markulina711 komentáře u knih
Druhý díl je čtenářsky přívětivější. Neztrácíte se v textu. Není zde přehršel narážek a odboček. Všechno spěje k ostrému finále. Anna prohrála svoji královskou rošádu. Je mi ji líto? Není. Vykreslena je jako vypočítavá mrcha, která nelituje žádných prostředků použitých ve svůj prospěch. Čím dál víc obdivuju Thomase Cromwella, musel to být neobyčejný muž,mimořádně inteligentní, světa znalý a ve svém postavení splachovací. Jestli bych si něco přála, tak prohodit s ním pár slov o tom, co si doopravdy myslel a jestli se mu dobře spalo ..
Afgánské vedro sežehlo 3 norské mladíky z jedné malé vesnice. Co je vehnalo do toho dobrodružství? Nechuť naplnit očekávanou roli v tradičním zemědělském způsobu venkovského života, snaha vyrovnat se sám se sebou, nuda a nedostatek příležitostí realizace? Spíš kombinace všeho. Příběh je vyprávěn čtyřmi účastníky,dvěma padlými vojáky, matkou jednoho z nich a sousedem. Do očí bije společný rys, nedostatek komunikace mezi nejbližšími. Jeden každý nese nějakou psychickou zátěž, se kterou není schopen se vyrovnat sám,ale zarytě mlčí a čeká,že to nějak vyhnije samo. Flatland není popisná, stroze naznačuje. A právě z toho úsečného strohého stylu vyprávění je člověku neobyčejně úzko.
Tak o tomhle opravdu nevím co napsat. Jestli je to pravda a do jaké
míry nebo fikce nebudu koumat. Zaměřím se jen na způsob podání. A ten mě tedy neupoutal. Pomalý rozvláčný začátek , horko těžko jsem pokračovala ve čtení v naději ,že se to zlomí. To už jsem skákala v textu. Spousta vaty, dlouho nic , nic a pak totální čudo. Nebudu patřit k nadšeným čtenářům, ani zpochybňovat vysoké hodnocení knihy zde na databázi. Já si o tom myslím svoje a byl to zjevně můj poslední Karika.
Co k tomu říct? Náročné čtení. Skoky v různých časových rovinách, vyprávěno více vypravěči, spousta historických postav doplněná o fiktivní. Aby nebyl román suchou přednáškou o politice v první polovině 16. století v Anglii je vyprávění doplněno o fiktivní momenty ze soukromého života hlavních postav. Musím uznat,že celek je velmi zdařilý,ale žádá poučeného čtenáře, nebo alespoň ochotného dohledávat historická fakta, aby pochopil souvislosti. Pro mě bylo zajímavé,že jsem nedávno četla román A. Weir o Kateřině Aragonské. Teď jsem tedy celou záležitost jejího rozvodu- nerozvodu obhlédla z druhé strany. Ani ne tak v podání Jindřicha, ale jeho právníka Thomase Cromwella. Hodně mě zaujala linka s Thomasem Morem. Budu to chvilku vstřebávat,ale určitě si přečtu i pokračovaní.
Ne, to nebylo pro mě. Jako náctiletý žabec jsem přečetla Sedmikostelí a Hastrmana a byla jsem z toho mixu mystična a napětí nadšená. Teď už jsem někde jinde. Vadilo mi střídání vyprávění z pohledu Ropse a Kláry. Neměla jsem čeho se chytit , jak se do toho ponořit.Jít linkou Ropse a dohledávat historické a malířské konotace nebo se nechat iritovat vulgárním expresivním slovníkem omezené Kláry ,třetí možnost ,nechat se strhnout kriminální zápletkou kulhala na obě nohy už na začátku. Zápletka nebyla nosná a dost napínavá a vyústila v celkem nelogický závěr.
