Marry123
komentáře u knih

(SPOILER) Tak tohle, bylo skvělý. Moc se mi líbila chemie a postupně vyvíjející se vztah mezi Redou a Vlkem (Eammonem). Oba mi přirostli k srdci. Dokonce i vedlejší postavy jako Fife a Lyra. A celková podstat Divého lesa, která se zdála od začátku děsivá, byla vlastně jen nepochopená. Ani zlá ani dobrá, prostě svá. Spolu s vesnicí na Okraji, by to vlastně mohlo být celkem fajn místo nebýt Vlkovi zarputilosti být na všechno sám, následné potřebě kněžek o navrácení svých Králů a Bohů, a celkově jeho špatné pověsti no :D (Vzhledem k tomu jaká svině byl Solmir, nemyslím si že ty ostatní králové budou lepší :D) No, a pak tu byla druhá část, druhá skupinka, ta která mě rozčilovala (ale samozřejmě bez ní by to nešlo :D), Nei, Arick, Raffe, Kiri, Isla, a všechny pseudo kněžky... Na jednu stranu rozumím Nei, její láska ke své sestře je tak velká, že je schopná všeho, ALE. U Arica šlo nejspíš jen o sobeckost, i když se svým způsobem nakonec vykoupil, a pak Isla, královna ale jako matka na houby. Nakonec se ale asi dá chápat její chování. Jak se matka zdravě popere s vědomím, že za 20 let svou druhorozenou dceru pošle na smrt a nezblázní se z toho, to asi prostě nejde. O Kiri a kněžkách škoda mluvit, a nakonec Raffe, ten je takovou postavou na okraji, která podle mě dostane svůj prostor v případném druhém díle.
Jednoduše řečeno, můžu doporučit, vážně to byla super jízda, a do poslední stránky jsem se nemohla odtrhnout :)


Jednoduše řečeno super. Jediná maličkost, jsem jediná která měla pocit, že i autorka se občas ztrácela kdy je noc a kdy den? Ale jinak super a jsem zvědavá na pokračování... :)


(SPOILER) Uf, no, tohle byl trošku oříšek. "Vir" co přinutí lidstvo vyhladit všechnu zvěř, a následně zlegalizovaný kanibalismus. Páni. Dlouho mi trvalo než jsem se začetla a zvykla si na styl psaní. Myšlenka téhle knihy je určitě zajímavá, a dokážu si představit, že kdyby taková situace opravdu nastala, lidi by to vážně změnilo, zlomilo. Zmagořily by jsme stejně jako v knize. Popisy jsou velmi detailní, takže asi ne pro každého, ale svým způsobem "fascinující". Ovšem děj mi přišel takový no nic moc, do půlky se nic extra nedělo, seznamovaly jsme se s celým procesem a tak, ale pak to dostalo naopak grády že nešlo přestat. A ten konec? Mé představy byly dost jiné a tohle jsem vážně nečekala. Svým způsobem mi Marcos přirostl k srdci, a považovala jsem ho za jednoho z těch normálnějších, ne tolik poskvrněných novým režimem. Prostě jen zoufalý chlap co přišel o syna, žena se mu zhroutila, má nemocného otce a sestru s rodinou kteří jsou totální idioti (slušně řečeno), a práci která ho pomalu ničí zevnitř (protože kdo by se chtěl každý den koukat jak zabíjejí a porcují lidi, že). Ale nakonec se ukáže jen jako jinak zlomená oběť nové doby. Zajímalo by mě jestli mu to, co provedl, prošlo. Vlastně, jim. A jestli byl vir vážně výmyslem, nebo ne.


K Rapsodii nemám nějak extra co říct, jednoduše, líbilo se mi to. Pár mušek by se tam našlo, ale nad tím se dá přimhouřit očko. Kdo má rád Massovou, bude mít rád i tohle. Četlo se to svižně a děj plynul rychle. A i když bylo od první chvíle dost předvídatelné jaký vztah se mezi Cellie a Desem vytvoří, bylo to milé. Jsem zvědavá kam se děj posune dál, hlavně se Zlodějem duší...


