martiline komentáře u knih
Dávám o jednu hvězdičku méně než ostatním dílům "Doktore, ...". Povídky jsou sice pěkné, ale jak už to bylo řečeno, s tímto dílem čtení nezačínejte. Ostatní díly jsou velmi čtivé, uklidňující a mnou velmi oblíbené. Tady toto je soubor povídek vycházejících v časopise, jsou sice humorné, ale já jsem rozmazlená autorovými jinými díly.
Přesto nelituji přečtení a dočetla jsem se zájmem. :-)
Detektivní romány ... ano, tak nazývám případy vrchního inspektora Gamache.
Opět jsem se hluboce začetla, kdy kolem mne přestal existovat svět a byla zase jen vesnička Three Pines se svými známými obyvateli, zase bylo jen bistro a pochoutky v něm ... s tím zápletka, příběh, pomalé rozplétání všech záhad pomocí vyšetřování. Já si to prostě užívám ...
Jedna z těch NEJ knih ... Nemohu ani napsat ten správný komentář. Já prostě nemám slov. Dostane se vám pod kůži ... po dva dny jsem četla až do dvou hodin do rána, protože prostě nešlo přestat číst.
Takhle moc už mne dlouho nic nechytilo ...
Druhý případ Kim Stoneové mne těšil víc. Inspektorka mi už nepřipadala tak protivná jako v detektivce Němý křik. Nebo jsem se jí na její povahu zvykla a beru ji takovou jaká je.
A nyní k samotné zápletce. Trpěla jsem každou kapitolu o Alex, byla tak hrůzná, že jsem se o tom i bála číst ... a oprávněně. Ke konci jsem se snažila přeskakovat slova i řádky, prostě mi z toho bylo zle.
Přesto hodnotím jako skvělé čtení a těším se na další případ.
Líbí se mi až neskutečné zápletky, které umí vymyslet Rachel Abbottová ... a v této knize o ně není nouze. I když to udělám málokdy, tak tentokrát jsem si hned ze začátku přečetla konec :-) ... neradím to, nedělejte to ... ale i tak mne kniha chytla a já četla jedním dechem. Snad tím přečteným závěrem mne najednou zajímalo sledovat postavy a jejich chování ještě víc, protože už jsem "věděla" ...
Nedokázala jsem ji dočíst. Na "ba" bych si i zvykla, ale autorka vloží do díla velké množství postav o ničem a ještě dvě dějové linie (přitom ty mám u jiných autorů ráda). Nudila jsem se neskutečně, dala jsem knize několik týdnů, ale při každém dalším čtení mi byli všichni víc a víc nesympatičtí.
Na tuto knihu velmi ráda vzpomínám a mám ji v knihovničce ... celou ohmatanou, přečtenou snad stokrát ... hodně mi pomáhala.
Vlastně si ji nosím v sobě napořád ... ještě jsem k ní řadila knihy od Shakti Gawain - Tvůrčí představivost a Život ve světle. Knih s podobným tématem jsem četla na stovky, ani je nedokážu vyjmenovat ... Zajímalo mne v osmnácti (devadesátá léta) vše o okultních vědách, o astrologii, o tajemství myšlení, o tajemství života ... a až samotným životem jsem poznávala, jakou hlubokou pravdu v sobě Miluj svůj život má ...
Četla jsem v devadesátých letech ... mé druhé setkání s New Age ... :-)
Četla jsem ji v roce 1992 ... a provázela mne ještě pak velmi dlouho. :-)
Tehdy byla mezi prvními New Age ... kniha a slova v ní mne naučila nebát se, mít trochu víc sebevědomí, přát si bez výčitek ... a když se mi vše tak nějak plnilo a splnilo ... tak jsem najednou zjistila, že větší smysl života je pro mne počkat si, co pro mne sám život chystá ...
Ale dodnes na ni nostalgicky vzpomínám a je i doma někde v mé knihovničce ...
