markulina711 komentáře u knih
(SPOILER) Tahle knížka ležela v mé knihovně už hodně dlouho. Z kraje série s Joonou Linnou jsem ji zastrčila hezky dozadu.Během let ,kdy se nedostižný Jurek stal spíš směšným stále se vracejicím bumerangem, jsem si říkala,že tohle by mně mohlo zlepšit názor na to manželské duo grafomanů honících se za co nejvyššími zisky. A... světe,div se.Stalo se. Moc mě bavila Jasmin. Četla jsem téměř v jednom zátahu. Napjatá jak struna musela jsem ten její boj proti zkorumpované jurisdikci přístavu hltat jako Dante hranolky od pana Wu. Jediné co chybělo ke štěstí, bylo shledání Jasmín se statečným Tchingem ve světě živých. Ale pohádky mívají i špatné konce.
Na něco takového jsem v českém rybníčku ještě nenarazila. Tak nechutný příběh podaný tak nádherným literárním stylem plným básnických obrazů a metafor. To se jen tak nepoštěstí potkat. Co se z kraje tváří jako pokus o záchranu manželství útěkem do lůna přírody, vykrystalizuje v děsivé pojetí Karkulky v temném lese.
Zajímavé téma adopce. Ambiciózní Julii by nespasilo ani blonďaté modroočko. Někteří lidé nejsou prostě způsobilí mít děti.
Na Sandmana jsem narazila až loni , moc se mi líbila zfilmovaná série. Na komiksy mě neužije. Skončila jsem u Rychlých šípů v 10 letech. Tento soubor povídek byl celkem osvěžující. Jen je škoda,že svou povidkou do sbírky nepřispěl i Neil Gaiman.
Autor je opravdu především publicista, ale musím mu složit poklonu za jeho práci. Je důležité,aby se psalo i o věcech a činech, které se nám nelíbí a probouzí v nás stud. Trasu hladového pochodu dobře znám. Nejedno léto jsem strávila v Jeseníkách dlouhými túrami. Nedokážu si ani představit,že bych toto byla schopná absolvovat hladová, žíznívá, bez pořádného obutí a ošacením,nesoucí své zemdlelé děti a v hrůze blízkého konce. Příběh fiktivního pana Böhmishe,trochu barona Prášila, trochu strýce Pepina je sice navenek úsměvný, ale jeho těžce prosakující vzpomínky zabolí u srdce a vhání slzy do očí.
Nehraju hry,nesleduju emo seriály nechatuju, nepoužívám instáč ani Twitter... Takže 3/4 knihy bylo pro mě čiré utrpení, či spíše španělská vesnice. Zbytek se utopil v záplavě postav a přezdívek a zdvojených a ztrojených účtů jednoho uživatele. Prostě Mordor. A fakt už mě nebaví šestý díl tajit dech nad tím, jestli se Robin konečně dotkne ruky Corma a že snad Cormoran jí konečně řekne jakým rytmem tluče jeho srdce. A opravdu musí být cca 50 stran věnováno škubání zbytku svalu a oděrkám pahýlu a různým protetickým finesám? A to nemluvím o tom,že pravidelně když jde do tuhého, tak se Cormovy problémy vyhrotí a on zas pomalu hopská o berlích. A ta gramáž je šílená, do kabelky na čtení v autobuse se to pronese a do postele se ta bichle taky nehodí. Jak vám to spadne na tvář, když povolí unavené ruce, tak vám to přerazí nos.
Odposlechnuto na Českém rozhlase v podání výborného Jirky Vyorálka.
Živelný,ničím necenzurovaný výlev Marka pálí jako žíravina, některé kapitoly mi navozují fyzickou nevolnost a pocit hnusu a zmaru jak jsou živé. A přesto mi ta upřímnost nedovolí strhnout sluchátka a prostě to trápení ukončit. Jsem zpátky v devadesátkách, jsem doma.
P.S. Marku, vůbec se na tebe nezlobím,že jsi se u té garáže otočil na patě,myslím,že Kurtovi už bys stejně nepomoh. Už jste si to určitě vyříkali.
V mých očích zatím nejlepší díl série. I když na můj vkus honí příliš mnoho zajíců. Neuškodil by o třetinu menší rozsah.
Oproti exorcistovi mají Modré stíny propracovanější zápletku. Nekalkulují s wau efektem, hektolitry krve a zvrácenostmi všeho druhu. Akademické prostředí a politické zákulisí nenadchne každého,ale je to slušná,velmi dobře vypointovaná detektivka.
Jako na houpačce, začátek svižný, skvěle rozehraná partie a pak tomu spadne řemen... Rozvleklá sociologická sonda do prostředí londýnské smetánky s odbočkou do Dolní sněmovny a na popředí se paralelně rozbíjí oba vztahy hlavních hrdinů, aby byli potenciálně opět k mání a jejich vzájemná chemie nakopla čtenáře k setrvání u tohoto fasciklu a když už to fakt chce zavřít nadobro nedočtené. Ouha houpačka vyletí opět rychle vzhůru a konečně to chytne rytmus, který vás nepustí dokud to nedočtete. Mohlo to být poloviční. Zároveň mě několikrát během čtení napadlo, proč to ještě nikdo nepřevedl na plátno, minimálně jako detektivní sérii bych to ráda viděla.
