markulina711
komentáře u knih

Dlouho očekávaná novinka mě celkem zklamala. Myslím, že honila příliš mnoho zajíců. Nadchla mne v částech,kde pojednává o internaci řeholnic a o podzemní církvi. Už méně mě interesovala linka Leny. Vileminitská hereze a snaha o emancipaci žen v církvi mne vyloženě nudila. K dobru můžu dodat, že kapitoly nejsou dlouhé,jsou dobře členěné, člověk se neztratí ani v čase ani v úhlu pohledu. Navíc mne kniha motivovala hledat historické pozadí, možné inspirační zdroje, v této rovině je kniha obohacením.


Po slabém Selfie a Oběti jsem si myslela, že to půjde s oddělením Q do kopru. Ale nový díl překonal všechna očekávání a navíc rozehrál zajímavé pokračování, už aby vyšlo. Všivák Anker mi totiž táhne hlavou celou sérii a konečně bych se chtěla dočíst všeho.


Ibranaldovez a finále ve Wobbley mě opravdu dostalo. Bulík opět nezklamal. Sice má série lehce sestupnou tendenci i tak si ale drží vysokou kvalitu.


Soubor ženských kreatur, to by mohl být podtitul této krimi. Kdo potřebuje přilnout a ztotožnit se s kladnou hrdinkou má problém. Prostředí je atraktivní a zabíjet mohl kdokoliv. Jedna z lepších autorčiných knih.


Těžké začátky, lehké konce. Začíst mi teda dalo hodně práce. Spletité rodinné vztahy Mertů málem vyžádaly graf, ale pak to odsýpalo slušným tempem. Navíc se Klevisová vyhnula svému nešvaru, kdy jen tak mimoděk a nelogicky odhalí vraha, protože nějak ukončit to musí, a dopřála mi požitek předem dobře promyšleného závěru. Pro mne to byl asi nejpovedenější Bergman(když pominu jeho holandské dobrodružství).


Tak tohle mě bavilo asi nejvíc. Opravdu zajímavé prostředí a postavy a na rozdíl od většiny Klevisové knih jsem v průběhu neodhalila vraha ani motiv. Ani mě nečekalo odhalení jaksi z nutnosti na poslední půlstraně. Ubírám hvězdu jen za krkolomné holandské místopisné názvy. Ty mě fakt iritovaly.


Slušný standart. Spíš než detektivka je to vztahový román. Vraždí se tam jen tak mimoděk a motivy jsou taky dost nepodstatné.


Nehostinná australská buš plná všelijaké havěti a v ní teambuilding 5 ženských z jedné velké firmy. Rozehrávají se žabomyší války, vytahují staré křivdy a do toho se plán výletu sype. Atmosféra houstne a jemnocit se stírá ve snaze přežít. Jedna se nevrátí.
Dalo mi docela fušku začíst se,ale pak drapne a nepustí.


Bergmann nezahálí ani na dovolené. Pomalejší tempo bez detailních popisů brutalit. Čte se to dobře. Prostředí norského severu je také lákavé. Jen je to jaksi bez napětí. Oddechová na dovolenou dobrá,víc od toho nečekejte.


Fusky úzký! To zas bylo napínavé jak kšandy. Už to chvilku vypadalo na vaflovou hostinu, ale nakonec se grilovaly párečky z Trondelagu.


Prvnímu dílu se to jen blíží. Spíš než rejdění po zámku by nás bavilo zžívání Herkula s venkovem.


Čte se dobře a rychle. Životní příběh repatriované Anny se odehrává v poválečných Sudetech. Obzvláště 50.léta jsou otřesná. Bohužel autorka nezabíhá do historických podrobností. Je to spíš lehčí čtení i když na těžké téma. Postava Anny nemá žádný vývoj, jen trpí, dře do úmoru a rodí jedno děcko za druhým. Škoda, potenciál velký ale nevyužitý.


Neurazí,nenadchne. Nechutná fotka na obale a zavádějící název zapříčinila,že si knížka dlouho poležela na hromadě ke čtení. Nakonec jsem tomu nevhodnému dárku k narozeninám dala šanci v rámci čtenářské výzvy. Některé kapitoly byly skvělé, některé méně, některé jsem přeskákala rychločtením. Prostě i to pivo nechutná v každé hospě. Někde to padá jedno za druhým, někde drhne a někde radši nechat stát a rychle pryč.


Zařadila jsem znovu po letech v rámci čtenářské výzvy. Když mi bylo náct, byla jsem nadšená. Dneska mně Olin štval od první strany po poslední. Asi už ten pubertální vzdor nemám a nemusím být za každou cenu v opozici.


Není to zrovna dívčí čtení, od prvního vydání po mé dětství taky uběhlo dost času,ale pro mne to stejně mezi Neználkem, Čukem a Gekem, Timurem a dalšími socialistickými sragorami bylo zjevení. Ano Foglar není zrovna adept na Nobelovku. Ale spousta dobrodružství, tajemná Stínadla a zjevný morální podtext vytváří lákavý mix. Mně přivedla k ježkovi v kleci předchozí generace a já dál předávám svým dětem. Jen teď už mají Rychlé šípy obrovskou konkurenci. Tak jsem sama zvědavá jestli ten ohýnek vzplane.


V rámci čtenářské výzvy jsem četla už podruhé. Po téměř čtvrtstoletí už mě to tak nenadchlo. Ale pořád lze tvrdit, že je to nadstandardní výběr článků. Spektrum osobností je poměrně široké. Některé ovšem z těch jízlivých reportáží nevycházejí zrovna nejlíp. Fanouškům Kurta Cobaina doporučuji nečíst poslední kapitolu.


Úžasné, výstižné, vtipné. Ani si nedovedu představit, co to muselo dát práce. Doporučuji lokálním patriotům a milovníkům neotřelé muziky. Některé bendy jsem zažila o některých tušila,něco pro mě byla čirá archeologie a na něco už jsem zase pokročilejší posluchač já. Navíc ke knize zvukový materiál,takže zážitek je plnotučný.


Hodně slabý díl, začátek rozehrál zajímavou muziku. Ze které se časem stal nevzrušivý, natahovaný cajdák a nakonec ta odrhovačka skončila rychle, odbytě v půlce sloky. Doufám, že je to ojedinělý výpadek formy. Dám Minierovi ještě jednu šanci.


Na rozdíl od prvního dílu se odehrává v krátkém časovém úseku 1812-1814. Mnohem více než historii rozvětvené rodiny Turnerů podává snahu separatistického hnutí několika spojených států. Kdo čekal po prvním dílu nášup,bude zklamán. Doporučila bych číst jako samostatný historický román,ne jako druhý díl. Pak je výborný.


Rozjíždělo se to slibně,ale potenciál autorka promrhala. Konec byl jako ušitý narychlo na koleně. Jako kdyby měla v plánu určitý počet stran a horko těžko se do toho snažila vejít. Škoda. Ilustrace jsou parádní. Děti zaujala i básnička na konci každé kapitoly.
