Maki229
komentáře u knih
Jak vidím svět
Albert Einstein
Albert Einstein se nám tu představuje svými úvahami o světě a o lidech jako člověk s hlubokým sociálním cítěním. Kniha je rozdělena do několika velkých kapitol a v té poslední jsou vědecké teorie včetně proslulé teorie relativity. Tato část byla pro mě už na čtení náročnější, přesto jsem i zde leccos pochopila :-)
Celkově je to zajímavý a lidský pohled na člověka, o němž si nepoučeni můžeme myslet, že měl v hlavě pouze fyzikální vzorečky.
Noční vlak do Lisabonu
Pascal Mercier (p)
Velice zajímavý popis života. Pokud bych napsala, že je o tom, jak jednoho dne profesor změní život a obrátí si ho celý naruby, bylo by to velké zjednodušení. Témat o životě je tu více a rozhodně stojí za přečtení. Dozvěděla jsem se i něco z historie Portugalska, tato země je pro mě dost neznámá. Chvílemi se mi kniha četla rychle a místy zase pomalu. Příběh je hodně našlapaný informacemi i postavami.
Na kuchyňské frontě
Jennifer Ryan
Za mě letos nejlepší kniha, kterou jsem četla. Dovídáme se, jak si běžné ženy musely poradit za II. světové války a navzdory všemu žít "obyčejný" život, starat se o děti a sehnat potraviny na lístky i bez nich, jak se dalo. Kromě toho všeho je to bezva ženský román, mimo jiné i o kuchařské soutěži. A já mám ráda dobré konce. Doporučuji všem, jsou tu lásky, přátelství a to vše čtivě naservírováno.
Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění
Zdeněk Šmíd
Pěkně se to četlo. Shrnutí od úsvitu našich dějin po 18.století - stručné formou krátkých kapitol. Líbí se mi, jak pan Šmíd boří historické mýty nastřádané za posledních 150 let. Už v úvodu upozorní, že on taky nemá patent na pravdu. Souhlasím s ním, že je dobré podívat se na ledacos z druhé strany a v dnešní době se dá v historických pramenech hodně faktických údajů dohledat. Je známá pravda, že dějiny psali vítězové a tak nic není stoprocentní, snad alespoň doložené počty - lidí živých, zemřelých a letopočty - co se zapsalo do místních kronik.
Rozhodně jsem se u knihy pobavila, někdy i nahlas zasmála a snad se i něco dověděla.
Knihu doporučuji všem, kteří se o naši historii zajímají a alespoň něco málo už vědí, aby neměli z těchto střípků informací chaos v hlavě.
Návrat Keltů
Martha Sills-Fuchs
Zajímají mě staré národy, které žily na našem území a Keltové patří k těm, co zanechali významné stopy, které se propisují až do dneška. Byli nejen skvělí válečníci, jak se dovídáme z popisů Římanů, ale především výborní pozorovatelé přírody a všemožných jevů s tím souvisejících, včetně noční oblohy a pohybu hvězd na ní. Kniha, více než samotným popisem Keltů, se zabývá lidovými zvyky, které se praktikují stovky (tisíce) let a už dávno neznáme prvotní popud jejich vzniku. Proto jsem ráda, že jsem tady našla vysvětlení alespoň některých obyčejů a taky informace o bylinkách, které sama ráda sbírám.
A to už vůbec nemluvím o zvěrokruhu a "velkém slunečním roku" - tam je to teprve látka neprobádaná pro většinu z nás.
Prázdniny za milión
Karel Fabián (p)
Pěkný návrat do dětství. Dobrodružství s partou kluků a 2 dívek jsem si užívala.
Podobné knihy jsem náruživě četla celé dětství. Tuto jsem objevila v naší knihobudce a předčila moje očekávání. Léto, prázdniny, loď na jezeře a navrch opravdová detektivní zápletka. Za mě spokojenost.
Kamenný most
Jaroslav Seifert
Libě znějící verše, krásné zacházení s naším mateřským jazykem.
Vše umocňuje vydání z r.1944 s ilustracemi Karla Svolinského.
Vzpomínám si, jak nám na základce na druhém stupni třídní češtinář říkal: "Když nebudete číst poezii a dostane se k Vám Jaroslav Seifert, přečtěte si ho, stojí za to." A mně nezbývá než to potvrdit. Verše pana Seiferta se s láskou čtou i v dnešní době.
"Čas, který jde a všechno boří,
tichý jak peří nočních sov,
má klíče k radosti i hoři,
k úsměvu dívek, pláči vdov.
