Madelisi
komentáře u knih
DNA
Yrsa Sigurðardóttir
Skvělé. S Yrsou zkušenosti nemám, ale zde mě skutečně dostala. Hlavní protagonisté jsou sympatičtí, způsob vražd se nevymyká ze svého severského původu a celou dobu jsem podezírala nepravého. O to větší šok, když se odhalil viník. Bohužel mi byl předtím sympatický.
Bubny podzimu
Diana Gabaldon
Diano, co to děláš. Ta délka je neskutečná. Když jsem začala číst Bubny podzimu, tak jsem si řekla, že to bude poslední díl série, ale budu číst dál. Moje sympatie se sice posunuly k Rogerovi a Bree, čtení je návykové, chci vědět, co se stane dál.
Občas sice trochu neštymovala scéna - na začátku dělá postava něco jiného než na konci ale celkově jsem nadšená.
Jenom jsem nepochopila rodokmen v knize - u Jocasty jsou v něm uvedeny dcery, v ději je několikrát řečeno, že je bezdětná.
Palec nahoru dávám Claire za Mendela - přemýšlela, jestli v její době už dělal své pokusy s hráškem - a za to, že u Moravanů poznala v jejich jazyku češtinu. Toto Diana umí, spoustu detailů.
Hana
Alena Mornštajnová
Moje druhá kniha od autorky. Potvrdila jsem si, že mi sedí její styl. Spousta náznaků v textu, popisování možných odboček a toho, co kdo mohl udělat jinak. Tu je zase v textu letmá zmínka, co se s postavou stalo za několik let.
Příběh Hany a ostatních je hodně silný, se suchým okem jsem knihu nedočetla.
Nevina aneb Vražda v Příkré ulici
Heda Kovályová
Už při budování atmosféry v první půli knihy se toho dozvíme skutečně hodně. Dle mého by první část mohla být i samostatná, mrzelo mě, že vražda dítěte je tam pouze jedna z mnoha událostí.
Ve druhé části se spousta náznaků spojí, ale dost zůstane neobjasněno. Sama jsem napočítala asi tři zájmové skupiny, které tahají za nitky. A jenom ta nejvýše zná všechna fakta.
Tato kniha si zaslouží vícero čtení, přiznám se, že sama jsem se zajímala nejvíce o Helenu, která se na scéně objevila jako první, ale ostatní postavy jsou stejně plnohodnotné.
Líbilo se mi.
Prašné víry
Roger Smith
Moc pěkné. Africké hry o moc (trůny).
Souhlasím s níže uvedenými komentáři - jedná se spíše o thriller (prostředí je tu působivě vykreslené, z Jižní Afriky jsem snad ještě nic nečetla, hlavní postavy jsou svědky /účastníky mnoha domorodých tradic).
Skutečně je v thrilleru až moc mrtvol, připadá mi, že snad z hlavních postav přežila asi jenom jedna.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Popis mě zaujal, ale zpracováním jsem zklamaná. Vidíme, že pan genealog řeší nějakou záhadu, jedná s klientem, ale přitom se nedozvíme zadání této zakázky. Dobrá, to bych překousla, ale že se nedozvím, co pan genealog celý den dělá (to mu zabere tolik času vyfotit tři fotky?), mi tak trochu vadilo.
Zvrat v současnosti jsem nečekala, ale byl mi tak trochu jedno. Bohužel mi přišlo, že jsem se ani nedočkala konce.
Co je na knize stylové , je asi její jazyk. Nicméně toho všeho ej a jiného skloňování bylo na mě až trochu moc.
Bohužel mi jižní Čechy asi moc k srdci nepřirostly, asi jsou až moc daleko.
Lámání v kole - Afghánistán
Petr Angel
Čte se samo. Zajímavé. Vypravěčsky nápadité. Raději si nechci představovat, kde leží pravda u těch nejvypjatějších scén masakrů - je to ve skutečnosti horší?
Každopádně to, jak se hrdina dostal do armády, kdy si ho vlastně vyhlídli už na střední škole, je neuvěřitelné.
Doporučuji.
