malazluta komentáře u knih
Dokonalé vyvrcholení dokonalého grafického románu. "Knižní" předloha je mojí srdcovou záležitostí a toto komiksové zpracování jí nesmírně sluší.
Vizuální stránka komiksu je opravdu krásná, bohužel si nejsem jistá, jestli se jedná o příběh, pro který je toto pojetí vhodný. Nezbývá než přečíst si originál.
Vizuální stránka tohoto komiksového románu je úžasná. Dějově je tato kniha bohužel slabší. Jakoby jí chyběl pomyslný kousíček k tomu, abych z ní byla uchvácená tak jako u jiných Gaimanových knih.
Oddechovka, kterých je na trhu opravdu hodně. Neurazí, nepotěší, občas trošku hloupá, ale čte se příjemně.
Velmi ucelená sbírka krátkých textů. Předmluvy, proslovy, články - ty které se týkají vám známých věcí potěší. Ty, které se týkají vám dosud neznámého námětu, vás můžou navnadit a pomoct objevit něco nového, co je hodno dalšího zkoumání.
Tuto knihu, byť dějově nevýraznou, je potřeba především procítit. Jde o psychoanalýzu osobnosti hlavního hrdiny, kdy autor jde opravdu až ke kořenům. Čtenář postupně odlupuje jednotlivé slupky osobností stárnoucího hrdiny, který se potýká s myšlenkami na smrt, vlastní rozpolceností a jinakostí. Tento proces je poněkud bolestný, pro hrdinu i pro čtenáře. A na konci dochází k uzdravení ... snad. Nezbývá než doufat...
Toto byla nejvíc bezútěšná kniha, kterou jsem kdy četla, a to už jsem četla ledacos. Dvě třetiny knihy jsem přemýšlela, co má autorka za vnitřní démony, když stvoří příběh, ze kterého pro postavy příběhu nečiší ani jiskřička naděje. To co stvořila si koleduje o diagnózu. Ani nemůžu říct, jestli se mi kniha líbila, nebo nelíbila, každopádně končí tak, jak už čtenář na začátku tuší, jenom to trvá přes 600 stran.
U této knihy jsem se docela bavila, takže mě překvapuje, že má poměrně nízké hodnocení. Prostě mi akorát sedla do nálady a dostala jsem přesně to, co jsem čekala. Snad jenom konec bych preferovala méně sladký...
Obávám se, že tato kniha zapadne mezi jí podobné, protože v ní není "nic navíc", co by ji nějak odlišilo od odstatních. Nelze jí zase tolik vytknout, bohužel není ani co chválit. Přiznávám, že jsem se u ní chvilkama nudila. Škoda.
Lisa Kleypas prostě zklamat ani neumí. Chvíli mi trvalo zorientovat se ve vedlejších postavách, protože jsem tuto knihu četla s jistým časovým odstupem od ostatních dílů této série, a tak mi trvalo si vzpomnět, kdo je kdo. Ale pak už mě příběh pohltil a nepustil:-)
Přesně vyvážený koktejl toho, co od romantické knihy čekáte - sympatické hlavní postavy, jejich vzájemná chemie, vtipné interakce a vedlejší postavy, které si zamilujete ... nemám co dodat, kniha se mi moc líbila.
Příjemná, vtipná, klasická oddechovka, při které krásně vypnete a dostanete přesně to, co od knihy tohoto žánru čekáte.
Obě knihy autorky - Nádech i Jiskření - jsou pro mladší věkové kategorie. U druhého dílu je to patrné o to víc. Nic proti toxickým vztahům, mezi láskou a nenávistí je tenká linie, ale někdy čeho je moc, toho je příliš.
Knihy Elle Kennedy mě opravdu baví svou lehkostí (žádné těžkopádné dialogy a emocionální průjmy) a zábavností (vždycky se při čtení knihy zasměju, její humor je mi blízký). Je to prostě moje oblíbená autorka a ani u této knihy mě nezklama.
Kniha přečtená jedním dechem, nenáročná, ale pobavila. Vi Keeland umí napsat poutavý příběh, který není sice není dramatický na zvraty, ale čtenář se u něj nenudí. V rámci žánru jsou pro mě její knihy lepší průměr.
Tento díl mě bavil o něco víc, než ten předchozí. Čtenář dostane přesně to, na co je u Mony Kasten zvyklý - příjemný a oddechový příběh, který rozhodně nezapadne do šedi průměru.
Mona Kasten má opravdu čtivý styl psaní. Od jejích knih je těžké se i na chvíli odtrhnout. I když její další knihy mám raději, opět jsem se u příběhu, tentokrát týkající se Everly a Nolana, skvěle bavila.
Nevím proč, ale v této knize jsem měla problém s hlavním hrdinou. Asi té sladkosti a romantiky na mě bylo už trochu moc, ale tento typ muže mi bohužel neseděl. Vlastně mi nesedl celý příběh - hraní rolí, placené romantické schůzky, při čtení jsem několikrát doslova obrátila oči v sloup. Navíc - chápu, proč překladatelka jméno hrdiny změlnila na Paul (v originále se jmenuje Max), ale přijde mi, že hroší jméno od P už vybrat nemohla. Ne každá kniha nám prostě sedne a toto je můj případ.