Ovoce dní je na ošatce
a zardívá se, chutná sladce
den nakrojený v orloji.
Čas klíč má k radosti i hoři
a otvírá nám obojí."
Pan Auťák a templáři
Zbigniew Nienacki
Ráda jsem se vrátila do dětství a vzpomněla si na tuto sérii. Na to, že je to pro děti, hodnotím i jako dobrou detektivku. V dětství 70. a 80. let jsme všichni chtěli prožívat podobná dobrodružství.
Aristoteles aneb umění moudrosti
Bertrand Vergely
Útlá knížečka našlapaná informacemi a pojmy z filozofie. Je to přehledné. Pár vět je věnováno Platónovi, který se narodil přibližně o 40 let dříve než Aristoteles. Je popsán náhled na svět obou těchto velikánů. V krátkých kapitolách je ukázáno čemu všemu věnoval Aristoteles pozornost a rozhodně stojí za zmínku, že většina jeho učení je navázána na pozorování přírody. Také se hodně věnoval společensví lidí. Mě kupříkladu zaujal pohled na ODVAHU. Není dobré být zbabělcem, ale ani opovážlivým. Být odvážným je zlatá střední cesta.
Doporučuji jako základ k seznámení s Aristotelem, na který je už pak snadnější navázat další literaturou.
Ani abbé, ani modrý
Přemysl Veverka
Před časem mě začala osobnost Josefa Dobrovského zajímat z jednoho prostého důvodu. Uvědomila jsem si, že ze školy ho známe z balíku národního obrození s ostatními známými jmény. Ale vůbec jsem nevěděla, že Dobrovský byl o generaci starší než všechny další postavy národního obrození: Jungmann z nich nejstarší, Palacký, oba narozeni na konci 18.století a pak už známá plejáda jmen 19.století: Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský, Karel Jaromír Erben, Josef Kajetán Tyl a další. Já si uvědomila, že vše musí nějak začít a že ze všech těch jmenovaných byl Dobrovský první. Samozřejmě nebyl jediný, koho pozvednutí češtiny zajímalo, ale lidé kolem něho nebyli tak výrazní a někteří se báli moci úřadů, což se jim už vůbec nedá vyčítat, známe to z dob nedávno minulých a prakticky dodnes. Oproti tomu Josef Dobrovský se držel myšlenek, postojů, tehdejších věděckých poznatků, kterým věřil a které souzněli s jeho svědomím. To šel klidně hlavou proti zdi. V knize je to patrné především proto, že ho popisuje ve věku 25 let se vším co k tomu patří. Líbí se mi, že navzdory těžkostem, které provází každou dobu, je to kniha o naději. Hodnotím 4,5 hvězdami. Drobnou výtku mám pouze k místy zhuštěnému obsáhlému čtení na pár stranách nabitými informacemi, ale jen malinko, ostatní děj pěkně odsýpá. Doporučuji každému, koho zajímá historie
Strážce mýtů - Čech a Lech
Zuzana Kopečková
Vhodné pro všechny od 10 let do 100. Pouze pro ty, kteří mají rádi příběhy z dávných věků, rytíře a případně návraty časem zpět do minulosti. A k takovým já rozhodně patřím. Přečetla jsem za jediný den, za mě plný počet.
Zachraň mě
Julie Tottman
Knihu mi přinesla sestra, když jsem se zotavovala po náročné operaci. Poznamenala, že není o Harry Potterovi, jen z prostředí natáčení filmů o něm a je úžasná. Z mé strany vůbec nic proti Harrymu Potterovi, jen nejsem žádná skalní fanynka, asi už jsem starší ročník...ovšem moji synové i moje sestra ho četli, když sem poprvé přišel. Všichni milujeme zvířata, neodpustím si, že moje sestřička je veterinářka :-). Kniha mě uchvátila, jedním slovem NÁDHERA!
Zelená ratolest
Edith Pargeter
Pokračování Nebeského stromu v druhém dílu nás dále provádí počátkem 12.století ve druhé generaci mladého Harryho Talvace, až ho přivede k nenáviděnému Ralfovi Isambardovi. Život je pestrý a nic není tak jasné, jak se na první pohled zdá.
Těším se na třetí díl.
A objevíš poklad, který v tobě dřímá
Laurent Gounelle
Příběh mě oslovil. Je dobré se občas podívat na život svůj i nás všech obecně, z jiného pohledu, ideálně nadhledu, srovnat si hodnoty a pak už jen žít šťastný život se svými blízkými. To je dle mého mínění základ šťastného žití.
