Majdule komentáře u knih

Ve své podstatě poetický příběh dávné záhady, která ovlivňuje životy zúčastněných ještě mnoho let poté. Hercule Poirot je opět skvělý, dokáže se probrat vzpomínkami „slonů“ a neomylně najde v jejich vyprávění odraz pravdy. Podle mého názoru je právě vyprávění „slonů“, tedy lidí, co si pamatují, největší devizou příběhu. Je zajímavé sledovat, jak se pravda v jejich myslích mění, ale přesto nechává svůj nevědomý otisk. Detektivka, která neklade žádný velký důraz na akci, ale dokáže pobavit.

6 26.02.2017

Druhé setkání a opět skvělý zážitek. Tentokrát snad méně detektivka, protože Čchen pátrá po věcech z hluboké minulosti, a vraždy, které ho potkávají, se dějí vlastně mimoděk, ale o nic méně napínavý příběh. Navíc opět fascinující svět Číny v polovině devadesátých let, něco jako kukátko do Zakázeného města. Bonusem je i skvěle vylíčená atmosféra „doby temna Číny“, tedy Kulturní revoluce, která přinesla utrpení milionům Čínanů. Skvělé!!! Snad budou překlady přibývat.

4 26.02.2017

Tahle detektivka patří do mého soukromého top 10 Agathy Christie. Stísňující atmosféra „křivého“ domku a osobnost zavražděného povyšují zápetku do vyšší ligy. Navíc jsou výborně načrtnuty hlavní postavy, pár tahy dokáže ACH věrohodně vykreslit různé, uvěřitelné typy osobností. A překvapením je i rozuzlení, nebo spíš odvaha autorky k nekonvečnímu (nezapomeňme, že to Christie psala v době, kdy ještě existovala tabu) řešení.

13 26.02.2017

Tempe v Kanadě řeší rozchod s Ryanem a rozvod s manželem, se kterým už dlouho nežije. Na pozadí svých osobních potíží pak řeší případ mnohonásobných vražd a zmizení mladých dívek. Současně se před ní otevře nálezem starých kostí i příběh z její vlastní minulosti. Kniha má spád, je skutečně napínavá. Zápletka je komplikovaná, ale sledovatelná. Navíc se mi velmi líbí exkurze do úvah Tempe, její vnímání světa je osvěžující svou jasností a vnitřní poctivostí. Malinko mi vadí až moc velká náhoda spojující Tempyin a Ryanův případ, i když samozřejmě náhody se stávají. A taky to jaký prostor je na počátku věnován některým vedlejším dějovým liniím, aby byly vzápětí zcela opuštěny. Jistě, nejspíš nebyly významné, ale pak se kolem nich zase nemuselo napsat tolik slov.

4 26.02.2017

Vynikající zápletka, motiv rodinných konstelací dodávajících jí na zajímavosti, hlavní hrdina prokurátor Teo Szacki, který se cítí na 50, ale vzápětí zjistíte, že je mu 35, vtipné dialogy a nám blízká mentalita lidí se společnou minulostí, to vše namíchal autor do čtivého koktejlu, který vás udrží v napětí. Bonusem navíc jsou reálie Varšavy a života v ní. Po přečtení téhle knihy opět o něco víc chápu tvrzení, že Poláci rádi trpí. Příběh se ve svém vyvrcholení vrací k bolestným okamžikům našeho společného vědomí (zkušenost se socialismem) a i když bychom rádi věřili, že u nás je to jiné, nejspíš není. Zapletení je prostě syrový, hluboký a přitom zábavný román, který je vlastně náhodou taky detektivkou (ale skvělou). A na rozdíl od hlavního hrdiny, já doufám, že tenhle příběh pokračování bude mít.

3 25.02.2017

Slečna Marplová v akci - to je Karibské tajemství. Zbavena obvyklých výhod známého prostředí se probíjí případem netypicky tápavě, ale nakonec ji vrah samozřejmě neunikne. Jen mě mrzí, že přeci jenom jedné vraždě nedokáže zabránit, i když je to oběť, které nikdo neželí a která se sama provinila. Motiv skleněného oka je malinko „jednoduchý“, jindy slečna Marplová vyřeší případ na základě mnohem důmyslnějších postřehů, ale příběh se čte lehce a příjemně. Navíc jedna z postav připraví slečně Marplové ještě jeden pozdější případ, a to je určitě bod plus.
75 %

2 25.02.2017

Tenhle díl ukončí několik dějových linek a hodně se věnuje peripetiím vztahu Sookie a Erica. Autorce se daří držet napětí a zábavu ve všech pokračováních. Navíc se její knihou čtou lehce jako peříčko.

1 25.02.2017

Spíš průměr, dost ukecané, samý výslech a hypotéza. Nejvíc mi ovšem vadilo, že byla oběť a vražda vlastně každému jedno včetně vyšetřovatelky. Ta to vyšetřuje jako intelektuální hru a snaží se dokázat, že na to má. A mám neodbytný pocit, že v pohádkách pro dospělé je motivace touhou po spravedlnosti nezbytnou ingrediencí.

