MarieAnnaSarah komentáře u knih

Vždy, když se začtu do knihy, plně se ponořím do osudů hlavní postavy, sympatizuji s ní a prožívám všechny její radosti a strasti. Kniha Na Větrné hůrce je však výjimkou. Jak mohu sympatizovat s někým takovým jako jsou rozmazlená a hysterická Kateřina či snad neurvalý a pomstychtivý Haetcliff?

V tomto příběhu naleznete ty nejhorší povahy jaké na světě jsou, přecitlivělým a slabošským Edgarem Lintonem počínaje, přes naivní a rady nedbající jeho sestru Isabelu až po pomlouvačnou duši paní Elleny.
Krutý obraz obyvatel těchto usedlostí dokonale podtrhuje nehostinné prostředí anglických mokřin.
A přese všechny tyto skutečnosti nám kniha podává román v podstatě krásný. Román o nenaplněné lásce, která zapřičiňuje stále další strádání jejích aktérů.

A tak, ačkoliv v příběhu nalézám jen málo dobrého, při čtení posledních vět cítím jisté uspokojení, že Kateřina s Heatcliffem nakonec svou lásku naplní, i když posmrtně.
A vím, že se k této knize budu jistě často vracet a že zaujme přední místo v mé knihovně.

20 07.09.2013

Po přečtení Svědkyně ohně jsem se na Písečného muže těšila tak, že jsem si ho hned koupila. Po krátké oddechu od vražd, jsem se do něj tedy konečně začetla.

Na železničním mostě se znenadání objeví zubožený mladý muž. Po převozu do nemocnice jeho ošetřující lékařka zjišťuje, že dle databáze obyvatel je už sedm let po smrti. Byl jednou z obětí sériového vraha Jurka Waltera, nyní uzavřeného na bezpečnostním oddělení Löwenströmovy nemocnice. Děsivý přízrak z minulosti Joony Liny se opět vynořuje na denní světlo.

Konečně jsem začala věřit, že se od dua Kepler můžu dočkat kvalitního thrilleru bez nemilých překvapení. Hned v první části této knihy bylo však mé nadšení opět zchlazeno. Po předchozích zkušenostech jsem se však už s tím, že autoři občas zapomínají, že píší thriller a ne frašku (viz nezapomenutelná soutěž v Paganiniho smlouvě), trochu smířila a to mi dovolilo knihu dočíst a neprohodit jí v takovýchto chvílích oknem.
Samotný příběh byl zajímavý, plusem pro mne bylo pátrání v minulosti Jurka Waltera a poznatky o psychiatrické léčbě nebezpečných zločinců. Ačkoliv pravomoci ošetřujících lékařů postavené nad rozhodnutím soudu mě dosti překvapily a celkem by mě zajímalo, zdali to tak funguje i v praxi.
Případ je dosti děsivý a sami autoři v knize odkazují na příběhy, které se skutečně staly, takže mi přišel i uvěřitelný. I když odhalení postavy komplice mi přišlo trochu neoriginální, jelikož takovýchto dvojic jsem již zažila několik v knižní i filmové podobě. Pravda, že s ohledem na to, kolik bylo již detektivních příběhů napsáno, je asi dosti těžké přijít s něčím novým. Samotné dopadení mi docela vyhovovalo a pokud to autoři nezořou v další knize, jak jsem již napsala do diskuze, pak s ním budu spokojena bez výhrad. Co jim ale neodpustím jsou ty jejich občasné přešlapy. Od kvalitního thrilleru očekávám jistou úroveň a ne do očí bijící absurdity.

SPOILER
Chápu, že i paní Ahndorilová podlehla erotické trilogii jako mnohé jiné ženy, ale její zakomponování do knihy si mohla odpustit. Nevadí mi použití postavy libujícího si v sadistických sexuálních choutkách. Ale opravdu mě vyděsilo, když jsem se v knize dočetla, že si "hračky" s manželkou pořídili až po přečtení Fifty Shades. To jen tak na okraj, teď zpět k absurditám.
Zaprvé mě dostalo, že doktor Brolin "zapomněl" v cele s psychotickým vrahem svého kolegu. I kdyby to bylo úmyslně, jak je možné, že s tak dokonalým kamerovým systémem si ho nikdo po několik minut nevšiml? Asi zase nějaká inventura...
Za druhé, děkuji autorům za vysvětlení postupu, když neozbrojení narazíte v parku na dva muže ve při, která se neodvratitelně blíží k napadení nožem. Vždyť je to hračka, začnete koulovačku, oba muži se s radostí přidají a je po problému. Tak u této části jsem se smála nahlas. Nedoporučuji zkoušet v praxi.
A co teprve, když vás zajmou ruští agenti. Už to není, co to bývalo, doteď jsem měla o jejich kvalitách jiné mínění. Teď je jako máček přeperete, aniž by se bránili a oni se pokojně vzdají. A to je nemusíte nijak ohrožovat, v klidu jim demontujte zbraň, oni budou jen sedět. A víte co? Nabídněte jim karamelku.
Avšak nejvíce mě rozesmál sadistický násilník, který si maluje, jak pod rouškou tmy může, kamerovým systémem neviděn, svou oběť opakovaně zneužívat a po příchodu k ní do cely si rozsvítí lampičku, aby na ní lépe viděl. To chlapec nějak nedomyslel.
KONEC SPOILERU