Celkem nenáročné čtení. Zápletka je lehce čitelná. Jediné oživení je linka s retardovanou Martou. Černá mi k srdci nepřirostla, její spojení s Volfem
v nesourodou vyšetřující dvojici nezaujalo. Chronologicky díl patří před Promlčení, ve kterém jsou na něj odkazy. Takže jak to s Volfem a jeho revoltou proti nadřízeným dopadne už člověk dopředu ví. Pokud hledáte nenáročnou četbu na jedno propršené víkendové odpoledne, rozsahem a obsahem to splňuje požadavky. Víc nečekejte.
Klasika neomrzí. Tuhle kouzelnou knížku jsem zdědila spolu s Knoflíkovou válkou a Rychlými šípy po kmotrovi. Když zrovna pršelo a nedalo se dělat lumpárny venku, zašila jsem se někde s tímhle dobrodružstvím. Dnes čtu sem tam z nostalgie. Ale pořád mi to dělá stejnou radost.
Malé holčičky rády hrají na princezny. Po přečtení této knihy jsem ráda, že jsem si na ně nehrála ani netoužila se stát princeznou. Kvůli rodokmenu bych přišla o dětství, nehorázně brzo by mně vybrali ženicha, pro kterého bych byla jen inkubátorem nástupce a až bych v tomto ohledu byla k ničemu, zapudil by mně a nechal umřít v chudobě, v ústraní. Kateřinu Aragonskou samozřejmě povšechně znám ze studia dějin. Ze všech žen Jindřicha VIII. mně byla nejmíň sympatická. Až doteď. Už se na ni dívám jinak, jako na zásadovou, věrnou ženu ,pevnou ve víře i svých postojích. Jak snadno by mohla žít jinak, jen se podvolit, ale podvedla by své svědomí a zničila by život svému jedinému dítěti. Jsem moc zvědavá jak bude v dalším díle vykreslena její protihráčka Anna Boleynová.
Tenhle díl je daleko temnější než předchozí. Zcela správně předpokládá, že čtenáři díl od dílu rostou a co je uchvátilo v těch dřívějších už je znovu brát nebude. Končíme s pohádkovým světem, děj se posouvá do reality plné zla a černé magie. I moje děti povyrostly, jen poprava Klofana jim vehnala slzy do očí, aby je závěr knihy rychle osušil. Dobro zvítězilo i když jen na chvíli. Plný počet bodů dávám nejen za příběh plný napětí ale i za nádherné ilustrace.
Když to srovnám s předchozími knihami autorky,jedná se pro mě o slabší kus. A nemůžu říct , že by to bylo nechutností tématu. Nedávno jsem četla Zahradu a takový neutěšený stav ve mně nevyvolala.Závěr Lesa mi způsobil až fyzickou nevolnost. Modlila jsem se,aby Terezka zůstala v děcáku. Že pod barákem něco prosakuje jsem tušila, ale tipovala jsem něco jiného. Tolik zničených životů kvůli strachu mluvit.
Knihu jsem četla před 20 lety a byla z ní nadšená, teď jsem si ji dala znovu kvůli čv. Už to nebylo ono. Nevím proč.
Tak tohle mne opravdu nebavilo. Autor dopředu čtenáře připraví na to,že se jedná o fikci. Životopis to rozhodně není, je to splácanina veršů Rimbauda proložených rádoby šokujícími obrazy. Čím víc, tím líp? Asi ne. Rimbaud je sice prokletý básník, ale z tohoto líčení se jeho život skrz naskrz jeví jako zvrácený sled nechutností, revolty a bizarních situací. Zdá se, že základní hnací motor je vzdor a to ke všem a všemu a vždy. Ano, je to fikce,ale neoslovila mě. Nebavila, horko těžko jsem se tím prodrala na konec.
Zajímavé pro toho,kdo nezná a nedodržuje zvyky a neví nic o jejich původu. Folklor je pro něj jen pestrý kroj a víno. Pro člověka, který v tom vyrostl, žije tím a nese životem víru,zvyky a tradice svých předků a předává je dál je četba tohoto povrchního průvodce zbytečná ztráta času. Nic nového se nedoví.Hvězdičky dávám za snahu autorek zprostředkovat tradice i nedotčeným.