Čtení každé stránky mne neskutečně bavilo. Líbila se mi strategie, rozplétání záhad, odkrývání tajemství ... to vše mělo šmrnc a ani chvíli jsem se nenudila. Trošku mi to připomíná "agenta 007" :-), ale už jsem potřebovala nějaký příběh, který zdárně plynul bez zádrhelů ... Moc doporučuji k přečtení.
Až po přečtení komentářů jsem zjistila, že už další díl od autora není ... a že ... autor už také není mezi námi. Je mi to líto.
Trilogii uzavírám a do dalších dílů se pouštět nebudu ...
Četla jsem ji asi tak v deseti letech, byla doma v knihovničce a v té době jsem četla vše, co mi přišlo pod ruku. Asi mne to až tak nenadchlo, moc jsem knize nerozuměla a bála se jí ... :-)
Moje první kniha od autorky. Styl psaní je velmi čtivý ... ale ... v půli jsem chtěla knihu odložit. Dočetla jsem jen díky přečtení zdejších komentářů. Námětu moc nerozumím a čtení mi vlastně bylo velmi nepříjemné. Rozporuplné pocity ... a vlastně nemožnost řešení ... Jsem ráda, že jsem dočetla ... a stejně nevím, co si mám myslet.
Opět jsem se při čtení prosmála od samého začátku do samého konce.
Neuvěřitelně vtipné repliky ... :-)
A čím dál víc je mou oblíbenou postavičkou paní Tichá. Přiznám se, že je to možná i tím, jak úžasně se své role ve filmu zhostila paní Eliška Balzerová. :-)
Opět působivá detektivka od Yrsy ...
Až skoro do půlky knihy se toho nic moc nedělo a nebylo se čeho chytit ... ale pak dostal děj spád a došlo k zajímavému rozuzlení.
Příběhy sestřiček z nemocnice Nightingale jsou silně přitažlivé. Čtení mne bavilo. Svižné, lehké a působivé. Těším se na další díl.
Na Purpurové řeky jsem se velmi těšila. Kniha čekala pěkně v hraničce nepřečtených knih z knihovny a já byla spokojená, jak se k ní pomalu - ale jistě - blížím. :-)
Viděla jsem kdysi film ... a byl to jeden z těch filmů, kdy přepínáte programy a najednou vidíte začátek Purpurových řek ... ovladač odložíte a jen koukáte, zíráte, tajíte dech, bojíte se a po shlédnutí si jen řeknete "to byl skvost !!!".
Toto samé cítím po dočtení knihy. Vím, že některé události v ní jsou lehce přitažené za vlasy ... vím to, ale i tak mne okouzlila. Doporučuji k přečtení ...
Moje první knížka. Dostal ji sice můj starší bratr v první třídě u zápisu ... ale sotva jsem se naučila číst, už jsem se do ní pustila. Nostalgie.
Zápisník jedné lásky se mi moc líbil ... toto se mi vůbec nelíbí. Sladké, ach ... moc sladké a nesmyslné.
Já nevím, ale z Jane jsem měla celou dobu divný pocit. Hodnotit život s manželem podle toho, jestli si vzpomněl na výročí … nebo to chystání svatby, vlastně vnutila dceři svoje sny a manipulovala s ní. Také ta její věčná nespokojenost. Asi si to převádím moc do „tady a teď“ – vždyť celý život nepracovala, jen si tak byla v domácnosti. Babička vždycky říkávala „to má z nedostatku práce“. Naproti tomu Wilson kolem ní poskakoval, o sobotách (a nejen o nich) vařil, staral se, obdivoval ji … z její strany jsem viděla jen nespokojenost.
Čekala jsem od toho víc, čekala jsem styl „Sparkse“.
V půlce jsem odložila ... a nedočetla. Čekají na mne lepší knihy.
Překvapilo mne, jak dojemně jsem se při čtení cítila, zamilovaně, láskyplně, tajemně, záhadně. Myslela jsem si, že kniha to ve mne nedokáže vyvolat ... ale ...
A teď se podívám na film ...