markulina711 komentáře u knih

Sžíravě přesná sonda do obyčejné nízkopříjmové rodiny počas 80. a 90.let. na venkově.
Od Pavlíny jsem o rok mladší, mám taky sestru,moje maminka vařila ve školní jídelně. Počas čtení mi naskakovaly obrazy mého dětství, měli jsme stejně málo hraček, celé dny trávili venku a když nás chtěla mamka nastrojit, musela něco hezkého uplést nebo ušít. Taky se u nás peníze nepřehazovaly vidlema,ale na rozdíl od Pavlíny jsem měla šťastné dětství. Dusná atmosféra v literární rodině by se dala krájet. Už po pár stránkách má člověk pocit,že tu nefunguje skoro nic a nikdo nemůže být byť jen spokojený, natož šťastný. Alkoholik popírající svůj problém a hysterka je vražedná kombinace.

14 19.02.2024

(SPOILER) No, co k tomu říct.?Chápu ,že každý má jiný vkus. Ale když už chci psát příběh zasazený do skutečné historické události, musím se držet pravdy a ověřit si dobře,zda bylo možné to,co si vymyslím,abych vystavěla napínavý děj a dodala mu šťávu. Část popisující životní peripetie Minky na mě takhle vůbec nepůsobí. Linka s její smyšlenou upírskou lovestory byla sice na začátku zajímavá, ale pak se nikam nevyvíjela, jen dokola opisované melodrama. Nevím, jestli by tohle reálně mohlo zachránit něčí život. A vůbec si nedovedu představit,že by to mohlo uchvátit univerzitně nedovzdělaného Franze,jenž recituje básně z paměti. Že Josef není Rainer musel vědět každý, kdo poctivě čte všechny řádky,ale bum,bombastické odhalení na posledních stranách má čtenáře asi posadit na zadek. Krevní skupina se lety nemění, to snad ví každý průměrně vzdělaný člověk. Očividné pak bylo, kdo je Josef Weber. Plusové body dávám jen za pěknou chuťově barvitou pekařinu pekařky Sage. Při čtení jsem dostávala hlad.

9 12.02.2024

Námět je zajímavý,ale jeho zpracování mě nenadchlo. Příliš mnoho potenciálních pachatelů. Zbytečně protahovaný příběh ztrácel tempo. Přiznám se, že jsem to doskákala nakonec, jen abych se utvrdila v tom, co jsem si myslela. Dávid Maizner mi byl nesympatický od prvních stran,nevím, jestli to bylo tím, že žena napíše knihu, kde posouvá děj prostřednictvím muže. Lidé jsou různí, ale opravdu jsou chlapi chtíčem poháněné kreatury bez morálních zásad? Protože v tomto díle, tak vystupovali téměř všichni.

10 10.02.2024

Původně jsem očekávala něco jiného,ale zklamaná jsem rozhodně nebyla. Cunninghama jsem objevila před lety poté, co jsem viděla skvělý film Hodiny. Tělo a krev by byl perfektní film. Při čtení mi naskakovaly obrazy,to se mi moc často nestává. Moje oblíbená postava? Rozhodně Cassandra. Je tak přímá, jako chirurg, řízne a všechno popravdě pojmenuje a nabídne řešení. Neodsuzuje. Je jí jedno ,že se nezavděčí.Nepotřebuje naplňovat něčí představu o životě. O tom je v podstatě celý román, o americkém snu, o šťastné rodině, o úspěšném muži s úspěšnými dětmi, pokračovateli. O očekávání, které je třeba naplnit bez ohledu na osobní štěstí a preference.

12 09.02.2024

Pan Stevens se nejspíš už narodil v livreji, s mateřským mlékem sál i důstojnost majordoma panského sídla a výchovou pozbyl veškeré emoce a schopnost elementárních projevů citu ve chvílích, kdy je potřeba vystoupit z role a jednat empaticky.
Nádherný ,vytříbený text, skvěle hlavně působí to nevyřčené. Moje první setkání s autorem a určitě ne poslední.

