Madelisi
komentáře u knih
Krvavé právo
Phillip Margolin
Tak toto je můj objev roku. Napínavá detektivka ze staré školy - když vražda, tak pěkně postaru, ne s vysavačem jako na Islandu:-)
Amanda je sympatická, myslí jí to, ráda přiznávám, že na hlavního padoucha jsem nepřišla, jenom mi byl nesympatický, co se objevil na scéně. Oceňuji na tom, že se v ději pravidelně vyskytoval a ne že po jeho odhalení musí člověk přemýšlet, kdo to vůbec je.
Styl je jednoduchý, skoro jako právní zápisy (přestože netuším, jak vypadají), což skvěle navodilo prostředí.
Hvězdičku jsem ubrala za popis postav na centimetry. V prvních kapitolách to je údaj přítomný u každé postavy. Později jsem se divila, že už se neuvádí. Tímto jsou čtenáři ochuzeni :-)
Růže a lev
František Niedl
Je to pěkná propracovaná kniha. To uznávám. Bohužel s obsahem jsem měla stejný problém jako v prvním díle - když se v ději dostaneme k postavě, která mě zajímá, tak se honem musíme vrátit k té, které je moc. Jinak děj je o tom, že někdo někam jede někoho porazit. A několikrát a na různá místa.
Nevím proč, ale Wolfram mi k srdci nijak nepřirostl, vypadá moc dokonale.
Amnézie
Michael Robotham
Nárůst hvězdiček si zasloužila tato pasáž:
Sedám si ke stolu v lahůdkářství na rohu, kde probíhá čilý prodej kafe s sebou a domácí polévky, kterou servírují české dívky s těžkopadným přízvukem a v přiléhavých svetřících.
Byla jsem překvapená, že hlavní hrdina je již poměrně v letech, zřejmě jsem očekávala někoho mladšího, když se má objevit postřelený v Temži.
Celý děj je hodně překombinovaný, že mi zvrat už nepřišel ani zvratem, jenom jsem si řekla dobře tedy.
Rytíři z Vřesova
František Niedl
Obyčejní rytíři i ti, co jsou v učebnicích dějepisu. Zajímala jsem se o osud všech postav, bohužel když už nějaká nastoupila na scénu, tak za chvíli zase okamžitě z ní na delší čas odešla.
Druhá půle od nástupu Wolframa mi přišla až moc technická.
Zajímavé, že Petr z Rožmberka je zde podobný Rožmberkovi Ludmily Vaňkové. Pana z Lipé jsem si zde zatím neoblíbila.
Každopádně pokračuji s dalším dílem.
Rudá Sibiř
Sam Eastland (p)
Moje první setkání s Pekallou a věřím, že nebylo poslední.
Autor se krásně odkazoval na naše legie, souhlasím s komentářem JulieX níže.
Čte se skvěle. Sice v jednu chvíli jsem si říkala, jak můžu Pekallovi fandit, když vyšetřuje pro Stalina. Můžu mu přát úspěch? Později jsem si říkala, tak už na něj kašle a uteče do Číny. A s napětím jsem očekávala zvrat, proč se tam nedostane, jelikož jsem věděla, že existují další díly.
No a vše dopadlo dobře. Stalin nedostal to, co chtěl. Hlavní "padouch" taky skončil a Pekalla může vyšetřovat další příběhy.
P. S. : doslov na univerzitě se sochou byl skvělý.
Templářská šifra
Chloe Palov
Bylo to něco jiného, než jsem čekala. Chtěla jsem něco ve stylu Browna, bohužel tu bylo až moc filozofických a esoterickych řečí. Hlavní záhadě nejsem schopna uvěřit. Nevěřím, že by fungovala. A v takovýchto románech to vyžaduji.
Vlastní spravedlnost
Camilla Läckberg
Toto není detektivka, ale spíše vztahový seriál, kde hlavní postavy pracují u policie. Četla jsem jeden pozdější díl a z něj jsem takovýto pocit neměla. Takže předpokládám, že se autorka vypsala.
K příběhu - zklamalo mě, že vrahem fakt byla ta osoba, na kterou to asi od poloviny knihy sedělo. Sice v jeden okamžik byla naděje, že je to sekretářka...
V závěru byly ale všechny epizodní příběhy dobře propojeny, napětí od začátku do konce. Chudák Mellberg, dopadl, jak jsem čekala.
Pro jméno a čest
Naďa Horáková
Proč ty zajímavé knihy nic nevydrží? Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, prostředí nižší šlechty na hranicích Moravy bylo moc zajímavé.
Postav je hodně, upřímně, občas jsem si musela připomenout, kdo je kdo. V jednu chvíli to i ujelo v ději, když je v Dílech Hynek záměněn za Zacha. Přemýšlím, jestli velice chytrý Dalimil je budoucí autor kroniky. Ale asi ne.
Chybí mi závěr s vysvětlením skutečné historie. To je ale malicherný problém.
Výkupné za duši
Jaroslav Haidler
Podobné románům paní Mornštajnové s tím rozdílem, že u ní hrdinové žijí 20. století a nechají se jím ovlivňovat, zde hrdinové to 20. století utváří.
Četlo se dobře, bohužel někdy bylo na mě špionských a jiných praktik až moc, že jsem se musela ve čtení vracet a ujistit se, že vím, o čem je řeč.
Všechny postavy jsou sympatické, dokonce i ty stojící na špatné straně. U všech posluhovačů režimu jsem věděla, proč mu slouží, reakce proč tomu věří se nedostavila.
Bohužel si myslím, že nesedí anotace - Viktor na Slovensku nebyl.
Kruh
Dave Eggers
Stále jsem doufala v dobrý konec a nedočkala jsem se ho.
