Makrela Liška komentáře u knih
skvělé, fascinuje mě způsob, jakým Skála vede děj a neotřele vnáší a zase odebírá postavy z příběhu, s nímž ty malé podivné bytůstky bez problémů plynou :-)
kniha mě moc zaujala, mám sice úplně nejradši Murakamiho téměř až magicko-realistickou polohu jako z Konce světa.., ale ani tu mě nezklamal. Tajemství, které zůstane neodhalené mi jako čtenáři poskytuje pole pro mnoho interpretací, vždyť ani v životě neodhalíme vše, za co nevidíme a třeba je to tak pro nás daleko více obohacující. Ovšem musím souhlasit s předchozími narážkami na povahu hlavního hrdiny, který i pro mě byl trochu zbytečně rozervaný a nespokojený
Je libo deset deka Konfucia? Schmittovo téma má dobrý potenciál, nicméně jsem měla pocit, jako by mi ho v příběhu nasekal řeznickou sekyrou a zabalil do včerejšího Blesku.
Tenhle díl byl vážně lahůdka, nechá vás v napětí od začátku do otevřeného konce, a i přes obvyklé gagy se nese ve vážnějším tónu. Obecně musím říct, že s každým pokračováním úroveň atmosféry obrazu, kompozice i skvělé Hergého kreslířské práce rostou. Je to vážně génius. Díky tomu se z Tintina stal náš oblíbený večerní společník a ani se za to ve svém věku nestydíme :-D.
Catel a Bocquet si společně ukousli po Kiki další řádný krajíc, nicméně musím říct, že výsledek není zdaleka tak podmanivý a jakoby klouzal po povrchu, jen uháněl napříč všemi daty značícími mezníky v Josephinině životě- ať už šlo o milence či další štace,a že takových dat bylo.. Proto se, ani navzdory velkorysému pojetí celého komixu, čtenář s postavami zdaleka tolik nesžije, a je to velká škoda.
Možná bych ve svém hodnocení nebyla tak přísná, kdyby obálka nehlásala o knize takové superlativy- srovnání s Tolkienem mi přijde poněkud přehnané. Kdyby se věnovalo více prostoru postavám a jejich charakterům a neužívaly se jen k posunutí děje, bylo by to hned zajímavější čtení. Takhle je to poněkud ploché, černobílé a dějově příliš horizontální. Hrdinové jsou jen nudnými pimprlaty bez minulosti.
Dobré téma knihy, uchopené v úctyhodné šíři. Nicméně mi tam chybělo trochu více ticha, monotónnosti, rutiny dní, které jsou jedny jako druhé, šedivé, unavené i plné bolesti. Autorka chtěla knihu odlehčit a zároveň ukázat, co vše musí stárnoucí člověk i jeho rodina přestát, ale nedovolila se čtenáři nadechnout a zažít si tíži těch chvil, bylo to trochu jako obrazový seznam problémů. Myslím, že by to knize nesmírně přidalo na hloubce a autentičnosti. Vedle toho mi nesedlo výtvarno, ale to beru spíš jako svůj osobní problém než něco, na čem by v případě tohoto komiksu tolik sešlo.
krásně ztřeštěné pohádky napsané okouzlujícím barevným jazykem
Zamilovala sem se do laskavých bajek paní Mrázkové a znova a znova se ráda nechám unášet jejími snovými krásnými ilustracemi. Kéž by bylo i dnes na pultech více takových knih jaké vycházejí zpod jejího pera a štětců!
Pro mne velké překvapení. Kniha, která svými kvalitami literárními i výtvarnými potěší nejedno dítě i jeho rodiče. S dětmi jsme se rozhodně skvěle pobavili.
Sáhnout po kvalitní duchovně zaměřené beletrii je dnes, v době instantních řešení a spirituální prázdnoty, velký problém. Trh je sice takovou literaturou saturovaný, ale mnohdy jde o populární a plytké záležitosti. Malý mnich má pro mne svá slabší místa, přesto se mnou kniha díky hluboké lidskosti s níž je podána, na mnoha místech silně rezonovala a donutila mne přemýšlet nad mým postojem k světu, ostatním lidem i k sobě samé.
