Malachime komentáře u knih

Nádherná kniha. 400 stran přelouskaných za čtyři dny. Proč mi přišel konec a otevření hranic, uvolnění komunistického teroru, nejkrásnějším obdobím z knížky? Žijeme ve svobodě, není na nás donášeno, není nám hrozeno, že pokud nebudeme donášet, žádný člen naší rodiny nikdy nebude dělat to, co ho baví nebo co by chtěl. Nemusíme se na každém rohu bát, můžeme se věnovat tomu, čemu chceme, můžeme cestovat, můžeme číst, co chceme, poslouchat, co chceme, ženit a vdávat se, za koho chceme. Máme plný obchoďáky jídla a pití. Sakra, máme se tak strašně dobře a pořád se najdou lidi, kteří pyskujou a nadávaj, jak bylo za komoušů líp. Ta knížka reflektuje naše dějiny. Naše babičky a dědové zažili dvě světové války a potom dušení socialismem. Nové generace přichází a berou svobodu a mír jako samozřejmost, ale samozřejmost to rozhodně není. Pečujme o ně, prosím, jsou strašně křehké.

20 13.02.2018

Ano, přiznávám, i já jsem se nechala nalákat na obálku knihy. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, ale knížka se mi četla jedním dechem. Líbily se mi moc haiku i celá pointa příběhu. Velice milé překvapení.

08.02.2018

Moc zajímavá kniha. Určitě se k ní budu během života vracet. Jediné, co mi hodně vadilo a za co samozřejmě autorka nemůže, byla hromada hrubek a překlepů v tom českém vydání z roku 2016. To bylo opravdu něco hrozného!

2 06.02.2018

Nádherná kniha s velice silným příběhem. Obrovský zážitek. Právem je Hana jednou z nejlepších českých knih posledních let a měla by se stát povinnou četbou. Snad nemusím zdůrazňovat, jak moc je nyní důležité si připomínat minulost. Nesmíme dopustit, aby se něco podobného znovu začalo dít, nesmíme nikdy zapomenout na ty hrůzy. Nesmí zvítězit lidská nenávist!

11 05.02.2018

Já nevím, dostal mě asi až samotný konec. Od Ishigura miluji Neopouštěj mě a tohle mě trochu zklamalo. Velice, velice pomalá kniha, ale jazyk krásný.

4 30.01.2018

Za mě nic moc. Vadil mi přehnaně poameričtělý způsob psaní a asi způsob, jakým se v Austrálii zapojují rodiče do školního života svých dětí. Je to taková oddechovka na letní prázdniny. Nic víc. Nenadchlo mě to.

30.01.2018

Musela jsem přetrpět prvních asi sto stran, aby potom přišla odměna formou druhé poloviny knihy. Trochu náročněji napsáno, ale jazyk je krásný a hlavní pointa hodna zamyšlení. Krásná kniha.

2 30.01.2018

Další velmi povedená kniha od Petry Soukupové. Miluji její knihy plné sociální a vztahové tématiky. Miluji vyprávění z různých úhlů pohledu. Nikdy není nic jen černé nebo bílé. Každý člověk má svou minulost, která ovlivňuje jeho přítomnost i budoucnost. Zkusme se víc vciťovat do druhých, jen tak je můžeme lépe poznat a chápat. A hlavně se nebojme spolu komunikovat.

3 30.01.2018

Opět nádhera. Další díl mne nezklamal.

3 11.11.2017

Nádherná kniha!

2 12.10.2017

Od knihy jsem očekávala příliš. Je to moje chyba. A největší chyba je nejdřív vidět film a potom číst knihu. Prostě se mi film líbil víc než knížka a hlavní představitelé mi byli ve filmu mnohem víc sympatičtí. Holt ponaučení pro příště. Jinak se mi moc moc líbilo prostředí, ve kterém se děj odehrává. Četla jsem ji zrovna na cestách mezi Čínou a Indonésií, takže se mi moc pěkně představovalo.

10.10.2017

Nádherně skutečná a živá kniha. Překrásně napsaná a perfektně přeložená. Strhující příběh, od kterého jsem se nemohla vůbec odtrhnout.

5 21.08.2017

Nádherné vyprávění o historii, která je velice smutná. Nechť je tato knížka pro nás inspirací v tom, že i v nejhoších a nejubožejších podmínkách může člověk zůstat citlivým, pečujícím a nesobeckým člověkem s velkým "Č", ne zvířetem. Četlo se to jedním dechem, těším se na Sůl moře.

4 10.08.2017

Ze začátku jsem byla ke knize docela skeptická, ale pak jsem narazila na typologii zranění svého přítele a následně na své zranění a mohu říci, že na nás sedí asi na 90%. Neuvěřitelné! Děkuji za tuto knihu, pomohla mi se zase něco nového dovědět sama o sobě. Každý se tam najde, pokud opravdu upřímně chce a nelže sám sobě.

3 31.07.2017

Moc dobře napsaná kniha. Děkuji za ni!

1 30.06.2017

Tuhle knížku přímo zbožňuju. Četla jsem ji několikrát a pokaždé v ní našla něco nového, pokaždé se orientovala na jiny příběh, na jiné postavy podle toho, v jakém rozpoložení a životním etapě jsem v tu danou dobu byla. Neskutečně napsané vyprávění, pocity, které se Janě podařilo tak výborně popsat a které zná snad každý, ale nikdy by pro ně nenašel vhodná slova. Jsem nesmírně ráda, že Hruškadóttir vznikla. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

1 16.06.2017

Gaarder, má láska. Zamilovala jsem se v Sofiině světě a v Dívce s pomeranči bylo dokonáno :-) tuhle knížku už jsem četla několikrát a ještě víckrát ji půjčovala přátelům. Je to nádherné vyznání lásky a předání dalším generacím. Norský film byl moc pěkně udělaný, ale na knihu rozhodně nemá.

4 16.06.2017

Jsem člověk, který rád hromadí pěkné věci, dárky, oblečení, čistící prostředky a mnoho dalšího a současně miluje vážně dobře uklizený byt, proto byla tahle knížka přesně pro mě. Ani nemusím popisovat s jakým nadšením jsem se po dočtení vrhala do úklidu a zbavovala se všeho nepotřebného. Očišťující kúra, která mi přináší doteď radost. Chápu, že kniha není pro každého, ale mě opravdu moc bavila.

Strašně napínavý a čtivě napsaný román. Začátek je poněkud rozvleklý, ale od druhé třetiny se to skvěle rozjelo a knížka nešla odložit. Psáno realisticky, místy až tak moc realisticky, že to hraničilo s naturalismem a kdyby se to dělo v běžném životě, odvracela bych oči. Text jsem ale musela přečíst, proto se do mě vryly všechny hrůzy, všechna špína, všechen smutek, ale i láska, krása a přátelství obsažené v knize. Doporučuji.

1 16.06.2017

Tahle knížka se mi opravdu moc líbila. Pana Heryána jsem už několikrát potkala na klubových koncertech, a proto mi jeho texty přišly ještě o to víc lidské, když vím, že on takový opravdu je. Kdyby bylo každé slovo v kostele jako kapitoly v knížce, začla bych tam snad i pravidelně chodit :)

5 15.06.2017