(SPOILER) Nevěděla jsem jestli se do druhého dílu pustit nebo ne, a neměla jsem to asi dělat. Spíš jsem se rozčilovala... *SPOILER* Měla jsem za to že Tom, táta Grace a Leona umřel. OK, tak neumřel. Návrat Grace? Jako vážně to nikomu nepřijde divný po dvou letech? OK. Proč se všichni ti dospělý chovají jak děcka? OK. Vážně se vir nedostal až na Kubu? Ani jediná zmínka že by tam s ním měli problém? Blbost. Potkáme bandu děcek, ale hned je neotestujeme, vůbec není divný, že tak malé děti přežily dva roky úplně samy, protože oni měly dost rozumu na to aby pochopily jak se bránit, jasně. Blbost. Ještě včera jsem uvažovala i o přečtení třetího dílu, ale už asi ne. Nechce se mi kupovat v pevné vazbě, a ekniha nějak nikde není. Doufám, že další kniha po které sáhnu bude lepší.


Miluju postapo, fakt že jo. A ReMade mi v knihovně už nějaký ten pátek leží. Každopádně, mám z něj trochu smíšené pocity. Četlo se to skvěle to ano, děj krásně utíkal, myšlenka taky dobrá, ale něco jako by mi tam chybělo, jen nevím co. Žádná z postav mi vyloženě k srdci nesedla. Možná, že kdybych to četla když jsem byla o pár let mladší tak bych si to užila víc, nevím (sakra fakt stárnu). A vlastně ani nevím jestli se pustit do dalšího dílu. Uvidíme, ale určitě stojí za přečtení, myšlenka inteligentního viru je skvělá.


(SPOILER) Je to už nějaký ten pátek co jsem četla Píseň oceli a Píseň severu, ale moc dobře si pamatuju jak jsem z obou knížek byla nadšená, a pamatuju si jak jsem zoufale po dočtení druhého dílu potřebovala pokračování, protože ten konec, ruku na srdce, byl vážně kulervoucí :D. No a konečně jsem se dočkala, a teď po dočtení mám takový zvláštní pocit, jakože, co teď. Je fakt těžký to popsat, protože už v první šestině knihy mě paní autorka totálně odrovnala. Jako vážně, co to k***a??? A pak následovalo spousty stran od kterých se nejde odtrhnout, a vy si na svém seznamu postupně vyškrtáváte postavy které umírají. Válka je drsná, ale až takhle drsný jsem to nečekala. A pořád trnete hrůzou co bude dál, a když už to vypadá nadějně, vzhledem ke zbývajícímu počtu stran, je úplně jasný že se musí něco podělal, a taky že podělá. A podělají se i další věci, a vy stejně stále doufáte dál. A pořád a pořád se najde další a další věc která vás mele na kusy. No, a pak, přijde finální boj, a vy si myslíte že už vás nic nedokáže překvapit. Ale může. Jestli jsem v poslední době kdy napsala že mě konec u knížek dojal, nebo rozbrečel, tak ne, oproti tomuhle to bylo úplný nic. Tak jak mě události v první šestině rosekaly, tak poslední šestina mě totálně dorazily. Bohové, bulela jsem až do konce, a bulela jsem ještě i potom co jsem zavřela knížku a vrátila ji do knihovny. Cu, je prostě Cu, náš hrdina a drakobijec, ale Minangar, bard, náš zpěvaček, je prostě miláček. A pro mě je i on hrdina. Jeho postava si prošla neuvěřitelnou cestou a růstem. Jejich přátelství s Cuchenanem. Všechno čím si prošli ať už společně nebo každý zvlášť ho neuvěřitelně změnilo a posunulo. Zpěvaček nám dospěl, ale jen proto aby padl na dno. :( A to mě strašně bolí.
Závěr byl svým způsobem happyend, ale vlastně i ne. Tolik bolesti a zrát. Válka byla hodně drsná.
Takže jediné co můžu, je smeknou před Míšou Merglovou za úžasnou knihu, a jedinečnou sérii, která mě sice málem emocionálně zabila, ale i tak ji neuvěřitelně miluju. A doufám že třeba jednou se do Dalevských končin budeme moci vrátit... Upřímně bych přála Zpěváčkovi jeho šťastný konec, zasloužil by si ho...


