Marshal komentáře u knih

Podívejte, asi takto: Ray Bradbury je poetický a vzletný autor, který čas od času zamotává páté do devátého. K myšlenkovému zámku se často musíte prosekat skrz houští růží a překročit patero rezavých konví a kostru zahradníka. Pokud se vám ale podaří naladit na autorův styl, čeká vás spousta překvapení. Bradburyho filozofie radostného tvůrce, který sahá do vlastního nitra a nechává psát své vnitřní dítě, člověka nabije neskutečnou tvůrčí energií a otevře nové studnice inspirace. Jako (p)savec vřele doporučuji.

7 11.07.2017

Ty vůbec nejlepší knihy jsou o něčem úplně jiném, než se zdají být. Tak například tato se tváří, že vypráví fantastický a trochu děsivý příběh o chlapci, který zabloudí za zrcadlo a něco tam pokazí. Ve skutečnosti je to ale povídání o masivním a často destruktivním střetu světa dětí a dospělých. Je výborně napsané, místy mrazivé a velmi lidské.
Neil Gaiman musí být nějakým aktivistou Greenpeace, neboť je to další jeho kniha, kterou jsem přečetl jedním dechem a ten u toho ještě tajil. Planetě tak zbyla spousta kyslíku, který bych vydýchal, kdybych si zvolil nějakou méně záživnější knížku :)

5 21.02.2017

Když jsem bral tuhle knížku do ruky, mrzelo mě, že už jsem před tím viděl film. Nemuselo. Postavy se jmenují stejně, ale jsou to úplně jiní lidé. Některé situace se zdají být podobné, ale prakticky žádná se nedostala do filmu tak, jak je napsána tady. Na rozdíl od mnohých jsem si užil rozsáhlý úvod, který brilantně tahá čtenáře za nos souhrou náhod a nedopatření. Vychutnal jsem si pohled do zákulisí parku, jeho (dnes již báječně old-schoolového) technického řešení a myslí lidí, kteří ho stvořili. Kniha je výrazně dospělejší a smrt v zubech dinosaura dokáže opravdu pocuchat nervy. Obdivuji, jak autor zvládl akční pasáže - jsou napínavé a hltají se jedním dechem. Škoda jen že jich je tolik. Časem se děj rozpíjí a nové a nové útoky T-Rexe unaví. To, co by mělo být finále kapitole nebo velkým vyvrcholením děje, je často zatlučeno méně napínavými dovětky. Skutečné zlato mezi řádky - alespoň pro mě - jsou monology Iana Malcolma. Málokdo to má o světě tak dobře spočítáno jako tenhle matematik :)

5 23.09.2016

Každá kniha je stínem svého autora a proto je v každém případě nutno smeknout před člověkem, který nedokázal přečíst digitální hodinky ani zavázat si tkaničku, ale přesto dovezl do konce příběh Železné vrtilky. Stejně jako musel být on, je také kniha občas unavená, ale jindy zazáří v plné kráse a síle, jakoby žádné nemoci nebylo. Do velké míry je také autorovým testamentem a naléhavým vzkazem pro svět. Kde dříve jen naznačoval, tam tentokrát bije na poplach. Možná proto nezbylo tolik místa pro vtípky, ale moudrosti poberete stále dvě kopy. Byl jsem v rozpacích, když jsem knihu začal číst, protože nezačínala úplně dobře a já se jednoduše bál, že ani dobrá nebude. Časem mě ale pohltil svět parních lokomotiv a závěrečnou cestu do Überwaldu jsem hltal jedním dechem. Shrnuto do dvanácti slov: Napsal Terry Pratchett lepší knihy? Ano. Stojí tahle za přečtení? Že váháte!

4 10.07.2017

Do hlavy Neila Gaimana jsem vstoupil přes Nikdykde a Knihu hřbitova. Možná právě proto se mi Američtí bohové trávili jen hodně těžko. V románu psaném výhradě pro dospělé se trochu ztrácí autorova hravost a úderná jednoduchost, se kterou dokáže říkat i složité věci. Ne že by se v Amerických bozích nenašly dobré nápady a skvělé psaní, jen se v tom dlouhém textu utápí jako osamělá nudle v polévce ze školní družiny.

Po zajímavém úvodu, který jednoho navnadí, následuje série kapitol, kde se stále chodí po návštěvách, stále se sní podivné sny, stále se předestírají nová tajemství a ve výsledku člověk jen čeká, co z toho vyleze. Až do samotného závěru nic. Teprve posledních sto stran zase nasadí tempo a čtou se jedním dechem.

Na pozitivní misku vah musím přidat skvěle prokreslené charaktery, které občas mluví dlouze a tajemně, ale vždycky lidsky. Vlastně jsem si v průběhu čtení uvědomil, že bych dokázal rozeznat každou postavu (a že jich není málo) jen podle slohu. Jako by byli... no, však víte... opravdoví :)

Asi nikdy jsem nebyl tak moc v rozpacích při hodnocení knihy a myslím, že ani jen tak znovu nebudu. Na vrub Amerických bohů musím říct toto: Je to neuvěřitelně úžasná kniha. Je to neuvěřitelně nudná kniha. A to prosím pěkně zároveň.

