínusem - po přečtení Jak jsem točila kriminálku nemůžu vidět v kriminálce Rodena a podobně významné herce. Protože co by tam dělali jiného než vraha???

1 10.03.2018

Krásný příběh a navíc neohraný. Ke konci až moc rychle plynul - o smrti některých hrdinů jsme se dozvěděli pouze mezi řečí.
Plusové body za našeho Přemysla Otakara II., v knize zmíněného pouze jako českého vévodu Otakara.

1 06.02.2018

Originálně napsané, hlavní postava má vlastně vedlejší úlohu. Začátek mi přišel trochu nudný, ale s odchodem z Kožlí se vše velmi rychle rozjelo. Plus za pána z Lipé, který je tu velmi sympatický a pragmatický.

1 20.01.2018

Zde souhlasím s recenzenty, že kniha je o Romeovi a Julii za druhé světové války. Na mě se postavy chovají trochu nelogicky (je válka, propána,... ale co vlastně můžu vědět?).
Velké plus - dobře se čte a kabelková velikost knížky.

1 19.01.2018

Láska za časů inkvizice. Na začátku mnoho informací, částečně mi vše přišlo překombinované. To se ale zlomí.
+ za Sevillu 15. století
+ za odvahu hlavních hrdinek
+ za Antoniovu fyzickou aktivitu po mučení

1 19.01.2018

2x ich forma v podobě záznamů na způsob deníku. Jenomže ten "deník" je psaný, dokud mají hrdinky události v živé paměti. Takže my jsme s nimi na místě dění.
+netradiční způsob psaní
+ zmínka o hradu Glamis jako o místě, kde žije rodina královny

1 19.01.2018

V každém případě originální. Líbí se mi dopisová komunikace, která se odehrává v jistém bezčasí. Konkrétní datum bylo zmíněno pouze jednou. Na Irsko jsem v mých knihách téměř nenarazila. Když už může být Alex s Rosie spolu, vždy se objeví nějaký problém, který je od sebe vzdálí. Mladší generace plně kopíruje své rodiče.
Závěr - úžasně propracovaný román ve všemožné korespondenci.

1 03.10.2015

Velmi dobrá knížka o královně, kterou historie upozaďuje ve prospěch její matky, tchyně a šesti snach. Líbí se mi zde Richard III., je pěkně vykreslený. A Alžbětiny obavy o syna Jindřicha, který je už v dětství krutý a líbí se mu trestat své protivníky, ještě že se toho Alžběta nedožila.

Sandra Worth napsala velmi čtivý příběh, co jsem si po přečtení různých "tudorovských" románů ověřovala, tak i historicky přesný. Třeba to zatmění prý nastalo po smrti Anny Nevellové, ne jak je to v jiných románech ještě za její nemoci.

1 29.09.2015

Můj první Reacher, takže nemám srovnání. Obsahuje vše, co od dobrého thrilleru očekávám. Akční scény se střídají s klidnějším milostným sbližováním Reachera a paní Jacobové, do toho vstupuje zoufalství dalšího hrdiny a zlověstné plány hlavního padoucha.

1 03.09.2015

Tuto knihu jsem objevila úplně náhodou, musím říct, že je napsaná velmi zajímavým způsobem. Už jenom podle názvu se může zdát, že se jedná o populární příručku, po mém zběžném prolistování musím říct, že tomu tak je.

Autor plně využívá původu svého i své manželky, když se zmiňuje o historických osobách, dodá k nim, že se jedná o manželčina _________. Jeho žena má ve svých předcích třeba i královnu Viktorii, k tomuto si můžete přečíst, že dnes běhá po světě na 800 potomků této velké královny (a autorovy děti patří mezi ně).

Jinak je A. von Schönburg zajímavý i pro naše dějiny, jeho pratetou byla Žofie Chotková, což si pochopitelně nenechá pro sebe.

1 30.06.2015