Maki229 komentáře u knih
Příběh mě oslovil. Je dobré se občas podívat na život svůj i nás všech obecně, z jiného pohledu, ideálně nadhledu, srovnat si hodnoty a pak už jen žít šťastný život se svými blízkými. To je dle mého mínění základ šťastného žití.
Víra je důležitá, ať už si pod tím lidé představí různý obsah.
Danielu Drtinovou mám ráda už léta letoucí, poslední roky pravidelně sleduji DVTV, které má vysokou zpravodajskou úroveň. V knize jsem se dočetla zábavné střípky z dětství a mládí a také mnohdy dobrodružnou práci v ČT.
Zajímavý vhled do jejího života také nabízí rozhovory se známými lidmi ve druhé půlce knihy. Jak už název knihy napovídá, ukazuje dvě polohy života paní Drtinové a obě jsou bohaté.
Moc krásný příběh o tom, jak naši lidé chodili " za službou" do Vídně, pěkně rozšířený o popis osudu vozky Hájka, který měl rád lidi a koně a z východních Čech jezdil měsíc co měsíc do Vídně a obchodoval s ledasčím.
V povídce nechybí láska a výstižně popsaný život v 19.století. Jako vždy a všude jsou zde popsáni lidé laskaví, kteří pomáhají druhým, tak i bídáci neštítící se ničeho.
Zase moc krásné popisy paní Němcové slovenské krajiny i místních lidí a jejich tvrdého života. Tato povídka mě však oslovila ze všech nejméně, snad že příběh byl příliš stručně napsaný. Je to jen můj pocit a 4 hvězdy si za mě rozhodně zaslouží.
S trefným, někdy jemným, jindy ostřejším humorem s trochou nadsázky zoufalého muže mezi samými ženami pan Vogel popisuje nejrůznější situace každodenního života učitele základní školy. Pobavila jsem se, občas i nahlas zasmála. Nejvíc se mi líbila kapitola KURZ PŘEŽITÍ i s tím co tomu předcházelo, jak ho jako dárek dostal.
Další z příběhů Oldřich z Chlumu v horkém a slunečném Znojmu. Zápletka je zapeklitá s přesahem do doby před 5 lety. Jako vždy je trefně popsaný život ve středověku se všemi šenkýři, sklepnicemi, lazebnicemi, preláty i vojáky.
Oldřich s pomocníky všem záhadám a vraždám nakonec přijde na kloub, tak jak to má v těchto historických detektivkách být.
Naprosto mě pohltil příběh Violy, jak po získaném dědictví po dědovi odjíždí na jih Moravy a s plnou vervou a bez znalostí se pouští do práce na vinohradu. Naštěstí jako všude jsou zde i milí lidé, velké štěstí má na sousedy, kteří jí poradí, zaučují a pomáhají jak se dá. Jako v životě je to na houpačce - nahoru a dolů. Někteří místní jí vůbec nevěří a další i škodí. Přes veškeré peripetie se nakonec Viola dočká šťastného konce, moc jsem jí fandila.
Pro mě to má navíc dva bonusy. Jako mladá jsem taky zakládala firmu a je jedno že v jiném oboru, poprat se s ledasčím a s ledaským musíte vždy. Druhým bonusem je prostředí vinohradů a vinařů, můj muž "přičichl " na 6 let k pěstování, výrobě a prodeji vína, tak to pro mě nebyly úplně neznámé vody a moc jsem si to užila.
Příběh se odehrává na dvou místech - v bavorském Mühldorfu a pokračuje po 3 měsících na hradě Lichnici, kam všichni zúčastnění dojedou, ani nevědí proč a co se tam bude dít. Jak známe příběhy Oldřich z Chlumu, dojde k vraždě, vyšetřování a zdárnému odhalení nejen pachatele, ale i souvislostí s Bavorskem.
Příjemné zpestření čtením za deštivých dnů
Velice zajímavý průvodce po mnoha místech naší vlasti s upozorněním na prameny a studánky, které vždy souvisejí s různými historickými osobami, často až z dalekého dávnověku jako je třeba kněžna Libuše.
Knížku jsem si zvolila do Čtenářské výzvy. Proč číst pouze o druhé světové válce a že toho je opravdu hodně i já něco přečetla. A proto jsem zkusila punské války. Historii mám ráda a tak se poučím o něčem pro mě novém. A bylo toho dost. Znovu jsem si nastudovala staré Kartágo, počínaje tím, kde všude se rozkládalo a ve kterých stoletích bylo v rozkvětu. Popis žití v dané době pan Flaubert popsal taky náležitě. Něco málo jsem si načetla i o něm a dozvěděla se, že podklady k historickému období studoval podrobně.
