malkina11 komentáře u knih
Miluji knihy, které podají "ruku" a umožní čtenáři překročit okraj stránky, jít dál a hlouběji k pochopení příběhu... Naprosto skvostný literární počin!!!
Když jsem před dvěma lety četla fenomenální Dědinu, věděla jsem jistě, že česká spisovatelská obec našla nový talent. Tomuto přesvědčení zůstávám po přečtení Chirurga stále věrná. Dvořka zůstává mojí favoritkou, líbí se mi její styl psaní, protože mám pocit, že skrze něj poznávám i autorku samotnou, a to i v případě, že hlavním hrdinou románu je muž. Hynkův příběh je vyprávěn nesmírně věrohodně, znalost nemocničního prostředí se promítá ryze autenticky a život v něm i mimo něj je náročný. Jak ve výchově dětí, která představuje nejtěžší práci v životě a výsledek není hned vidět a pak tu nemocniční, která "hned" vidět je, ale vyžaduje odpovědnost, za kterou se někdy musí "platit" a navíc těžkou práci s lidmi, kterým můžete a nebo nemůžete věřit, ale nějak s nimi vyjít prostě musíte. A pak taky potřebujete občas být sám sebou...a to je snad to nejtěžší...přiznat si pravdu...No, a tak to v tom prostým životě většinou prostě je...:-))Skvělá práce, Dvořka! Jen tak dál...
Přišlo mi příhodné začít číst v předvečer filipojakubské noci knihu o čarodějnicích. Příhodné to nakonec bylo i vzhledem k současné situaci - městská rada v románu řeší výstavbu chorobince (leprosária) pro nemocné leprou, kteří zvonili zvony a řehtali řehtačkami, aby se jim zdraví lídé zdaleka vyhnuli. Příjemná historická detektivka, kde kat a medik zamilovaný do katovy dcery pátrají po vrahovi dětí, které hledaly útočiště u porodní báby, falešně obviněné z čarodějnictví.
Příjemné, pohodové čtení, ráda si přečtu další díl.
Nebylo to špatné, ale že zajímavé zápletky mohl autor vytěžit daleko více.
Vysoké hodnocení knihy od čtenářů mne navnadilo a byla jsem moc zvědavá, jaký názor si vytvořím já...Silný a velmi krásný příběh, který mi v mnohém připomínal knihy Aleny Mornštajnové, bude ještě nějaký čas rezonovat v mé mysli.
V domácí karanténě nemůžete jinak než cestovat s prstem po mapě nebo cestovat s princem Ládíkem. Po té mapě stejně sáhnete, protože vás zajímá, kde leží město v Polsku, proslavené výrobou mýdel z ušního mazu :-))) Zažíváme nelehkou dobu a i já jsem v této trudné době uronila slzu (smíchu), když jsem konečně přišla na to, jak řádně uctít Pána (panákem přeci :-)). Co dodat …mám toho kluka ušatýho moc ráda, a to nejen proto, že je od nás, ale protože mi s každou další knihou dokazuje, že lidí s dobrou duší je na tomto světě pořád dost a on má tu odvahu je vyhledávat (mamince se tedy nedivím, že má o něj strach :-))). Těším se na live one man show , která bude nepochybně stejně skvělá jako tato kniha.
Ve všech bodech obhajoby souhlasím se čtenářkou Lenka.Vílka :-)
Vždycky s mi ta ženská líbila, vždycky mě zajímala...Po přečtení téhle knihy jsem se stala její fanynkou. Jestli si mám nějak představit ideální první dámu, tak Michelle Obamová tuto mou představu do puntíku naplňuje. Skutečně velmi pěkná kniha!
Óóóóó...tak tohle byl koncert!!! Nádherný příběh psaný s ryzím citem pro představivost čtenáře. Vstoje tleskám a volám: "BRAVO!" Alena Mornštajnová je pro mne královnou současné české beletrie a moc se těším na její další knihu.
Seriál Černobyl u mne vzbuzdil badatelskou potřebu stejně jako u ostatních čtenářů. Díky této knize jsem pochopila další souvislosti, které mi nedošly v průběhu sledování seriálu a nebo mi úplně unikly. Autor velmi čtivým způsobem seznamuje čtenáře s děsivými okolnostmi katastrofy včetně dopadů na obyvatelstvo a postojů politbyra. Vůbec jsem netušila, že důsledky katastrofy nepřímo vedly k rozpadu SSSR. Čtení knihy provázely pocity úzkosti a znechucení...a když jsem se podívala z okna... na mračna vycházející z chladicích věží Temelínu...tak i trochu strach...
No já nevím...věřím, že ještě někdy Mawer překročí svůj stín, jako se mu to podařilo ve Skleněném pokoji. Každopádně ten člověk má evidentně rád tuhle zemi a její historii...,a i když se mi chvílemi nečetla úplně lehce, je tato kniha výsledkem poctivé práce...,a to musím prostě ocenit.
Souhlasím s názory ostatních čtenářů. Povedená dílka prostě nemusí mít pokračování...vadí mi již zmíněná samoúčelnost a ve srovnání s prvním staříkem mi to nepřišlo bůhvíjak zábavné. Nicméně...třeba si to přečtu za deset let a uvidím to ale úplně jinak...protože blbá knížka to rozhodně není. Je prostě dobrá...takže dávám za 3.
Co lepšího si může přečíst matka s půlročním kojencem u prsu :-))) Tohle byl ale k...a nářez!!!
Tentokrát Patrikovi odpustím...ale příště to musí být lepší !!!
Pokaždé, když se mi dostane do rukou kniha se skutečným příběhem z 2. světové války, rozmýšlím, zda ji vůbec otevřít a číst...Když to udělám a dočtu...jsem obvykle rozebraná na kationty a anionty....rozhodnutá, že už NIKDY!!!. Přesto to příště udělám znovu...nejspíš skrytě prahnu pro té lekci pokory, kterou mi každé takové dílo udělí a současně mě utvrzuje v přesvědčení, že pro člověka má svoboda tu nejvyšší cenu.
Skvělá odpolední chuťovka! Pan Smrček mě rozesmál k slzám, když psal svému řediteli o kolonoskopickém vyšetření..., a pak ještě mnohokrát. Kamarád Ruda Málek je podobný borec...jeho akce "Nahoře BEZ" taky nemá chybu. V knize jsou zmíněny i významné dějinné momenty této země (Dubček, doba normalizace, vzpomínky na Havla), které dokreslují život a dobu pana Smrčka. Je to milé, laskavé...jako pohlazení, a tak to snad umí jen pan Svěrák. Děkuji mu za to !!!
To je tak, když máte živelnou a živočišnou náturu a doktor vám nařídí lehnout do postele...Nemohla jsem si vybrat lépe :-) Je to teda prasárna :-), ale z pelechu mě to jen tak nevyhnalo a jestě mě to opravdu bavilo :-)
Chvílema to byla fakt prča...ale čekala jsem víc. Mám kamarádku, která umí uplést z hovna bič...tuhle knihu jí věnuju :-))
My z Veselí (já z nad Lužnicí), jsme veselí :-) Nemohla jsem odolat a jsem nadšená. Souhlasím s ostatními, zatím nejlepší Třeštíková! Bravo!!!