martiline komentáře u knih
Od autorky jsem přečetla první knihu Dobrá tak akorát a zcela mne nadchla. Další její dílko Jak jsem sebrala odvahu se mi také moc líbilo ... Poté přišla na řadu Láska pro samouky - a pro mne to byla kniha zcela nešťastná ...
... a nyní Hezčí svět ... měla jsem očekávání - chyba. Obálka knihy pěkná, optimismus z názvu přímo číší ... ale samotné dílo způsobuje až stavy úzkosti ...
Nádherná knížka mého dětství a mé knihovničky ...
Četla jsem ve svém dětství a Gabru i Málinku jsem si zamilovala ... bylo to něco tak krásného, že bych si to čtení ihned zopakovala ...
Kdybych tuto knihu četla jako první knihu od Louise Pennyové ... kdybych neznala obyvatele vesničky Three Pines ... kdybych neznala z předchozích dílů inspektora Gamache ... kdybych nevěděla, jak autorka umí mistrně psát své bestsellery ... tak bych asi u této knihy skončila.
Já se v první půli jen nudila, bylo to všechno tak rozvleklé. Naštěstí autorka umí psát "přitažlivě", tedy jsem četla docela rychle ... ale ... věřím, že dalším dílem si spravím chuť.
Vyprávění o jednotlivých lidech, ani jsem se v tom neztrácela. Pohodové čtení, žádné zvraty ... líbilo se mi to. Někdy je pěkné číst knihu, která je "poklidná".
Super !!!
Vyhovuje mi i styl psaní ... krimi jak má být - napětí, nedočkavost, strach, svižnost, odhalení, rozuzlení ...
Až jsem si dnes uvědomila, jaká je to nespravedlnost. Spisovatel detektivku sepisuje tak dlouho a já ji doslova zhltnu během jednoho a půl dovolenkového dne. Nemohla jsem jíst ani spát ... :-)
U této knihy od Barbory Šťastné jsem byla spíše ... nešťastná.
Při čtení jsem se i rozhodovala mezi tím, co je smutná pravda a co je depresivní pravda. I když je na konci knihy "poznání", celkem mne to rozesmutnilo. Asi proto, že hlavní hrdinka se v tom tak nekonečně dlouho "plácala" ... to je ale tím, že každý potřebuje svůj čas.
Přece jenom ... čekala jsem trošku víc od "bestselleru". Ale to jsou ta očekávání.
Kniha se mi četla lehce. Smutné a pravdivé téma. Sama vím, že to, co v životě odsoudíme, sami pak prožíváme ... abychom pochopili.
Detektivku jsem přímo hltala ... ale ne každý by toto "vydržel". Například se mi na začátku knihy právě rozbil vysavač, který jsem měla 17 let ... a jala jsem se vyprávět manželovi děj krimi, což se nesetkalo s nějakým pochopením ... Prý se mi o tom musí zdát.
Ne, nezdálo se mi ... tyto severské detektivky čtu jedním dechem, užaslá ... a jsem konsternována vývojem a výsledkem ... ale hlouběji mi do života nesahají.
Kniha se mi doslova četla "sama" ... odvíjela se přede mnou jako film o několika postavách, které jsem díky jejich vlastnímu pohledu v jádru poznala.
Vím, že konec byl předvídatelný už od první stránky. Přesto jsem si celé čtení užívala.
Když se sesype do té doby klidný život a pevné manželství ... jeví se zpočátku vše jako katastrofa. A člověk musí řešit, musí se s tím nějak srovnat ... a musí jít dál. Musí prostě začít žít. Teprve za čas přijde chvíle, kdy cítíme i vděčnost za to, co se nám událo ...
Detektivku jsem si užila. Trošku se mi to zdálo až překombinované, ale pocit "WAU" po přečtení tam byl ... takže ... plný počet.
Na Dívku v ledu jsem četla chválu už dříve, ale odmítala jsem se účastnit "honu" na objednávku v knihovně. A teď ... teď se mi tak nějak sama dostala do ruky a já nepřestávám žasnout. Skvělá detektivka. Já to při čtení viděla jako hodně zdařilý film, kde není nouze o napínavost, nebezpečí, zápletky a dokonalé rozuzlení.
Tímto mám nového oblíbeného autora na detektivky.
Opravdu moc pěkné čtení. Dojemné.
Prolínání života a smrti. Svým způsobem velmi uklidňující. Vzala jsem si z těch příběhů to, že dokud žijeme, žijme naplno ... a když má přijít konec ... stejně nám nic jiného nezbývá než se s tím smířit.
Tentokrát se hlavní čin (vražda) stáhl do pozadí ... a dokončeno je to, co se prolíná v detektivním příběhu od prvního dílu ...
Neskutečně poutavé čtení ... ostatně, jako vždy.
Zpočátku jsem se trochu trápila při čtení kvůli stále opakujícím se popisům, pocitům a dějům. Pár dní jsem vynechala čtení a pak se ke knize vrátila. Nepřestala jsem číst jen kvůli stylu psaní. A pak ... pak jsem četla víc a víc, kniha mne doslova vtáhla celou do děje. Příběh je velice pěkný. Ačkoliv sci-fi ... přesto se mi to velmi líbilo.
Je to moje druhá kniha od Ericha Segala ... a opět se konalo to, co při čtení první knihy. Neobyčejně působivé - tak bych nazvala dílo ... vtáhne vás do děje a nemůžete ani přestat číst. Krása.
Tato kniha ve mne zůstává a zůstane na dlouho ... ani nenalézám slova hodnocení. Zkrátka další úžasné dílo od A. Mornštajnové ... DOPOROUČUJI k přečtení.
Je neděle ... dvě hodiny ráno ... a já jsem dočetla. Až je mi líto, že ten krásný příběh končí. Málokdy mne kniha rozpláče na několika místech ... málokdy jsou tak procítěně napsané emoce při ztrátě blízkého člověka ... četla jsem prostě dál a dál se slzami v očích. Ty slzy se postupně měnily ze smutných po radostné.
Dlouho mi zůstane tato kniha v srdci ...
Tentokrát jsem si přečetla některé z komentářů psané níže ještě před začátkem čtení knihy.
Říkala jsem si "čtenáři jsou docela přísní ... dyť už jen ten námět ... wau !!!"
... ALE ... nemohla jsem se nějak začíst ... všechno mi připadalo absurdní, kniha mne nelákala ať byl námět sebevíc "krimithriller" ... Něco tomu příšerně chybělo.
A vlastně ani rozluštění mne neupoutalo ...