marlowe komentáře u knih

Nečekaně milá knížka, napsaná kultivovaným jazykem.
Autorce se povedlo něco, co u české krimi-produkce rozhodně nebývá pravidlem: napsat laskavý příběh s detektivní zápletkou a přitom se vyvarovat provařených klišé typu „sadistický masový vrah,“ „mafiánské podsvětí“, „politická špína“, „životem a alkoholem unavený policista“ atd.
A to všechno ještě okořenit vlídným humorem.
Mám vlastně jenom dvě malé výtky.
Zaprvé: autorka někdy trochu podceňuje čtenáře a snaží se příliš polopaticky dovysvětlit už řečené.
A zadruhé: podle mého názoru mohla Ich-forma celému vyprávění dodat ještě více šťávy.
Nicméně, máte-li chuť prožít několik příjemných večerů v přítomnosti sympatické důchodkyně a dvou pohodových pejsků a spolu s hrdinkou se pustit do luštění záhady kolem ztracených tisků – neváhejte. Ty čtyři hvězdy uděluji s čistým svědomím!

10 24.03.2014

1) Příliš mnoho kuchařů: O co méně se v „Kuchařích“ spí, o to více se tam vaří a debužíruje. Román má ve „Wolfovské“ sérii zcela výjimečné postavení, neboť celý jeho děj se odehrává „v terénu“, což je – s ohledem na Nerův chronický peciválismus – naprostá rarita.
Mottem knihy by mohla být sentence: „Pro získání receptu na klobásky jsem ochoten udělat NAPROSTO VŠECHNO – dokonce se nechat posadit i do vlaku“.

Předsevzetí pohrát si s rozborem motivace, zápletky či postupu vyšetřování, raději vzdám, zato si neodpustím připomenutí všudepřítomného humoru:

Wolfe se na něho utrhl: „Střelil mě před šesti hodinami. Teď jsem už mohl být po smrti.“
„Ale jdi, Nero! To jistě ne. Slyšel jsem, že tě to jen škráblo na tváři, a sám teď vidím –“
„Ztratil jsem litr krve. – Archie! Říkal jste litr?“
Neříkal jsem ráno nic, ale jsem vždycky loajální. „Ano, pane. Přinejmenším litr. Spíš dva. Neměl jsem samozřejmě čas tu krev měřit, ale proudila jako řeka, jako Niagara, jako –“
„To stačí. Děkuju vám.“

2) Liga vyděšených: viz můj komentář zde: http://www.databazeknih.cz/knihy/nero-wolfe-liga-vydesenych-5381

3) Zlatí pavouci: Příběh má skvělou expozici (chlapec přes okénko auta zahlédne ženu, prosící o pomoc) ale postupem času kouzlo pomine a celá story uhne kamsi do postranních uliček druhořadých překombinovaných zápletek. Škoda.
Z celé knihy si zapamatuji asi jenom ty zlaté náušnice ve tvaru pavouka.

Nestyďme se to přiznat: literární slávu a oblíbenost u čtenářů nevydobyly Rexu Stoutovi jeho klopotně skloubené příběhy, nýbrž JEDINEČNÝ A NEOPAKOVATELNÝ ZPŮSOB, jakým tyto příběhy dokáže vyprávět…

10 04.03.2014

Vtipné, ironické, chytré, mile starosvětské, nápadité, zajímavé. Zkrátka dobré. A nejspíš i doporučeníhodné! Určitě se pustím i do dalších dílů.

10 13.12.2013

Jako by „dvojku“ napsal někdo ÚPLNĚ jiný – a na skvělou, čistou sci-fi „Setkání s Rámou“ můžeme jenom nostalgicky zavzpomínat. Do „dvojky“ autoři násilně zavlekli pseudopsychologii, která z příběhu úplně vytěsnila všechny klady, kvůli kterým jsem knihu s očekáváním otevíral – a vytvořila z ní kočičkovsko-pejskovský dort, ze kterého se člověku dělá blbě. Do dalších „Rámovských“ dílů se už určitě pouštět nebudu!

10 30.08.2013

Dvě velice solidně napsané retro-detektivky, které už trochu zavál čas. Vřele doporučuji každému, kdo si rád počte o mravenčí práci kriminalistů a kdo upřednostňuje dobrý příběh před popisem krvavých scén a násilí.

