markulina711 komentáře u knih
Druhý díl je snad ještě lepší. Zoufalá Markéta se snaží zachránit co se dá a na prostředky nehledí. Porazí sice svého úhlavního nepřítele, ale otevře tím cestu jeho synovi, který touží po pomstě a trůnu. Už se těším na pokračování. Sice znám historická fakta a vím kam to spěje, ale ta poutavá omáčka která posouvá děj mě strašně baví.
První kniha od Igguldena,kterou jsem četla, mě naprosto nadchla. Hodně bitev, nepokojů, vojenské taktiky, oficiální i zákulisní politiky a žádná romance. Naprosto to splnilo moje požadavky na historický román. A navíc jsem se dozvěděla i mnoho nového z běžného života v 15. století.
Dobby dostal ponožku a Voldemort na držku. Děti byli spokojené, dobro zvítězilo,nadchly je ilustrace. A já to konečně poprvé přečetla. Musím přiznat, že kniha se mi líbila daleko víc než film.
Bulík opět nezklamal. Jako zkušební pilot saní na atomový pohon byl neodolatelný. Je to prostě frajer. Já i moje děti ho bezmezně milujem.
Úžasná kniha,ale vůbec jednoduché čtení. Kettu míchá dvě časové roviny, finské a odžibvejské zvyky a mystiku. Jak je jí vlastní, těžko rozeznat fikci s realitou. Všechno je intenzivní. Prostředí nehostinné, špinavé a drsné, postavy jednají pudově a mnohdy iracionálně. Milují nebo nenávidí až za hrob. Nic není polovičaté.
Nemám v oblibě moderní technologie a ani příběhy z asijských lokací ( kromě historických románů). Ale přesto jsem se do knihy zvědavě pustila. Zajímalo mne jaký bude Minier bez Servaze. Nakonec byl pro mne lepší než poslední Lov. I když měl docela nevyrovnanou skladbu. Začátek byl fakt dlouhý a nezáživný, plný popisných pasáží. Chtěla jsem to odložit. Pak nabral dech a rozjel pořádný thriller. Po hříchu všechno oslovsky ukončil tajfun jak na zavolanou. Cítila jsem se dost ošizená. Když už jsem se prodrala tím fasciklem , mám nárok na pořádný závěr.
Krásný a bohatý je ten jazyk český. A pohádky jsou i v dnešní době prudce čtivé, aktuální a skvělé. Děti se dobře bavili a dospělé nadchlo prolínání moderního s tradičním.
Dlouho očekávaná novinka mě celkem zklamala. Myslím, že honila příliš mnoho zajíců. Nadchla mne v částech,kde pojednává o internaci řeholnic a o podzemní církvi. Už méně mě interesovala linka Leny. Vileminitská hereze a snaha o emancipaci žen v církvi mne vyloženě nudila. K dobru můžu dodat, že kapitoly nejsou dlouhé,jsou dobře členěné, člověk se neztratí ani v čase ani v úhlu pohledu. Navíc mne kniha motivovala hledat historické pozadí, možné inspirační zdroje, v této rovině je kniha obohacením.
Po slabém Selfie a Oběti jsem si myslela, že to půjde s oddělením Q do kopru. Ale nový díl překonal všechna očekávání a navíc rozehrál zajímavé pokračování, už aby vyšlo. Všivák Anker mi totiž táhne hlavou celou sérii a konečně bych se chtěla dočíst všeho.
Ibranaldovez a finále ve Wobbley mě opravdu dostalo. Bulík opět nezklamal. Sice má série lehce sestupnou tendenci i tak si ale drží vysokou kvalitu.
Soubor ženských kreatur, to by mohl být podtitul této krimi. Kdo potřebuje přilnout a ztotožnit se s kladnou hrdinkou má problém. Prostředí je atraktivní a zabíjet mohl kdokoliv. Jedna z lepších autorčiných knih.
Těžké začátky, lehké konce. Začíst mi teda dalo hodně práce. Spletité rodinné vztahy Mertů málem vyžádaly graf, ale pak to odsýpalo slušným tempem. Navíc se Klevisová vyhnula svému nešvaru, kdy jen tak mimoděk a nelogicky odhalí vraha, protože nějak ukončit to musí, a dopřála mi požitek předem dobře promyšleného závěru. Pro mne to byl asi nejpovedenější Bergman(když pominu jeho holandské dobrodružství).
Tak tohle mě bavilo asi nejvíc. Opravdu zajímavé prostředí a postavy a na rozdíl od většiny Klevisové knih jsem v průběhu neodhalila vraha ani motiv. Ani mě nečekalo odhalení jaksi z nutnosti na poslední půlstraně. Ubírám hvězdu jen za krkolomné holandské místopisné názvy. Ty mě fakt iritovaly.
Slušný standart. Spíš než detektivka je to vztahový román. Vraždí se tam jen tak mimoděk a motivy jsou taky dost nepodstatné.
Nehostinná australská buš plná všelijaké havěti a v ní teambuilding 5 ženských z jedné velké firmy. Rozehrávají se žabomyší války, vytahují staré křivdy a do toho se plán výletu sype. Atmosféra houstne a jemnocit se stírá ve snaze přežít. Jedna se nevrátí.
Dalo mi docela fušku začíst se,ale pak drapne a nepustí.
Bergmann nezahálí ani na dovolené. Pomalejší tempo bez detailních popisů brutalit. Čte se to dobře. Prostředí norského severu je také lákavé. Jen je to jaksi bez napětí. Oddechová na dovolenou dobrá,víc od toho nečekejte.
Fusky úzký! To zas bylo napínavé jak kšandy. Už to chvilku vypadalo na vaflovou hostinu, ale nakonec se grilovaly párečky z Trondelagu.
Prvnímu dílu se to jen blíží. Spíš než rejdění po zámku by nás bavilo zžívání Herkula s venkovem.
Čte se dobře a rychle. Životní příběh repatriované Anny se odehrává v poválečných Sudetech. Obzvláště 50.léta jsou otřesná. Bohužel autorka nezabíhá do historických podrobností. Je to spíš lehčí čtení i když na těžké téma. Postava Anny nemá žádný vývoj, jen trpí, dře do úmoru a rodí jedno děcko za druhým. Škoda, potenciál velký ale nevyužitý.
Neurazí,nenadchne. Nechutná fotka na obale a zavádějící název zapříčinila,že si knížka dlouho poležela na hromadě ke čtení. Nakonec jsem tomu nevhodnému dárku k narozeninám dala šanci v rámci čtenářské výzvy. Některé kapitoly byly skvělé, některé méně, některé jsem přeskákala rychločtením. Prostě i to pivo nechutná v každé hospě. Někde to padá jedno za druhým, někde drhne a někde radši nechat stát a rychle pryč.