martina.culik komentáře u knih
Od autora jsem v mladších letech četla sérii Příběhy Darrena Shana a jednotlivé díly jsem četla v kuse, protože pro mě byly velmi napínavé a záživné. Proto jsem se těšila i na román pro dospělé čtenářstvo.
Bylo to zajímavé a i když jsem některé věci tušila, byla jsem překvapená. Nicméně mě kniha nenadchla tolik, abych se chystala i na další díly a myslím. že zůstanu pouze u ochutnávky této jediné knihy z celé série.
Dozvěděla jsem se nějaké nové věci týkající se houslí a hudby - dokonce jsem si vyhledávala skladby, o kterých se v knize píše, abych si navodila správnou atmosféru.
Bohužel mě samotný příběh moc nebavil a rozuzlení mi přišlo celé divné.
Jako správný tafofil jsem nemohla tuto knihu nechat bez povšimnutí.
Sice je znát, že je určena mladším čtenářům, ale bavila jsem se.
"Neodvážíš-li se ničeho, pak na konci dne nic bude vše, co jsi získal."
Kniha jako celek mi přišla trochu tuctová. Nicméně některé "hlášky" ústřední postavy, mě bavily:
"Měla jsem chuť mu ten jeho pobavený úsměv poupravit. Třeba pánvičkou."
Druhá kniha od autorky a opět mě příběh zcela pohltil. Další téma, o kterém jsem toho moc nevěděla, a přitom by se o tom určitě vědět mělo.
"Ještě že jsme v bezpečí. Chrání nás náruč pekla."
"Tahle válka nás zničí všechny, je jedno, jestli to bude Stalin, nebo Hitler. Litva je sevřená mezi oběma stranami."
Postupně čtu celou sérii a zatím mě žádná kniha nezklamala. Tato ale kromě mých oblíbených hrdinů spojuje i téma druhé světové války, které je velmi silné.
"O tom, co člověk musí dělat během války, se nemluví." Ale mělo by se, aby se nezapomnělo, i když je to nesmírně složité a rozhodně to není tak černobílé, jak se často tvrdí.
Knihu jsem několikrát odložila a vracela jsem se k ní postupně v průběhu několika let. Nejprve jsem si chtěla dělat poznámky o náboženstvích, abych si udělala přehled. Nakonec jsem to ale musela vzdát, jelikož těch informací je tam prostě moc.
Dokud byla řeč o křesťanství, židovství a islámu, tak jsem ještě docela držela krok, ale u dalších náboženství jsem se bohužel trochu ztrácela. Čím dále jsem se v knize nacházela, tím více jsem se v informacích ztrácela a ke konci už jsem se soustředila jen na příběh Thea a poznatky, kvůli kterým jsem se do knihy pouštěla, jsem vůbec nevnímala. Prostě toho už ke konci bylo moc.
Přesto mě kniha obohatila o mnoho vědomostí a námětů k přemýšlení.
"Původně jsem si chtěl o místech, kterými budu procházet, něco zjistit. Plán ale změnil článek Jedovatí hadi a pavouci v Turecku. Usoudil jsem, že moc čtu a málo chodím."
Zábavné a (ne)uvěřitelné zážitky z putování, které se čtou téměř samy.
Poezii nijak moc nemusím, ale básně od Villona si přečtu vždy ráda a s chutí.
Sarah's Scribbles zbožňuji - jak v angličtině, tak v češtině.
První polovina knížky mě bavila stejně jako prvotina Dospělost je mýtus. V druhé polovině, ale autorka přešla od samostatných komiksů do ucelenějšího příběhu o tom, jak se stala milovnicí koček a mě to nějak nebavilo tolik, jak jsem doufala. Proto nemohu dát 100% hodnocení.
V mnoha částech jsem se poznávala a hodně jsem se pobavila.
Musím, ale přiznat, že jsem již četla i vtipnější a výstižnější...
Knížku jsem si koupila jako jednu z těch, které určitě musím mít ve své knihovně, po přečtení ji ale možná pošlu dál...
Kniha o tom, jak může být těžké někoho milovat a jak může být těžké žít.
Je to milé, smutné, čtivé, pravdivé a dojemné.
Ať už poznáte v životě kohokoli, nějak vás to ovlivní. Někdy vás to úplně změní...
Zápletka i styl psaní mi plně vyhovoval. Jedná se o další z řady severských (a tedy trochu drsnějších) detektivních příběhů.
Bohužel mě poměrně dost rozčiloval hlavní hrdina - chvílemi by zasloužil vylískat.
Knihu jsem si vůbec nechtěla přečíst, protože jsem nejprve viděla film a musím přiznat, že mě moc nezaujal. Nakonec mě ale někdo přemluvil, ať dám knize přeci jen šanci.
Musím mu poděkovat, protože kniha je mnohem lepší (jako ostatně většinou) než filmové zpracování. V podstatě jsem ji přečetla celou na jeden zátah, protože je velmi dobře napsaná, zajímavá a napínavá. Pointu jsem tušila, i když jsem několikrát byla na vážkách a nedávalo mi to úplně smysl, ale na konec se všechno vysvětlilo, přesně tak, jak mělo.
"Všechno zmlklo, nejhlasitějším zvukem bylo ticho."
Ilustrace trochu překonávají příběh, ale stejně jsem si knížku s chutí přečetla a nebyla jsem zklamaná.
Příjemné ilustrace a jednoduchý, ale přesto nenudný příběh. Knížka se mi moc líbila a hned jsem šla pořídit další díl.
Mé první setkání s autorem a asi to nebyla úplně ideální volba, protože povídka mě nijak nenadchla a nemám ani pocit, že bych si od Murakamiho chtěla přečíst něco dalšího.
Autorka patří mezi mé oblíbené a opět nezklamala.
Příběh je dost znepokojující, ale právě proto stojí za přečtení.
První polovina knihy mě bavila, ale od té chvíle, kdy se začalo psát o samotném krejčovství, nějak to přestalo mít spád. Měla jsem docela problém knihu dočíst.
Četla jsem v rámci výzvy - zajímavé (ačkoli do Ostravy to mám daleko, neměla jsem problém rozumět), ale je to prostě jiný typ humoru, než mě baví.