Madelisi komentáře u knih

Blog Marie Doležalové jsem pravidelně četla, tato knížka mi ho milé připomněla. Mám ráda čtení, u kterého se můžu smát, a tady je ho plno. Velké plus je, že se příběhy nemusí číst popořadě, ale stačí otevřít knihu na náhodné stránce. Takže o zábavu je postaráno na hodně dlouhou.
Kniha má pěkný netradiční formát, pěkně se vyjímá na stole.
Plus, které je zároveň i mínusem - po přečtení Jak jsem točila kriminálku nemůžu vidět v kriminálce Rodena a podobně významné herce. Protože co by tam dělali jiného než vraha???

1 10.03.2018

Poprvé jsem si tuto sbírku povídek přečetla ještě na gymnáziu. Ze vzpomínek vím, že tehdy jsem byla více nadšená.
Dnes mi připadá, že každá z povídek má rozdílnou kvalitu, v některých jsem se trochu ztrácela ve jménech. Myslím si, že by pomohlo lepší odsazení textu.
Jinak nemám co vytknout, povídky ve mně zanechaly pozitivní dojem. Jazyk odpovídá tomu, že se odehrávají v Brně. Jsou napínavé, vyuzlení je zajímavé.
Více se mi líbila druhá polovina povídek od Večera v City baru.

06.03.2018

Čtyři ženské hrdinky napříč českou (moravskou) poválečnou historií. Tímto mě dostala už Slepá mapa, Marie a Magdalény se jí zasazením příběhu a podobnými figurami (nadšený raný komunista, kterého dostanou komunistické procesy).
Marie a Magdalény mají ale svůj originální příběh, kdy nemanželská dcera porodí rovněž nemanželskou dceru. Vlastně si tyto ženy založily svůj rod parchantů, což ovlivňuje i manželské členky této rodiny.
Každá z žen zažívá svůj vlastní příběh s (doslova) bolestivými problémy, naštěstí mají bábinku Marii.
Líbilo se mi - napojení na Francii a Kulhavec, ze kterého se stal Kulhavý dědek. Krásný jazyk, který se běžně nevyskytuje - asi podruhé v životě jsem viděla použité slovo vůkol (poprvé to bylo ve spojení s rudým vřesem).
Celkově je kniha i díky svojí stavbě velmi čtivá.

3 03.03.2018

Čím je pan profesor starší, tak se pomalu přestává honit za historicko náboženskými záhadami, ale začíná se věnovat vážnějším věcem jako je přelidnění planety nebo umělá inteligence.
Počátek není tak nabitý historickými pamětihodnostmi, ty, které jsou zastoupeny, jsou popsány dokonale, že si připadám, jako bych je navštívila. Dělalo mi problémy se vypořádat s fiktivní španělskou královskou rodinou, přestože fiktivní americké prezidenty máme všude možně. Koordinátorka PR vztahů je mladičká s tolika tituly a pracovními zkušenostmi, ale tím vlastně zapadá do Brownova světa.

Poslední stránky měly velký švih a jako v komentáři pode mnou jsem tak trochu čekala stejné vyuzlení jako ve Stopařově průvodci. Řekl už někde Brown, že si ho před psaním přečetl?

3 25.02.2018

Zde počet hvězdiček nevyjadřuje to, co si myslím. Kniha je to propracovaná, styl psaní neokoukaný, skutečně má člověk při čtení pocit že se děj odehrává v parném létě.
Jenomže na můj vkus je tu moc abstraktních pasáží a s promluvami obětí jsem se nedokázala smířit. Co svým činem chtěl pachatel dokázat? Proč to dělal, jak to dělal?
Vnitřně rozervaného policistu neřeším, ten je snad v každé severské detektivce.
Plus má za mně pro děj nepodstatná zmínka, že syn vyšetřovatele hrál na MS v hokeji v Praze.

24.02.2018

Autor si nastudoval historii a chce to moc ukázat. Tyto odbočky knihu ale prodlužují a zpomalují děj.
U této série se mi líbí zasazení příběhů do jednoho rámce, nicméně v tomto příběhu mi přišlo, že se vše pohlo na základě několika náhod. Co by Slavomír dělal, kdyby náhodou neviděl přepadení kupce nebo kdyby přijel do Nitravy dřív/později, aby si byl schopen dát dohromady souvislosti?
Oceňuji autorovo uvedení na pravou míru v doslovu a vlastně celý nápad na detektivky z Velké Moravy.

10.02.2018

Čapek je Čapek. Léty prověřeno. Při čtení na mě text silně působil, Foltýna jsem neměla ráda, byl mi silně nesympatický. Nicméně po doslovu jeho ženy mi přišlo Foltýna i líto.
Zaujala mě zmínka o královské dceři, která utekla s hudebníkem - alespoň se částečně dal datovat skladatelův život. Poslední autorova stránka byla až moc filozofická, lišila se od zbytku knihy. Osobně by mě zajímalo i svědectví samotného Foltýna.
Takhle vypadá skutečně umělecké dílo, na pár stránkách (v podstatě délka úvodu mnoha jiných románů) přinesl Čapek tolik informací a emocí, jsem ráda, že jsem se k tomuto dílu dostala.