Víra je důležitá, ať už si pod tím lidé představí různý obsah.
Jako bych žila dva životy
Milan Ohnisko
Danielu Drtinovou mám ráda už léta letoucí, poslední roky pravidelně sleduji DVTV, které má vysokou zpravodajskou úroveň. V knize jsem se dočetla zábavné střípky z dětství a mládí a také mnohdy dobrodružnou práci v ČT.
Zajímavý vhled do jejího života také nabízí rozhovory se známými lidmi ve druhé půlce knihy. Jak už název knihy napovídá, ukazuje dvě polohy života paní Drtinové a obě jsou bohaté.
Dobrý člověk
Božena Němcová
Moc krásný příběh o tom, jak naši lidé chodili " za službou" do Vídně, pěkně rozšířený o popis osudu vozky Hájka, který měl rád lidi a koně a z východních Čech jezdil měsíc co měsíc do Vídně a obchodoval s ledasčím.
V povídce nechybí láska a výstižně popsaný život v 19.století. Jako vždy a všude jsou zde popsáni lidé laskaví, kteří pomáhají druhým, tak i bídáci neštítící se ničeho.
Poháry touhy
Markéta Harasimová
Naprosto mě pohltil příběh Violy, jak po získaném dědictví po dědovi odjíždí na jih Moravy a s plnou vervou a bez znalostí se pouští do práce na vinohradu. Naštěstí jako všude jsou zde i milí lidé, velké štěstí má na sousedy, kteří jí poradí, zaučují a pomáhají jak se dá. Jako v životě je to na houpačce - nahoru a dolů. Někteří místní jí vůbec nevěří a další i škodí. Přes veškeré peripetie se nakonec Viola dočká šťastného konce, moc jsem jí fandila.
Pro mě to má navíc dva bonusy. Jako mladá jsem taky zakládala firmu a je jedno že v jiném oboru, poprat se s ledasčím a s ledaským musíte vždy. Druhým bonusem je prostředí vinohradů a vinařů, můj muž "přičichl " na 6 let k pěstování, výrobě a prodeji vína, tak to pro mě nebyly úplně neznámé vody a moc jsem si to užila.
Salambo
Gustave Flaubert
Knížku jsem si zvolila do Čtenářské výzvy. Proč číst pouze o druhé světové válce a že toho je opravdu hodně i já něco přečetla. A proto jsem zkusila punské války. Historii mám ráda a tak se poučím o něčem pro mě novém. A bylo toho dost. Znovu jsem si nastudovala staré Kartágo, počínaje tím, kde všude se rozkládalo a ve kterých stoletích bylo v rozkvětu. Popis žití v dané době pan Flaubert popsal taky náležitě. Něco málo jsem si načetla i o něm a dozvěděla se, že podklady k historickému období studoval podrobně.
Doba to byla hodně drsná. Při vší úctě, můj oblíbený středověk v zábavnější románové literatuře, ale i ve vědeckých knihách plných faktů, válečných vřav a bitev i epidemií se oproti tomu jeví jako milý ženský románek červené knihovny. V době punských válek byla brutalita neskonale větší jak v počtu desítek tisíců mrtvých, tak i ze zacházením s lidmi a to nejen otroky. Pozastavila jsem se i nad obrovským bohatství některých vládců, které jak vidno spláchla vlna času a nezbylo z něho vůbec nic, to je také k zamyšlení, snad i k poučení.
Kniha má příběh a ten se mi líbil, i ten konec. Hodnotím plným počtem hvězd
Hlavou proti zdi
Kamila Moučková
Kamilu Moučkovou i Světlanu Witowskou mám ráda a vážím si jich. Proto také dlooouhý rozhovor na celou knihu byl podle mého gusta. Vešel se tam téměř celý život paní Moučkové a rozhodně je to zajímavé a poučné pro nás, co jsme všechna popisovaná léta neprožili. Není to pouze o známém roku 1968, ale postřehy z historie naší země očima paní Moučkové už od 30.let až do roku 2019.
Je dobré nezapomínat a nezamlčovat, co všechno se tu dělo. Doporučuji všem
Navždy s láskou Lara Jean
Jenny Han
Pořád pěkné čtení i ve 3.dílu, žádné umělé nastavování. S Larou Jean jsem její cestu na vysokou prožívala jako bych byla její vrstevnice. Pro mě krásný romantický návrat do mládí.
