Magdalena5 komentáře u knih
„Ba, s uchem na pohárku,
uslyšel jsem v kaštanovém sudě
své vlastní srdce sčítat obruče.“
Před dvěma týdny jsem si pustila Svěrákův film a moc se mi líbil a opět jsem si půjčila knížku a srovnávala. Oboje se mi líbí. Knížka mi připomíná válečné dětské vzpomínky pana Anderleho na Pavlíkovské vsi. Využívám do výzvy - Magnesia litera
Moje láska Praha a úžasně poetický pan Nepil je dokonalá kombinace
K pýše a předsudku jsem se dostala až poněkud v pokročilejším věku, o to více si tento klasický román vychutnávám čtením i sledováním různých filmových zpracování. I když nevládnu anglickým jazykem, vždy mi udělá radost některý díl v původním znění z miniserie z roku 1995 s Colinem Firthem.
Kniha přečtená již dva roky zpět. K žitkovským bohyním jsem se dostala coby čtenář Gabry a Málinky ve velmi útlém věku s dětským pohledem, proto mě lákalo si o nich přečíst ve zralém věku. Moc jsem po ději nešla, ale hlavně jsem ocenila nasbíraný materiál. V části o psychiatrické léčebně, kde jsem prožila ve služebním bytě své dětství, mi naskakovala hodně husina. Konfrontace idylického dětství a toho, co se dělo za zdmi secesních pavilonů, byla docela krutá.
Paní Tučkovu čtu ráda, její tvorba je hodně čtivá s výbornou znalostí reálií.
Slepou mapu jsem četla dva roky zpět a dost se mi líbila, zvlášť popis česko-německých vztahů. Moc dobře se četla.
Herriotovy knihy mi nosil manžel před bezmála čtvrtstoletím při mých zdravotních potížích. Vždy mi dodaly radost a sílu a stále se k nim vracím.
Opět jsem se s chutí začetla do nádherného popisu, který se nedá zfilmovat. Přestože mám Menzelův film hooodně ráda, Hrabal je nepřekonatelný. Kdyby žil v Americe, má Pulitzerů plno.
Napsáno poutavě, ale mám raději historické fabulace než sci-fi. Holt jsem asi na formu stará konzerva.
Zfilmovanou příběh A. CH. mám docela zmáknutý, potom se jeden začte a hle ono s těmi vrahy je to nějak jinak?! Ale paráda.
Čtivé, syrové, neutěšené, magické, nedá se odtrhnout, žádná selanka
A můžu číst, poslouchat i vidět a stejně si nepamatuji, kdo byl vrah. Slečnu Marplovu můžu vždy.
Zjistila jsem, že po několikátém přečtení, shlédnutí filmu i divadelního představení ve zlínském divadle stále nemám zápis na databázi. Využila jsem tedy e-knih a opět se začetla. Pro mě dílko k neomrzení!
Po mnohonásobném shlédnutí filmu s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem a po úžasném zážitku z představení Juraje Herze s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem jsem se konečně dokopala k přečtení této klasiky. Vůbec mi nevadila popisnost knihy a ještě více mi přiblížila syrovost a drsnost života Štěpy, která se vymykala soudobé morálce své doby.
Diky za přiblížení úžasné paní, kterou obdivuji léta a její víra je mi vždy povzbuzením v dnech, když mi není do jásání.
Je skvělé, že tuto útlou knížku můžu přidat do čtenářské výzvy, aby se k ní dostalo více lidiček než jen v přečtených. Stojí za to.
Díky za přiblížení krásné ženy - vychovatelky, pečovatelky, každodenní bojovnice s překážkami.
Zažloutlý první díl mé hitovky jsem nedávno musela poslepovat, aby se mi nepoztrácely listy. Kolikrát jsem tuto sérii četla? To se ani nedá spočítat. Humorné, laskavé, v bázni Boží svěží dílko, ke kterému se vracím při splínech.