10 29.01.2013

Právě jsem dočetl - a přiznám bez mučení, že jsem občas nedokázal nepřeskakovat. Moc užvaněné, moc "rádobypsychologické", místy nevěrohodné... Docela škoda, protože příběh sám by špatný nebyl...

10 28.01.2013

Na mne moc rozdrobené a rozhrkané. Ale nebylo to špatné – určitě půjdu do druhého dílu.

9 12.09.2024

Zpočátku velké nadšení a stejná radost z četby, jako v případě autorčina románu K majáku, ale později se to celé nějak zvrhlo... Škoda přeškoda…

9 12.09.2024

Klady:
1) autorova detailní znalost prostředí a perfektní obeznámenost s policejní prací (tipuji, že pan Novotný byl příslušníkem VB)
2) schopnost přetavit proces fádního shromažďování důkazů do příběhu, který nakonec "šel číst"
3) v podstatě sympatičtí hrdinové
4) styl vyprávění, který rozhodně neurazí

Zápory:
1) na detektivku přece jenom hodně "nehybné"(děj se z valné části odehrává za psacími stoly policajtů a v rovině výslechů, citací posudků znalců atd.)

Memento:
Jestli si ale z knihy něco odnesu, potom jakési orwellovské déjà vu, znovuuvědomění si dneska už stěží uvěřitelné skutečnosti, že za socíku vás mohli zavřít, až zčernáte třeba i za to, že jste si vyměňovali poštovní známky se zahraničími sběrateli – a nenechali si tuto činnost požehnat od vrchnosti. A soudruzi byli tak důkladní (a mstiví), že na dopadení podobných "padouchů" byli ochotni obětovat všechno.

Citace:
1) V této etapě měla jedna kopie spisu "Případ Kupec" už více než sedm set stran a ještě nebyl všem dnům konec. Nadporučík Polák pracoval téměř dvanáct hodin denně a ti, kteří mu pomáhali, na tom nebyli lépe.
2) … je vinen, že za prvé, jako člen klubu filatelistů nakupoval nadměrné počty známek v sériích téže emise s úmyslem je později vyměňovat či prodávat a nashromáždil tak vlastní filatelistickou potřebou nezdůvodněnou zásobu známek (…) a za druhé proti platným předpisům vyvážel do zahraničí a získával ze zahraničí mimo výměnné středisko poštovní známky (…) tedy za prvé, podnikl jednání pro společnost nebezpečné, kterým si opatřil ve větším rozsahu předměty větší hodnoty v úmyslu se ziskem je prodat nebo směnit (…) a odsuzuje se (…) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců …

Resumé:
Byla to podivná doba…

9 14.07.2018

Normalizací načichlý pamflet, který jen dokazuje, že zastarává nejenom móda.
"Pokleslá literatura", Hrabákem posměšně označovaná jako "paraliteratura", k nám přišla ze Západu a našla si živnou půdu i mezi českými čtenáři; přítrž tomu udělali až komunisté, kteří jí v roce 1948, zaplaťpámbu, zatrhli tipec – toť hlavní poselství knihy.
Jediným plusem je skutečnost, že pan inkvizitor ta kritizovaná díla alespoň přečetl a že je neposuzoval jen podle obálek či obrázků v textu – za to si pan Hrabák zaslouží jednu hvězdičku.
Druhou hvězdičku uděluji za nezměrnou autorovu statečnost: Přečíst a podrobně rozebrat tolik knih nasáklých jedem! To už byla skutečná oběť na oltář socialistické vlasti. (Ale možná ho to bavilo, číst si po večerech místo Marxe šestákové romány - a ještě za to dostat zaplaceno!)

9 27.01.2018

První díl skvělý, tohle už byl jen nemastný-neslaný vývar, splasklý balónek. Zmizelo všechno, co z prvního dílu dělalo vynikající "civilní" detektivku: především ona zarputilost, s níž se hlavní hrdina krůček po krůčku snaží dobrat pravdy. Autor tentokrát na "detektivní linku" zcela rezignoval a soustředil se už jen na aspekt blížící se katastrofy – což mě, upřímně, vůbec nebavilo. Do trojky rozhodně nejdu!

9 16.01.2018

K trudošovu komentáři je zbytečné cokoli dodávat. Nejvíc asi oceňuji onu zmiňovanou "nečekanou civilnost" a "absenci přepálených konspiračních spiknutí". Za mě velká spokojenost – a plný počet bodů!