Detektivní příběh se mi celkem líbil, u absurdit jsem se pobavila. Ale kvalitu si prostě představuji jinak. Takže tentokrát za tři.

16 20.02.2014

Po přečtení všech předchozích dílů s Harrym Holeem jsem se po půl roce vrátila ke Sněhulákovi. Tentokrát jsem ho však viděla novýma očima. Už to nebylo to prvotní vytržení severským thrillerem, měla jsem nadhled, srovnání.

Po prvních pár kapitolách jsem chtěla býti ke Sněhulákovi trochu více kritická než prve.
Ano, opravdu mi přišel po přečtení Spasitele příliš akční a prvoplánově vytvořený pro hollywoodský trhák.
Ano, připomněl mi drastickou prvotinu Netopýra, protože stejně jako on, měl pravděpodobně přitáhnout čtenáře.
Jenže na rozdíl od Netopýra se to Sněhulákovi povedlo na jedničku.

A tak i po půl roce jsem přes prvotní nevoli byla vtažena do děje, hltala stránku za stránkou a užívala si Harryho příběh jako bych ho četla poprvé. Sněhulák mě opět dostal.
Ačkoliv původně jsem k němu hodlala být přísnější, nyní musím od svého úmyslu upustit. Ba co víc, vyzdvihnout Sněhuláka ještě výš. Je skvělý, je akční a drsný, je překvapivý a dokonale promyšlený. Ač je nemožné ho srovnávat se Spasitelem, jelikož jeho příběh je naprosto odlišný, i Sněhulák si zaslouží ode mne nyní plný počet bodů. Málokterá kniha mě dokáže ohromit tak jako on a to hned dvakrát :)

Mám tedy splněno, rozečtené knihy jsou dočteny, Sněhulák zopakován a teď se mohu pustit do Levharta, jenž na mě dva týdny mrká z křesla, kam jsem ho odložila po zakoupení. Nyní se tedy mohu zcela oddat dalšímu příběhu Harryho Holea, na nějž se už dlouhou dobu třesu nedočkavostí. Ale jak se říká, odpíraná slast je o to větší a já si za ty dva týdny prošla očistcem, kdy jsem si stále opakovala, že první musím vše dočíst, abych si mohla Levharta vychutnat. Masochismus? Zcela jistě :D
Levhartův téměř dvojnásobný rozsah oproti jiným Nesboovým knihám mi slibuje dvakrát takové potěšení. Snad mě nezklame.

P. S.: Dnes jsem otevřela 4. okénko v adventním kalendáři a hádejte, co z něj na mne vypadlo...Sněhulák :)

13 04.12.2013

Málokdy se při čtení knih světové literatury pobavím a zasměji tolik jako u knihy Pýcha a předsudek.

Hlavní hrdinka Elizabeth Bennetová neboli Lízinka nemá život lehký, žije v rodině s malichernou matkou, tichým otcem a krom své starší inteligentní, dobromyslné až někdy naivní sestry Jane, má tři další mladé, nerozvážné a snad i hloupé sestry.
Její osudový vztah s panem Darcym není také nijak jednoduchý, od prvotní nenávisti a zatvrzelosti vůči němu, díky nepochopení a pomluvám, se pomalu propracovává k poznání, že není vše tak, jak se na první pohled jeví.

Kniha je hezkým obrazem tehdejší společnosti a jejich nešvarů. Celým příběhem nás provází Lízinky ironie a vtip, díky které se Austenová zařadila mezi mé nejoblíbenější spisovatele.