Věřte císaři
Anton Hykisch
Josef II. není obvyklý hrdina románů. Vlastně zde je pouze tvůrcem epochy, která ovlivnila činnost mnoha lidí. O slovenských obrozencích jsme se v literatuře neučili, bylo zvláštní číst si tu jejich názory na češtinu, jako na plevel, co ničí jejich slovenštinu.
Kniha je zajímavě napsaná, nutí člověka použít Google (to považuji vždy za plus). Nicméně nějaké pasáže jsou náročnější, musí se při čtení více přemýšlet. Trochu mě zarazilo, že Josef II. měl mít podle knihy i dítě od Marie Josefy a že Marie Antoinette byla sestrou Františka II.
Věřte císaři jsem si přečetla v rámci výzvy a kromě slovenského autora jsem dostala i kus Slovenska.
Aféry princezen
Linda Rodriguez McRobbie
Takové pěkné nenáročné čtení a seznámení se s existencí spousty neznámých princezen. Nicméně u těch známých je vidět, že autorka využila ty nejtradovanější klišé, místy už překonáné názory. U Stephanie von Hohenlohe mě mrzelo, že nezmínila možného otce jejího dítěte. Martu Schadovou má v biografii uvedenou.
Ztracená vládkyně
Steve Robinson
Genealogický thriller je skvělý vynález. Hlavní hrdina je takový normální, co spoustu vyšetřování zvládne od laptopu (upřímně, nikdy jsem nepochopila Langdona, že se musí na všechny památky trmácet osobně, zvlášť v dnešní době). Kniha je napínavá, čtvrtý díl série mě nezklamal. Příběh se špiónskými praktikami je působivý a napínavý. A postava v současnosti, co moc pije, se mi nelíbila oprávněně. Nemůžu se zbavit dojmu, že JT by to na filmovém plátně moc slušelo.
P.S.: Empress of Ireland jsem si musela vygooglit, stejně jako JT jsem slyšela o Titanicu a Lusitanii, ale tahle rozsahem srovnatelná katastrofa mi zůstala utajená.
Milostné pletky v Habsburské monarchii
Katrin Unterreiner
Potěšená. Líbí se mi, že se nemluví pouze o milostných aferách šlechty, ale i běžných obyvatel. Zajímavý náhled do fungování převážně 19. století.
Kuchyně pozdního středověku
Monika Feyfrlíková Černá
Sbírka zajímavostí o středověké kuchyni. Dříve mě nenapadlo přemýšlet, jak se používal ubrus, že ryba byla všechno, co žilo ve vodě. Oceňuji rozepsání půstů.
Recepty jsou skvělé, vyzkoušela jsem mazanec a hezký po středověku jsem použila třtinový cukr ;-)
Nevěsty bez ženichů
Adele Parks
Žena narozena okolo roku 1890 je skutečná hrdinka. V jedné válce přišla o muže, o syny se bála v druhé a ještě zvládla bojovat za ženská práva. Adele Parks mi zvládla zprostředkovat ve svém příběhu tento dojem, se kterým souhlasím.
Co se týče hlavních hrdinek, tak už tak moc nadšená nejsem. Beatrice mi bylo líto, trochu toho štěstí jsem jí přála, Sarah si dobrý konec zasloužila, pro Avu jsou akční dvacátá léta jako dělaná. S Lydií jsem měla problém, když se rozhodla zahodit vše, co má. Vadilo mi, že je v příběhu věnováno tolik péče právě jí. Více mě zajímaly její kamarádky. Ke konci jsem ovšem názor přehodnotila a obdivuji ji, jak si stála za svým názorem.
Edgar je bravurně napsaný, zasloužil si místo v mém osobním seznamu výjimečných literárních mužů. A že už dlouho do něj nikdo nepřibyl
Na co v učebnicích dějepisu nezbylo místo 2
Stanislava Jarolímková
Precizně sepsáné informace. Kdybych měla být upřímná, tak popisy hradů mě nudily, já jsem spíš na příběhy a lidi.
Knihu jsem si koupila kvůli anotaci a dostala jsem vše, co mi bylo slíbeno. I víc. Paní Jarolímková si skutečně dala velkou práci se sesbíráním všech informací.