Mae prodělala velký vývoj, na začátku mi přišlo, že Circlu zas tak moc nevěří a nadšením se snažila zamaskovat své omluvitelné chyby. Práce v Circlu mi připadala šílená, vynucovat si opakovaným posláním dotazníku spokojenosti vyšší spokojenost. Každá další pracovní povinnost znamená sledovat další obrazovku. Číst si denně tisíce příspěvků na sítích a vědět, že je tam oznámení o důležité události, dle mého nemožné zjistit.
Všichni jsou nadšení z toho, jak můžou být sledování zvenku u zevnitř. Postavy, které začínají prozřínat, skončí špatně. Circle je taková sekta s celosvětovou působností.
Děkuji, ale takovýto svět Circlu nechci.
Králova konkubína
Anne O'Brien
Zajímavé, jak se z mála informací dá udělat nádherný román. Alice tu má odvahu a není to ta mrcha známá z historie. Líbí se mi zpracování vztahu s Windsorem.
Černá díra
Yrsa Sigurðardóttir
Ještě lepší než první díl. U každé postavy jsem hned věděla, proč se v ději vyskytuje. Hlavní viník zase mimo "můj" okruh podezřelých.
Souhlasím, že má Yrsa vražednou kreativitu. Huldar a Freya jsou nádherné postavy. Líbí se mi, jak z obyčejné jednoduché věty dokáže číšet sexuální napětí mezi nimi.
Kariéristky
Louise Bagshawe (p)
Čteno u vody. Nenáročné, příběh pěkně plynul. Sice občas jsem kroutila očima, proč Topaz či Rowena udělaly zrovna to nebo to, či co je zrovna fascinuje na takovémto muži. Ale při čtení u vody to není žádný problém.
Krvavá hraběnka
Linda Lafferty
Ve finále jsem zklamaná, slibovala jsem si víc.
Souhlasím s Tesinka_Laufey, že historická část je lepší. Jenom mi v ní chybělo něco, abych byla nadšenější. Bohužel část ze současnosti je jako céčkový thriller. Ublížily jí i slovenské reálie, které mi přišly neskutečné. Slovensko rozhodně není východní Evropa, kde by se musel člověk bát pít vodu z vodovodu a divit se, že má tolik moderních staveb. Mimo mi připadá i to, že někdo čeká 2 dny, aby se dostal z Bratislavy do Popradu letadlem - vždyť to by tam už musel několikrát dorazit po zemi. Nicméně se mi zalíbilo přirovnání eur k penězům ze hry Monopoly.
Celkově to není špatná kniha, pohled má neotřelý. Pro mě v ní chybělo ale něco, abych z ní byla nadšenější.
Vídeňské bratrstvo
Ingar Johnsrud
Ještě do tří čtvrtin jsem si říkala - páni, současnost je napínavá, historická linka taky. Jak se to asi propojí, kterou osobou. Jenomže konec mě zklamal. Kvůli tomu dávám pouze 2 hvězdičky přestože čtení mě bavilo.
Co mi vadilo? Konec vlastně není. Prozradí se nám jenom něco. Ale ne to hlavní, kdo tahal za nitky, co se stalo s Elsou, proč se všechno dělo.
Panský dům a jeho dcery
Anne Jacobs
Dějově pěkné, ale forma mi připadá slabší než u prvního dílu.
Bohužel se tu vyskytuje dost nelogičností - anotace na obálce vůbec nesedí s dějem knihy, dopisy, co si postavy píšou časově taky nesedí s dějem. Musím se přiznat, že jsem přemýšlela, zda by dopisy prošly cenzurou, připadají mi až moc otevřené.
Dále jsem v prvním díle nabyla dojmu, že von Klippstein je přítel Hagemanna, zde ve druhém díle vystupuje jako nejlepší přítel Paula.
K nelogičnostem přispívá i míchání roků - jednou se použije 1918, ale logicky by to mělo být 1917. Proč první poválečné Vánoce slaví zřejmě v roce 1919? Škoda, že nebylo více vysvětleno.
Bohužel se v knize vyskytují i chyby, které by snad musely být odstraněny při kontrolním přečtení:
"Kitty pozorovala Marii, jak otevírá dárek, co jí koupila Kitty." - proč znovu uvádět jméno stejné osoby?
nebo "Jeho příjmení vyslovila Ymbér." Humbert je ale křestní jméno.
Plus jsou v knize hodně časté překlepy.
Nicméně, děj se mi líbí. Náznaky, že Německo potřebuje silného muže, co je povede, vypadají na konci první války nevinně. Či že rodina vlastní statek v Pomořanech. Víme, že o něj do 25 let zřejmě přijde.
Syn Marie a Paula Leo je roztomilý klučina, ale za nějakých 20 let bude muset taky narukovat. Možná skončí jako jeho otec v ruském zajetí. Bude-li mít štěstí.
Jsem zvědavá, co se stane v závěrečném díle. Moc ráda si ho přečtu.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Zpočátku mně bavilo méně než Slepá mapa nebo Hana. Mužský hrdina byl znát. Nicméně autorčino psaní (jedna rodina od meziválečné éry po sametovou revoluci, detailní historie i epizodních postav) zabralo a já četla a četla dál. Chtěla jsem vědět, co se stane.
Nejsmutnější mi přišel příběh Oldřicha, bylo mi jej líto.
Skvělé názvy kapitol, kvůli nim by se hodila kniha přečíst ještě jednou.
Rozhodně doporučuji.
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Četla jsem před lety, ale stále se k ní vracím. Parašutisté a jejich pomocníci mají touto knihou vystavěný nádherný pomník.