Mahuleno komentáře u knih

Krásná Tortiza - lákavý název souboru povídek. Věděl jsem, že nejde o nějakou krasavici, ale trochu „počeštěný“ název sovětského kolchozu.
Ovšem pro tendenční náboj odpovídající době vydání a bohužel autorovi, kniha nedočtena. Četl jsem ji pro povídku Vyšší princip, která snad jediná se vymyká z celkového tónu souboru povídek, a kterou znám zfilmovanou s Františkem Smolíkem...

- Pomalým, tichým, uvnitř klidným hlasem řekl své třídě, vydávaje se jí zcela do rukou: "Také já...schvaluji atentát na Heydricha!"
-
Ovšem hned v následující povídce Radostné setkání Drda postavu statečného učitele naprosto degraduje. A pro tuto návaznost je povídka Vyšší princip vložena z Němé barikády, kam původně patří.

Krom Vyššího principu ostatních devět povídek, abych parafrázoval autorova slova z uvedené povídky“...plné devotnosti...“
Jedna hvězdička za uváděný Vyšší princip.

11 24.02.2021

Mohu se přidat ke komentáři čtenáře "konicekbily". Skutečně velký rozdíl v názoru na knihu v rozpětí let. Také jsem ji kdysi dávno četl, tentokrát jsem se k ní vrátil s jistým očekáváním a dočetl s poněkud, řekněme zklamáním. Spíš než vtipné a lechtivé je to, tak jak je pojmenováno ve zmíněném komentáři, úsměvné. Dočetl jsem s námahou a přiznávám velmi nepozorně a možná, že bych knihu odložil nedočtenou, kdyby nespadala do Výzvy 2021. Tím se tak trochu přiznávám k účelovému znásilnění svého čtenářského vkusu :-(.

11 18.02.2021

Sedmý kříž je antifašistický román dějově zasazený do třicátých let minulého století. V doslovu vydání z roku 1949 je označen jako vzorná ukázka socialistického realismu.
Po útěku sedmi vězňů z koncentračního tábora v Porýní nechá velitel tábora upravit sedm platanů v areálu tábora do tvaru křížů a pochytané vězně na ně věší. Na pozadí dramatické cesty posledního vězně na útěku vypráví Seghersová několik dílčích příběhů. O lidech, kteří nějakým způsobem souvisí s prchajícím vězněm – jeho pronásledovatelích, včetně velitele tábora, jeho přátelích z odboje i mimo něj z doby před zatčením a dalších – bývalé manželky, spoluvězňů. Jsou to příběhy o lásce i nenávisti, prosté touze po štěstí, o obyčejném lidském strachu, ale i odvaze. Ale také, a to především, o zhoubném a zrůdném systému předválečného Německa.
Název Sedmý kříž je velmi symbolický, autorka jednak využívá symboliky magického čísla sedm (sedm dní stvoření světa, sedm vězňů, sedm dní útěku, sedm kapitol románu), jednak sedmý čekající kříž je pro vězně v táboře symbolem možné svobody, zdařilého útěku.
Nový velitel tábora nechal hned všech sedm křížů porazit.
„Avšak toho večera, kdy po prvé zatopili v baráku vězňů a hořelo dříví, které, jak jsme věřili, pocházelo z těch sedmi stromů, byli jsme životu blíže než kdykoli později...
...V kamnech uhasla poslední jiskřička. Tušili jsme jaké noci na nás teď čekají. Cítili jsme jak hluboko a strašně mohou vnější mocnosti zasáhnout lidské nitro, ale také jsme cítili, že v nitru je cosi, co je nezasažitelné a nezranitelné.“

11 03.11.2019

Moře v plamenech
skládá se ze čtyř částí, které mapují osudy čtyř velkých německých válečných lodí – byly to Graf Spee, Bismarc, Scharnhorst a Tirpitz.