Pýcha a předsudek rozhodně stojí za přečtení a ne jenom jednou :)

13 07.09.2013

Letos je zima taková nijaká a nevím jak vy, ale mě takovéto počasí ubíjí. Proto jsem zatoužila po knize, u které naleznu klid, která zahřeje. A tak jsem sáhla po Harry Potterovi a navrátila se s ním do mých šťastných dětských let.

Harry Potter je obyčejný chlapec s neobyčejnou jizvou na čele, vyrůstající u svého strýčka a tety Dursleyových v Zobí ulici. V den jeho jedenáctých narozenin se však jeho život znenadání změní, dozvídá se, že je kouzelníkem! A tak Harry poprvé poznává svět kouzelníků a odjíždí studovat do Bradavické školy kouzel, kde nalezne mnohem více než jen přátele.

V této knize nás J. K. Rowlingová poprvé zavádí do světa kouzel. Fantazie pracuje na plné obrátky, jak se seznamujeme s jednotlivými místy, postavami a historií. Vše popsané tak jímavým jazykem, že se čtenář ani na minutku nemůže od knihy odtrhnout.
Prvotní seznámení střídá dobrodružný příběh, plný tajemství, které hrdinové postupně odkrývají. Musím přiznat, že když jsem knihu četla poprvé, po rozkrytí "pachatele" jsem byla velmi překvapená. Tak jako ve správném detektivním příběhu nám totiž
J. K. Rowlingová po celou knihu předkládá matoucí vodítka a ta správná bývají skryta mezi řádky. Není divu, že se po dopsání Harryho Pottera dala na cestu detektivek, jelikož již v tomto příběhu a nejen v něm, nám dokázala, že nadání pro to má.
Jak už jsem zmínila v komentáři pod autorkou, kromě příběhu obsahuje kniha též morální hodnoty a poučení. Především postava Nevilla je v prvním díle v tomto ohledu velmi výrazná, vždyť z ustrašeného šikanovaného chlapce se stane odvážný, schopný se postavit svým nepřátelům, ale i přátelům, pokud činí to, co se jemu nezdá správné.

Je to naprosto dokonalá, do sebemenšího detailu propracovaná, pohádková kniha, kterou nelze ohodnotit jinak než 5*.
Už proto, že ona byla tou první, která tuto Potterovskou mánii odstartovala. Díky za ní :)

12 12.02.2014

Po dlouhé době se mi stalo, že jsem vzala do ruky knihu, od které jsem se skutečně nemohla odtrhnout. Knihu, kvůli které jsem nemohla spát, dokud jí nedočtu. (pozn. dočetla jsem jí dnes v 4.26 ráno).

Kniha je strhující, krásná, citlivá a přitom se nebojí ukázat odvrácenou tvář Ameriky té doby. Doby, kdy rasismus, nerovnost a chudoba byla běžná. Ačkoliv bylo to skutečně běžné pouze v té době? Mnoho myšlenek se dotýká i nynějšího světa. Kniha nenásilně poukazuje na nešvary, které panují do teď. Nutí nás si je uvědomit. Vždyť i v naší době jsou mezi námi zlé a panovačné Hilly Hollbrookové, sobecké matky jako Elizabeth, nezištné, smutné Lou Ann, které svůj smutek ukrývají za všudypřítomný úsměv, odvážné Aibileen, které dokáží udělat lidi lepšími a prostořeké, dobré Minny. I v naší době jsou stále jasné rozdíly mezi lidmi. Sice už nejsou podmíněny zákony, ale stále přetrvávají. Zakořeněné předsudky jsou bohužel věčné.

Tato kniha nezmizí z vaší hlavy, jakmile ji odložíte. Nechá ve vás zakořeněné to hořké semínko a vy si začnete všímat věcí, které jste si dříve neuvědomovali.

HanaNov ve svém komentáři přesně vystihla to, co jsem po přečtení této knihy cítila, takže opakovat to, už by bylo asi klišé. Takže děkuji Kathryn Stockettové za toto dílo a dávám pět hvězd.

12 06.10.2013

Koralinu (NE Karolínu! :)) jsem si vybrala jako čtení pro dnešní den. Těšila jsem se na ni již dlouho, protože filmové zpracování patří k nejoblíbenějším "pohádkám" našeho prcka. Nezapomenu, když se řevem prchal po bytě před mou sestrou, která si dala plátky okurek na oči a šeptala "Já jsem tvá druhá maminka". :) Já sama filmu stále odolávala, protože jsem si chtěla nejprve přečíst předlohu. Po dnešku mám tedy splněno a mohu si ho v klidu pustit.