9 10.12.2017

Oddechovka snad, čtivé možná, ale to je tak všechno!
Kdyby šlo o humoristický román, přivřel bych obě oči, ale pakliže přebal hlásá, že jde o "detektivku", nezbývá nic jiného, než na knížku jako na "detektivku" také pohlížet.

Nejfatálnějšího omylu se autorka, podle mne, dopustila hned v přípravné fázi psaní, když se rozhodla postavit do středu děje jakousi napodobeninu Lisbeth Salanderové, NEKOMUNIKATIVNÍ sociopatku (posílající lidi místo pozdravu "do prdele"), která pátrá na vlastní pěst po vrahovi tím, že KOMUNIKUJE s lidmi. Jako čtenář prostě odmítám přijmout tenhle přerod nepřizpůsobivé asociálky, kolem které její okolí chodí po špičkách, ve zvídavou slečnu Marplovou…

Ale těch věcí, které mi vadily, bylo mnohem víc. Celé to městečko se sklárnou na mě působilo jako papundeklová kulisa postavená ve filmovém ateliéru, nikdo z postav mi vlastně ani nebyl sympatický, a především celé to amatérské "vyšetřování" vyznívalo zcela uměle a nevěrohodně. Copak lidé (a dokonce i policisté a pozůstalí) budou na potkání vykládat nějaké cizí ženské historie svých životů, zvláště poté, co je hned ve dveřích a bez přípravy dotyčná atakuje otázkami typu: "Co jste dělal včera odpoledne?" A ke shovívavosti mě nepřimějí ani jejich pozdější alibistická zvolání: "Sám nevím, proč vám to tady povídám" – nebo v případě policistů: "Nevím, jestli vám to mám říkat!"

Možná bych dal i dvě hvězdičky – za onu relativní "čtivost" – ale za ten melodramatický, zcela neuvěřitelný, deklamační závěr se sklářskou pecí a několikastránkovým "dialogem s vrahem" musím jít na 20%, abych byl spravedlivý vůči ostatním autorům.

9 23.09.2017

Tak k téhle přesně padesát let staré jednohubce mě postrčil můj kamarád, se kterým se shodneme na máločem. Sci-fi ani detektivky neuznává, ale šedesátá léta má zmáknutá. Tak mu musím poděkovat, protože knížka byla fakt dobrá! Trochu mi připomněla "Baladu z černýho asfaltu" (Kutík) a vzdáleně i příběhy s Otou Finkem…
Doporučuji – kvůli atmosféře (kterou dovede do knížky vpravit málokdo) i kvůli nádhernému pohrávání si s jazykem a "dobovým hláškám":
Nenechal jezeďáky ani votočit sečku a už navazoval družbu.
„Pomáhej pánbu, jezedéros…!"
Nostalgických 100%!

9 07.09.2017

Nejspíš to tak bude: Už jsem Temperance Brennanovou asi přesycen. Najednou se mi zdá, že je to pořád stejné, smrtelně vážné (rozuměj: bez odlehčujícího humoru), občas zdlouhavé, občas melodramatické, někdy dokonce lehce patetické… A že knize chybí to NĚCO NAVÍC, ten ŠÉM, který (často marně) hledám v každé knize a který – pakliže jej najdu – dokáže příběhu vdechnout život.
Slabých 60%!

9 23.07.2017

Konzistence stejná jako u "dvojky": vývar! Škoda, že autor k obehraným motivům, které tak bavily v jedničce (a které v následujících dílech už zákonitě "ztratily chuť") nepřidal nové dějové linky, nové postavy, nová témata…

9 26.03.2017

Tuhle knížku jsem celé své dětství vídával v naší domácí knihovně – ale nikdy jsem nenašel chuť ji otevřít, byť mi byla rodiči – coby "hodně zajímavá četba" – mnohokrát doporučována.
Inu, pošetilost mládí…
Takže prastarý dluh splácím až nyní.…

