Maica komentáře u knih
Bezvadná kniha. U ní se člověk někdy prostě musí smát nahlas. Ale jsou zde i chvilky pro zamyšlení, jako například skupiny lidí podle doktora Vlacha. Mně totiž už dlouho vrtá hlavou, do které z kategorií patřím, protože pohled na mísu koblih u mě vyvolává chuť ty koblihy sníst. :-)
Čtivá alegorie, kterou jsem hltala jako hladový pes (v případě Farmy možná spíš kůň). Úplně jsem si užívala čtení mezi řádky, ale vlastně i obsah "v řácích". Jen mě někdy lehce mrazilo v zádech...
Goldman musí být geniální. Knížku jsem si užívala asi jako obrovskou porci dortu se zmrzlinou (a to něco znamená!). Líbila se mi víc než film, možná proto, že se autor věnoval víc všem postavám, na což ve filmu nezbylo místo. Celá historka s Morgensternem mě ale moc nebrala, občas se mi zdála i rušivá. Beruščino dítě už vzniknout nemělo. To jsou ale jediné dvě vady na kráse knihy, která je v žebříčku nejkrásnějšch knih světa, a to jen díky svému potenciálu! :)
Moc mě štve, že knihu všichni tolik opěvují, protože čtenář potom čeká mnoho. Mně nejdřív překvapil (až příliš) poetický styl a potom jistá dávka ledové surovosti. Řekla bych, že se kniha skládá ze tří vrstev: líbivá a lehká na povrchu, krutá a pravdivá uvnitř, ale ještě hlouběji se skrývá jedna umazaná vrstvička - vyždímat ze čtenáře cit za každou cenu. Tohle mi opravdu trochu vadilo, ale k příběhu nemůžu vytknout téměř nic. Tady bych naopak autorovu fantazii (bohužel ne úplně jen fantazii) velmi ocenila.
Nevěřila bych, že přečtu Kytici za dva dny, nevěřila bych, že mě tak zaujme. Jednotlivé balady jsem si užívala (no, některé více, některé méně, pravda). Nicméně se mi moc líbila stavba veršů, jejich vybroušená podoba a úžasná lyrika (pohlazení pro duši ve srovnání s Májem).
Já vím, je to Jules Verne, je to klasika. Jenže mě se prostě moc nelíbí. Příběh to je úžasný, to ano, ale stránkové popisy skříně s lasturami, škeblemi a kdovíčím ještě jsou dnes už trochu náročné. Každopádně rozhodně je přínosné si od Vernea přečíst cokoli!
Smekám! Tenhle díl se mi vážně moc líbil! Byla to sice zase strašná řezničina, ale na to už jsem si tak nějak zvykla. Rozvětvení děje je naprosto nečekané a tudíž ohromující. Prostě jsem četla a četla a najednou jsem zjistila - ejhle, epilog! A na nějaké ukončení se můžu těšit leda tak do příštích dílů.
Takové příjemné čtení na deštivou neděli. Mám ráda ten styl, kterým pan Nepil píše, jeho vzpomínky na mládí jsou kouzelné.
To jsem se nasmála. Autorka se na věc dokázala dívat s úžasným nadhledem a i z největší katastrofy udělat v knize ohromnou legraci.
Báječná kniha, která mě vtáhla do žánru fantasy. Moc se mi líbily všechny písničky, básničky a hádanky. Ráda se k ní vracím.
Já nevím... Jednak mě styl vyprávění strašně irituje, jednak ale strašně baví. A děj je tak nesmyslně zábavný, že se nestačím divit. Takže lehce proti svojí vůli si asi přečtu i tu trojku, co mi leží na nočním stolku. :)
Tož toto bylo voprávdu vyvedený. Asi jako všecky jsem ujížďala na Fíglech, ale ani tá bosorbaba nebyla vůbec zlá. No a ten vtipus, co to mělo! Škoda enem teho, že to bylo také ňáké zmotané, trošku. Někdy bysom si myšlovala, že na něco snad ten Pračet zapomenul. Ale říknu vám, ten vtip to všecko přešvácnul, až jsem se chechtala na plnou chlebáreň. Takže hrr na další díly!
