MagdaFish komentáře u knih
Nádherné, jako vždy. Propojenost s ostatními Mitchellovými knížkami je tentokrát subtilnější, člověk si musí dát setsakramentsky pozor, aby mu něco neuniklo. Musela jsem si párkrát zalistovat Tisícem podzimů a Třinácti měsíci, abych si to ověřila, ale jo, je to tam. :)
(Pokud jsou nějaké další provázanosti, tak jsem si jich fakt nevšimla. :D )
Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli je to geniální, nebo šílené. Jestli to Jodorowski myslel smrtelně vážně, nebo je to všechna možná klišé převracející vtip. Nebo dada. Nebo volný řetězec halucinací, nebo něco úplně jiného.
Každopádně fascinující počin.
Po událostech na východě se Conan snaží dostat domů do Cimmerie a pořád se mu někdo plete pod nohy a zdržuje ho. Armáda zombíků, bůh se svými přisluhovači a dvě krasavice v nesnázích, v tomto případě. :)
Autoři, myslím zdařile, rozvinuli fragment Howardovy povídky do plnohodnotného příběhu. Osobně mě velmi potěšila inspirace mezopotámskou mytologií. Bravo!
Debbie Tung nás pozvala do další kapitolky svého života a opět se jí to povedlo na jedničku! Není to žádný hlubokomyslný nebo nervy drásající příběh, ale obyčejné vyprávění o jednom spokojeném manželství. A to myslím bohatě stačí. :-)
190 svačin v jedné knížce? Kdo by odolal. :-) Ale vážně. Pro všechny, kdo se potýkají s věčnou otázkou, co zabalit sobě do práce a děckám do školy za sváču, je tahle bichle jasná volba. Inspirace je tu nepřeberně. Jednu malou nevýhodu ale má, a autorky na ní upozorňují už v úvodu: je určena pro zcela zdravé jedince. Pokud máte alergii či intoleranci na potraviny (celiakie, mléčné výrobky, oříšky, ryby), tak ne. Nicméně se vždycky můžete kochat krásným zpracováním.
Není to špatné... Jen tomu chybí to "něco", co odlišuje oddychové čtivo od fakt dobrý knížky. Možná tomu chybí větší tah na branku? Možná se v příběhu motá až moc postav? Možná to lehké klouzání po povrchu? Každopádně zkusím od autorky přečíst něco dalšího.
Krásná kniha. V záplavě ezo literatury vyniká dle mého názoru ve dvou ohledech: Autorka popisované věci sama zažila a tudíž to není bezobsažné ezo pindání, a za druhé, Anita je původem hinduistka, a tedy její pohled na prožité události je originální a pro Zápaďana osvěžující.
Jdu pozpátku! :-) Nejdřív jsem viděla seriál Babylon Berlín (se vší úctou monsieur Poirote, ale takovouto špínu Berlína byste fakt ve svých psích dečkách nezvládl. :-) ) Teď se mi dostal do ruky komiks a na knížku možná taky jednou dojde. Takže jsem nucena věřit těm, co knižní předlohu znají, co se rozdílů mezi knížkou a seriálem týče. Ale to neva. Komiks je stejně svébytný žánr, takže je třeba jej hodnotit zvlášť. A tenhle se fakt moc povedl! Noirová atmosféra Berlína konce 20. let je vykreslen tak, že člověk mimoděk vzpomíná na staré filmy s Humpreyem Boghartem ( Marlow! :D ). Nebudu opakovat superlativa jiných komentů ohledně kresby, zpracování atd. To je myslím samozřejmé. Jen říkám: Kde je další díl? :-)
Hustá jízda! Moje první Kotletka vůbec. A nijak nevadilo, že jsem předtím nečetla knížku. V ději jsem se nijak neztrácela. Slovy klasika: "Tenhle druh literatury se má číst najednou, na jedno nadechnutí." :-)
Nicméně knížku si určitě taky přečtu.
Věděla jsem, že předlohou pro seriál byly částečně autobiografické fejetony. Ale, že to byly tak nudné a utahané fejetony jsem fakt netušila. Plus blbý překlad dokonal dílo zkázy. :-/
Další díl přečten a je fakt lepší než první. Sice se už začínám v postavách ztrácet, ale to neva. :-) Alespoň musím listovat zpátky a číst to znovu. Autor už začíná postavy prokreslovat a potěšilo mě, že takříkajíc "sovy nejsou, čím se zdají být" (Tavore a Felisín. Tahle sesterská linie mě moc zajímá.) Už se řítím na třetí díl. :-)
"Každý génius je pro lidstvo ztracen, narodí-li se jako žena." Pravil před cca dvěma sty lety Stendhal.
