Maraiser komentáře u knih
Překvapilo mne, že mne to moc nezaujalo. Zrak mi občas poskakoval po stránkách, nevnímal jsem to. A přitom to vlastně bylo zajímavý. Ale prostě mi to nic neřeklo. Takže prvním dílem končím.
Škoda, že si tak málo pamatuji z toho, co jsem přečetl. Neuvěřitelné množství nových a zajímavých informací z evropských dějin. A svým způsobem docela zábavné, jak Benito mění své názory jako pingpongový míček.
Velmi zajímavá kniha. S odstupem času se veškeré uvedené rozhovory novinářů s Hitlerem hodnotí jednoduše. Samozřejmě, už v době, kdy ty rozhovory probíhaly, se děly v Německu věci, které byly za hranou. Ale upřímně, mohl opravdu někdo vědět k čemu to dospěje? Vždyť německý národ ho opravdu miloval, Hitler měl podporu i v britské královské rodině.
Nejzajímavější jsou tak poznámky pod čarou, kdy se do konfrontace dává Hitlerovo vyjádření v tisku a realita, která v té době v utajení probíhala. Byl to opravdu úžasný řečník a demagog. Ale takových máme v dnešní době opět plno.
Stručně - už jsem si normálně začínal myslet, že se Ota usadí :-)
Velmi zajímavá kniha a ne úplně jednoduchá. Velké množství informací, velké množství jmen. Je trochu patrné, že autorka měla k některým z královen větší sympatie nežli k ostatním. Kateřina Aragonská - TOP a Annu Boleynovou dost strhala.
Poprvé jsem to četl před cca 25 lety a moc se mi to líbilo. A zaujalo mne to i teď. Má to spád, má to myšlenku, je to i chvílemi i dojemný. Prostě STISKNI ENTER
Neoslovilo mne to tolik, jako když jsem to dočetl poprvé před mnoha lety. Nejsem z toho tak vyjukaný jako kdysi. Myšlenka skvělá, ale tak nějak mi k tomu něco chybělo. Závěr? Nijaký.
Jako zajímavý. Možná trochu překombinovaný, ale zajímavý to bylo. Poslední odhalený bůh/bohyně mne překvapil/a. A popravdě jsem to moc nepochopil.
Zajímalo by mne, jaké město je vzorem pro Celsior. A to už jen proto, že jsou zmiňovány Vary.
A co se týče obálky, tak jsem si nejprvě říkal - no jo, chtěli zaujmout - a ono ne, i v tomto ohledu je to slušně divoký.
Po přečtení recenzí níže jsem si říkal: "Mám to vůbec číst?" Ale nakonec jsem do toho šel. Není to tak učesané, neobsahuje to tolik příběhů jako první díl, ale je to syrovější. Je to syrovější z osobního hlediska Tomáše Etzlera.
Závěrem ale musím konstatovat, jen to neberte doslova, ačkoli možná jo - ten chlap je, byl fakt magor.
Fantazii se evidentně meze nekladou. Ďáblův akr je neuvěřitelé místo, žádné světlo na konci tunelu. Jen bída, hnus. Když už se chvilkama zdá, že teď už se to zlepší, tak to jde do ještě větších .... než by člověka napadlo.
Jako román napsáno naprosto poutavě. Dialogy jsou samozřejmě vymyšlené, odvozené, ale co mne zajímá, zda se opravdu v 11. století tak hrmadně napichovalo na kůl, jak autor poměrně často uvádí.
Jsem k životopisům podobného druhu poněkud skeptický. Až příliš často se ukázalo, že to nebyly skutečně prožité příběhy skutečných autorů či bylo vyprávění výrazně upraveno - Motýlek, Útěk z tábora 14.
Tento děsivý příběh je však bohužel fakt reálný. Je popsán srozumitelně.
Upřímně, na konci mé oči zaslzely. Opravdu mne to chytlo. A pěkně se to četlo.
Ale z toho seznamu bych si asi nic nepřečetl.
Název je velmimatoucí.
Vůbec nejde o popis světa bez nás. Autor se zabývá důsledky chování člověka v souvislosti s nadměrným používáním plastů, nadměrnou konzumní spotřebou, jadernými elektrárnami apod. a pak k tomu hodí své myšlenky, podpořené ale vědeckými argumenty, co by se stalo, kdyby lidé náhle zmizeli. Jak dlouho by zůstaly plasty v půdě, jak rychle by příroda pohlatila městské aglomerace atd.
Jde tedy spíše o studii chování člověka.
I z toho důvodu tedy za mne 3,5.
V pohodě, bál jsem se jak autor naváže a dobrý.
Postava Viktora mne hodně překvapila.
Marano mne štval neskutečně.
Severa jsem do jisté míry chápal.
Neuvěřitelné, že autor, který tak dokonale popisuje svůj vztah k alkoholu, je do poslední chvíle přesvědčen, že alkoholikem vlastně není. A zaujala mne i poměrně výrazná sebestřednost autora.
Jinak knihu hodnotím pozitivně, ačkoli filozofické části mi drobet unikaly.
To jako že to nemá pokračování? Na druhou stranu možná dobře, mohli by tím pokazit velice prazvláštní dojem z celé knihy.
Nejprve jsem si říkal - hm, ukrajinský Harry Potter. Ale kdepak, bylo to temnější.
Chvilku mi trvalo, než jsem přišel na to, že jde o román popisující skutečné události 16. století v Japonsku. Nebudu tvrdit, že se to četlo jedním dechem, ale určitě mi to hodně dalo.
ALE!!
Ta jména, to prostě nedáte. Na začátku každé kapitoly se sice seznámíte s novými "účinkujícími", ale během chvilky se v tom stejně ztratíte, protože Jasumasa Sakuma, Kasumasa Sakuma, Kacuie Šibata, Jacutoje Šibata, Šosuke Mendžú, Šogen Jamandži apod. A do toho ještě názvy měst. Ufff.
A pro zajímavost - na Netflixu je ke shlédnutí seriál, který pojednává o stejném období, stejných lidech, stejných bitvách.
Nedočteno, vůbec mne to nechytlo. Nebudu to tedy ani hodnotit.
Bylo to mé první seznámení s tímto dílem, jelikož TV seriál jsem neviděl. A prostě skvělý. Jistý čas jsem působil v komunální politice a mohu říci, že i v komunálu se najdou postavy z tohoto románu a dokonce bych našel i někoho, koho bych se nebál přirovnat k Francisovi.