Panský dům
Anne Jacobs
Skvělé. Knihu jsem si přečetla kvůli reklamě, že pokud se vám líbílo Panství Downton, tak toto se bude líbit taky.
Mám ráda rodinné ságy na pozadí historie. Tady jde navíc o Německo, nedokáži si představit, co zatím bohaté továrníky čeká dál.
Text není nijak složitý, místy mi neseděly popisy míst. Ale děj náramně plynul. S napětím očekávám další dva díly.
Posedlosti francouzských králů
Henri De Roméges
Románové povídání o tom, co dělali francouzští vladaři v posteli. Velmi čtivé, překladatel si s knihou pohrál (množství upřesňujících poznámek).
Osobně mi na knize vadí málo dat a překlep u úmrtí Napoleon. Napoleon má mimochodem u autora protekci, dopadl nejlépe.
Královský gambit
John Maddox Roberts
Není pouze Marcus Didius Falco. Decius Caecilius Metellus mladší je (pokud to bereme časově) jeho předchůdce.
Autor si se starým Římem velmi pohrál, reálie jsou vysvětleny nenásilně, připomněla jsem si při nich hodiny dějepisu.
Tato detektivka je tudíž dva v jednom - průvodcem starým Římem a pak detektivka.
Děj je napínavý, líbí se mi, jak Decius vypráví svůj případ zpětně a přitom vlastně v současnosti. Takže máme příležitost se během večeře dozvědět, že pouze jeden její účastník zemře přirozeně. Další bonus je mladý a ještě neznámý Caesar, který je ovšem nesmírně ambiciózní.
Zloději knih
Anders Rydell
Historie vyprávěná knihami.
Hlavní gró příběhu sice je nacisty propracovaný rabovací systém, nicméně se dozvíme i to, jak cíl jejich rabování vůbec vznikl a co se dělo poté, když Němci prohrávali a prohráli válku. Jejich činnost v podstatě pokračovala, ale zastřešoval ji někdo jiný.
Text knihy je náročnější (spousta německých písmenkových zkratek, více směrů vyprávění v jedné kapitole), nicméně je logicky poskládaný a dává smysl.
+seznámení se s mnoha knihovnami, knihovna není jenom místo, kam se chodí půjčovat knihy
+trochu lítost nad tím, že nádherné exlibris už je pomalu taky historie
+formulace, že Heydrich zemřel při atentátu v Československu, historicky není přesné, ale toto spojení s Československem mě potěšilo
+Památkáři - Clooney by mohl natočit druhý díl, napínavého materiálu tu má dost
+Mimoň, Nový Falkenburk a Horní Libchava - místa v České republice, kam Němci evakuovali své nakradené sbírky
+historie Turgeňevovy knihovny - tato emigrantská knihovna mě zaujala
+Rothschildové koupili milostné dopisy cara Alexandra II. a vyměnili je s Ruskem za svůj archiv
-vědomí toho, že mistři rabování kromě jejich šéfa měli po válce úspěšné kariéry
Vánoční zpověď
Martin Goffa
Trochu netradiční koncept pro detektivku, kdy už na začátku víme, co se stalo. Nicméně při čtení mi tento koncept přišel jako dělaný pro film. Doktor na jedné straně, Adam na druhé a mezi nimi to, co udělá člověk v zoufalé situaci, do které se dostal ovšem sám.
Přemýšlela jsem, na kolik let byl Adam odsouzen. To, myslím, nebylo nikde řečeno.
Adamův finální čin nechápu, během všech sezení vypadal relativně v pohodě. Nebo za něj mohly vlastně první "normální" Vánoce za mřížemi?
Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
Blog Marie Doležalové jsem pravidelně četla, tato knížka mi ho milé připomněla. Mám ráda čtení, u kterého se můžu smát, a tady je ho plno. Velké plus je, že se příběhy nemusí číst popořadě, ale stačí otevřít knihu na náhodné stránce. Takže o zábavu je postaráno na hodně dlouhou.
Kniha má pěkný netradiční formát, pěkně se vyjímá na stole.
Plus, které je zároveň i mínusem - po přečtení Jak jsem točila kriminálku nemůžu vidět v kriminálce Rodena a podobně významné herce. Protože co by tam dělali jiného než vraha???