4 03.10.2016

Po přečtení této knihy, jsem došel k názoru, že správný záhadolog-spisovatel musí být Čech. Jediné správný Čech je totiž ochoten tu a tam připustit, že legenda, kterou právě vypráví, zní pěkně trhle. Arnošt Vašíček je toho skvělým příkladem. Dokáže být fascinován nevýslovným, ale nikdy nezapomene na selský rozum a nesklouzne k prostému populismu. Pokud nemá odpověď, pak ji nenabízí a nechává posouzení na vás samotných (Giorgio Tsoukalos se okamžitě přestane hlásit, my víme, co chce říct :)). Vašíček je skvělý vypravěč a navíc - jako správný Čech - vám ukáže, jak se mnohé velké světové záhady vážou k české zemi (Hádejte, kde leží horký kandidát na úkryt templářského pokladu? A kde myslíte, že vyrůstal přímý dědic trůnu Inků?). Chybu má kniha jen jednu jedinou: Úvodní dechberoucí pasáž o templářích je tak nabitá informacemi a čte se jedním dechem, že zbytek knihy působí trochu roztříštěně a postrádá velkolepé finále nebo alespoň sladkou tečku. A ještě poznámka pro ty, které odrazují slova "Strážce duší" v názvu: Mně se seriál taky nelíbil ;)

4 20.09.2016

Čtení téhle knížky pro mě bylo jako jízda tobogánem. Zpočátku jsem si říkal, kde to vlastně jsem, co se děje a jaké to asi celé bude. Čím déle jsem jel, tím více mě jízda uchvacovala a na konci jsem už ani nedýchal a fičel k velkému finále.

Popravdě řečeno jsem už dlouho nečetl knihu jako je tahle. Úplně nejvíc mi připomínala telenovelu, ale dobrou telenovelu, kde se lidé chovají jako lidé (což v sobě zahrnuje i některá nečekaná, hloupá, ale o to více lidská rozhodnutí) a nezírají do prázdna za zvuku dramatické hudby. Je to v podstatě příběh několika lidí, kteří mají své touhy, sny a strachy, za kterými jdou nebo se před nimi snaží uniknout, a přitom do sebe ustavičně naráží, zamilovávají se a nenávidí. Většina věcí se řeší dialogem nebo úskočnou intrikou. Pár lidí zemře a ne moc pěkně.

Od Jitky Ládrové jsem četl už několik povídek, což mi, hádám, usnadnilo orientaci v tomto světě. Hlavně chci ale říct, že co do kvality psaní udělala obrovský krok kupředu. Ne že by povídky byly špatné, ale tady je vidět, jak moc své řemeslo za ten čas vybrousila. První dvě části knihy pro mě byly maličko přešlapováním na místě (byť každá končila krásným zvratem). Ten správný "drajf" knížka nabrala až příjezdem do hlavního města říše a pak už mě osobně nepustila.

Zatím se zdá, že Němé duše budou patřit do té kategorie knih, které buď nenávidíte nebo milujete. Já se hlásím do druhé skupiny a pokud by přišlo na svět pokračování, sáhnu po něm.

3 17.04.2024

Po přečtení Setkání s tajemnem se musím Arnoštu Vašíčkovi hned třikrát uklonit. Poprvé je to za pečlivou badatelskou práci. Kniha obsahuje nepřeberné množství výpovědí a sesbírat je, musel být opravdu oříšek. Druhé klanění si zaslouží za to, že nad příběhy spekuluje jen lehce a citlivě - na rozdíl od mnohých konstruktérů záhad a vycucávačů z palců, které tady nebudu dänikenovat. Třetí poklona je za to příjemné mrazení, kterou kniha vyvolává. Neotřásla mým světem tolik jako třeba Sedm záhad Strážce duší a už teď se mi jednotlivé příběhy pletou dohromady a vykrádají z mysli, ale přesto to bylo příjemné a zajímavé čtení.

3 18.10.2016

Kde leží Druhá Nadace? Přece přímo před Vaším nosem. Ano, přesně tím, co Vás za něj Isaac Asimov tak nádherně a vytrvale tahá. Ani pro další knihu Mistra spisovatele nemám jiné hodnocení než plný počet hvězd :)

3 20.09.2016

Na prvních stránkách knihy najdete popis celé operace tak, jak by zhruba zazněl v nějakém válečném dokumentu. Je to příběh o statečném dobývání, hrdinném prorážení linii a ctihodných obětech. V další části se chopí slova sami veteráni a celý obrázek svými vzpomínkami roztříští na kusy. Najednou je před vámi mnohem více umírání a žádné z nich ctihodné. Kvůli tomuto kontrastu a kvůli spoustě detailů ze všedního života na frontě, o kterých se většinou nikde nikdo nezmiňuje, knížku vřele doporučuji.