Samotný příběh o znuděné holčičce, která najde cestu do jiného světa, k rodičům, kteří se jí plně věnují a udělají, co jí na očích vidí, je nejen pěkný a fantazie při jeho čtení pracuje na plné obrátky, ale i poučný. Koralina nejenže prokáže svou odvahu a obětavost, ale především si uvědomí, co má a jak moc je za to vděčná.

"Vy to opravdu nechápete, že? Já nechci, cokoliv se mi zachce. Nikdo to nechce. Co by to bylo za legraci, kdybych jednoduše dostala, co chci. Jen tak, jako nic. To by přece byla samozřejmost, vůbec nic by to neznamenalo. Co z toho?"

Styl psaní krátkými, úsečnými větami pro mne byl zprvu osvěžující, avšak ke konci jsem pociťovala jisté ochuzení a strohost. Což je asi mou jedinou výtkou k tomuto dílu. Dávám tedy 3,75* :)

10 26.12.2013

(audiobook)

Již pár dní jsem přemýšlela, zda-li je vhodné psát komentář na základě audioknihy. Ale touha po vyjádření mých pocitů převážila. Snad mne omluví, že již dva roky pátrám po výtisku nebo alespoň elektronické podobě tohoto nádherného díla, a stále marně.

S Vánoční koledou jsem se seznámila poprvé v knihovně mého bývalého zaměstnavatele. Za pozdních večerů, kdy se hosté oddávali radovánkám ve společenské místnosti, jsem sedávala v kuchyni jednoho malého penzionku v srdci Krkonoš s hojnou sněhovou nadílkou za okny, popíjela svařené vínko a pročítala tuto kouzelnou knihu. Kouzelnou, jelikož dokázala navodit tu pravou vánoční atmosféru a vlíti do srdce pokoru. Byl to nezapomenutelný zážitek a od té doby jsem si byla jista, že tato kniha se stane mou vánoční tradicí. Bohužel jsem narazila na věc nečekanou a to nedostupnost. Proto se již po dva roky spokojuji alespoň s namluvenou verzí panem Somrem, která je též krásná, ale co si budeme povídat, kniha je kniha. :)

Jak zde již bylo psáno, pan Dickens byl mistrem slova a i na tomto dílku je to viditelné. Jeho rozvinuté popisy, mnohonásobné přívlastky a různá přirovnání, která dokáží vykreslit příběh tak, že má čtenář pocit, jako by procházel zimním městem spolu s vypravěčem, vyvyšují toto dílo nad jiná a ukazují díky překladu i český jazyk v plné kráse. Číst toto dílo v originále musí být uchvatné.

Samotný děj je příkladem dokonalého vánočního příběhu. Zlý, lakomý Ebenezar si během vánočního večera projde očistcem, díky němuž nahlédne do svého nitra a znovu nalézá své dobré já. Vezme za svou pokoru, touhu pomoci potřebným a stane se dobrým člověkem. Ač krátký, jedná se o krásný příběh pln zamyšlení s jasným poselstvím.

Vřele doporučuji všem, kteří si chtějí navodit vánoční atmosféru, ať už v podobě knižní, audio či jako krásný animovaný film. Přeji veselé Vánoce :)

28.ledna 2014
P.S. Díky jednomu úžasnému člověku jsem konečně knihu Vánoční koleda mohla zařadit do své knihotéky.
Děkuji moc, moc, moc :)

10 22.12.2013

Harry Potter má tentokrát v patách šíleného uprchlého vězně, který mu jde po krku a navíc školu letos obléhají azkabanští strážní Mozkomorové, kterým se musí naučit čelit. Čeká ho tedy velmi náročný školní rok, kdy se mnohé ukáže jiné než se zprvu zdálo.

Jak jsem u předešlého dílu psala, že Rowling začíná tlačit na pilu, v tomto díle již naplno upouští od pohádkového příběhu a zatahuje nás do kruté reality kouzelnického světa a černé magie. Harry přestává býti dítětem a před očima nám dospívá v mravně založeného mladého muže. Samotný příběh o Siriusi Blackovi je pln nečekaných momentů, ze kterých si čtenář, který příběh nezná musí sednout na zadek :) Příběh pánů Červíčka, Tichošlápka, Dvanácteráka a Náměsíčníka je prostě dokonalý. Ne náhodou patří tento díl k mým nejmilejším.
Číst ho po letech byl neskutečný zážitek :)

9 08.06.2014

Harry Hole se po třech letech navrací do Osla, avšak nyní před ním stojí těžší úkol než dopadnout masového vraha, musí ochránit to, co je mu nejbližší...

