martina.culik komentáře u knih
Autorka opět nezklamala. Vyprávění z pohledu více osob mi vyhovuje a příběh obohacuje a rozšiřuje.
Příběh jsem trochu znala, jelikož jsem před pár lety zahlédla kousek filmu. Přesto mě příběh opět pohltil a na několika místech i překvapil.
Dvojici Patrika a Eriky jsem si oblíbila už v předchozích knihách autorky. V tomto díle se Erika zase tolik neobjevuje, ale upřímně musím říct, že to pro mě bylo spíš pozitivum.
Vyhovuje mi způsob psaní, kdy sledujeme příběh z pohledu více postav i propojení s historií. Určitě budu pokračovat i v dalších dílech.
(SPOILER) Je to trochu divné, ale jak prohlásila má kamarádka: "Čtu úžasnou knihu. Je o tom, jak někdo vraždí šestileté holčičky."
Přesně takové to ale je - od začátku je trochu jasné, že když se případ týká šestiletých holčiček a hlavní vyšetřovatel má přesně tak starou vnučku, nebude to jen tak - tato snadno předvídatelná spojitost bylo jediné, co mě na knize trochu vadilo.
Jinak jsem knihu hltala, ve vyšetřovacím týmu jsem si našla několik oblíbenců a moc se těším na další případ.
Začala jsem číst asi v šesté třídě a knihu jsem odložila, když jsem byla asi v polovině, protože mě nebavila. Zhruba po roce jsem se k ní vrátila, začala znovu od začátku a najednou jsem byla s ostatními na ostrově a hltala jsem každou další stránku. Nakonec se mi tedy kniha moc líbila.
Začínám být rozpačitá z toho, že je momentálně k dispozici už jen jeden další díl a poslední dva ještě nejsou napsané, protože mě tento svět a příběh opravdu nadchl.
Ilan postupně zjišťuje spousty dalších informací, jak o lidech z nížin (kde tráví s pětadvacítkou první část příběhu), tak i o historii sklenařů a o jednotlivých druzích sklenitu.
Jako správný teenager (na což nelze zapomínat, jinak by některé její závěry a chování bylo méně uvěřitelné) reaguje na některá zjištění přehnaně, ale zjišťuje, že svět není černobílý. Když se na události podívá očima lidí z nížin, začínají některá jejich rozhodnutí dávat větší smysl. S tím souvisí i to, že chvílemi plane nenávistí ke kapitánovi, ale vzápětí mu pomáhá, když je potřeba, a není to jen tím, že ona je sklenař, který musí pána pětadvacítky poslouchat, protože s poslušností si zase takové starosti nedělá.
Pokud chcete mít příběh uzavřený, doporučuji nepouštět se do poslední kapitoly. Stejně jako předchozí díl, končí totiž i tento téměř v půlce věty a bude vás tedy lákat ke čtení pokračování.
Jelikož už nebylo třeba tolik představovat jednotlivé postavy (jako v prvním díle), bylo možno se více soustředit na samotné vyšetřování.
Někdy vyšetřovatelé přešlapovali na místě a nikam se neposouvali, ale dovedu si představit, že takhle nějak to může vypadat ve skutečnosti.
Musím říct, že si čím dál více zamilovávám Trippa a naopak bych propleskla Livelyho, ale to je vlastně správně, když v nás postavy vyvolají nějaké emoce.
Každopádně se moc těším na další díl.
Jedná se o první knihu od autorů, co jsem četla a nejspíš to nebude poslední.
Příběh se četl dobře, i když v některých částech mi přišel trochu rozvláčný. Bavilo mě drobné přeskakování v čase, které vyprávění podalo z různých úhlů.
Na to, že se v knize vlastně nic moc akčního nedělo, se příjemně četla, i když byl děj poněkud rozvláčný. Žádné drastické scény a přesto zajímavá zápletka.
Kytice je moje srdcovka, takže jsem se na toto vydání opravdu těšila.
