Malachime komentáře u knih
Hodně depresivní a smutná kniha o tom, jak se o některých rodinných problémech nemluví a některých se pouze šušká. Jaké to může mít dopady na psychiku jednotlivých členů a jak se s tím porůznu vyrovávají, každý svým způsobem.
K téhle knížce jsem se dostala zvláštní náhodou, proto má pro mne ještě hlubší význam. Byla jsem minulý podzim s přítelem v Peru a poslední dny jsme zavítali do pralesa Tambopata. Strávili jsme v něm tři tropické dny kromě personálu a průvodce úplně sami. Jednou po obědě jsem zašla ke knihovničce, která stála v jídelně a mezi různojazyčnými knihami na mě vybafla jedna česká. Neměla jsem s sebou kromě průvodce žádné jiné čtení, tak jsem po ní lačně sáhla a začala ihned číst. Protože jsme měli na práci i jiné věci než ležet s knížkou v posteli, nestihla jsem ji dočíst. Alespoň jsem si zbylé stránky nafotila do mobilu, abych mohla číst i v letadle při zpáteční cestě domů.
V Praze jsem si ji ihned objednala, abych měla svou vlastní a dočetla tuhle spirituální cestu. Logicky jsem tedy předtím nemohla číst Cestu pokojného bojovníka, a tak mi to celé přišlo jako pěkná pohádka. Dobře se to četlo, avšak příběh byl pro mě až moc surreální. V pralese mi to nevadilo, ale jak jsem se vrátila domů a najela do starých kolejí, všechno kouzlo vyprchalo. Každopádně to, že jsem v té knihovničce našla zrovna tuhle knížku, nepovažuji úplně za náhodu :) pokud se tu najde někdo, kdo ji tam nechal, chci mu touhle cestou poděkovat!
Moc zajímavá kniha. Popravdě zprvu jsem přistupovala k příběhu poněkud skepticky, ale ke konci mi to do sebe zapadlo a všechno mi přišlo úplně logické. Více takových pozitivních knih pro nemocné lidi i pro ty zdánlivě zdravé!
Nebylo to vyloženě špatné, ale čekala jsem víc. Strašně mi vadilo, jak Šindelka opakuje ve vyprávění slova. Například slovo "řežavý" bylo v knize asi dvacetkrát.
Moc se mi to líbilo. Přečteno jedním dechem. Pan Hartl má dost podobný rukopis jako Petra Soukupová, ale jeho hrdinové jsou mi mnohem víc sympatičtí a neodkládám knihu s antipatií k hlavním postavám. Nic proti Petře Soukupové, její knížky mám taky ráda.
Dan Brown nezklamal. Opět velice poutavý příběh. Nemohla jsem se od knížky odtrhnout a neustále jsem na internetu hledala, jak vypadají místa, o kterých píše. Zcela mě jeho vyprávění vtáhlo do děje.
Je možné, že někdo dokázal napsat zdánlivě knihu o ničem a přitom o všem? Mám moc ráda, s jakou lehkostí většina japonských spisovatelů píše o všedních věcech. O vánku, o slunečních paprscích, zpěvu ptáků, bouřce, letním dnu... o návštěvách jedné kočky a o starostech manželského páru s hledáním bydlení. Budu se opakovat, ale v neposlední řadě má knížka překrásnou obálku, vnitřně uspořádané stránky, co se textu a prostoru týče a jejich číslování.
Nemám co dodat. Pýcha a předsudek je moje nejoblíbenější romantická knížka, guilty pleasure, ke které se budu během života neustále vracet a pokaždé se znovu zamilovávat do pana Darcyho! :)
Surově naturalistické a zároveň jemné a nevinné jako krásná poezie. Perfektní knížka o proměně jednoho chlapce v muže a smíření se s vlastní/rodinnou minulostí. Takový reálnější Alchymista od Coelha bez intelektuálních pasáží, ale mnohem víc uvěřitelný a lidský. Moc se mi to líbilo.