1 25.02.2017

Vydařený návrat po dvaceti letech. Příběh, který jsem jako dítě milovala, má pro mě pořád šmrnc a eleganci, je zábavný, výborně se čte, umí dojmout i rozesmát. Jediné, co se změnilo, jsem já. Najednou vnímám D'Artagnana spíš jako nezralého klučinu s přehnaným sebevědomím. Athose jako snobského chlápka, který svou uzavřeností škodí zejména sobě. Aramise jako okouzlujícího pokrytce a Porthose jako trochu jednoduššího chvastouna. A co hůř, ten mnou nenáviděný Rochefort se vlastně v ději moc neprojevuje, a když, tak buď plní rozkazy a při setkání s D'Artagnanem si ho (celkem pochopitelně) moc nevšímá, stvůru tedy nepřipomíná. To samé Richelieu, kterého vnímám spíš jako šikovného politika. Snad jen král je pořád stejný slaboch.
Tak si říkám, jak je budu vidět za dalších dvacet let?

13 25.02.2017

Neuvěřitelně čtivé, slova snad sama skáčou do mozku a věty letí. Ovšem nikdy jsem s knížou nezažila to, co se Zloději zelených koní. První polovinu knihy jsem doslova fyzicky nechtěla číst, protože bylo zřejmé, k čemu to směřuje. Dávkovala jsem si to po kouscích. A když se nachýlilo, zase jsem nechtěla se čtením přestat. Co bude s Pavlem dál, zajímalo mě. A konec? Vlastně geniální. Naše mysl, myslím, že to platí i obecně, nesnáší nedokočené příběhy. A tak si ho v mysli každý dopíše sám. Já tam vidím naději. Pavel prošel katarzí, je očištěn od dobrého i zlého z minulosti a připraven pro novou naději. Snad ..

15 24.02.2017

Můj první dojem z této knihy: znepokojivé! Scény s oživováním v sobě mají silný potenciál, vzbuzují strach i fascinaci. To, co cítíme v pozadí, přitahuje i děsí.
Příběh sám je poté zajímavý v obou liniích, jak v Jonahově, který se potkává s něčím, čemu nerozumí, tak Danielově a následně Annabelině, kteří jsou v ději "osobně" zainteresováni.
Autor má cit pro plynulost, takže kniha se navíc dobře čte. Největší slabinou tak paradoxně je to, co mi jí osobně umožnilo dočíst až do konce. Autor totiž po chvíli katarze, kdy vzbudí očekávání a strach, servíruje doslova velkorysé porce oddechových pasáží. Zachází pak do takových detailů, že ztratí švih a právě ono napětí a spád.
Příběh postupně nabude podoby konspirační teorie, na což ovšem já docela slyším, a po polovině zrychluje do skvěle gradovaného závěru, který navíc zcela otevřeně slibuje pokračování. To vše se přičítá autorovi k dobru. Škoda jen, že lépe nevyužil ten naznačený potenciál čtenáře chytit a vytáhnout na světlo skutečný děs.
70 %

2 24.02.2017

Přesně jak jsem předpokládala, mě tato kniha potěšila a pobavila. Příběh Calisty a Trenta je víc dobrodružný a detektivní, než milostný. A musím autorce vzdát hold. Skutečně jsem na řešení záhady nepřišla, i když mi ledacos "nesedělo" a dávno vím, že postavám v detektivkách se nesmí věřit, že si všechno musíte "ověřovat" v dalším běhu děje. Každopádně pro mě je Amanda Quick na špičce žánru historických romancí s něčím navíc.

5 24.02.2017

Je to zvláštní kniha, zajímavá, trochu neskutečná, snová. Ale taky malinko zbytečně ukecaná a manýristická.
Často mi při čtení přicházel na mysl Eco a jeho vášeň pro znaky. Zdálo se mi zřejmé, že také Ajvaz propadl sémiotice.
Vykroužené věty a komplikovaná souvětí vzbuzují podobný pocit jako architektura. Jako by autor slova nepsal, ale stavěl. Základní půdorys je odvážný a přitom působí křehce, jenže jeho nestabilita je jen zdánlivá. Základna je natolik stabilní, že unese i manýry ozdob slovních projevů Druhého města, kde se opulentně vrší slova a významy bez zjevného smyslu.
Bez problémů jsem se pohybovala v našem i druhém městě, skřípalo mi to ovšem v přechodech. Ta až směšná nevědomost našeho města a nenávistný postoj toho druhého, kterým vlastně přiznával soupeři převahu referenčního bodu...
V tomhle mě ale zase nadchl konec, ale nechci prozrazovat víc.
Osobně si druhé město ráda odpustím, jeho apokalyptická atmosféra světa skrytých obrazů, světa nonsensu, mě děsí.
A přesto i já ve svém spořádaném světě vím, že jsou taková místa... prostor pod kuchyňskou linkou, poslední police ve skříni s módními hadříky... svět okrajů, který míjím a který žije svým vlastním životem. Ne, já se na tenhle výlet nevydám.
PS A musím zmínit nádherné snové obrazy Pavla Čecha, které knihu doprovázejí.

