Marrco komentáře u knih
Na těchto knihách je krásné a zároveň děsivé to, že nikdy jejich poselství neztratí aktuálnost. Farmu zvířat by měl přečíst každý, kdo odmítá pasivně přihlížet aroganci a amorálnosti státní moci.
Je zcela lhostejné, kdy hru čtete, protože je stále aktuální. Kniha mě bavila a určitě jsem ji nečetl naposled.
Žasnu nad spisovateli, jako byl Karel Čapek, který velmi trefně popsal děsivý vývoj nedaleko od našich hranic. Mloci měli, mají a budou mít vždy mnoho různých barev.
Pohled liberálního novináře na rozdělený americký svět, ve kterém se ovšem stále najdou okamžiky s potenciálem společenské soudržnosti. Oceňuji snahu o nadhled a popis nejen liberální (mainstreamové) části, ale zejména konzervativní části amerického obyvatelstva, která je čím dál více skeptická vůči (liberálním) elitám z hlavního města a obrací se víc k zavedeným ústavním zvyklostem, jež považují za nedotknutelné. I když jistý otřes úcty k autoritám a ústavnosti žel postihl USA, což autor v knize také zmiňuje.
Cením si i snahy pochopit a uchopit důvod, proč je Trump dnes tak populární pro nemalou část USA, aniž by argumentace obsahovala pouze slova jako populismus, krajní pravice nebo radikalismus, která je čím dál častější u liberální novinařiny a je zcela primitivní a nevypovídající, spíše to vypovídá o aroganci těch novinářů, lenosti zkusit pochopit hloubku myšlení opačného názorového spektra.
Suma sumárum se jedná o zajímavé čtení, a ač nejsem liberál, se spousty myšlenek se s autorem i celkem shodnu, nebo alespoň je to impuls k zamyšlení a k debatě. Knihu doporučuji i lidem, pro které je americký politický život španělskou vesnicí.
Člověk přirozeně touží po uznání a upřímných citech, které dávají životu jakýsi smysl. Často jejich existence je ovšem pouhá iluze a život se stává zaseklým snímkem, jehož další promítání se ztrácí někde v daleké mlze. Po přečtení Kafkovy Proměny jsem potřeboval na chvíli vypnout a najít nějaký sebemenší zdroj radosti, alespoň projev nějaké pozitivní energie, že alespoň něco dává smysl. Život Franze Kafky je zajímavý sám o sobě, jeho díla jsou jakýmsi zrcadlem skrytých myšlenek, které ovšem nikdy neměly vyjít na povrch. Díky Brodovi se texty z pera tohoto spisovatele dochovaly a my můžeme nahlédnout do stínů životní existence plné paradoxů.
I přes zřetelně popsané trpké aspekty budování amerického snu a života uvnitř jakési společenské smetánky, je síla odkazu hlavního protagonisty výjimečná. Má-li muž pocit, že již má všechno, zjistí, že bez lásky od milované ženy je od této skutečnosti stále daleko. Knihu jsem četl jako součást povinné četby a stala se mou oblíbenou.
Zajímavé rozhovory se zajímavými osobnostmi. Mírně mi tato kniha poskytla naději, že zdravý rozum v intelektuálních kruzích žije. Samozřejmě v tom hraje roli vlastní konzervativní postoj, o to víc jsem se zájmem četl názory protistrany, které dokazují, že progresivní část společnosti není majoritní, nýbrž jen obrovsky medializovaná, čímž se snaží vzbudit dojem, že je nositelem společenských hodnot. Progresivismus je ovšem stejně nevyzpytatelný, jako jiné formy radikálních ideologií.
Velmi zajímavé čtení. Nekonečné dilema v otázce kolektivní viny a odpovědnosti za svou národní identitu vůči historickým aspektům a činům, které se za války děly. A také, jak jednoduché se v této otázce snaží ostatní zbavit svého podílu na hrůzách druhé světové války, aniž by z toho vedla sebereflexe.
Pořad Ano, šéfe! mě přiměl k tomu, zajímat se hlouběji o myšlenkové procesy samotného šéfa. Jeho soukromý život není moc známý a musím říct, že tato kniha mi alespoň trochu přiblížila životní peripetie, úspěchy a neúspěchy Zdeňka Pohlreicha. Obsah mě nezklamal, dokonce mě překvapil, čím vším si na první pohled autoritativní šéf prošel. Je vidět, že stát se úspěšným kapitalistou vyžaduje obrovskou vůli, odvahu, vytrvalost a schopnost poučit se z chyb a neohlížet se do minulosti. Velký respekt, hovězí líčka prostě musím ochutnat!
Tato divadelní hra je krásným příkladem toho, že ruská literatura měla a má co nabídnout. Pravda, nebyla to nejlepší hra, kterou jsem kdy četl, přeci jen, rád se u díla spíše zasměju, ale i tak solidní dílo, které může zaujmout.
