Maraiser komentáře u knih
Hmm, to bylo divný. Pokud to má nějakou hlubší myšlenku, tak jsem ji nepostřehl. Naštěstí se to ale nečetlo špatně, takže jsem knihu dokázal dočíst do konce, který byl vlastně znám již od začátku a k němuž to i směřovalo.
Jako nevěrec těžko dokáži posoudit skutečný význam tohoto díla, čili raději nehodnotím. V některých pasážích jsem byl úplně mimo. Některé mne ale zaujali a jsem rád, že podle nich žiji, např. O manželství:
"Zpívejte, tančete a radujte se spolu, ale dopřejte jeden druhému, aby byl sám" či "Dávejte si svá srdce, ale ne proto, abyste si je navzájemsvěřovali do opatrování"
Příjemný, prostý příběh. Není přehnaně fantaskní, spíše takový lidský.
Velmi, velmi zajímavá kniha, které ale nejvíce porozumí buď amerikanista či člověk ve Státech žijící. Z některých pasáží bylo patrné, že autor předpokládá, že čtenář "ví". Některé kapitoly se Nixona zase týkaly pouze okrajově, hrál v nich jen menší roli.
Každopádně podtitulek "Arogance moci" je velice výstižný. Ten člověk byl úplně mimo realitu, ale na druhou stranu byl také duševně nemocen.
Ale jak autor sám naznačuje, konečnou pravdu nezjistíme nikdy.
Upřímně, já vlastně o Havlíčkovi nic nevím, krom toho, že napsal Tyrolské elegie, Krále Lávru a byl v exilu v Brixenu. Takže za mne docela spokojenost. Něco málo jsem se dozvěděl. Jen teda jeho popis "gulání" v Moskvě mne krutě nebavil.
Dávám 3,5. Jako Kopta přede mnou, tak i já jsem očekával něco odlišného. Ale nakonec jsem to přečetl celé. Ano, celé, tj. i s těmi dialogy, které docela daly zabrat. Možná nemusely být tak obsáhlé, ale mnoho zajímavého se tam člověk dočetl.
Samotné příběhy zajímavé.
Nebavilo, nějak mne to nebavilo. Začátek roztahaný, prostředek skvělý a posledními stranami jsem už jen listoval, abych se dozvěděl, jak došlo k tomu, co je zmíněno na začátku.
Přečteno poprvé někdy v devadesátkách, teď jsem si to zopakoval. Pořád spokojenost.
Zajímavý názor Heinleina na demokracii.
Kdo jste viděl zároveň film, tak nebe a nudy. Film je totálně zpatlanej.
Z povídek mne oslovila pouze Sněhobílá smrt. Ty ostatní mi přišly takové jakoby nedokončené.
Kromě sexy hrdinky v prvním příběhu pro mne nuda.
Člověk, který měl být údajně posledním Židem ve Španělsku, o čemž samozřejmě pochybuji, se procházel zemí a skoro ve všem, čemu se začal věnovat, se stal odborníkem. A poslední kapitola byla pro mne mimo mísu.
Nějak nevím, o čem to mělo být.
Ale hezky se to četlo a můžeme to brát jako takovou pohádku pro dospělé.
Musel jsem se do toho pročíst. Zpočátku to bylo pro mne drobet zmatečné. Ale jak se Josefina vydala na cestu, tak už to jelo. A Oleander - zajímavá bytůstka.
Co k tomu napsat? Kniha je určitě vhodnější pro někoho, komu víra a duchovno není cizí. Ten si z knihy určitě odnese více nežli já, který to četl prostě jako příběh. Ale není to zlý, je to zajímavý.
Na můj vkus až přespříliš prodchnuto duchovnem. Ale jinak hodně zajímavé. K pramenům Ohře se asi vydám na výlet.
Jen bych jako rodilý Sokolovák polemizoval s názorem "páchnoucí chemická továrna" :-)
O většině svatých jsem nic nevěděl. O některých ani že existují. Plný počet však dát nemohu. Mám rád Boleslava, protože z panovnického hlediska byl významnější než Václav a zde jej autorka vykresluje, jako jednoznačného zloudcha, který zapíchl Václava. Což vlastně ani není potvrzeno.
Vodrušku mám rád, ale tohle bylo takové přeplácané, překombinované. Jako kdyby nevěděl co napsat a vytáhl ze šuplíku pár nápadů, které "splácal" dohromady.
Kdysi dávno jsem četl "Přežít". Toto je však úplně o něčem jiném. Některé úseky, především jejich cestu pro pomoc, jsem skoro prožíval s nimi.
Oproti předešlým dvěma dílům mne to bavilo více. Sibiř je Sibiř!!
No a budu si muset něco přečíst o československých legiích.
Autor jednoznačně "jede" v Keltech :-)
Některé scény jsou tedy napsané opravdu, no opravdu syrově!!! Duchovno je proloženo krví.
"Kdyby není"
Nebylo to zlý, ale občas mi přišlo, že autor vymýšlel děj, jen aby prostě něco napsal. Občas jsem se v tom ztrácel, takže jsem přetáčel stránky dopředu, abych věděl, zda se bude něco dít.