Jo Nesbø tentokrát upustil od propracovaných vražd a profilů vrahů a pustil se do něčeho nového a musím uznat, že se mu to na sto procent povedlo. Vedle neotřelých vyprávění duše a krysy, rozvíjí příběh z drogové scény evropské metropole se vším všudy - závislostí, korupcí, mocenskými boji a ruskou mafií. Ačkoliv je to téma, které vyloženě nevyhledávám, Nesbø ho dokázal podat tak bravurním způsobem, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout a hltala jsem řádek za řádkem.
Zprvu jsem mu zazlívala, že na úkor stylu odbyl propracovanost zápletky, když identita Dubajce i Ibsena byla dosti zřejmá, ale to jsem mu křivdila. Jo Nesbø si naopak výborně pohrával se čtenáři a na pozadí jasných vodítek zaplétal nečekaný příběh, který vyústil v překvapivé rozuzlení. Páni.

Už jsem si zvykla, že mě Nesbø dokáže ohromit, ať už propracovanou Červenkou, zamotaným Sněhulákem či temným Levhartem, ale tentokrát to byla opravdu darda. Jen teď netuším jak vydržím do dalšího dílu :/

8 23.10.2014

Bílá nemoc je dokonalé dílo, které nemůže nikoho nechat chladným. Působivý příběh o doktorovi, jenž chtěl dobro a mír pro všechny, i za cenu toho, že je nechá trpět, mě velice oslovil a nečekaný konec hluboce zasáhl. Tak moc, že se ani v tomto komentáři nedokážu tak jako obvykle rozepsat.

Jen mě napadá jedna otázka... "Můžete mi probůh vysvětlit, proč jsem se Čapkovi po dlouhá léta tak vyhýbala?" :)

Jelikož jsem to nevydržela, po přečtení Přízraku jsem sáhla hned po Policii ve slovenštině. A dobře jsem udělala :)

V Oslu začíná řádit takzvaný polivrah, brutální vrah policistů, jenž je vraždí na místech starých neobjasněných případů. Známý tým Beáta Lønnová, Katrine Brattová, Stig Aune, Bjørn Holm a Gunnar Hagen se pouštějí po jeho stopě. Ale podaří se jim ho dopadnout bez nejdůležitějšího člena týmu - Harryho Holea?

Jo Nesbø tentokrát upustil od super akčního stylu psaní a představil nám Harryho Holea v novém světle, jako normálního člověka. Díky tomu vznikla napínavá detektivní kniha, která dle mého názoru, strčí všechny předešlé do kapsy. A to jsem si bláhově myslela, že už není možné, aby další kniha série byla ještě lepší. Nesbø mi dokázal, že to jde :) Surovým příběhem plném zavádějících vodítek a mrazivých momentů, ve kterém až do poslední chvíle netušíte, kdo je vlastně vrahem, mě dokonale odzbrojil.
Velkým plusem pro mě byly odkazy na předešlé knihy, což ty, které je ještě nečetli, asi moc nepotěší. Mínus pro mě bylo jediné, smrt oblíbené postavy, které oproti Července, nedal dostatek prostoru, aby se s ní čtenáři mohli smířit. Škoda.

Policie je do sebemenšího detailu propracovaná kniha s dechberoucím dějem, na které mě mrzí pouze to, že jí nemohu ohodnotit šesti hvězdičkami, protože pět mi přijde strašně málo. Rozhodně doporučuji a těším se na další pokračování. Kniha sice skončila happyendem, ale dle poslední kapitoly, není ještě zdaleka konec...

7 03.11.2014

Tak jako na každého prvního máje, jsem ani letos nevynechala svou tradici, kterou dodržuji po dobu více než deseti let, a sáhla po básni Máj. Za tu dobu jsem ho již zažila ve všelijakých verzích a prostředích, jako různá knižní vydání čtená na lávce nad modravým potůčkem, na pařezu za ševelení listů, v srdci Krkonoš, pokrytých jemnou sněhovou pokrývkou a dokonce i jako hromadnou noční recitaci na veřejném chatu či letos poprvé jako ebook čtený přesně po půlnoci. Avšak za ta léta jsem zjistila, že na prostředí ani formě nezáleží, Máj mě dostane tak jako tak. Magická atmosféra této básně mě obklopí a vtáhne do děje, jako bych ji četla poprvé, jedno zdali je noc či den nebo zdali jsem v přírodě či vprostřed rušného města. Věřím, že se mi nikdy neomrzí a jsem si jistá, že mě svou krásou bude okouzlovat ještě po mnohé roky.