- Kapesní bitevní loď
- Zkáza vlajkové lodi
- Scharnhorst
- Tirpitz

I když z hlediska rozsahu největšího válečného konfliktu v dějinách, námořní bitvy v Severním moři a Atlantiku neměly zásadní význam, nelze upřít důležitost ovládnutí tohoto prostoru. Zásadní význam měl totiž pro zásobovací cesty mezi USA a Evropou. Německé válečné lodi napadaly obchodní lodě a konvoje a nemilosrdně je potápěly, aniž by poskytly trosečníkům jakoukoli pomoc. Což bylo Dönitzovým rozkazem přímo zakázáno. Hlavní tíhu v této válce nesl Sovětský svaz, v tomto parciálním, ale důležitém prostoru to byla, vzhledem k její námořní válečné kapacitě, Velká Británie. A nešlo jenom o zabezpečení transportních cest, ale pro Británii to byla otázka života a smrti.
Proto bylo nesmírně důležité zabránit nacistům v ovládnutí tohoto námořního prostoru. Jejich válečné lodi byly velkým nebezpečím a proto bylo vynakládáno velké úsilí k jejich zničení. Např. Tirpitz byl hrozbou i když se dlouho jenom skrýval v norských fjordech.
Kromě toho Miloš Hubáček v úvodu první části píše o omezeních pro Německo v budování válečného loďstva daných Versailleskou smlouvou po 1. světové válce a jakým způsobem Hitler a Německo tato omezení obcházeli.
Miloš Hubáček je známý knihami o námořních bitvách v Tichomoří a katastrofách (Titanik).
Každopádně Moře v plamenech je zajímavá kniha z historie 2. světové války.

11 13.12.2018

Tichá hrůza - soubor horrorů s různými náměty - od řekněme "klasického" pojetí se zombie (Vyzvánění), duchy ( Čekárna, Zástup, Boulterovi kanáři - povídka, která má jakýsi technický nádech), upíry, ghúly a vlkodlaky (Plášť, Drzoun), přes spíše kriminální story, která se překlopí v horror až poslední větou (Smrt na Štědrý večer). Některé povídky se podle mého soudu trochu vymykají klasifikaci horror, jde spíše o fantastické projevy a stavy člověka (Meze Waltera Hortona, Muž, který zmizel) a další. To jim ovšem vůbec neubírá na kvalitě a napětí, pro mne spíše naopak. Taktéž Specialita šéfkuchaře. Kultovní Ptáci, známí z filmového zpracování. Ovšem zdůraznit musím Ray Bradburyho - obě povídky - Zástup a Malý vrah jsou fantastické. Zvláště Malý vrah je mrazivou a děsivou představou abnormálního novorozence. Podle mne nejlepší z výběru a právem zařazeno jako horror. Korunou povídky jsou závěrečné věty, při kterých čtenáře musí mrazit: "Podívej se, maličký! Něco se tu třpytí. Hezké, viď?" Skalpel.

11 24.01.2018

Thriller? Sci-fi? Podle mne velmi dobře namíchaný koktejl. Knihu jsem našel pod stromečkem, na Štěpána jsem do ní nahlédl a večer zavřel! Četl jsem nedávno Černé lekníny s jejich překvapivými časovými propletenci, ale Temná hmota je nechala daleko za sebou. Problémy kvantové mechaniky, do kterých je čtenář "zatahován" jsou nepochybně složité, ale myslím, že míra jejich zmiňování je v knize přiměřená a snesitelná. Navíc i neznalému čtenáři jsou, aspoň pro děj románu, částečně přiblíženy analogií s rybníčkem, kaprem a hyperprostorem.
Jak jsem napsal, kniha mě udržela ve sváteční den, dokud jsem ji nepřečetl.
Z Jásonova memoranda: "Co když ve skutečnosti žijeme v mnohovesmíru, ale naše mozky se vyvinuly tak, že nás vybavily jakýmsi firewallem, který to, co můžeme vnímat, omezuje na jediný vesmír? Je to logické, nezvládli bychom sledovat všechny možné reality najednou!"
"To je...děsivé!" říká Ryan při jiné příležitosti, ale já si to vypůjčím pro komentář k předešlému....
Naštěstí to není možné...anebo???...

