Maki229 komentáře u knih
Olomouc mám ráda jako historické město a mám ji prochozenou. Paní Pechová patří k mým oblíbeným spisovatelkám, takže když jsem v antikvariátu narazila na tuto sbírku básní, byla to jasná volba a nezklamala. Verše jsou citlivé, poetické a rýmují se. Ze všeho navíc dýchá láska k místům, ať už jsou to budovy nebo přírodní zákoutí.
Pro mě krásně strávené chvilky u pěkně znějících básní.
Nejvíce mě bavil začátek knihy, kde je popsáno dětství pana Kemra a mládí do přibližně 20 let. První kapitoly psal pan Kemr osobně a také jeho bratr. A tím se dostávám k tomu, jsou pěkně a čtivě napsané kapitoly pana Josefa Kemra, leč kapitoly jeho bratra se mi líbily ještě víc. Je to tak, že Josef Kemr byl geniální herec a jeho bratr Ludvík zase výborný spisovatel, škoda, že máme od něj jen těch pár kapitol. Je tu poutavě vylíčeno ranné dětství, babičky, dědečci, období klukovin, také jaký byl šikovný sportovec a nakonec i jeho útěk k divadelní společnosti Anny Budínské-Červíčkové ( babičky Rudolfa Hrušínského ), se kterým se tímto seznámil.
Většina knihy obsahuje vzpomínky nejrůznějších osobností kulturního života druhé poloviny 20.století. Všichni vzpomínají na pana Kemra s láskou, kterou on sám uměl rozdávat měrou vrchovatou, umocněnou silnou a upřímnou vírou v Boha. Nezapomenutelné jsou rovněž jeho jízdy trabantem, ať už po Praze nebo při opravách božích muk po naší vlasti a jeho nadšení pro hudbu, hrál na několik nástrojů, vždy s chutí, na schůzkách s přáteli i v mnoha filmech. Několikrát zde různí herci opakují, že nemůže platit tvrzení, každý je nahraditelný, protože to pan Kemr určitě není.
Zdaleka ne poprvé jsem tuto knížku přečetla a jako vždy s chutí, příběhy, které vyšetřuje Oldřich z Chlumu, si vždy odpočinkově užívám. Pan Vondruška píše čtivě. Zde v Brně měli dost samostatného vyšetřování i pomocníci Oldřicha - panoš Ota i Diviš a jako vždy nechybí ani humor. Navíc je tu pátrání s přesahem do hluboké minulosti, což si jako milovník historie též užívám.
Za mě spokojenost, navíc tím, že žiju v Brně, jsem si vychutnala přesné popisy všech míst, kde se děj odehrával.
Zaujal mě název i obálka. Začetla jsem se, první čtvrtina se mi četla pomaleji, myslím ale, že to bylo spíše mnou než textem. Dále už čtení uhánělo a druhý den jsem dočetla. Bavila jsem se, jak se Klára zezačátku tvrdošíjně bránila zamilování, ale nakonec došlo na romantickou linku a to až do překvapivého konce. Příjemné čtení o životě se vším co přináší a s poselstvím, že láska vše překoná.
Dobře a rychle se mi to četlo. Je to krásný příběh z kanadského venkova a detektivní zápletka je tu pro mě jako třešnička na dortu. Trefně vykreslené postavy, hodně jsem si jich oblíbila. Mimo jiné také inspektora Gamache.
Určitě si přečtu další knihy s jeho pátráním.
Popisek knihy mě hned zaujal, taky ráda pozoruju ptáky a s větším či menším úspěchem se je pokouším určit, co jsem to vlastně viděla. Tady se splnila moje očekávání měrou vrchovatou. Navíc je tady poutavě popsán i životní příběh Len Howardové a tak jsem si čtení užila hned dvakrát. Líbit se bude všem milovníkům přírody.
Druhé setkání s Pentličkou a Tommym bylo stejně báječné jako to první. Ti dva mě baví. Detektivní příběhy možná vždy nejsou takové wow jako u slečny Marplové nebo u Hercula Poirota, ale se stylem pátraní Pentličky se dokážu ztotožnit a užívám si každý příběh od začátku do konce. A pár jich tu bylo velmi dobrých, jak jen to královna detektivky umí podat. Mně osobně se nejvíc líbil Dům, kde číhá smrt a Červený dům.
Příběh Báry a její kamarádky Elšky se mi četl rychle. Nemohu říci, že by mě čeština paní Němcové nějak zpomalovala, naopak, odsejpalo mi to jedna báseň. Bára je vysloveně sympaťanda, která předběhla svoji dobu a moc jsem jí fandila. A zase jsem ráda, že to dobře dopadlo, miluji dobré konce.
Velmi pěkné filmové zpracování jsem znala, přesto se mi kniha líbila ještě víc, doporučuji přečíst všem, co také doposud znají jen film.
Povídku z Domažlicka jsem si vychutnala hned dvakrát, za prvé je to čtivě napsaný příběh s dobrým koncem a za druhé Domažlice a okolí znám a to se mi každá kniha čte lépe, když se ztotožním s prostředím, kde se děj odehrává.
Je to ukázka ze života prostých lidí 19.století, jak si dovedli navzájem pomáhat, aby v těžších dobách přežili. Rozuzlení nakonec mě pobavilo i potěšilo.