Tato kniha mě zastihla na cestě- k sobě samé, ke hledání domova, při návratu k tradicím a řemeslu i k úctě dědictví našich předků. Snad proto mnou mnohé pasáže rezonovali tak hluboko, jak se to už dlouho žádné knize nepodařilo. Občas sem se zasekla v barvitém jazyku a někdy jsem měla z jeho přebujelosti pocit manýry, ale přes to všechno to byl nádherný zážitek. Věřím, že kniha si najde své čtenáře s citlivou duší vnímavou k poetickému textu Jiřího Váni Stigena.
Pohádky o písmenkách by měly být určeny spíš rodičům nežli začínajícím čtenářům. Jazyk jakým jsou psány, styl humoru i témata, o nichž některé pohádky pojednávají mi přijdou pro děti jen velmi těžko uchopitelné, nemluvě o tom, že mi nepřijde vhodné v příbězích pro tak malé děti řešit politická a historická témata.
Když jsem knihu otevřela poprvé namátkou, trochu mě odradilo roztříštěné výtvarné podání, které jsem vnímala jako zbytečný trendy-koncept. Tedy až do chvíle, kdy jsem se začetla a zjistila, co za okolnosti stojí za vznikem a podobou knihy. Nakonec mne Julek vtáhl a zasáhl, kompozičně byla celá kniha zvládnutá skvěle a díky tomu i výsledné pojetí způsobilo, že mi komiks ani po vizuální stránce nezevšedněl a přitom držel pohromadě. Velký dík Ondřeji Elbelovi za tohle dílo.
Komornější příběh, který oproti Caveovi či Boxerovi oceňuji kvůli jeho prosté syrovosti. Kleist se nesnažil hrdinku heroizovat, idealizovat ani zbytečně nedramatizoval. Díky tomu má příběh silnou atmosféru a kniha vyznívá přesvědčivě a naléhavě.
Právě skrze tento díl jsem se dostala k celé sérii- zajímala mě totiž nová postava českého komiksu- Jislová. Musím říci, že mé očekávání bylo větší, postavy mi přišli trochu toporně nakreslené a obrazové metafory působily naivně. Nicméně jde o autorku se současným rukopisem, která je plodná, pracovitá a tak věřím, že další práce bude zas o kus lepší. Její skici na konci knihy jsou velmi šťavnaté a příjemné, kdyby se Štěpánka dala touto cestou a vybodla se na kolorování v PC, byl by výsledek hned o třídu jinde. Jinak děkuji, že mi tímto otevřela cestu k vydařenému komiksovému cyklu.
Oproti Lesu Mytág, který mi přišel poměrně naivní a romantický, mne Lavondyss hned pohltil. Jaké bylo mé zklamání, když jsem se napětím sotva dýchající prokousala až ke konci, kterými ukázal, že celý příběh je jako takový Uroboros, který žere vlastní ocas. Čímž se nakonec vlastně nic nevyřešilo a ve mne zůstal pocit frustrace, že po těch čtyřech stech stránkách tohle snad Holdstock nemůže myslet vážně...
Ach, jak jsem tak dlouho mohla míjet tuto zásadní klasiku v žánru komixu! Po předchozích dílech se Hergého styl vytříbil, zmizela zbytečná grotesknost (ovšem s vyjímkou výtečníku Kadlece a Tkadlece), a zápletka nabyla na daleko větší rafinovanosti. Hrdinové na obou stranách už vládnou daleko zajímavějšími a nejednoznačnými charaktery, díky čemuž už komix není zdaleka tak předvídatelný. Zajímavým momentem pro mne bylo, když se najednou z Tintina stal hrdina, jenž je zranitelný a zároveň jej nesmírně polidštilo i přátelství s chlapcem Čangem. Obrovské plus vidím ve skvělém úvodním slovu, které jednak zasazuje dílo do dějinného kontextu, který pro Hergého hraje velkou roli, jednak nás uvádí do geneze celé série čímž nás zároveň nechá i nahlédnout do autorova přemýšlení. Od Modrého lotosu jsem se jednoduše nemohla odtrhnout, jak byl napínavý a skvěle vystavěný i nakreslený, a ještě dlouho ve mě zůstal.