Jestli čekáte záživné čtení, po kterém se budete cítit plní naděje, že vše se v dobré obrátí, tak vás již první kapitola vyvede z omylu. Je to text plný pesimismu a nespočet příkladů, jak velké pokrytectví současných pokrokářů, kteří si sami mezi sebou v mnohém odporují, existuje v západní společnosti. Trochu mi to připomíná jako jeden velký novinářský článek rozdělený na 4 kapitoly.
Je to zároveň silným varováním, jak se ze západního liberalismu stala pouhá náhražka, která má sotva co dočinění s jeho původním poselstvím a sice s individuální svobodou, svobodou (kritického) myšlení, svobodou vlastního rozvoje. Tyto aspekty se pomalu vytrácejí. Do popředí se dostává lež, přetvářka, pokrytectví, vláda emocí a davového šílenství. Revoluce jak vyšitá, kterou odskáčou všichni, kteří se proti ní kriticky vyjádří, ale i ti, kteří se dlouho vozili na žebříčku popularity, aby pak sami udělali chybu, na kterou pokrokáři čekají.
V závěru je určitý recept, jak se v tom šílenství lépe zorientovat, i tak si mohl dát autor práci a protáhnout to na více stran, abych dal jakýsi impuls a apel, jak k takovýmto radikálním proměnám přistupovat. I tak jsem rád, že jsem si knihu mohl přečíst, byť jsem čekal trochu víc.
Až mě překvapilo, jak krátká je polemika o tom, proč autor není komunistou. Krásně popisuje zkaženost komunistické ideologie, její brilantní přetvářku, na první pohled krásný záměr vstříc spravedlivé a spokojené společnosti. Za tím vším se skrývá bezbarvý svět nemyslící společnosti lidí, jež se nechává oklamat a je neustále krmena vší tou nenávistí a závistí, která je uměle udržována do poslední fabriky, do posledního dělníka. Trefně odkrývá to nechutné pokrytectví komunistů, kteří se neustále pasují do role obhájců dělnické třídy. "Jde mi o dělníky a jejich slušný život...." - "A právě proto nejsem komunistou...."
Vždy když si chci přečíst ve volné chvíli pár řádků o našich panovnících, sáhnu po této knížce. Pravda, má to hodně daleko od historické knihy, ale možná právě proto si ji tak rád přečtu, když chci u literatury pouze relaxovat a připomenout si významné činy našich vládců. Dobrý tip pro nenáročné knihomoly, kteří chtějí vplout do nepříliš hlubokých historických vod.
Tenký led je vždy symbol neprobádaného prostředí uvnitř světa literatury. Za tuto knihu dávám palec nahoru. Myslím, že Němci mají (ne)úmyslnou tendenci propadat radikálním krokům jejich politické síly, tzv. politika ode zdi ke zdi. I dnešek může zasít semínka extrémní politiky na základě špatně provedených kroků, kterých se Německo svými rozhodnutími dopustilo.
Sobotka byl typický neslaný nemastný sociální demokrat, který ovšem představoval předvídatelnou politiku bez větších překvapení. V okolí politických dravců uvnitř ČSSD (a nejen tam), však neměl sebemenší šanci obstát. Tak moc se snažil být výrazným premiérem české politiky, až si na něj dnes už skoro nikdo nevzpomene. Pro ty, kteří si chtějí vzpomenout, mohu toto čtení doporučit.
Ronald Reagan a jeho politika je jakýmsi mementem pro současné lídry. Jeho republikánská nekompromisní taktika vůči socialistickým manýrům a komunistickým nesmyslům udávala směr západní politiky, která se neopírá o nic jiného než o empirický princip racionálního uvažování a ekonomického myšlení, jež známe v podobě kapitalismu. Sám Reagan si touto cestou obrátil proti sobě mnoho odpůrců, a to zejména v době, kdy se kormidlo západního světa začalo nebezpečně stáčet doleva a vůči SSSR se začalo přistupovat benevolentě. Tato kniha je zajímavým doplňkem a nahlédnutím do Reaganova života, nicméně není to ryzí biografie, která by se hlouběji zaobírala jeho politikou. Budu muset sáhnout ještě po jiné knize.
Byl jsem natolik ponořen do dialogů postav, že jsem to měl přečteno na jedno posezení. Zejména u Marty jsem doslova kroutil hlavou, co jí to jen vycházelo z úst, měl jsem chuť v určitých pasážích do rozhovoru zasáhnout, ale nevěděl jak, prostě bezmoc a mrazení. Fanoušek divadelních her dvakrát nejsem, ale absurdní drama má svůj půvab, z pera Camuse obzvlášť.
Schopenhauer promine. Ačkoliv souhlasím s jeho logickými názory, rád se nechávám v tomto směru dobrovolně klamat dál, vždyť by nám tyto analýzy za chvilku všechno, co se týče spirituality a pobláznění, vzaly. Ale je dobře, že tyto myšlenky zaznívají.
Zajímavé myšlenky, řekl bych až velmi střízlivý pohled na minulost i přítomnost. Jen škoda, že ideály, které současný premiér evidentně zatratil, zůstaly pouze na papíře této knihy. Ale to je zřejmě obecně úděl praktické politiky.