7 01.05.2014

Sestra chtěla obdarovat touto knihou našeho prcka k Vánocům, ale nebyla si zcela jistá, tak mi ji nejdříve dala k posouzení. To dopadlo tak, že jsem knihu prckovi všema deseti doporučila a rovnou si pořídila vlastní výtisk :)

Zpočátku jsem byla rozpačitá. Nevěděla jsem, zda-li mě tentokrát můj oblíbený spisovatel nezklame, a jestli je vůbec dobré to riskovat. Po přečtení prvních pár stran jsem si však byla jistá, že o šlápnutí vedle, se zcela jistě nejedná.
Dobrodružství osamělé holčičky Lízy, malinkatého kloučka Bulíka (napadá vás k tomu něco? :D) a skoro šíleného profesora Proktora je svižné, vtipné a nenásilně výchovné.
Avšak ani v této knize Nesbø nedokázal zakrýt svou zálibu v detektivních příbězích, kterou si výtečně vykompenzoval v sekundárním příběhu o chlapečkovi, co byl zlý na svá zvířátka, který vyústil v nečekané rozuzlení a jako vždy akční, drastický konec. :)

Děti jistě ocení spád, přímost a zábavu ve formě prdění. Já ocenila především některé brilantní vtípky, které dle mého názoru, mladším uniknou, za to dospělým, jež jim budou předčítat, vykouzlí minimálně úsměv na tváři.

Bulík si odkašlal: ,,Paní Strobeová, nemůžeme přijít na to, čím to je, že ženy jako Líza a vy jsou mnohem chytřejší než my muži. Podle mého názoru byste měly převzít vládu nad světem, sprovodit z něj všechny muže, zmrazit spermie na dělání dětí a usmrtit všechny chlapečky hned po narození."
Paní Strobeová se na něj zaraženě dívala.
,,Ale to mě jen tak napadlo. A protože jsem muž, byl to pravděpodobně dost hloupý nápad. Takže na to celé raději zapomeňme, paní Strobeová, a já tímto děkuju za pozornost. Klidně, prosím, pokračujte, kde jste skončila."

Ač knížka pro děti a já už mírně odrostlá, chichotala jsem se u ní jako puberťačka. Což mí spolujezdci v autobuse opláceli zmatenými pohledy. O to více byly zmatené, když do přítmí večerního spoje svítily z mého tabletu výborné obrázky prdících lidí :)

Dávám všech pět hvězdiček a doporučuji knihu nejen těm, kteří mají doma dítka :)

7 13.12.2013

Jak se většinou rozepisuji, tak teď po dočtení knihy mi došla slova. Co k tomu říct? Prostě dokonalé. Nejlepší kniha od Nesbøho, co jsem četla.

Tři dny po přečtení jsem konečně schopna toto dílo okomentovat.

Že je Nesbø vedle spisovatele detektivek i dobrým vypravěčem a dokáže skvěle popisovat psychologii jednotlivých postav jsem se mohla přesvědčit už v minulých jeho dílech. Tentokrát se mu to ale povedlo na jedničku.

Spasitel není pouhopouhý thriller, kde se hlavní hrdina žene po stopě vraha. Nesbø nám postupně odkrývá všechna tajemství a pohnutky jednotlivých postav, nutí nás přemýšlet nad tím, co je správné udělat a co cítíme jako správné my sami. Předkládá nám knihu plnou pohnutých osudů a jen na nás je, zda-li viníky odsoudíme.
Prolínání přítomnosti s minulostí je opět zvládnuto bravurně jako v Července, ačkoliv to není jako v ní tolik rozvinuto, přesto jednotlivé vzpomínky Christa sedí jako poklička na hrnci.
Zakomponování vedlejších postav jako Kristoffer, jeho matka či bezdomovec, kteří prochází téměř nepovšimnutě celou knihou a nevědomky ovlivňují příběh samotný je výborné.
Též se mi líbila provázanost jednotlivých částí, je vidět, že postupem času se Nesbø propiloval k dokonalosti.
(Například, když Christo jede metrem a dveře se otevřou a příběh dál navazuje tím, že Harry vystoupil na peron.)
Moc pěkně udělané a takových pasáží je tam habaděj.
A i když u dopadení v Pentagramu či v Netopýrovi jsem měla po skončení knihy nepříjemný pocit, že spravedlnosti nebylo učiněno zadost, tady jsem ten pocit vůbec neměla.
Ačkoliv kniha končí netradičně po jejím přečtení se ve mne usadil pocit, že všechno bylo tak, jak má být, že kniha přesně naplnila má očekávání bez jediného zaškobrtnutí, ba co víc, dokonce ho předčila.