Nedalo mi to a přes počáteční lehkou averzi, pokračuju v sérii. Třetí díl je o dost lepší, konečně mě dokázal vtáhnout do děje i samotný zločin, i když vraha jsem odhalila brzo, zajímalo mě jak to Rowling navleče, aby ho Strike dopadl. Kvituju,že přivedla do příběhu postavu Kudly. A doufám, že se s ním shledám i v dalším pokračování.
Neotřelý nápad, dobrý začátek, hluboké filozofické myšlenky a.... Pořád dokola to samé. V půlce jsem měla sto chutí to zavřít. Nora je snad nejvíc nesympatická postava za poslední rok, co jsem potkala. Ani taková ani maková, prostě mochla ve vleku svého života, jakéhokoliv ze svých životů...
Mezi nadšené čtenáře této série se nezařadím. I když tento případ a jeho prostředí mě zaujal víc než Volání kukačky, definitivně jsem se utvrdila,že tohle není můj šálek čaje. Mnohem víc než hledání vraha mě u čtení držela zvědavost jak se bude vyvíjet vztah Cormorana a Robin.
Celý příběh je jakoby utopený v mlze, sem tam při záblesku slunce se na chvilku rozestoupí, ale jen na krátký okamžik, nejsem schopná postihnout podstatu a to mě žene dál, k další letmé příležitosti a najednou je konec... To se mi ještě nestalo, abych shltala knížku ,kterou od začátku do konce nemůžu pochopit, s takovou chutí.
Téma mě nezaujalo, prostředí už vůbec, ale nemůžu napsat,že to stojí za bačkoru, protože to není vůbec pravda. Ano, má to pomalé tempo, ano je tam málo akce, téměř žádné násilí. Dokola se to motá a z různých úhlů popisuje v podstatě pořád to samé. To zjevně odradí od tak obsáhlé detektivky. Ale napodruhé jsem se nenechala a dočetla. Takže teď k tomu, proč. Galbraith/Rowling si dala hodně práce se zápletkou, s jednotlivými protagonisty, jejich vzájemnou interakcí. A přivedla do literatury nesourodou dvojku Robin a Cormorana. Ti mě přitáhli ke čtení a chci rozhodně zkusit i pokračovaní. Snad bude z jiného ranku. Svět modelek a pseudocelebrit je mi cizí.
Povedenější Bergmanovka. Začátek je sice dost zdlouhavý, zhruba poslední třetina už nabere tempo. Vydržela jsem číst spíš díky tomu, že lokaci velmi dobře znám,i když nejsem místní.Na Mušov chodí rybařit už třetí generace mojí rodiny. Spíš jsem užívala popisy známých zvuků, vůní přírody než samotný příběh. Paní Klevisová je zachytila dost věrně.
Nenadchne a pokud nemáte vysoké očekávání ani nezklame. Lákavá nabídka na čtení na přeskáčku? Spíš by se hodila na vypouštění jednotlivých příběhů.Neupoutala mě ani polovina. Možná je to tím odlehčeným, tržišti poplatným stylem vyprávění bez ohledu na to,co se sděluje. Hodnocení to má vysoké, každý máme jiný vkus. Respektuji. Já bych to jako oddechovou literaturu nečetla, unudilo by mě to k smrti. A víc toho pro mně opravdu nenabízí.
Nebudu tvrdit,že to bylo jednoduché, že mě to nadchlo, že se to četlo jedním dechem. Mnohokrát jsem se nad ránem probudila pod tím těžkým fasciklem zavalená. Ale dohnala jsem můj gymnaziální restík a splnila výzvu . Takže nakonec spokojenost. Opravdu to není oddechová četba plná dobrodružných dějových kotrmelců. Svoje čaro to ovšem má, jen je povrchnímu čtení skryté.
Pěkně vyvedená publikace. Doplněná spoustou fotografií. Většinu těchto svátků znám a aktivně držím. Žiju v prostředí, kde nejsou tradice opírající se o liturgický kalendář či hospodářský rok mrtvé. Se zájmem jsem si přečetla jak se slaví v jiných částech naší vlasti.
Hvězdičky neuděluji. Četla jsem vícekrát, pokaždé s jiným prožitkem. Záleží na duševním rozpoložení čtenáře.Velmi skromná sbírečka s velmi skromnými, co do délky, básněmi. Magor reaguje na určité situace ve svém životě, sice je na konci vysvětlení,ale prožité někým jiným je těžko přenositelné. Vulgární, cynické vyjadřování mi nevadí, hodilo mě to o hodně let zpátky, v období pubertálních gymnaziálních časů jsem veršovala dost podobně,když jsem potřebovala ventilovat vztek a rozčarování.