Skvělá kniha. Cílenou kampaní se napříč staletími z Richarda III. stal netvor. Tento životopis ho rehabilituje. Je zde zachycen jako pravý rytíř, poslední svého druhu, cudný,hluboce zbožný, zodpovědný, cílevědomý, člověk s vyhraněným smyslem pro věrnost.Rytířské zásady ho vedou celým životem a dostojí jim i v hodině své statečné smrti. Anglii vládl krátce,ale stihl mnohé. Je otázkou kam by směřovala, kdyby nebyl u Bosworthu zrazen.
Kalli minn,Jsi můj hrdina! Bavil jsi mne od začátku do konce. Tvoje velké finále mě zcela uchvátilo. Jsi ten nejlepší lovec žraloků, výrobce hákarlu a samozvaný šerif na celém Islandu. Osvěžil jsi mi tyhle horké dny, jak ráda bych s tebou vyrazila na Petře na moře.
Znovu po letech. Znovu uchvácení naprosté. Namlsaná americkými beatniky, které jsem četla cca v 18 letech, jsem hledala někoho v české literatuře. Našla jsem,abych posléze hořce zaplakala, že stihnul tak málo a víc už nepřidá. Čas od času se vracím a pořád to bolí.
První díl mě nebavil,ale nemám v povaze odkládat knížky, tak jsem se tím prokousala, do druhého dílu jsem se teda vůbec nehnala, ale dostala jsem ho darem, dlouho se na něj prášilo na nočním stolku a obsahuje mapu, takže kandidát na čv. Těžké začátky, postavy a jejich předchozí osudy jsem si nepamatovala. A pak úžas. Málokdy se stane,že pokračovaní je lepší než první díl. Tady teda nepochybně. Hltala jsem stránky plné přebujelého nacionalismu a nesmiřitelnosti. Člověk člověku vlkem. Ono nestačí,že v těšínském regionu se žilo vždycky těžko, těžce se dělalo na chleba, že rodiny musely přežít hospodářskou krizi ve 30.letech. Fanatismus, zabedněnost a umíněnost rozklížila sousedství i celé rodiny. Smutné čtení. Poučíme se někdy?
Taková prázdninová oddechovka, čte se dobře a rychle. Nebobtná počtem postav ani počtem stran. Zasazená je do atraktivního prostředí bývalého pohraničního pásma, které mělo zvláštní režim. Dějinné zvraty tohoto území Sudet jen lehce naťukne,ale jak říkám, je to oddechové čtení. Každopádně Tomáš Volf je celkem zajímavá postava, tak dám sérii šanci. Jenom mě mátlo, že jsou tu odkazy na spis Polednice, kterážto detektivka je řazena až za Promlčení.
Naše večerní usínací klasika. Opět ji děti vytáhly z knihovny, že jsme ji dlouho nečetli. My už ji teda nečtem, my už recitujeme z paměti a knížku máme rozevřenou a kocháme se nádhernými ilustracemi Jiřího Trnky.
Byla to moje práce..... Čeho všeho jsou lidé schopní vůči sobě? Tu knihu by měli povinně číst všichni ti, co tvrdí, že za komunistů bylo líp. Ač mám gymnaziální vzdělání, o padesátých letech a politických procesech jsem se ve škole dozvěděla zoufale málo, o ďáblickém hřbitově jsem se dozvěděla cca před 25 lety náhodou. Až při čtení této knihy jsem s hrůzou a husí kůží procházela neskutečným utrpením politických vězeňkyň. Jako matka to budu vstřebávat ještě dlouho. V jednom má autorka pravdu, odpouští jenom Bůh a tragédie celé té hrůzy je v tom,že pachatelé těch zvěrstev dožili v klidu, v zasloužené státní penzi. Vždyť to byla jejich práce a dělali ji dobře.