4 21.02.2017

Jak se zdá, pan May nemá rád kritiky, druhý díl akt, druhý mrtvý kritik, tentokrát vína. Zůstal i motiv pomsty (opět trošku nevěrohodné) a silných rodinných pout. Samotná detektivní linie mě tentokrát příliš nebavila, její odhalení bylo až příliš založeno na náhodě a jako minule snad až překotně ukončena. Ale Kritika nedrží děj, jsou to postavy a cit pro atmosféru. Sympaťák Enzo neztratil nic ze své přitažlivosti a ostatní zase charakter načrtnutý pár slovy. A ohledně atmosféry... Myslím, že jsem nikdy nečetla sugestivnější popis pitvy. Ale drobná příhoda pomůže ke sdílení ještě lépe. Jedu teď v únoru autobusem, čtu si, zvednu oči a mám ten hrozný pocit, že jsem se propadla králičí norou. Venku je přeci silná zářijová bouřka, ještě před chvíli jsem cítila ozón a slyšela ty proudy vody vody na oknech, jaktože tedy sněží?
Nebylo to úplně příjemné, ale poklonu autorovi, který Vám takový zážitek dopřeje.

6 17.02.2017

Dumasův klub, příběh lovce knih, je psaný poutavým stylem. Svět bibliofilů je stejně tvrdý jako svět velkého obchodování. Ožívající Dumasovy románové postavy mu sice dodávají nádech neskutečna, ale smrt, touha vlastnit a posedlost jsou reálné dost. Kniha mě v počátku vtáhla stylem i dějem, byť emočně jsem cítila jistý odstup. Ten se ovšem s proplétajícími se nitkami a příchodem záhadné ochránkyně hrdiny zcela rozplynul. Románové postavy dostaly kontury z masa a kostí a gradace příběhu mě zcela uspokojila. Mimochodem tahle kniha obsahuje snad nejkouzelnější popis mužného selhání, jaký jsem kdy četla :-). A čtenáři mužského pohlaví nebojte, hned na následující stránce dojde na vítězství.

10 14.02.2017

Výběr povídek Agathy Christie Muž v mlze představuje soubor dvaceti povídek s pěti nejznámějšími detektivy slavné autorky. Ani jedna z povídek není slabá, z tohoto pohledu se jedná o velmi vyvážený soubor. Je zajímavé, jak lze z tohoto souboru vypozorovat sklony autorky k určitým typům řešení, detektivních zápletek vůbec i k určitému stylu vyprávění. Autorka tak například bez ohledu na „použitého“ detektiva ráda vsází na jeho schopnost prohlédnout skrz zdání a jít k jádru věci (schopnost vlastní velmi často dětem), stejně jako v povídkách ráda používá odstup detektiva od děje. Tedy, že je mu případ vyprávěn, aniž by se jej přitom osobně zúčastnil. Ke všem povídkám je možné se vracet, neboť nestaví apriorně na napětí, ale spíš na spisovatelském umu a důmyslnosti zápletek.

6 14.02.2017

Někdy je hodnota souhrnu vyšší než průměr jednotlivých částí, v téhle sbírce to platí zcela jistě. Přemýšlela jsem o editorském záměru. Nejspíš je jím skutečnost, že se jedná o intelektuální „cvičení“. Přesto se mi zdá, že se některé povídky vymykají, ale jedná se o soubor, ve které nenajdete vysloveně slabší kus. Je radost tyhle povídky číst.

6 14.02.2017

Vílí války, pouto krve, spousta akce. Prima díl, kde my fanynky vzdycháme nadšením, protože "Eric". A to je asi to hlavní, jinak už klasika jakou známe.

14.02.2017

Michal Exner opět vyšetřuje mezi archeology. Bizarní expozice veselého večírku s podivným koncem, nalezená kostra, která sice není zas tak stará, ale archeology přesto zajímá, a probuzená zvědavost kapitána Exnera, namixovaly skvělou detektivku se zajímavou zápletkou, osvěžujícími dialogy a okouzlujícím detektivem. Radost číst, nikde nic neskřípe, potěšení z čistoty žánru navíc v češtině.

2 14.02.2017

Mám detektivky téhle autorky ráda, protože se velmi dobře čtou. Platí to i o Kletbě. Příběh sice je maličko cítit papírem, stejně jako některé postavy, ale nabídl zajímavou zápletku, uvěřitelné rozuzlení a přiměřenou dávku náhody. Jako víkendová oddychovka ideální. Těch 10 % navíc je jen a jen moje osobní libůstka, za ty náznaky romantických zápletek, kterým v detektivkách těžko odolávám.
70 %

3 13.02.2017