11 26.12.2017

Začátek se mi moc líbil - hned úvodní kratičká kapitola s nádherným popisem probouzejícího se města. A ve druhé kapitole soucítíte s Babbittem, který je vytrhován z ranního spánku venkovními zvuky a rozumíte jeho pocitům. Všichni to asi dobře známe. Ranní koupelna, oblékání, snídaně a diskuze? s dospívajícími dětmi - to vše je dobře napsané a právě popisem bezvýznamných detailů dobře čtivé a uvádí čtenáře do běžné rodiny.
V průběhu románu se autor zaměřuje více na samotného Babbitta, jeho nespokojenost se sebou samým. Není to ale "tvůrčí" nespokojenost, která žene člověka výš, jeho představy o "úniku" či nápravě jsou velmi ploché, čouhá z nich maloměšťáctví, jako sláma z bot. Nicméně se o změnu pokouší, bohužel způsobem, který nikam nevede, což si poté sám uvědomuje - "A najednou mu bylo jasné, že jen tak utéct před sebou je bláhovost, protože nikdy nebude s to uniknout sám před sebou..."
Po částečném vzestupu v hierarchii této maloměšťácké společnosti, se Babbitt svým myšlením dostává do rozporu s politikou různých společenských, politických, rádoby vlasteneckých spolků a organizací jejichž je členem, což vede zase k částečnému vytěsňování z jeho získané pozice. Moje sympatie jednu chvíli získává svým postojem k nátlakovému náboru do LDO (Liga Dobrých Občanů) - "Radši se na místě propadnu, než abych se dal od někoho znásilňovat a vstupoval někam, kam nechci!" Bohužel to nevydržel...
Román se vysmívá právě způsobu života této společenské vrstvy. Hlavním měřítkem zde je, kdo kolik vydělá, dolar je synonymem úspěchu a snaha dostat se mezi tzv lepší lidi je hlavním cílem.
Líbily se mi hodně popisy různých detailů, namátkou hra světel při koupeli ve vaně atd.
Naopak mě docela otravovaly poměrně dlouhé pasáže různých projevů a neskutečně hloupých rozprav a dialogů. To bezprostředně po přečtení ovlivnilo moje hodnocení.
To teď s odstupem měním a přidávám románu čtvrtou hvězdičku.

11 08.05.2017

Je to už dva roky, co jsem "staříka" četl, takže budu stručný - dobré a zábavné čtení, trochu bláznivé historky, ale baví. Film jsem neviděl, od známých, kteří četli i viděli: film nesplnil očekávání.

11 28.02.2017

Knížku jsem koupil v akci ve známém knihkupectví za neskutečnou cenu – desetinu původní ceny. Trochu jsem se obával, jestli ceně nebude odpovídat i obsah. Moje obavy se nesplnily. Je to dobře napsaný thriller. Se severskými detektivkami mám zkušenost, bývají dobré, někdy ale dost drastické, až brutální. Tady se naplnil jen první předpoklad. Ne, že by to byla pohádka o Sněhurce, naopak v některých momentech je to až děsivé, děsivé ne morbidními detaily, ale představou, jak těžko se podobná situace dá v dnešním světě vyloučit. A do toho zakomponované osobní problémy komisaře Junckersena, problémy v manželství a se svým v demenci se potácejícím otcem.
Nebudu se podrobněji věnovat dějové lince, i když si to čtenář může přečíst v každé anotaci. Takže, máte-li rádi napětí a chcete-li se bát, mít strach vyvolaný vlastními představami, přečtěte si thriller Tuhá zima. I když někdo nepochopil, proč právě tato kniha je thrillerem...asi málo krve...