35 05.02.2024

Povídky věnované oblíbeným sportovcům Oty Pavla , povětšinou fotbalistům pražské Dukly a cyklistům. Dnes už jsou to mnohdy zapomenuté legendy československého sportu, ale ty sportovní reportáže jsou skvostné. Dýchá z nich život i navzdory propasti času, láska ke sportu, práci novináře a mnohdy opravdové přátelství s hlavními protagonisty. Roky odebírám deník Sport. Ráda bych si v něm něco takového přečetla, ale dnes už je jiná , zrychlená doba , na takovou práci už není čas.

13 01.02.2024

Pocit po přečtení? Jako když hledím ven přes studené orosené sklo. Vnitřně se mě ten výjev dotýká, chci ho zaostřit ,ale nejde to. Román má obrovskou sílu, postavy nesou zajímavé osudy,ale všechno je tak decentně ,,japonsky" tlumené.Když nepočítám sex popisující pasáže. Ty v tom jemném příběhu působí jako řvavé reklamní pauzy v průběhu uměleckého filmu.

24 29.01.2024

U nás se vždycky říkalo:,,Na kdyby se nehraje."
Když jsem marně bloumala možným soupisem knih k příslušnému bodu ČV a už to viděla černě,že si nevyberu, bleskl mi nápad na alternativní historii. Moc zajímavé čtení, ovšem též náročné,ne všichni autoři antologie pracují s myšlenkou, že jste tabula rasa a musí vám nejdříve předestřít fakta a pak fabulovat možné alternativy. Nu,co mi zbývalo? Tak jsem oprášila středoškolské znalosti, bylo to osvěžující. Jen kapitoly z nedávné minulosti mě moc neinteresovaly.

10 26.01.2024

Snaha byla,ale po 150 stranách jsem se rozhodla to s nesnesitelným Sigurbjornem skoncovat. Jediné, co můžu přičíst k dobru, byly pasáže popisující můj oblíbený Island. Nedočteno, takže nehodnotím.

Matthew Shardlake, londýnský právník ve službách Thomase Cromwella vyšetřuje zločin v klášteře, který má být zrušen. A snaží se donutit opata podepsat rozpuštění. Přízračná atmosféra poloprázdného kláštera zapadaného sněhem na pokraji zrádného močálu mě dostala. Vzpomněla jsem si na neutěšené filmové zpracování Jména růže, i když tady jsme až v 16.století, knihy se neopisují,ale tisknou. Mniši obývají dobře zařízené a vyhřívané cely a opat si blahobytně trůní ve svém domě. Pod rukou se prodávají pozemky a vede dvojí účetnictví. Klášter drží výhradní právo na vaření a prodej piva. Do toho sem tam nějaká mrtvola, i pár let stará.
Závěr mi navodil ,,zimomravky", když jsem si uvědomila , že ty kláštery fakt všechny zrušili,zničili, srovnali se zemí a knihovny komplet spálili.

12 18.01.2024

Jsem žena rybáře, mám syna rybáře.Jak rozumím paní Hermě:-) Ale není nad to trávit čas u vody, teče úplně jiným tempem. Nezáleží na ničem a zatím co ti moji rybáři furt něco koumají a spřádají taktiku, já si v klidu čtu, třeba zrovna tyto povídky. Vyvolávají ve mně nostalgii a mír a pokoj. Jsou nádherné. Teď jsem je zařadila jako příslib další sezóny.

23 14.01.2024

Dostala jsem úplně něco jiného než avizovala upoutávka. Nebavilo mě číst o morálním rozkolu kněze ani o milenci manželky nacistického pohlavára. Milostné zápletky byly úplně zbytečné a obsáhle popisované. K tématu se Mawer dostal obšírněji po 140 stranách. Opravdu nepotřebuju číst kdo komu kam a jak...

9 14.01.2024

Četla jsem po Životicích K.Lednické. Možná proto mě kniha nenadchla,ale na druhou stranu,kdybych ji četla nenávazně, v historické části bych se ztratila. Sleduje spíš každodenní život dvou rodin, nevysvětluje nic v širším kontextu. Celý příběh se prolíná se současností, ve které stále žijí pamětníci, kteří se snaží zapomenout. Katarzyna se ke konci klubka dostává jako slepý k houslím a snaží se domotat ke konci v pohřbené minulosti. Tato část je hodně nevěrohodná a nevyrovnaná. Je to moje první setkání s autorkou, zkusím jinou knížku.