P.S. Po přečtení celé série jsem se opět vrátila k již přečtenému Sněhulákovi, který celou mou vášeň pro Nesbøovy knihy odstartoval. S ohledem na předchozí knihy a především jako další díl po Spasiteli na mne působí nyní jako pěst na oko. Z vyklidněného Spasitele jsem se najednou dostala do akčního světa sériového vraha jako z hollywoodského trháku, ale o tom více příště v komentáři u něj :)

Spasitele rozhodně doporučuji pro všechny milovníky kvalitních thrillerů. S Červenkou se řadí k nejlepším knihám, které Nesbø napsal.

7 11.11.2013

Přemýšlela jsem jakou knihu zvolit na prodloužený víkend. Po shlédnutí skvělého traileru na Levharta byla má volba jasná - mám chuť na Nesbøho :) Od doby, kdy jsem po Sněhulákovi sáhla po Pentagramu a byla jsem rozčarovaná, že mnoho věcí z něj bylo ve Sněhulákovi vysvětleno se striktně držím posloupnosti Nesbøových knih. Nyní byla tedy řada na Nemesis, další strhující, čtivé a napínavé knize s komplikovaným Harry Holeem.

Část o Stine byla dobrým detektivním příběhem, ve které se vcelku brzo dalo poznat, kdo je pachatelem, ale postupně jsme se dopátrali motivu a okolností celého příběhu, včetně maličko teatrálního dopadení, na které jsem už po přečtení Sněhuláka a Netopýra od Nesbøho zvyklá.

Část o Anně byla pro mne zajímavější. Tak jako v jiných příbězích nás Nesbø obohatil o spoustu nových informací. Už jsem díky němu poznala Austrálii, Thajsko, Nory za světové války a nyní i historii Romů a jako bonus výklad o Sun`c a jeho Umění války. To je to, co se mi na Nesbøm líbí, to co podle mne vyvyšuje jeho příběhy nad jiné.
Samotný Annin příběh byl zamotaný, plný překvapivých zvratů a ještě nečekanějšího rozuzlení. Na konci jsem z něj měla smíšené pocity. Hrůznost této promyšlené pomsty pro mne byla dosti nepochopitelná.

(Obsahuje spoilery)
Krom dvou základních příběhů v ní byly obsaženy i další podpříběhy - Beáty, Ráchel a Prince.
Příběh Beáty se mi líbil, je to zajímavá osobnost a skvěle Harryho doplňuje. Myslím, že její přítomnost knihu velmi oživila.
(Mimochodem, já to tušila, že ten nováček, který nechal jejího otce ve štychu byl ten slizký krokodýl...)
Ráchel se krom telefonátů a posledních pár stránek na konci v knize moc neobjevovala, což mne trochu mrzelo. Na druhou stranu se alespoň Nesbø vyhnul přeslazeným klišé a rovnou povýšil Ráchel na Harryho stálou partnerku.
Též mě trochu mrzelo, že Princ opět ze všeho vyšel s čistým štítem, ale jak se říká "na každou svini se vaří voda", takže dočkám času, však na něj jednou dojde :)

Podtrženo, sečteno: Nemesis mě neohromila tak jako Červenka, ale zároveň mě ani na moment nenudila, jak se mi stalo u Švábů. Takže tentokrát za čtyři a už se těším na Pentagram :)

7 28.10.2013

První kniha s Herculem Poirotem a musím uznat, že ho na scénu uvedla Agatha vskutku bravurním způsobem.

Během rozplétání vraždy na zámku Styles nám vypráví, jak se Poirot seznámil s Jappem, jak poznal Hastingse i jak se objevil v Anglii, vše zakomponované do dialogů či vzpomínek jednotlivých postav, tudíž to nepůsobí rušivým dojmem.
Poirot samotný se nijak nerozehřívá, a rovnou stejně jako v pozdějších knihách rozjíždí jednu blamáž za druhou, tahá čtenáře za nos, vyzdvihuje důkazy, které nás nutí říkat si: "Ha, tak takhle to bylo." a býti stejně dopálení jako Hastings, když nám krásně prostě vysvětlí, že tak to přeci vůbec být nemohlo. (V této knize pokud se nepletu, mě dopálil takto hned třikrát) Takže až do jeho posledního vysvětlení jsem naprosto netušila, jak to vlastně je.