2 13.10.2017

Marku Hoddere, ty jeden všiváku, tys mě teda dostal! Ke Skákajícímu Jackovi jsem měl celou hromádku výhrad a podle mě neustále osciloval mezi nedomyšleností a genialitou. V Mechanickém muži se ručička zastavila a zcela jednoznačně míří na nápis Genialita. Veškerá klopýtnutí prvního dílu jsou pryč, děj šlape jako hodinový strojek a má větší páru než Formbyho uhlí. Čtení jsem si neskutečně užil a nemohl jsem se od knížky odtrhnout, dokud jsem nezíral na zadní stránku obálky. Well done, my good sir!

2 22.09.2016

"Ten chlap je tak zatraceně chytrý!" Tuhle větu jsem si na adresu Isaaca Asimova v duchu opakoval snad tisíckrát. Platí to totiž o každém aspektu jeho psaní - chytře napsané postavy kují chytré plány v chytře napsaných dialozích, které ženou děj do chytře promyšlené pointy. Přestože většina scén sestává pouze z rozhovorů, je kniha napínavá jako guma od tepláků a nenechá vás ani na vteřinu vydechnout.

2 20.09.2016

Největším přínosem této sbírky je, že vám ukáže steampunk ve všech jeho podobách a tvářích. Jednou je to hra anglických gentlemanů, jindy je to tažení gobliního parotanku a pak zase tajuplný příběh ve stínu Frankensteina. Ne každá povídka je tak dobrá jako jiná, ale čestně mohu prohlásit, že mě vyloženě nebavila jen jedna. Naopak pro mě byla příjemným překvapením fantasy potrhlost Pási spási, od které jsem se prostě nemohl potrhnout... pardon, odtrhnout :)

1 22.09.2016

Sherlock Holmes v plné polní! Všechno. co dělá příběhy o detektivu z Baker Street tak fascinujícími, najdete i tady v porci přímo vrchovaté. Tajemná vražda, spletitý případ, síla dedukce, příchuť tajemna, pronásledování a dobrodružství. Uchvátilo mě, jak detailně měl sir Doyle propracován děj. Tradiční přiznání pachatele na konci případu by vydalo na samostatný román. Hodnotím jako fanda a hodnotím velice zaujatě - 5*.

1 22.09.2016

Občas jsem přestal se čtením a fascinovaně si prohlížel obrázky - detaily kostýmů, všechny ty roztodivné mimozemšťany, tváře lidí v davu. Kresba je úchvatná a nápaditost kreslíře (a zároveň scénáristy) nezná mezí. Z každého tahu virtuální tužkou křičí: "Tohle je sci-fi komiks ze staré školy! Smiřte se s tím!" Vůbec se nedivím, že Michala Suchánka v anotaci srovnávají s Kájou Saudkem. Další důvod, proč jsem si jen tak v poklidu hleděl na obrázky, byl fakt, že mě příběhy moc nechytly. Nejvíc mě mrzí prostřední příběh, který skončil v momentě, kdy začal být zajímavý.

1 22.09.2016

Tato kniha pro mě byla velmi příjemným překvapením. Žil jsem totiž v klamném dojmu, že příběhy, které Asimov napsal v pozdějším věku, jsou všechny drobet moc ukecané a zbytečně rozvleklé. Roboti a impérium ovšem mají šmrnc hodný prvních dílů. Zatímco v předchozích knihách byl v sázce poněkud vzdálený a neurčitý osud lidstva, tady je nebezpečí přítomné až nepříjemně blízko a hraje se o každou vteřinu. Hlavní role na sebe berou roboti Daneel a Giskard, což je další příjemná změna. Díky Třem zákonům robotiky mají při řešení záhady před sebou více překážek, než jich kdy měl Eliáš Bailey. A když už mluvíme o největším lidském detektivovi - je sice mrtvý, ale rozhodně po něm nemůžete chtít, aby ani tak neovlivnil okolnosti :) Za mě to jsou krásné čtyři hvězdičky a vřelé doporučení.

1 20.09.2016

Krásná a po všech stránkách vymazlená kniha, která v sobě nese příchuť klučičích dobrodružství, jaká si pamatuju z dětství. Obdivuju fantazii autora a to, jak má všechno promyšlené + bezva nápad s interaktivními bonusy. Děti knížka vtáhla raz dva a už doma neřešíme nic jiného než draky! :D

Koule je kniha, kterou napsali napůl dva vědci a spisovatel fantasy literatury. A podle toho taky vypadá... :)

Největším kamenem úrazu jsou právě poloviny. Protože se Terry Pratchett musel spokojit pouze s polovinou knihy, je jeho příběh dobrý, ale ne výborný. Naopak Ian Stewart a Jack Cohen dostali prostoru až přespříliš a často zabíhají do úvah, které připomínají lepidlo na parkety - jsou hutné a špatně se tráví.

Na druhou stranu (vidíte, poloviny, já to říkal :)) - dobré od Terryho Pratchetta je stále vynikající v rámci běžných měřítek a oba vědci v některých kapitolách udeřili pořádný hřebík na hlavičku, který rozhodně stál za přečtení.

Pokud bych měl tedy na závěr dát všechny klady a zápory na misku vah, pak mi vyjde jediné hodnocení a jsem si jistý, že víte jaké. Půl :)

20.09.2016