14 13.01.2024

Hodnotit tentokrát nebudu. Přečetla jsem během 6 hodin. Karin Lednická prokládá vzpomínky pamětníků s fakty, které dokázala posbírat. Hluboce smekám. Muselo jí to dát neskutečně práce. Myslím,že nebudu jediná, která o Životicích slyšela až v souvislosti s připravovanou knihou, když pominu čtenáře z dotčeného regionu. I po tolika letech vyvolává událost příšernou hrůzu,bolest a zmar, když si člověk uvědomí,že jen zlomek zodpovědných dostihl spravedlivý trest.

Sérii z ostrova Lewis nedosahuje, ale rozhodně se mi líbí víc než čínská série nebo akta Enzo. Má dvě docela nevyrovnané linie, ta slabší sleduje vyšetřování vraždy na ostrově Entry v současnosti. Druhá je mnohem zajímavější a zavede nás na Hebridy 19.století, postižené hladomorem a vlnami násilných vystěhování gaelského obyvatelstva.

18 11.01.2024

Oko je rozhodně lepší než předchozí velmi slabý Lov.Ale? Proč si musí Minier vypomáhat tím,že vrátí do děje Servaze Nemesis? To je jak Jurek u Keplera, tak dlouho řádil i posmrtně až mě tím dokonale znechutil zbytek série. Nicméně, vraťme se k Minierovi. Téma hororové filmografie mě minulo, nesleduju tv, a když už tak určitě ne horory. To by se dalo přežít, ale proč mám pachuť z toho, jak dokolečka Minier omílá obskurní filmové počiny a šokantní pozadí výroby v rámci tohoto žánru. Stačilo se zmínit jednou i dvakrát bych to snesla ,ale autor se k tomu vrací počas celého děje jak jazyk k vykotlanému zubu. Asi má čtenáře za hňupa,že mu to musí furt opakovat. A nebo se snaží gradovat hrůzu či nechutenství. Jsem otrlá, nefungovalo to ani po dvacáté. Lezlo mi to krkem. Konec je otevřen dalším dobrodružstvím. Tak mu dám poslední šanci než půjdu od toho.

13 10.01.2024

Třetí díl postrádá svižnost předchozích.Utápí se v odbočkách, vzpomínkách i mlhavých snech a blouzněnich v horečkách. Rozsah mi nedovolil rychle postupovat, při množství postav jsem si musela pomalu dělat výpisky. Bylo v podstatě jedno kde to příště otevřu a začnu číst, ztracená jsem byla pořád stejně. Autorce však nemůžu upřít, že napsala hotové veledílo. Nenásilně jsem se dennodenně nořila do 16.století. Nebylo jediného detailů, kdy bych pochybovala,jestli tam patří.

10 07.01.2024

Tak toto nebylo nic pro mě. Červená knihovna zasazená do pseudoexotiky 16.století. Historické romány čtu ráda,ale toto se jim podobalo jako večerníček kriminálce. A ten zbytek? Pořád stejný vzorec, on ji nesnáší, ona jím opovrhuje a nakonec se dopracují pod jednu peřinu. A aby to nebyla moc přímočará cesta, namotají se do toho jiní ctitelé, nebezpečí stran loupeživých lapků, úklady širší rodiny a mor. To všechno se děje tak nějak jako ubíhající krajina za sklem autobusu. Efektní kulisa která se rychle mění.

12 27.12.2023

Co jsem si z četby odnesla? Žijte svůj život tak ,jak chcete a ne tak,jak od vás očekávají ostatní a budete šťastní. Těm ,kterým na vás záleží, to dojde a budou vám to přát.
Není to literární veledílo,ale dobře se čte, vyhovovaly mi krátké kapitoly, střídání vypravěčů i Samiho ironický styl vyprávění.

15 26.12.2023

Leoušek Popper ve své nejlepší formě co by reprezentant firmy Elektrolux, prodejce mucholapek, majitel rybníku, krmič vepřů,chovatel králíků. Při čtení mi naskakoval skvělý Karel Heřmánek.Chuděra Herma musela mít svatou trpělivost.

18 20.12.2023