mariva
komentáře u knih

Autorovy detektivky mám ráda, ale prostředí afrických domorodých kmenů mi nesedělo, i když mě některé Bosambovy kousky pobavily.


Docela napínavý příběh připomínající Šifru mistra Leonarda, i když trochu slabší. Skutečnost, že jde o 4. díl a nečetla jsem žádný předcházející, vůbec nevadí, jde o samostatný příběh a spíš mě láká sehnat si k přečtení ještě další díly.


O Lucrezii jsem už četla dvoudílnou knihu od Jean Plaidy a děj se od této knihy hodně lišil. Myslím, že tentokrát si autorka historii hodně upravila, z Lucrezie udělala kladnou postavu a závěr už dost přehnala. Kniha se sice dobře četla, ale mohla se víc řídit skutečnými dějinami.


Čekala jsem současný příběh o lásce a byla jsem příjemně překvapená dramatickým historickým příběhem ze starého Říma, který se prolínal do současnosti. Velmi pěkně napsaná kniha.


Docela dobrá detektivka, zpočátku jsem se sice trochu ztrácela v množství jmen, ale nakonec to bylo napínavé čtení.


Možná trochu moc překombinovana kriminální zápletka, ale knížka prostě chytne a musí se číst dál, protože jste zvědaví, jak vše dopadne. Závěrečné vysvětlení bylo opět dost komplikované, ale autorku jsem neznala a pokud se v dalších knihách nepokouší o detektivky, ráda si od ní ještě něco přečtu.


Není to první kniha, kterou jsem o tomto tématu přečetla a moc se od ostatních nelišila. Příběh byl zajímavý, místy mrazivý, místy dojemný, občas trochu nudněji popisovaný, ale snad každý se někdy v životě setkal se zážitkem, který v sobě měl něco nadpřirozeného, tak proč nebýt otevřený i jiným možnostem.


Knížka je čtivá, děj je napínavý a dokáže udržet napětí až do samého závěru. Jen se mi to chvílemi zdálo trochu moc překombinované, ale i tak na sebe vše logicky navazovalo, takže to byl zajímavý příběh.


Kniha se četla docela dobře, ale chvílemi už se mi zdála zbytečně moc dlouhá. Přece jen to nemuselo být až na 600 stránek, tolik děje se v ní zase nevyskytuje. V některých částech jsem zvládala jen pár stránek denně, protože to bylo příliš sladké, ke konci děj začal být akčnější, takže už se četla rychleji. A teď zjišťuji, že má ještě pokračování?


Příjemná romantická odpočinková četba nepostrádající humor, jen snad trochu překombinovaná. Ale dobře se četla a pobavila.


Příběh by mohl být zajímavý a neobvyklý, ale hodně mi vadily nechutné popisy lidských tělesných částí a vůbec líčení přístupu lékaře k pacientům. Nedělám si iluze, že u nás by to bylo ideální, ale že by bylo nizozemské lékařství na takové úrovni?


Verneovky jsem četla jako dítě a teď jsem po ní sáhla kvůli splnění bodu Čtenářské výzvy. Navíc jsem ji četla jako eknihu a nestačila jsem se divit zvláštnímu stylu starého jazyka. Navíc jsem postrádala mapu území, kterými vzduchoplavci proplouvali, protože jména míst mi jen výjimečně něco připomínaly. Myslím, že pro dnešní děti už by v tomto překladu byla kniha nesrozumitelná, spousta technických údajů pro laiky nezajímavých. Takže bod Čtenářské výzvy splněn, ale myslím, že Verneovky už si odpustím.


Poeticky napsany román, ale zřejmě nejsem ten správný poetický typ, abych si ho dokázala vychutnat.


Příjemné čtení, historický milostný příběh z českých dějin opět trochu přiblížil a zlidštil historické postavy. Už nějakou dobu se chci podívat k letohrádku Hvězda a teď budu mít k návštěvě další důvod a budu víc vědět o jeho historii.


Poprve jsem četla knihu jako e-knihu a současně je to i první kniha tohoto autora. I když se chystám na nějaké jeho další knihy, tuto bych si jistě nevybrala nebýt Čtenářské výzvy. Nemám ráda knihy z války a protektorátu a už vůbec ne knihy o sadistických vrazích, přesto nemůžu upřít autorovi, že mě dokázal zaujmout natolik, aby mě zajímalo, jak vše dopadne. Neupírám mu spisovatelské nadání, ale snad jiná jeho kniha bude bližší mému vkusu.


Stále mám velké mezery v české historii, takže nedokážu přesně posoudit pravdivost příběhu. Kniha můj zmatek v dějinách ještě prohlubovala - pochopím, že polské jméno Richenzy změnili na Alžbětu a dostala přezdívku Rejčka, ale proč jí pak někteří říkali Eliška? I když jsem už slyšela spojení Eliška Rejčka... Ale nečetlo se to špatně a za mou neznalost dějin autorka nemůže.


Ke knize jsem se vrátila po několika desítkách let, protože mi letošní Čtenářská výzva připoměla Villona a jeho básně. Knížka je nepochybně úžasná, ale je z ní tolik cítit tragičnost Villonova osudu, bída a utrpení středověku, že jsem ji dokázala číst jen po několika stránkách denně. Jak už jsem psala jinde, vyrostla jsem na překladech Otokara Fischera a proto mi autorčiny překlady nejsou tak blízké. Je na nich ale vidět, jak z jeho básní čerpá historii Villonova života a celý jeho tragický příběh. Já ve Villonovi ale stále víc vidím bouřliváka, který si i přes bídu a těžkosti dokázal užívat života. Proto si zase vyhledám jeho básně ve Fischerově překladu nebo Baladu z hadrů, aby smazaly tu pochmurnou vizi z knihy Jarmily Loukotkové.


Knížka se moc pěkně četla a nenásilnou formou seznamuje s naší historií. Drobné úpravy v historických datech vysvětluje závěr knihy, takže ani znalci dějin si nemůžou stěžovat a pro nás, neznalé českých dějin, to je hezký romantický příběh. Asi si začnu doplňovat mezery ve vědomostech vzniklé už ve školních letech.


Letošní Čtenářská výzva požaduje přečíst sbírku básní a já si uvědomila, že mám už dlouho v knihovničce tuto knihu a ještě jsem ji nečetla. Netušila jsem, kolik vzpomínek ve mně kniha vyvolá a kolik si toho pamatuji z jeho básní. Mám ale trochu problém s překlady Jarmily Loukotkové, protože já vyrůstala na překladech Otokara Fischera a ty mi i po 40 letech znějí v uších dodnes. Kniha mě inspirovala i k opakovanému přečtení Nezbedného mistra balad a znovu si přečtu i Loukotkové román Navzdory básník zpívá a Baladu z hadrů, protože tu jsem vždycky měla moc ráda. Potěšilo mě, že v knize byly pro srovnání alespoň některé básně v obou překladech, protože mně, i když jsem četla překlad Loukotkové, v hlavě mi zněl Fischerův překlad. Díky Čtenářské výzvě za inspiraci i návrat do mládí.