Skvělé, sice na pět hvězdiček to úplně není, ale i tak doporučuji :)

7 19.10.2013

Moje první setkání s Harry Holeem a byla to láska na první pohled :D Jako zarytá fanynka Jefferryho Deavera jsem si nedokázala představit, že mě v tomto žánru dokáže ještě někdo pohltit tak jako on a jeho Lincoln Rhyme, ale musím uznat, že Harrymu se to povedlo.

Sněhuláka jsem přečetla na jeden zátah a byla jsem uchvácená, tedy až po odeznění prvotního šoku z brutality severských krimi :)

Po přečtení Sněhuláka jsem sáhla po Pentagramu, ale zjistila jsem, že odkazuje na předchozí díly, i ve Sněhulákovi se psalo o Netopýřím muži, takže jsem Pentagram zaklapla a sehnala si všechny předchozí díly a začala číst celou sérii od začátku, nyní jsem u Nemesis a jsem ráda za to, že jsem po Sněhulákovi tehdy sáhla, protože Jo Nesbø je pan spisovatel a jeho knížky jsem si opravdu zamilovala.

Přečteno 05/2013

7 07.09.2013

Kniha pro mne je a pravděpodobně i zůstane nejlepší Nesbøho knihou. Po akčnějším Netopýrovi a nemastných, neslaných Švábech se mi dostalo do ruky dílo, které mě zcela pohltilo.

Nesbø se tentokrát oprostil od pouhých vražd a dal více prostoru svému vypravěčskému umu. Za pomoci prolínání minulosti s přítomností vykreslil strhující příběh o norských vojácích za druhé světové války i po ní. Ukazuje, jaké měl nacismus dopady v té době a jak stále, i když skrytě, žije i v době přítomné. Předložil nám vyprávění jednoho vojáka, jeho života a myšlenkách. O jeho kladech i záporech. O lásce a smrti. Díky němuž jsme se dopátrali pohnutek, které ho k následujícím činům vedly. Pomohl nám vraha pochopit a alespoň u mne, moci s ním i soucítit.
Vedlejší příběh o Princovi už byl jen podtrhující lahůdkou, která slibuje další nečekané obraty do budoucna. Nesbø si tak zajistil mou pozornost i nadále, ačkoliv to nebylo ani potřeba :)

S ohledem na předchozí tři knihy, které jsem od Nesbøho četla bych řekla, že tento styl mu sedl nejvíce. Tentokrát nemusel zakomponovat do díla exotická místa, aby zvýšil zájem o své knihy, prostě psal o tom co zná a to jeho knihu dílo odlehčilo. Necítila jsem z ní už tu snahu šokovat a přikovat čtenáře ke knize, ale prosté, nenásilné zaujetí příběhem, který se každého dotkne a zanechá po sobě nesmazatelnou stopu.

SPOILER:
Velké plus dávám Nesbømu za vypořádání se s dobou po smrti jedné z postav. Bravurně se vyhnul otřepaným klišé a efektně popsal následující děj a Harryho pocity za pomoci zpráv na záznamníku. Bylo to dokonalé a srdcervoucí, už dlouho jsem si u žádného thrilleru tak nepořvala.

Když to shrnu, jsem ohromena, zasažena a vím, že touha po Nesbøových knihách mne jen tak nepřejde.

Přečteno 13.-19.07.2013

7 07.09.2013

Prokousat se prvními kapitolami románu pro mě nebylo moc lehké. Pro člověka žijícího v 21. století, jsou osudy rodiny Rommelyových a následně Nollanových jen těžko pochopitelné. Žití v naprosté chudobě, kdy děti musely sbírat odpadky, aby si vydělaly na jídlo, kdy školní docházka byla sice povinná, ale jen málokteré dítě jí dokončilo, protože muselo začít vydělávat na živobytí, kdy negramotnost byla naprosto běžnou věcí a další mnoho skutečností, které autorka ve své knize popisuje.

A přesto se hrdinka knihy Fanynka nevzdává, dostává se do vysněná školy, kterou jako první v rodině dokončuje a následně si splní sen a začíná studovat na univerzitě, ačkoliv nemohla studovat na střední škole. Oslňuje svou uvědomělostí a kousek po kousku i přes mnohé pády se prokousává ke svému vysněnému životu.

Kniha mě vellce zaujala a Fanynka pro mě bude vždy obrazem neústupné a silné ženy, která i přes nepřízeň osudu dokázala jít za svým snem a uskutečnit ho.

7 07.09.2013