10 17.01.2024

(SPOILER) K této knize jsem se dostal náhodou. Když jsem se jednoho dne nečekaně ocitnul v nemocnici, která v této době nemá síť wi-fi :-(, data v mém mobilu se rychle vypařovala. Poprosil jsem tedy své blízké o nějakou knihu. A tak jsem se dostal ke knize Osudy a běsy. Příhodný titul do nemocnice :-(.
Četl jsem, nic jiného mi nezbývalo, ale byl to děs. Nemohl jsem se do knihy dostat, četl jsem, protože jsem neměl nic jiného. Když jsem se vrátil domů, byl jsem asi ve dvou třetinách čtyřistapadesátistránkové knihy. Doma jsem knihu odložil. Posléze jsem půjčenou knihu chtěl vrátit, ale ještě jsem si řekl, že ji, přes první zkušenost, dočtu. Protože ale pauza byla dost dlouhá, nepodařilo se mi orientovat v postavách. Později jsem pochopil proč 1. část Osudy jsem četl nesoustředěně a v podstatě nerad a poté ve 2. části Běsy (mimochodem lepší) je hlavní postava tohoto dílu, ovdovělá manželka, chvílemi Aurélie, chvílemi Mathilda, (...a znenadání se v Aurelině kůži objevila Mathilda), jak se střídají její vzpomínky na zesnulého manžela a vlastní dětství. Tak jsem nakonec knihu začal číst znovu, od začátku. A přišlo překvapení, začala se mi docela líbit. Líbil se mi způsob psaní, stylistika, některé nápadité obraty (Když se probudila, byl čas večeře a trápení se vrátilo a ostrými zuby v ní vyhlodalo díru.), i když jsem určitě už četl i lepší. Můj dojem rušila přemíra sexu v průběhu celé knihy. Ač nejsem puritán, někdy mi to přišlo zbytečné, jakoby v tom byl hlavní smysl života a zbytek byl jenom vedlejší doprovodný produkt. I když někdy to autorka umí popsat velmi citlivě, hezky, až něžně:...První manželské naplnění však uběhlo příliš rychle. To je jedno. Jejich samostatná já mizí. Už nikdy nebude sama. Vděčnost ji drtila. Vstala, oba se sklonili, aby si posbírali oblečení a oceán za dunami zatleskal. Celý víkend zvonila štěstím.
Jindy naopak velmi syrově, jazykem a způsobem nevysílatelným na TV před desátou hodinou.
Jak americké! Skutečně? Ameriku znám jenom z filmů. (Pravda.)
Poslední věty jsou pokusem o napodobení stylu některých obratů v knize a reakcí na recenzi The Guardian Příběh, o kterém v roce 2015 mluvila celá Amerika. (Kniha byla vyhlášena Amazonem za Knihu roku 2015). Souhlasím s jinou charakteristikou Každá stránka je vichřicí slov (i když by se v některých případech muselo půl stránky jenom pípat ).
Ještě si dovolím použít úryvek recenze z přebalu knihy ...Příběh dvacetiletého manželství, jehož aktéři zjišťují, že se vlastně vůbec neznají. K tomu bych na závěr trochu škodolibě a možná ne úplně fair poznamenal, že pro samé milostné hrátky neměli čas se poznat. Omlouvám se a končím. Doporučovat knihu si netroufám, skutečně je to nelehké čtení, což je znát i z rozporuplných komentářů. Výhrady jsem vypsal.

10 21.03.2023

(SPOILER) Při čtení knihy postupně narůstá čtenářova animozita k Viktorovi. Aspoň u mne tomu tak bylo. Říká se, že pokud se čtenář nechá vtáhnout do děje tak, že románovou postavu buď má rád nebo až třeba nenávidí, je to dobře napsáno. Takže, to co říkám, je vlastně poklona autorce.
Ano, Viktor je lehkomyslný a tak přistupuje ke své práci i k manželství. A všechno se mu postupně rozpadá pod rukama – přichází malér v zaměstnání, za který je, byť nepřímo, zodpovědný, manželka Klára postupně odmítá tolerovat jeho sobectví a nezodpovědnost, manželství se mu hroutí...
Viktorův charakter je obnažován právě jeho dopisem Kláře, kterým se pokouší ospravedlnit. Dopis je v podstatě vyprávěním děje příběhu Viktora a Kláry. Ale je z toho cítit neupřímnost, především v pasážích, kdy se přímo obrací na Kláru. Viktor nedokáže potlačit svůj egoismus a nelituje ani tak toho, co se stalo, co se kolem něj děje, ale lituje především sám sebe!
-
„Kláro, ty chladná, krutá, která ses ode mne odvrátila v nejhorší chvíli mého života, nechala jsi mne zase jen tápat a naříkat po tobě a odešla jsi hrdá, bez ohlédnutí, aniž sis připustila, že možná nejsem tak docela špatný, a ztracený, aniž jsi pochopila, že mne vyhostil svět, ve kterém žiji, a že to dobře vím. Aniž jsi jen hnula prstem, abych zase našel ten svět a vykoupil se.“