Povídka z těch smutnějších od paní Němcové, přesto se mi pěkně četla včetně všech popisů prostředí i oblečení postav, což autorka umí bravurně a já si to užívám. Je to ze života a ten zdaleka není jen růžový, obzvláště v 19.století pro ženy.
Útlá milá knížka od pana Čapka. Trochu mě překvapilo, že 3/4 knihy je zase o pejscích, ale to vůbec nevadilo. Z jeho pera je zřejmé, že miloval všechna zvířata a přírodu vůbec. Po přečtení jsem hned knížku rozpůjčila po rodině a všichni jsme se shodli, že když už doma pejska máme, není to tak, že my určujeme program, do kterého se domácí mazlíček zařadí, nýbrž on je tvůrce našeho volného času.
K této knize jsem se dostala tak, že jsem pro mě objevila spisovatele Jana Vladislava, o kterém jsem doposud netušila. Zaujal mě a určitě si jeho knihy přečtu. Manžel mě překvapil, když z naší rozsáhlé knihovny vylovil tyto pohádky, a tak jsem se do nich pustila. Opravdu musím nekriticky říci, že nejvíc se mi líbily pohádky Jana Vladislava, byly pro mě nové. Nehodnotím klasiku pana Wericha, ty jsem znala a vůbec nezpochybňuji jeho mistrovský styl. Zajímavé a netypické byly příběhy Václava Havla. Potěšila mě veršovaná Uspávanka Jana Skácela a veselé dětství mi připomněl Jan Trefulka.
Zajímavá byla pro mě poznámka na konci knihy - první vydání bylo v roce 1978 v Mnichově s připomínkou toho, že v dobách socialismu nevydali zakázaným autorům ani neškodné pohádky pro děti.
Do ruky se mi doslat soubor několika povídek Boženy Němcové, mezi nimi i tato. Dodnes jsem o ní ani neslyšela. V knize se mi líbí, že jsou díla řazená chronologicky, jak je paní Němcová psala, což je pro mě taky poučné, sledovat tvůrčí vývoj psaní.
Začala jsem Baruškou a jsem navýsost spokojena. Ukazují se zde nástrahy pro naivní dívku z vesnice, která je vržena do města, navíc do rodiny, kde s ní zachází jak s posledním pohůnkem. Mám ráda dobré konce a to se jí nakonec povedlo.
Před časem jsem tuto knihu dostala jako dárek u našeho oblíbeného knihkupce v antikvariátu, byť si u něj kupujeme nejčastěji historickou literaturu. Jenomže vlastně toto je už taky historie, 70.léta na základce. Dárek sedl přesně, protože humoru rozhodně fandím a číst si o partě kluků mě bavilo. Taky mně to připomnělo styl učení před 40 lety. Ale spravedlivě, v podstatě je to stejné pořád ve smyslu, že byli dobří a špatní učitelé tehdy i dnes. Děti obecně mám ráda a fandím jim, a proto říkám, že ti dobří učitelé by se měli platit zlatem.
V mysli se mi vrátila prázdninová pohodička, kdy mně bylo 10-13 let.
Cíleně jsem sáhla po prvotině mojí oblíbené autorky. Některé anotace pěly chválu a já s nimi souhlasím. Jako první kniha dost dobrý. Úplně jsem se vrátila do doby, kdy jsem já chodila na gympl - druhá polovina 80.let. Magda je mi vysloveně sympatická, fandila jsem jí. Rozdíl mezi námi byla jen ta její šílená žárlivost, ale každý jsme nějaký...Krásné letní holčičí čtení.
Přečetla jsem jedno odpoledne nemocná v posteli a bylo to jemné pohlazení po duši. Beru to jako krásné čtení pro všechny od 2 do 100 let o přátelství, pomoci a naději. Takto pěkně bychom se měli k sobě chovat v každodenním životě a tím ho činit hezčím.
Zamilovaný příběh. Pro mě tu bylo daleko více, než jen on má rád ji a ona jeho. K tomu nádherné kulisy řeckého ostrova Korfu. Řecko miluji a knihu jsem si moc užila.
Po mnoha přečtených historických detektivkách moje první Vondruškova epopej. A spokojenost je veliká. Čtivě vyplněno mezi faktickými historickými daty. Pro mě jako milovníka historie ideální a věřím, že touto formou přivedl pan Vondruška k zájmu o naši historii už mraky dalších nadšenců.
Chantal mám ráda jako herečku, zábavnou a empatickou ženu, jako člověka, který se nadchnul pro správnou věc - Archu Chantal a dokáže ji vést neuvěřitelných 30 let při plném pracovním nasazení. Také ji mám ráda jako mámu s pěkným vztahem k synu Vladimírovi. Tato kniha mi vše pěkné o ní jen potvrzuje a našla jsem zde spoustu laskavých myšlenek. Doporučuji všem, které baví život se vším všudy - veselými i smutnějšími prožitky.
Nádherně popsaný příběh ve dvou rovinách. První z Německa za II. světové války ukazuje, že i zde se našla spousta obyčejných lidí, kteří nechtěli být prvoplánově hrdinové, jen odmítali zbytečné vraždění nevinných a sami tak ohrozili nejen sebe, ale životy celé rodiny. Přesto je to popisováno s citem očima mladé dívky a mně se to četlo moc hezky. Druhá rovina se odehrává v současném Texasu. Dojde k logickému propojení a jak je popsáno v minulém příspěvku, vše provází vůně pekárny - minulost i současnost.