Madelisi komentáře u knih
Stephen Clarke je génius. Náhodou jsem souběžně narážela v jiných zdrojích na stejné informace, které tu Clarke tak zajímavě podává, takže teď mohu z fleku predříkat Bertieho kontinentální život a to, jak vycházel s příbuznými. Clarke tu geniálně sepsal životopis anglického krále, ve kterém se dozvíte i to, proč ve Francii zakázali nevěstince.
Precizně postavený příběh na faktech. Neuškodí si jednou přečíst něco, kde je Kateřina Medicejská za hodnou a laskavou.
Důkaz, že život píše nejzajímavější příběhy.
Zde souhlasím s recenzenty, že kniha je o Romeovi a Julii za druhé světové války. Na mě se postavy chovají trochu nelogicky (je válka, propána,... ale co vlastně můžu vědět?).
Velké plus - dobře se čte a kabelková velikost knížky.
Obsah za pět hvězdiček - dějiny jsou plné příběhů, krásné narazit na zámeckého pána vězněného na našem Špilberku. Bohužel pro mě překlad srazil požitek z knihy - proč jsou třeba přezdívky králů v jedné kapitole někdy přeloženy a někdy nechány ve francouzštině?
Láska za časů inkvizice. Na začátku mnoho informací, částečně mi vše přišlo překombinované. To se ale zlomí.
+ za Sevillu 15. století
+ za odvahu hlavních hrdinek
+ za Antoniovu fyzickou aktivitu po mučení
2x ich forma v podobě záznamů na způsob deníku. Jenomže ten "deník" je psaný, dokud mají hrdinky události v živé paměti. Takže my jsme s nimi na místě dění.
+netradiční způsob psaní
+ zmínka o hradu Glamis jako o místě, kde žije rodina královny
Phillipu Gregory mám ráda. Píše nádherně čtivě a hlavně má dar donutit člověka vyhledávat si, jak to fakt bylo.
Navíc mi dala Warwicka (nebo mi ho dal až zprostředkovaně James Frain?) a můj seznam oblíbenců z historie se opět rozrostl.
S tímto jsem si zkompletovala Oldřicha z Chlumu. Souhlasím s předchozími komentáři, že románová podoba mu sluší více, tady byl vždycky moc rychle konec.
Holt je Oldřich návykový.
Jsem nadšená. Nečekaný zvrat. Měla jsem strach o Baracka, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Celkem důležitou roli má mladý Cecil. Je to příjemná změna takhle ho vidět, ve většině alžbětinských románech mu zbyla role starého morouse.
Poslední věta románu je dokonalá.
Hodně jsem o knize slyšela. Bohužel mě mělo varovat její připodobnění k Forrestu Gampovi, který není můj styl. Asi nejsem cílová skupina.
Jednou větou - při čtení jsem se nudila.
Přesto jsem schopná knihu ocenit, líbilo se mi, jakým způsobem autor nastrčil svého "staříka" k dějinným událostem. Rozhodně je kniha promakaná a pěkně propletená. Skvěle jsou kombinované popisy stejného času z pohledu různých postav. Toto mám ráda.
Netopýr mi připadá jiný než ostatní Holeovky. Na začátku se dlouho nic neděje, pouze vidíme Harryho, jak přiletěl do Austrálie a seznamoval se s případem. Je vidět, že se Nesbo později vypsal a vybrousil svůj styl. Jediné, co si Harry udržel ve všech svých případech, je jeho intuice. Půlku knihy nic nevidí, aby nakonec jako jediný přišel na řešení složitého případu. A to nejlépe ještě silně opilý.
Co je zvláštního na Netopýrovi? Mohl by sloužit jako průvodce původním obyvatelstvem Austrálie. Tolik zakomponovaných příběhů jsem ještě nikde neviděla. Nesbo si toho dost nastudoval.
Nejvíce z této knihy o knihách oceňuji kapitolu, ve které autor píše svoje poznámky k jednotlivým románům
Musím říct, že jsem Vondruškovi (či Oldřichovi?) poslední dobou úplně propadla.
Mé první setkání s Adélií. Vypravování příběhů mi chvilkami přišlo pomalé, ale zase na druhou stranu jsem měla pocit, že jsem se ocitla v její době.
V knize bylo alespoň pro mě dost neočekávaných zvratů. Adélie mi připadá jako moderní žena, která by se v našem 21. století neztratila.
Plusové body kniha u mě dostává za jednu postavu, která mi byla celou dobu sympatická a nakonec s z ní vyklubal lump. A taky za Rowleyho.
V každém případě originální. Líbí se mi dopisová komunikace, která se odehrává v jistém bezčasí. Konkrétní datum bylo zmíněno pouze jednou. Na Irsko jsem v mých knihách téměř nenarazila. Když už může být Alex s Rosie spolu, vždy se objeví nějaký problém, který je od sebe vzdálí. Mladší generace plně kopíruje své rodiče.
Závěr - úžasně propracovaný román ve všemožné korespondenci.
Velmi dobrá knížka o královně, kterou historie upozaďuje ve prospěch její matky, tchyně a šesti snach. Líbí se mi zde Richard III., je pěkně vykreslený. A Alžbětiny obavy o syna Jindřicha, který je už v dětství krutý a líbí se mu trestat své protivníky, ještě že se toho Alžběta nedožila.
Sandra Worth napsala velmi čtivý příběh, co jsem si po přečtení různých "tudorovských" románů ověřovala, tak i historicky přesný. Třeba to zatmění prý nastalo po smrti Anny Nevellové, ne jak je to v jiných románech ještě za její nemoci.
Můj první Reacher, takže nemám srovnání. Obsahuje vše, co od dobrého thrilleru očekávám. Akční scény se střídají s klidnějším milostným sbližováním Reachera a paní Jacobové, do toho vstupuje zoufalství dalšího hrdiny a zlověstné plány hlavního padoucha.
Pěkná oddechová knížka, ale předvídatelná. Protivná mi byla milostná zápletka mezi Veronikou a Michalem, když probíhala, tak jsem měla pocit, že nečtu historický, nýbrž že čtu milostný román se vším všudy,
Má nejmilejší kniha od Remarqua. Líbí se mi putování postav po celé Evropě, jejich setkání v jedné zemi, rozloučení, aby se po různých cestách setkali zase v jiné. Nechtěla bych být v jejich kůži.
Líbilo se mi ohraničení knihy s ruským vojákem. Jednomu prokázala Ernst milosrdenství, kterého se mu nedostalo. Zajímavý popis válečného života mezi civilisty v Německu.