10 21.05.2021

Oběšení psi
První kniha ze serie Oxen. Po zkušenostech se severskou krimi jsem byl před čtením trochu na rozpacích. Čtenářská výzva si žádala dánského autora, tak jsem do toho šel. Ale nebylo to drsné, jako některé z těch thrillerů, se kterými jsem se z uvedené autorské oblasti seznámil. I když mrtvol tam je také poměrně dost, ale autor nepoužívá tak syrové způsoby líčení těchto „mordů“. Spíše se věnuje zápletce a ta je docela zašifrovaná a autor k tomu využívá něco z dánské historie. Příběh je ukázkou toho, jak touha získat moc, udržet si ji, vládnout a ovládat, může vést k bezskrupulóznímu chování a činům. A to platí samozřejmě obecně, nejen pro Dánsko. Kombinace vysoké politické hry a kriminální činnosti, která vychází z osobní msty. A oba tyto motivy jsou úzce provázané. Do toho se nechtěně zaplete válečný veterán, který se snaží v samotě lesů, jen se svým psem, odpoutat od traumatů, které si jako profesionální voják přinesl z mezinárodních, především balkánských misí.
Ke zmíněnému motivu z dánské historie sám autor uvádí v Doslovu: Rozhodl jsem se nechat splynout fikci a fakta - Dánský dvůr v Nyborgu existoval. Snažil jsem se ve zkrácené formě popsat jeho historii. Navzdory jedinečné a fascinující mocné pozici ve středověku zaujímá kupodivu příběh Dánského dvora v dánské historii jen skromné místo.
Jens Henrik Jensen, původně žurnalista, byl za sérii Oxen nominován v roce 2017 na cenu
Readers´Crime Award.

10 30.07.2020

Bohemia –
obsahuje spoiler!
Byl jsem zvědav, jak se úspěšný režisér vypořádá s s literárním útvarem. Začátek byl slibný, líbil se mi svěží styl psaní, i když už na třetí straně byl náznak toho, kudy většinou děj půjde. Podle mne přemíra erotiky, takže postupně mi to začalo připomínat Patrika Hartla (mám-li být poctivý, znám jenom Malý pražský erotikon, do dalších jsem se potom ani nepouštěl).
V Bohemii mi románek se Sylvií v Karibiku, ke kterému to nevyhnutelně spělo, dokonce zaváněl trochu soft pornem, s některými až morbidními detaily. Tím se můj původní dojem z knihy trochu zakalil a vkrádala se mi myšlenka, nakolik se autor s postavou Ivana Šustila ztotožňuje.
Škoda, protože jsou v knize i pasáže, které se mi líbí - například úvahy, které v duchu vede mladý režisér při debatě s Angličanem Henrym:
„...Ta jeho západní a namyšlená slepota mě pěkně vytáčí. Jako příslušník úspěšného národa si prostě a sprostě přivlastňuje patent na rozum. Tak to je, pravda patří vítězům – a Henry spolu s ostatními Angličany vyšel z posledních dvou utkání s fašismem a komunismem vítězně. Ale co my, kteří jsme obě diktatury zažili z první ruky? Náš názor, naše osobní zkušenost nikoho nezajímá? Ne, my jsme buď pitomci, kteří to tak chtěli, anebo hlupáci, co to strpěli, co se nechali bez boje zotročit. Tak jakou zkušeností bychom to chtěli k pravdivému obrazu světa vlastně přispět?“
Autor se přece jenom (podle mne) dopracoval nakonec dobrého závěru, s jistou sebereflexí hlavní postavy a vědomím kam a ke komu patří:
„Za mnou se ozve rána jako z děla. To průvan zabouchl za mnou dveře. Stejně jsem se lekl, až se mi rozbušilo srdce. Cítím, jak mi poskakuje v hrudi. Bál jsem se, že je uvnitř dávno ztuhlé, jako to keramické, co děti rozbily, ale ono tluče a žije! Mám ho za to neskutečně rád. Nevím, jak jsem se ocitl na kolenou, ale najednou klečím. Pode mnou je holá zem, nade mnou čisté nebe a mezi tím ťuk, ťuk ťuk, moje milé srdce.
Pojedu domů.“

