MagdalénaD komentáře u knih
Příjemná knížka, která předčí očekávání každého, kdo pro ni sáhne jako pro oddychovku. Naprosto nenásilně a bez generalizací (tj. s patřičnou pokorou) jsou v ní krásně předestřeny kulturní rozdíly mezi ČR a USA.
Některé kapitoly, zejm. ty o OSN a dalších organizacích byly poměrně dobré, jiné dost slabé (zejm. ty, kde chybí unifikující úprava). Kniha oscilovala mezi snahou podat vyčerpávající výčet předpisů a právní úpravy a snahou poskytnout jakéhosi průvodce pro kontraktační praxi. Z mého pohledu se nepodařil ani jeden záměr. Téma je hodně komplexní na to, aby jej mohlo pokrýt cca 500 stránek. Některé věci byly zastaralé (a to i vzhledem k roku vydání), např. pasáž o letecké přepravě.
Kniha, kterou bych si sama asi nevybrala, ale když mi byla předložena, přečetla jsem ji jedním dechem. Krásný příběh, který podle mě má docela komplikovanou cílovou skupinu - snad děti mezi 10-15 lety, pokud dokáží vidět "za", snad dospělí, kteří se dokáží maličko vrátit do dětství. Je tam jistá paralela s mým milovaným Krysařem - příběh vychází ze staré legendy, jde o jednoduché vyprávění, ve kterém lze hledat a najít. Umím si představit, že i třeba 10 let zpátky bych tu knihu milovala.
.
Zajímavé je, že ač jde o knihu německého autora, má zde na Goodreads velkou většinu českých recenzí. I na Googlu je většina výsledků v ČJ. Zajímalo by mě, zda měla kniha v ČR jen lepší marketing/poutavější obálku, či zda roli sehrál i odlišný název - Krabat v NJ a Čarodějův učeň v ČJ. Došlo snad k jemnému přiživení se na Hraničářově učni?
Nevím, zda je to tím, že jsem do sebe tuhle učebnici nasoukala cca za týden, ale modré dvojče zaměřené na hmotu mi přišlo o trochu lepší.
.
Některé věci by stály za to popsat méně do detailů, ale udělat větší jasno v obecné rovině a zasadit to do kontextu.
Příjemná oddechovka, která splňuje moje očekávání ohledně francouzské literatury a letmých her se slovy.
Poslechla jsem na Českém rozhlasu namluvenou - a zřejmě zkrácenou - verzi. Alena Mornštajnová mě opět nezklamala a její příběh mě bude pronásledovat v hlavě ještě několik dnů. Krásný náhled do doby mé babičky a dědy a možná - zejména interpersonálně - ještě větší drama než v Haně.
Je to trochu ironie, že první kniha roku 2019 je tato a že ji dokonce můžu zařadit i do letošní výzvy jako knihu s méně než 10 komentáři :-)
.
Nečetla se špatně, ale některé části byly až příliš podrobné a zejm. opravné prostředky by mohly být vysvětleny srozumitelněji a přehledněji.
Moc příjemná oddychovka, u které jsem se s chutí zasmála nahlas. Přišla mi dokonce i lepší než daleko více propagovaná Šťastná kniha Báry Šťastné či P.S. od Áni Geislerové.
Četla jsem poprvé, když mi bylo asi 13 a přišla mi skvěle vtipná. Stejný dojem jsem z ní měla i v 15. Znovu jsem ji četla zhruba někdy, když mi bylo 17 a stále byla tak skvělá jako dříve. Teď, ve 22 a půl letech, jsem si k ní sedla znovu a pořád to byl ten samý božžííí zážitek plný hezky ošklivého humoru. Velkej červenej zadek. Kalhotoví hadi. Cvaklos zubos. Pořád stejně dobrý! :-)
Velmi čtivá kniha s poměrně velkým množstvím informací, které byly zajímavým způsobem předány čtenáři a které určitě mnohé (včetně mě) donutí k zamyšlení. De facto jde o popis faktů a procesů, související s výrobou, transportem a likvidací oblečení a konkrétní tipy na zařízení udržitelného šatníku. Z knihy jsem si udělala pár výpisků a určitě se k nim budu vracet a nějakým způsobem s nimi dál pracovat a rozvíjet je. Jednu hvězdičku strhávám za poměrnou stručnost, myslím, že o tématu určitě bylo možné napsat trochu obsáhlejší knihu.
Bylo moc pěkné číst zase jednou něco "jen tak". Boris Vian opět nezklamal, surrealistické prvky mě dost bavily. A některé pasáže? Tam byla všechna slova malým koncertem.