Šárka Homfray tuto tezi rozvíjí a dokumentuje a přitom nezapomíná ani na ženy z nižších sociálních vrstev, na které se až moc rádo zapomíná.
S autorkou bych polemizovala jen o jednotlivostech. Spokojenost.
Celá série: "Tenhle typ knihy se musí číst naráz a jednim dechem" říká Kristýna v Muži z Acapulca. A má pravdu. Pokud se budete nad dějem zamýšlet, vylezou na světlo boží nevídaný logický lapsy. Namátkou: Jak si mohl Howard číst v marinské knihovně, když neznal písmo? Proč vlastně Slimáci bombardovali Zemi, když nás podle vyjádření "špehounů" vlastně ignorujou? A kdo jim stavěl lodě a zpracovával kavorit? Atd. atp.
Pokud pomineme logiku, je to fajn oddechové čtení, ale hlubší zkoumání děje fakt nedoporučuju.
"Pohodová fantasy", říká autor v rozhovoru na konci knížky. A přesně to taky Legendy a lattéčka jsou.
Kdyby se tu nevyskytovali orkové, sukuby, elfové, půlčíci a další fantasy žoužel, klidně by se tenhle příběh o založení jedné kavárny mohl odehrávat v Brooklynu, Chelsea, nebo pro mě za mě třeba v Žatci. Milá letní oddechovka na válení se na pláži. Čtyři skořicové rolky z pěti. :)
Další díl spin-offové série o pečetníku Alovi se povedl ještě víc, než první díl. Zatímco jednička byla typická představovačka, druhý díl skáče rovnou do akce. Tentokráte v Austrálii. Potěšilo mě, že se zastavil Železný druid Atticus, zde vystupující jako Connor. Doufám, že Kevin Hearne napíše co nejdříve třetí díl, protože by mě fakt zajímalo, jestli se Al trefil s tím, kdo je doopravdy Gladys a kdo na něj seslal ty kletby.
Miluju Železného druida a tak bylo jasné, že sáhnu i po rozšíření jeho světa.
Pečeník Aloysius je trochu důstojnější (a prokletějsi) Attikova verze. Styl vyprávění i postavy kolem Ala jsou podobné, jako v Železném druidovi. Děj rychle odsejpá, není třeba nad knížkou moc přemýšlet. Ideální odpočinková literatura.
Nedočteno. Ta strašlivá popisnost mě ubíjela. Vezme krabici A, dá ji na střechu auta B, sáhne do kapsy C, vytáhne klíčky D ... uáááá! Proč?
To není román, ale technický scénář! Jinak zápletka zajímavá, i když cca od půlky bylo taknějak jasné, jak to skončí. Pobavilo, jak rozdílně je Jack Reacher vylíčen v knížce oproti Tomu Cruiseovi ve filmu. :D
Nehodnotím, detektivní thrillery nejsou můj šálek čaje, nebyla bych objektivní.
Skvělá knížka, nabitá radami, tipy a informacemi skutečně na celý rok. Četla jsem jí asi tři měsíce, protože rychleji se to prostě nedá.
Netvrdím, že se inspiruji vším, co Hanka píše, určitě nebudu lozit po stráních a sbírat šípky, když šípkový čaj nesnáším, ale takový pomalu tažený hovězí vývar můžu zcela doporučit.
Bravo a palec nahoru. :)
Děj šestého dílu je takový přeskakující. Je vidět, že se autor pomalu chystá na závěrečné propojování všech dějových linek. Objevují se postavy z předchozích dílů a několik nových, některé z příběhu naopak odcházejí. Doufám, že další díly vyjdou co nevidět. Velká spokojenost.
Na to, že to měla být knížka o Františku Štěpánovi, tak ho tam bylo méně, než bych čekala.
Děj odsejpá, to ano, však je taky většina knížky v dialozích, ale moc jsem se tedy o císařpánovi nedozvěděla. Rozhodně nic víc, než co je na Wikipedii. :)
Ke konci knížky je vidět, že autorovi i editorovi docházely síly a soustředění. A nastoupily překlepy. Z arcivévodů se stávali velkovévodové, z princezny Johanny Gabriely byla najednou Marie Gabriela apod. Škoda. Potenciál by tu byl a téma je vzhledem k oblíbenosti minisérie o Marii Terezii a výborném ztvárnění Františka Štěpána Vojtou Kotkem atraktivní. Jen to zkrátka nevyšlo.