10 24.01.2020

Román o mladistvých delikventech - autor v něm klade otázky morální i faktické odpovědnosti za výchovu dětí a mládeže.
Z románu ale vyčnívá disproporce mezi časem a celkovým nasazením v práci a v rodině, zvláště v případě , kdy je na rodinu pouze jeden z rodičů a možné důsledky: ředitel výchovného ústavu pro děti Mareš, kterému nelze upřít poctivou snahu o netypické a snad v principu správné řešení problému dětí v ústavu, selhává fatálně ve své vlastní rodině – když se mu díky pracovnímu zaujetí rozpadlo manželství, nakonec stejný problém vyústí dramaticky v činech vlastního syna, na jehož výchovu nemá čas.

Přes silný a poměrně dobře vykreslený hlavní motiv je román poplatný době svého vzniku (1962), zvláště některé „vedlejší“ dialogy a charakteristiky osob z různých prostředí a tehdejším slovníkem, tříd. Obávám se, že podrobnější komentář by by se dotýkal spíše ideologie než literatury a proto končím konstatováním – slabé, třetí hvězdička jenom za vstupy do myšlení dětí dávající čtenáři možnost, do jisté míry pochopit motivaci jejich jednání a chování..

10 13.05.2019

Mol Flandersová - procházel jsem svoji knihovnu ve snaze objevit titul vhodný do Výzvy. Tento odpovídá, autorovo jméno i příjmení začíná stejným písmenem.
Samotný román mě příliš nenadchl, nicméně jsem jej dočetl ne kvůli Výzvě, ale autor dokázal vzbudit moji zvědavost, jak Mol dopadne. Její dramatický život (mj několik manželů a to i současně) je utvářen vnějšími podmínkami (např odložená vyrůstá bez matky u cizích lidí). I když se tomu zprvu snaží čelit a její pád je pozvolný. Cesta, kterou si jako odložené dítě vysnila, "stát se dámou", vede spíše dolů  než vzhůru. Nicméně když už je takříkajíc dole, snadno se tomu přizpůsobí a krádeže, kterých se pro nutnou obživu dopouští, jí posléze přinášejí vzrušení a doslova potěšení, kterého se nechce vzdát. A to ani když už to už není nutné, protože se jimi finančně docela dobře zajistila. Ze zlodějky z nouze se stává  profesionální zlodějka.
Zajímavé je uvažování Mol, která někdy, ovšem jen v nitru, svých činů lituje a kaje se, ovšem na druhé straně už přemýšlí, kde udělala chybu a jak to příště udělá lépe.
Román o tom, jak je člověk formován okolím a životními podmínkami, kterým nedokáže a nakonec ani nechce čelit a odolávat. Také je obrázkem morálky tehdejší společnosti. Všechno vede ke shromažďování majetku  a k tomu  se využívají i nečisté prostředky (ostatně kacířsky mne napadá, zdá se tento "kult zlatého telete" netáhne v různých obměnách celou historií).
I hledání partnera pro manželství se řídí většinou jediným cílem - muži hledají ženu s velkým věnem, ženy bohatého muže, který je "zajistí".
Román je vlastně vyprávěním Mol, "ich forma" je jenom zřídka prokládána přímou řečí. Nejvíc mi ale vadilo, že kniha nemá kapitoly, je to v podstatě jedna kapitola od začátku do konce.
To nemám rád, špatně se mi to čte.
Na víc jak tři hvězdičky to ode mne není.