(SPOILER) Další díl Legie je tu, a už se zase těším na další... Oproti předchozím dílům mi přišel lehce slabší, ale pořád se to čte samo, a je to skvělý. Výlet na planetu Zemi se nemohl jinak než zkomplikovat, to by jinak nešlo. Plníme Vodičkova přání, aspoň trochu :D. Fifinka se povedla a doufám že se dočkáme v dalším díle nějaké skvělé ilustrace. Giusseppeho svatba, radši bez komentáře :D. Aga je mi čím dál sympatičtější, Gerasim je rejpal na entou, a bez jeho hlášek by to nebylo ono. Moravec je prostě Moravec a Amanda, baví mě její posun, i když si pořád uchovává jistou dětskou nevinnost. Danka tu nedostala moc prostoru, ale myslím že její portrét od Gerasima jí to pro tentokrát vykompenzoval... :D
No na jednu stranu je jasné že se každá z postav musí někam, nějak posunout ale i tak mě mrzí, že se základní sestava Kraksny jaksi smrskává, o to víc se bojím jak se to bude vyvíjet dál, a jestli, o koho dalšího můžeme přijít.
NO a když už se propereme přes všechny nástrahy a nakonec to vypadá, že mise byla úspěšná, a máme o jednoho člena navíc (zase).... Je to jen hořkosladý úspěch (zase), a spousta dalších nezodpovězených otázek. Co si zač Vrabčáku.


Krásná Vánoční jednohubka :) Caplinová prostě nikdy nezklame... :)


Milá romantická oddechovka na jeden den :) a vhledem k hodnocení ostatních autorčiných knih si možná přečtu i další...


Jako první musím říct, že obálka (i obálky dalších dílů) jsou fakt strašný... Nebýt doporučení asi bych po té knížce rozhodně nesáhla. Druhá věc je zlom, dalo by se to udělat i lépe ale dá se na to zvyknout (chápu šetříme papírem a náklady)...
A teď už k samotnému obsahu který mě překvapil, knížka je vážně čtivá, napínavá tomu asi nemám co vytknout, a jak už bylo řečeno... je to vážně takový skoro americký Kotleta (SKORO). I když spousta názvu zbraní a všech možných i nemožných vymožeností je pro mě španělská vesnice, nevadí mi to. O to víc chápu že pro ty, kteří se v tom orientují to musí být o to lepší zážitek. Takže jsem zvědavá jak se děj potáhne dál, Owen je sympaťák, strašně mi připomíná Bezzemka z Bratrstva krve (nevím proč :D).


Od Pana Kopřivy jsem měla tu čest zatím číst jen Asfalt (což byla mega psycho bomba), a přečíst si 101 minut byl zas jiný zážitek. Nejen že se nemůžete odtrhnout až do poslední stránky ale tak poutavě a napínavě popsaných 101 minut, klobouk dolů.
DÁLE MŮŽOU BÝT SPOILERY.
Vlastně už jen začátek: "Den, kdy zemřete, začne úplně běžně.", nám může napovědět mnoho. A stejně do posledního písmenka tajně doufáte že tam nikdo neumře, protože si řeknete: "Metro uvízne v tunelu, co se tak může stát." Ale pak čtete dál a prožíváte minutu po minutě s těmi lidmi v metru a hasiči kteří se jim snaží pomoct. Ve tmě a tichu kde minuty jsou jako hodiny a i jen malá vzdálenost se zdá být delší než cesta z Prahy do Brna. Kde si říkáte že se děj nemůže nikam posunout protože to vypadá že už je vyhráno. A pak si představíte z popisů tu beznaděj hasičů, kam až musí zajit nejen po fyzické ale i psychické stránce. Rozhodnout se jestli minuty nebo vteřiny nerozhodnou o tom či onom životě. Je to šílený.
Poslední stránky byly nejhorší, a jestli jsem se na začátku bála, že budu mít hokej ve jménech, spletla jsem se... Všichni určitě zaslouží pozornost ale tihle tři si ukradli tu moji... Trchal, Jirčák, HOLZINGER.... Konec jsem obrečela :/


Upřímně jsem od téhle cihličky moc nečekala už jen proto že jsem na ní slyšela samou chválu, a nechtěla jsem být pak zklamaná. Nakonec jsem byla příjemně překvapená, i když styl jakým je příběh podaný mě trošku štval (časem jsem si zvykla). Vědět od začátku že se všechno s prominutím podělá je prostě frustrující. Nakonec Gabrielovo vyprávění i přeskakování v čase bylo jistým způsobem vážně super. Další věcí jsou ilustrace které jsou krásný a než jsem se do knížky začetla tak jsem slintala jak buldog, ALE pak na mě působily jako rušivý element (moje představivost jela prostě trošku jinak). Sečteno a podtrženo cca od půlky jsem hltala každou stránku a vážně si to užila, jsem zvědavá na pokračování. Gabriel s Dior si ještě prošly peklem které neznámé.