2 07.02.2018

V jednom románu má Ludmila Vaňková epizodní postavu Dalimila a zmiňuje tvorbu této kroniky.
Tak když tam byla zmíněná, přečetla jsem si ji.
Mé dojmy:
- stará čeština je nádherný jazyk, sice je otázka, jak vyslovit kombinace různých samohlásek a co přesně některá slova znamenají, ale nezapomenutelná je česká verze jména Lothar - Lotr
- hodně prostoru se věnuje dívčím válkám - to by si zasloužilo moderní interpretaci
- tak často se pobíjí Němci a řežou se jim nosy, až se divím, že jich vůbec zůstalo dost, aby pokračovali ve svých neplechách
- Přemyslovců v 11./12. století bylo tolik a s podobnými jmény, až jsem se trochu ztrácela v ději
- zaujalo mě, že se mluví pouze o Richenze a ne o Gutě

Jsem moc ráda, že jsem si kroniku přecetla, velmi živá interpretace našich dějin.

3 06.02.2018

Tato kniha není jednoduchá, pro mnoho filozofických myšlenek si žádá několikeré čtení.
Ovšem vše vyvažují pasáže, které svou lehkostí jako by vypadly z autorovy předchozí knihy o králích. V těch případech jsem si říkala, že něco podobného bych chtěla taky umět napsat.

06.02.2018

Už během hodin literatury jsem si říkala, že by mohlo stát za to, přečíst si nějaké romaneto. Příběhy to jsou na dnešní dobu nádherné a ještě i poměrně čtivé (sice se v textu objevuje přemíra popisu a přechodníků). Popisují dobu svého vzniku, politické problémy, bitvu u Hradce Králové. Udělala mi radost informace, že se přítel studenta ze Svatého Xaveria, vídeňský malíř, stal učitelem kreslení korunního prince Rudolfa a jeho sestry Gisely.
Nejvíce mě zaujalo romaneto Ukřižovaná.

3 06.02.2018

Krásný příběh a navíc neohraný. Ke konci až moc rychle plynul - o smrti některých hrdinů jsme se dozvěděli pouze mezi řečí.
Plusové body za našeho Přemysla Otakara II., v knize zmíněného pouze jako českého vévodu Otakara.

1 06.02.2018

Výzva přečíst knihu z žánru, který běžně nečteme, pro mě byla impulsem si konečně přesunout tuto knihu do přečtených položek.
Stručně - je to dokonalé. Obšírněji - k Adamsovi se asi nějakým galaktickým záchvěvem dostaly informace o existenci tabletů a různých hlasových asistentek.

3 26.01.2018

Originálně napsané, hlavní postava má vlastně vedlejší úlohu. Začátek mi přišel trochu nudný, ale s odchodem z Kožlí se vše velmi rychle rozjelo. Plus za pána z Lipé, který je tu velmi sympatický a pragmatický.

1 20.01.2018

Napínavé romantické dobové drama. Až moc rychle přečteno.
Plus za zmínky o králi a oslavách s ním spojených v různých vrstvách obyvatel.

4 19.01.2018

Rozhodně je v knize zbla pravdy. Nicméně je vtipná, i já bez detailních znalostí britských reálií jsem se v ní neztrácela. Přemýšlím, že by mohl vyjít druhý díl - jak netečná Ringo/Lotto očekává sourozence :-)

3 19.01.2018

Stephen Clarke je génius. Náhodou jsem souběžně narážela v jiných zdrojích na stejné informace, které tu Clarke tak zajímavě podává, takže teď mohu z fleku predříkat Bertieho kontinentální život a to, jak vycházel s příbuznými. Clarke tu geniálně sepsal životopis anglického krále, ve kterém se dozvíte i to, proč ve Francii zakázali nevěstince.

19.01.2018

Precizně postavený příběh na faktech. Neuškodí si jednou přečíst něco, kde je Kateřina Medicejská za hodnou a laskavou.

2 19.01.2018

Důkaz, že život píše nejzajímavější příběhy.

3 19.01.2018

Zde souhlasím s recenzenty, že kniha je o Romeovi a Julii za druhé světové války. Na mě se postavy chovají trochu nelogicky (je válka, propána,... ale co vlastně můžu vědět?).
Velké plus - dobře se čte a kabelková velikost knížky.

1 19.01.2018

Obsah za pět hvězdiček - dějiny jsou plné příběhů, krásné narazit na zámeckého pána vězněného na našem Špilberku. Bohužel pro mě překlad srazil požitek z knihy - proč jsou třeba přezdívky králů v jedné kapitole někdy přeloženy a někdy nechány ve francouzštině?

2 19.01.2018