10 30.01.2019

Od začátku jsem odhadoval, jak daleko zajde Brenske ve své zvrácené hře se skupinou amerických Židů. Brenske, který zde zastupuje a zosobňuje zrůdnou, vraždící fašistickou mašinerii. Čtenář se nikdy nedozví, kolik krutých nápadů se zrodilo v temných hlubinách chorobného mozku tohoto důstojníka a nakolik to byla perfektně vypracovaná strategie zrůdného systému. Styl psaní mi chvílemi připomínal Franze Kafku, zvláště dlouhé pasáže Henskeho proslovů ke skupině "jeho zajatců".

10 26.12.2017

Ke svému komentáři si, s dovolením laskavých potenciálních čtenářů, vypůjčím několik citátů z vlastní knihy, protože jsou úžasné a nic lepšího mne nenapadá -
a jak by mohlo. Ostatně, nebudu první.
"Toto je kniha s velkým K - knihy s velkým K jsou ty, které vyvolají v čtenářově duši zásadní změnu. Zvýší jeho citlivost takovým způsobem, že se dokáže podívat na důvěrně známé věci novýma očima, jakoby je viděl a chápal poprvé v životě."
A to čtenáři zprostředkuje právě Anna, svými neuvěřitelnými vývody a vysvětlením základních věcí, vztahů a událostí, včetně Boha a vztahu k němu, což v některých případech může leckomu připadat až jako hereze. To ovšem zcela mylně, neboť je to uvažování zcela čisté a nevinné duše. Stejně působivý je její naprosto zásadní vliv na její okolí, včetně kocoura Švidry.
Stačí se trochu zamyslet nad jejím základní postřehem, abychom pochopili tu průzračnou, výstižnou pravdu: "Rozdíl mezi člověkem a andělem je jasnej. Většina anděla je uvnitř a většina člověka je zvenčí."

"Její povznesená duše vidí náhle svět jinýma očima než ostatní děti, a odmítla si na ně nechat nasadit klapky, které mají učitelky a faráři tak pohotově připravené v polotovarech svých slovních formulí."
Doporučuji knihu si přečíst a především se zamyslet nad překvapivými úvahami Anny, které v třeba některých případech zdánlivě vypadají jako souboj matematiky s neuvěřitelnou dětskou logikou.

Už tady zaznělo -

Napsala Anna:
Až umřu,
udělám to sama,
nikdo to za mne neudělá.
Až budu přichystaná
řeknu:
"Fine, postav mě,"
a ohlídnu se
a vesele se zasměju.
Když spadnu,
tak budu mrtvá."

10 11.12.2017

Je až děsivé, co dřímá někde dole zřejmě v každém z nás. Záleží jenom na osobnosti a charakteru člověka, jak moc to vyplave na povrch, bez regulace prostředí. Ale i v tak zvané civilizované společnosti občas bezohlední, bezskrupulózní a manipulativní jedinci získají moc, která poté šíří strach a přináší zlo celému lidstvu.
Zpočátku mi v knize trochu vadily verbální dětské projevy, ale to byl zřejmě autorův úmysl - zdůraznit tím, že sledujeme skupinu dětí!!!

10 04.07.2017

Napínavé čtení o tom, co předcházelo invazi spojenců v červnu 1944. Co všechno se dělalo pro zmatení německé špionáže a utajení data a místa invaze. Někdy proto byli obětováni i spolupracovníci z např francouzského odboje. Kruté, ale sama válka je krutá...

10 23.02.2017

Začátek je trochu "mdlý", potom se to vylepší. Pro mne trochu kožené, nebo strojené dialogy, ale to asi byla Anglie té doby (aspoň podle mých představ). Nejvíc mě ale rozesmály popisy situací nebo pocitů hlavního hrdiny, to jsem se bavil. Např "opice" a probuzení s kocovinou u Welchů :-D

10 22.02.2017