Nevím, zda má cenu se nějak obsáhle rozepisovat o knize, kterou přečetl už snad každý.
.
Strhující. Famózní. Mistrovsky napsané.
.
// Zároveň trochu děsivé při představě, že stačí (i dnes) tak málo, aby se vytratila lidskost. Tak málo, abychom trestali lidi za to, že zachraňují životy. Tak málo, aby se umírání stalo něčím, co nás nepřinutí se ani zastavit. //
Maličké sousto, které se polyká stejně snadno jako čokoládová pěna. Na malém prostoru je ale spousta bolesti, lásky, loučení, žalu a smrti.
Kdysi dávno jsem četla první "díl" knihy a pamatovala si, že to byla příjemná odpočinková četba. A přesně to jsem potřebovala - něco, co se dá číst v létě, v horku, u vody. Kniha by se dala shrnout asi tak na 6 stran a místy mě dost štvala, ale byla to částečně i moje chyba, neb číst ódu na francouzskou kulturu, když ji vlastně nemáte rádi, nemůže přinést nic jiného. Četba ale splnila účel a možná se někdy pustím i do některých receptů.
Tahle učebnice mi dala naději - sice ne, že bych zkoušku udělala pozítří napoprvé, ale že bych se tu materii mohla jednou naučit, že i závazky mají nějakou pochopitelnou systematiku. Výborně se četlo, skvělé pro ty, kteří doteď stejně jako já obchodnímu právu příliš neholdovali. :-)
Jedna z velmi mála učebnic, kterou jsem přečetla celou.
.
Některé kapitoly byly čtivé a pochopitelné, jiné méně. Někde bylo na můj vkus příliš mnoho detailů, jinde bych ocenila obšírnější úpravu. Rovněž by bylo fajn mít pouze jednu učebnici a neodkazovat na zásadních místech na Mezinárodní právo soukromé Evropské unie.
.
Jako celek ale dobré - byť si neumím představit, že bych to pochopila bez praxe na seminářích.
S knížkou jsem se seznámila na hodinách filozofie na gymplu. Přečetla jsem jí tenkrát česky, tentokrát anglicky (Thank you Ecrin for reminding me this title).
.
Je to ten typ knihy, který se hodí zařadit v knihovničce vedle Malého prince. I tady se jistě najdou tisíce zasvěcených vykladačů. Já ji mám ráda, vlastně ani nevím proč. Možná pro vzletný jazyk, či vzletnost obecně. Ta kniha v sobě nese apel. Apel ma zlepšování sebe samého. Alespoň po tomto přečtení.
Cestou do Hameln, kde je celá kniha situována, jsem četla znovu. Pokolikáté už? Příběh o slepé lásce, slepém následování a moci. Příběh který už mě minimálně třikrát dostal do kolen.
"Řeknu ti celé tajemství; pro dva lidi je jen určitá míra lásky: ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti; to ti radí krysař, který mnoho viděl."
Trocha faktických zajímavostí:
Tradiční legenda o Krysařovi je trochu jiná, než ji známe v ČR od V. Dyka - Krysař má na sobě barevné oblečení a kvůli tomu, že mu město nevyplatí slíbené peníze, nakonec odvede za pomoci své píšťaly 130 dětí - jen jedno slepé a jedno němé přežijí, ty se však o své pozorování nemohou podělit.
Jako první si s námětem legendy pohrával Goethe, dále pak i bratři Grimmovi a po nich spousta jiných autorů. V hamelnském muzeu jsou vystaveny knihy z celého světa (Korea, Jižní Afrika, Kolumbie, ...), které legendu zpracovávají. V souvislosti s Českou republikou je muzeu vystaveno vydání Krysaře od Viktora Dyka, dále učebnice českého jazyka s úryvkem z legendy a dále na počítačovém panelu i záznam filmu z 80. let. Rovněž jsou zmíněny i muzikály a dán důraz na to, že v českém prostředí je téma této legendy velmi oblíbeno.
Krysař je hmatatelný v celém městečku Hameln - Je možné najít jeho sochu, jeho dům, krysy na dlažebních kostkách, muzeum, kavárnu, akvarelovou výstavu či vitráž chrámového okna s jeho podobiznou.
Příjemná kniha na vyčištění myšlenek, nicméně občas trochu k rozčílení, když se během čtení učíte na zkoušku z civilního procesu a Adam Klos najednou předem odmítne svědka apod. Jednotlivé zápletky byly poměrně zajímavé, někdy až typicky šablonovité, ale oddechový účel splňovaly.
Seriál neznám, nemůžu tedy hodnotit, nicméně nejlepší na celé knize mi přišly pasáže psané kurzivou, které vyjadřovaly myšlenky.