Kniha mého dětství, kniha mého srdce. Kolikrát jsem ji četla? Těžko říct. Nemám zdání, proč mě tak baví, ale nedám na ni dopustit. A opovažte se mi říct, že ji nemáte rádi! :-)
Od Michala Viewegha jsem toho moc nečekala, jelikož mě od něj všichni poměrně zrazovali. Nicméně Báječná léta mě příjemně překvapila tím, jak děj plynul i přes časté vstupy rozhovorů redaktora a Kvida. Líbí se mi taky nahlédnutí do života "normální" rodiny v druhé polovině minulého století (ano, takových knih je mnoho, ale proč ne? Tematika je to stále celkem živá...). Ale i přesto si asi další tituly zmíněného autora nepřečtu...
Aškoliv jsem se snažila nemít je, moje očekávání byla pořád asi příliš velká. Příběh jako takový se mi líbil, ale zdá se mi, že celá kniha je napsaná zbytečně depresivně a pesimisticky. Ani doslovně (:-) americká mentalita mi příliš nesedla, hlavně pak Amsterodam (krásný pár je krásný? no FUJ!). Nicméně, romance mezi Gusem a Hazel se povedla. :-) No, zkrátka, v mých očích knížka jako každá jiná, ani výjimečná ani špatná.
Pro mě trošku slabší knížka ze série. Jako by jí nějak scházela hlavní linka. Spíš by se měla jmenovat "Tonička zachraňuje svět před věčnou zimou a taky Anagramu (tedy samozřejmě Anagrama učí Toničku a její kamarádky) a občas se objeví Zimoděj a Roland". Což by byl ale trošku dlouhý název, takže si pan Pratchett vybral jen jednu z nastíněných variant, přestože nedostala výrazně největší prostor. Už jsem ale přišla na to, co mi na těchto knížkách (asi jako jediná věc) nesedí - buď je Tonička extrémě schopná a rychlá, nebo má na Zeměploše den aspoň 30 hodin. Jo, ještě bych si chtěla postesknout, že se tu objevilo žalostně málo Fíglů.
Překvapilo mě, že v roce 1974 vznikla kniha, ve které děti mohly cestovat po celé Evropě, a že jsem nenašla ani žřádné podsouvání tehdejší politické situace. Klobouk dolů. Jinak taková mládežnická detektivka, která by mohla oslovit i dnešní děti (ale asi by se podivili nad tím, proč Jean-Paul nevzal mobil a jednoduše nezavolal do hotelu pro pomoc :-).
Milé překvapení. Na to, že knížka nemá téměř žádný děj a je tak útlá, má cosi navíc. Něco, co si po přečtení uchováme v hlavě, kde nám taky na chvíli zůstanou myšlenky Veroniky a její pohled na svět. Tím, že se autorka tolik zaměřila na Veroničin "vnitřek" se s ní velice dobře sžijeme a jen těžko se nám od ní odchází. Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala.
Výborné, bavila jsem se tak, že vtipné hlášky jsem hned musela říct okolo sedícím lidem. Líbila se mi realističnost - zasazení do současné doby, skutečného místa a "skutečné" charaktery. Taky se mi líbilo postupné rozbalování postav (nejvíc asi u Keitha) a živý jazyk. Co mi trochu vadilo a zpomalovalo čtení, bylo jakési "bezčasno". To, že skoro celá kniha je napsaná v přítomném čase a čtenář trochu ztrácí přehled o tom co je teď a co už bylo, kdy se co stalo. Ale rozhodně knížka stojí za přečtení!
Moje první knížka ze Zeměplochy, doufám, že ne poslední. :-) Líbí se mi představa tohoto neustále překvapujícího světa, s jeho tradicemi, svátky a samozřejmě taky obyvateli.