(SPOILER) U Legie začínám mít jeden jediný problém... a to, že jsou moc krátké :D Po předchozím dílu kdy Aga s Moravcem nasadily laťku docela vysoko jsem se trošku bála, že to Vodička s Giuseppem a hledaní Amandy nepřekoná. Mýlila jsem se. Opět jedna akce za druhou a člověk se nemůže odtrhnout, líbilo se mi že stejně jako jsem mohla víc poznat Agu jsem teď mohla víc poznat Vodičku i Giuseppeho. Ale ten konec. Jako na jednu stranu jsem ráda, že to bylo svižně ukončené protože tohle jsem obulela. Je jasné že jednou to přijít muselo, ale i tak mě to dostalo. A hned dvakrát. Uf. :(
Každopádně, Amanda překvapila a to nemluvím o tom co provedla Loydovi :D (to nevymyslíš). A už teď se moc těším na další díl, který evidentně bude ze Země.


(SPOILER) Už jsem úplně zapomněla jak ten Kotleta dokáže psát. Za jeden den schroupnuto, od toho se prostě nedalo odtrhnout :D a o to lépe, že už mám doma i Pána hor a můžu zvesela pokračovat dál. Každopádně, opět úžasné ilustrace na konci, vzhledem k velkému počtu emzáků v téhle sérii jsem za ně fakt ráda :D
A teď k samotné Aze, a upozorňuji že budou SPOILERY.
Zbožňuju Moravcův humor i to jak se skoro pokaždý dokáže dostat do nějakýho průseru, takže mi bylo od první chvíle jasný, že hned jak se poprvé objevil v aréně tak tam i skončí, i když jsem netušila jak přesně se tam dostane :D Byla to zase jízda od začátku až do konce, ale halóóó... Konec a bor-fa? Jako vážně? Věřila jsem že si dokážu představit fakt všechno ale toto... Aga a Moravec? Neeee nebo jooo já vlastně ani nevim ale moje představivost vybouchla :D :D Bylo to skvělý, Aga mi od začátku vcelku přirostla k srdci a tímhle dílem jsme se o ní dozvěděli vcelku dost, což bylo moc fajn...


Tuhle krásku už mám dlouho. A zjistila jsem že jsem ji i kdysi začala číst, ale nakonec jsem ji odložila :D nevím proč. Každopádně mě velmi mile překvapila. Bála jsem se že mi Lou i Reid nebudou moc sympatičtí, ale světe div se, nebylo tomu tak. Oba jsem si oblíbila i když je Reid tak trošku nerváček. Určitě se hodlám pustit do dalšího dílu, který nemá sice moc valné hodnocení, ale i tak jsem na to zvědavá.


Čtecí krize je blbá věc, ale tahle jednohubka na jeden den byla dobrá, a minimálně trochu mě z té krize vytáhla. Určitě jsem zvědavá jestli nás čeká nějaké pokračování, protože ten konec mě docela tahal za srdce... Layly mi bylo docela líto a co si budeme Roth je fakt sympaťák :) a Bambi jak by smet :D


(SPOILER) Výhoda toho když pracujete v redakci je, že občas vám tam přijde pod ruku kousek, který by jsem si normálně nekoupila, a vzhledem k hodnocení knih, bych asi ani neriskovala a nepořídila si Pýthii. Ovšem ta obálka mě tak nahlodala že jsem to musela zkusit. Je nádherná no ne? A musím říct, že mě opět překvapila česká autorka, a velmi mile. Je pravda (už jen podle recenzí) že svět ve kterém se nacházíme je maličko odfláknutý a primárně se zaměřuje na romantickou linku Romaina a Lis, ale mě osobně to nijak nevadilo. Postavy mi byly sympatické, Romain maličko víc než Lis tu bych občas (hlavně v jeden okamžik) pleskla... :D Možná bych chtěla trochu víc vědět na konci, jestli mělo nějakou dohru Romainovo setkání se svou matkou a i Lisiny rodiče byly pro mě od začátku trošku průhlední a bylo mi jasné o co jim primárně jde :D
Ale příběh byl velmi hezky a čtivě napsán, a já můžu říct že jsem si jejich příběh užila :) děkuju za hezký zážitek :)


Svou sbírku od Teresy Medeiros jsem zakončila Schovankou. Jednoduchý milostný román, takové mě jen tak neomrzí. Nemám k tomu co dodat... Kdo zná tak ví, kdo nezná bude se smát, protože kýčovité obálky to prostě má. :D Ale i tak to miluju.