Doba to byla hodně drsná. Při vší úctě, můj oblíbený středověk v zábavnější románové literatuře, ale i ve vědeckých knihách plných faktů, válečných vřav a bitev i epidemií se oproti tomu jeví jako milý ženský románek červené knihovny. V době punských válek byla brutalita neskonale větší jak v počtu desítek tisíců mrtvých, tak i ze zacházením s lidmi a to nejen otroky. Pozastavila jsem se i nad obrovským bohatství některých vládců, které jak vidno spláchla vlna času a nezbylo z něho vůbec nic, to je také k zamyšlení, snad i k poučení.
Kniha má příběh a ten se mi líbil, i ten konec. Hodnotím plným počtem hvězd
Další pěkná detektivka ze 13.století. Staří známí Oldřich z Chlumu, panoš Ota i Diviš vyšetřují především na Křivoklátě. Otův příběh je rozšířen o osobní rovinu a další specifikum tohoto případu je, že politikaření ve vládě je tu odnepaměti jako lidstvo samo. Oldřich s přáteli na vše přijde a tak to má být. Za mě spokojenost
Do rukou se mi dostalo vydání z roku 1922 s ilustracemi Gustava Doré-A, o to větší to pro mě byl zážitek, navíc všechny jsou psané ve verších. Pár známých bajek jsem znala, většinu z 58 uvedených však ne. Dávkovala jsem si je maximálně 4 za sebou, abych z toho alespoň nějaké poučení měla.
Moje první kniha od Škvoreckého a byla jsem mile překvapena. Je čtivá, přestože často popisuje pro dnešního člověka nezáživné porady v socialistické redakci knižního nakladatelství a hlavně až neuvěřitelné situace v čem všem se babrali a co všechno se muselo a nesmělo schválit. Celkově i s milostnými příběhy to svižně odsýpá a závěr se nese v duchu detektivek pátera Knoxe. Spokojenost.
Milé vtipné pohádky a bohatá čeština ukázaná v celé své kráse jednoho z našich největších spisovatelů. Pohádky jsem už znala a přesto si je náležitě užila, všechny jsou pěkné, moje nejoblíbenější je Pohádka pošťácká.
Myslím, že jsou i po těch 100 letech čtivé i pro dnešní menší děti, které by tímto získaly mnohem větší slovní zásobu.
Jak sama autorka poznamenala, na rozdíl od Deníku farářky jde tady více do hloubky a je to pravda. Knihu jsem četla docela dlouho. Ne proto, že by byla málo čtivá, ale protože jsem si ji vychutnávala a kouskovala jsem si i jednotlivé kapitoly. Je zde mnoho námětů k zamyšlení nad vírou, nadějí, nad církvemi, ale i nad každodenním životem každého z nás s běžnými radostmi, starostmi a i vážnými bolestmi. Vnímavý člověk si tu určitě najde něco pro sebe a třeba mu to i pomůže ulehčit život, který rozhodně není pořád, jak já říkám, na růžovém obláčku.
Další historická detektivka nás zavede do Jindřichova Hradce. Znám to tam dost dobře a tak jsem si čtení užila s bonusem. Mrtvých zde bylo dost a bylo obtížné i pro naši známou trojici Oldřicha z Chlumu, Otu a Diviše vypátrat, co za vším stojí a následně odhalit kdo. Ale podařilo se a vrah byl dopaden, tak je to správně, mám ráda dobré konce a u detektivek se to vždy 100% podaří.
Kamilu Moučkovou i Světlanu Witowskou mám ráda a vážím si jich. Proto také dlooouhý rozhovor na celou knihu byl podle mého gusta. Vešel se tam téměř celý život paní Moučkové a rozhodně je to zajímavé a poučné pro nás, co jsme všechna popisovaná léta neprožili. Není to pouze o známém roku 1968, ale postřehy z historie naší země očima paní Moučkové už od 30.let až do roku 2019.
Je dobré nezapomínat a nezamlčovat, co všechno se tu dělo. Doporučuji všem
Pořád pěkné čtení i ve 3.dílu, žádné umělé nastavování. S Larou Jean jsem její cestu na vysokou prožívala jako bych byla její vrstevnice. Pro mě krásný romantický návrat do mládí.
Tuto Vondruškovu sérii mám obzvlášť ráda. Pomsta bílého jednorožce patří navíc k dobře propracovaným detektivkám, kde alespoň já marně přemýšlím, kdo mohl všechny ty zločiny páchat. Nakonec se dočkám logického rozuzlení.
Nechybí též humor a špičkování mezi panošem Otou a Divišem, ale taky mezi Ludmilou a Oldřichem. Za mě spokojenost nejvyšší.
Pokračování druhého dílu navazuje na první takřka následující větou. Pro mě zase fajn odpočinkové čtení o středoškolácích a jejich láskách. Jsem zvědavá jak to dopadne a dám si i třetí poslední díl.