ManitraM komentáře u knih
Nelíbí se mi styl psaní, respektive vyprávění příběhu. Hodně dlouho jsem chtěla knihu odložit s tím, že ji prostě nedočtu. Zvědavost sice zvítězila, ale byl to boj.
Ve finále zajímavé a rozhodně si přečtu i pokračování, ale chvíli mi trvalo se začíst...
Tuhle knihu mám ráda od dětství, četla jsem ji snad stokrát, ale musím přiznat, že až v pozdějším věku (tedy po překonání puberty) mi začala dávat hlubší smysl... prostě mi to trvalo trošku dýl...
Velmi zábavná, i když mi přišlo, že před sebou vidím klasický film pro pamětníky :) a možná právě proto jsem se u toho tolik bavila...
Příběh zajímavý, i když má autorka i lepší tvorbu. Nejvíce se mi líbilo propojení kapitol - konec jedné byl v podstatě stejný, jako začátek následující, i když se střídaly kapitoly otce a dcery, a to převážně i v jiných časových obdobích.
Velice zajímavá knížka - poutavý příběh, který jsem hltala slovo za slovem, a pak ošizený konec. Ne ošizený v tom smyslu, že by byl něčím španý. Byl ošizený autorkou. Od 26. kapitoly jsem měla pocit, že autorka spěchá ke konci, jako by to chtěla rychle dovyprávět než si odskočí na záchod. Prostě jsem měla pocit, že na konci 25. kapitoly se autorka rozhodla odejít a zbytek jen tak rychle proletět, aby se neřeklo, že je to bez konce. Takže hvězdičky nepatří autorce (ta by jich dostala méně), ale Laleovi a Gitě :)
Není to úplně špatná kniha, ale asi bych už po další od autorky nesáhla, pokud by tato byla první...
Zábavné čtení na večer, avšak velmi povědomé... dost dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že nečtu Gill Sims, a během čtení jsem se musela o tom několikrát ujišťovat... přesto mě knížka velmi bavila a zaslouží si dobré hodnocení i přes pár nehezkých překlepů a pár kýčovitých úryvků...
Není třeba slov - skvělé a naprosto strhující... takových knih jsem zatím moc neobjevila...
Knihu jsem zvolila kvůli Výzvě 2019... Nejdříve mě trošku překvapil strohý styl psaní, ale skvěle popsaný příběh (i když značně stručný) celé rodiny mě uchvátil... pravděpodobně se k autorce ještě někdy vrátím
Tuhle knihu jsem si vybrala kvůli Výzvě 2019, ale pro mě to byl obrovský přehmat... strašně jsem se u toho trápila - nesedí mi autorův styl psaní a asi ani téma, i když od jiného autora by to mohlo být zajímavější... za mě prostě obrovské NE :-\
Mé pocity z této knihy bych přirovnala k těm, které jsem měla po přečtení Spánku... asi jsem si ještě úplně nezvykla na autora...
Opět jsem se skvěle pobavila... začátek mi přišel oproti prvnímu dílu nudnější, ale to se brzy změnilo... některé pasáže o dětech a jejich vývoji ke konci mi přišly zbytečně dlouhé, ale celkový dojem to nezkazilo...
Tuto knihu jsem si vybrala kvůli Výzvě 2019 - děj odehrávající se v Ostravě... no asi ji do seznamu zařadil někdo omylem, nebo někdo hodně vtipný, protože jsem nenašla o Ostravě ani zmínku...
Jinak teda opravdu zvláštní kniha - četlo se to relativně dobře a rychle (přečteno za jeden den), ale můj šálek kávy to asi není...
První část knihy mi přišla, že je to starý známý příběh, snad od Kinga, že jsem to snad už i viděla zfilmované, dokonce jsem váhala, jestli mám číst dál, nebo prostě knihu odložit... Pak se to ale nějak zlomilo a byl z toho docela dobrý čtenářský zážitek, i když inspirace Kingem je jasně zřetelná... Díky poslední třetině si zaslouží 5* :)
Prostě Kingova klasika... i když ten konec jsem asi čekala lepší...
Knihu jsem vzala jen tak náhodou a nečetla se špatně. Zřejmě se k ní už nikdy nevrátím, ale i tak to byl pro mě zajímavý příběh...
Moje druhá povídka od autora... o poznání lepší, než ta první "Spánek". Přečteno jedním dechem, klidně bych uvítala i pokračování...