První polovina románu nás doslova ohromí svojí orientálně-detailní drobnokresbou, rozumově neuchopitelnou životní filozofií a až zpomalenou popisností a vtáhne nás do jakéhosi historicky těžko zařaditelného bezčasí (ve kterém jen tu a tam jako meteorit ve tmě zazáří výraz z cizího vesmíru – např. "filmový magazín" nebo "letadlo"), kde věci denní potřeby přetrvávají věky a kde kameny před prahem domů jsou dohladka sešlapány nohama předků.
Bohužel (ke škodě věci), začne autorka ve druhé polovině příliš šlapat do pedálů, děj začíná nabírat nepříjemně se zrychlující tempo, místo pomalu uplývajících dní začneme sledovat běh měsíců a roků a z filigránského zprostředkování vjemů se zčistajasna stane prostý "výčet událostí" (někdy až připomínající "Řadu nešťastných příhod" Lemonyho Snicketa).
A navíc do hry vstoupí "bratr André"!
Já vím, o něm a o jeho "poselství" vlastně celá kniha je – nicméně mně VADILA lehce předimenzovaná glorifikace tohoto "velkého kněze", stejně jako ona (dle mého názoru) neústrojná a až příliš okatě zvýrazněná "křesťanská" linka. Kdyby autorka byla Asiatka, přijal bych její vzkaz se souhlasnou samozřejmostí, ale takhle…

Přesto tuto knihu o světě dávno zaniklém, (respektive knihu "o střetu civilizací"), považuji za natolik pozoruhodnou, že se přikláním k nejvyššímu hodnocení.

9 18.10.2016

Hledal jsem tip na dárek pro vnuka – a narazil na tuhle pro mne doposud neznámou sérii pana Vondrušky. Tak jsem navštívil okresní knihovnu a – slovy Přemysla Hájka, vechtra v. v. z Cimrmanovské Švestky – vyhledal, nedůvěřivě prolistoval, začetl se, zapůjčil, přečetl.
Je to čtení poučné, zajímavé, vtipné, napínavé a (snad někoho neurazím) i určitě mnohem smysluplnější, než mnohé bláboly, které jsou dnes dětem předkládány.
Takže ano, doporučuji – nejenom jako dárek pro děti, ale i jako příjemné počtení pro nás dříve narozené...

9 28.09.2016

U Štěpána Kopřivy postupuji (zcela nezáměrně) proti toku času: Nejdřív se mi do ruky dostala jeho loňská novinka, realistická a naprosto skvělá Rychlopalba, po ní "brutálně (a brilantně) poetický" Asfalt – a teď, do třetice všeho dobrého a zlého, neučesané a nechutné Zabíjení – z téhle trojice kousek datem svého vzniku nejstarší a také suverénně nejslabší.

Knížka si rozhodně nějaký hlubší rozbor nezaslouží, tak to vezmu z jedné vody šup na plot: Relativně solidní jazyk (byť ve srovnání s Asfaltem hudlařina), relativně zajímavý námět – a všechno ostatní už potom jen hluboko pod čarou ponoru: příběh postavený na "absenci lidskosti", odosobněný hrdina s vysoce záporným charismatem, záplava postpubertálních nechutností ("holubí nádivka" z nosu, ukousnutého hlavě, která prolétla předním sklem auta).

Ty dvě hvězdičky za "stylistickou nadprůměrnost" a za pár trefných přirovnání (Vzduch byl chladný jako rozvodové řízení s pedofilem. /…/ Pohled, který na mě vrhla, byl schopen vyhladit kompletní králičí populaci Austrálie.).

30%

9 07.09.2016

Silné téma "zločinu a trestu" a těžkého vyrovnávání se s estébáckými kostlivci, vypadávajícími i dnes z našich skříní, si zasloužilo daleko poctivější zpracování. Tohle byla mizérie!

Důvody nespokojenosti:
 krajně nesympatický hlavní hrdina (jedna z postav jeho všudypřítomnou aroganci hodnotí jako "velkoměstskou povýšenost"),
 neschopnost autora přesvědčit mě – laika – o UVĚŘITELNOSTI té zázračné a dopodrobna rozpitvávané "konstelační terapie",
 naprosto překomplikovaný plán zločinu – a následně i jeho vlastní provedení (takhle složitě realizovanou pomstu snad ani autor nemohl myslet vážně – cesta Dumasova Edmonda Dantèse za odplatou podle toho vypadá jako zkratkovité a ukvapené řešení),
 odbytý a jakoby jen mimoděk prezentovaný postup vyšetřování – vlastně se všechno dozvíme až v závěrečném "Poirotovském session", kde je za přítomnosti nic netušících podezřelých vše teatrálně odhaleno – jako bychom se stavbou příběhu vraceli do dvacátých let minulého století.

Dvě hvězdičky za ten estébácký motiv.
P.S.: "Dvojka" (Zrnko pravdy) je nesrovnatelně lepší!

9 27.08.2016