Některá zpracování se mi opravdu líbila (například Svatební košile), ale musím přiznat, že některá mě zase tolik nenadchla (např. Polednice). Ačkoli jsem Kytici četla vícekrát díky grafikám jsem si všimla zase nových detailů.
V textu samotných komiksů byla většinou uvedena jen přímá řeč, takže pokud čtenář nezná jednotlivé balady nazpaměť a chce si užít celý text, je třeba listovat mezi komiksem a klasickým textem, který je vždy uveden hned po grafickém zpracování a to je trochu nepraktické. Mně to ale zážitek nezkazilo a jsem opravdu ráda, že jsem si Komiksovou Kytici pořídila a přečetla.
Myslím, že je toto vydání ideální pro osvěžení povinné četby.
Příběhy reálných osob z toho období jsou vždy velmi silné a zde to není jinak. Myslím, že k tomu není co dodat.
"Původně jsem si chtěl o místech, kterými budu procházet, něco zjistit. Plán ale změnil článek Jedovatí hadi a pavouci v Turecku. Usoudil jsem, že moc čtu a málo chodím."
Zábavné a (ne)uvěřitelné zážitky z putování, které se čtou téměř samy.
Kniha o tom, jak může být těžké někoho milovat a jak může být těžké žít.
Je to milé, smutné, čtivé, pravdivé a dojemné.
Ať už poznáte v životě kohokoli, nějak vás to ovlivní. Někdy vás to úplně změní...
Knihu jsem si vůbec nechtěla přečíst, protože jsem nejprve viděla film a musím přiznat, že mě moc nezaujal. Nakonec mě ale někdo přemluvil, ať dám knize přeci jen šanci.
Musím mu poděkovat, protože kniha je mnohem lepší (jako ostatně většinou) než filmové zpracování. V podstatě jsem ji přečetla celou na jeden zátah, protože je velmi dobře napsaná, zajímavá a napínavá. Pointu jsem tušila, i když jsem několikrát byla na vážkách a nedávalo mi to úplně smysl, ale na konec se všechno vysvětlilo, přesně tak, jak mělo.
"Všechno zmlklo, nejhlasitějším zvukem bylo ticho."
Tak to byla pecka.
Je to smutné, že jsem až do chvíle, kdy jsem přečetla tuto knihu, neslyšela o operaci Hannibal a hlavně o lodi Wilhelm Gustloff.
Každopádně zpátky ke knize - hodně se mi líbil styl, který autorka používala. Děj z pohledu 4 osob, jejich vzájemné prolínání a používání podobných větných konstrukcí buď na začátku nebo na konci každého úseku, čímž docílila ještě většího provázání mezi jednotlivými postavami.
Určitě se podívám i na další autorčinu práci.
Četla jsem Malého prince víckrát, ale nejsem z něj tak nadšená, jako většina ostatních čtenářů. Prostě mě tato kniha neoslovuje.
Báseň mám moc ráda. Mám koupenou knihu, kde je více různých překladů včetně originálu a na tom je krásně vidět, že překlad je opravdu hodně, hodně důležitý.
Harryho Pottera jsem četla postupně, jak vycházely české překlady a rostla jsem spolu s ním. J. K. Rowlingová byla jednou z prvních, kdo přišel s touto tématikou a najednou se objevila spousta knih, kde se objevují kouzelníci apod. Já mám všechny díly Harryho Pottera moc ráda a to z těchto důvodů: V době, kdy jsem je četla, to bylo absolutně neotřelé téma. Kouzelnický svět je skvěle prmyšlený a vše v něm do sebe perfektně zapadá. Provázanost s reálným (mudlovským) světem působí tak nenuceně, že je snadné uvěřit, že by to tak třeba opravdu mohlo být.
Mnohem lepší, než předchozí díl. Popisuje život v bohaté rodině v New Yorku, kde se Louisa ocitne jako asistentka pro bohatou ženu v domácnosti, která má za úkol hlavně podporovat svého manžela.
Kromě toho popisuje úskalí vztahu na dálku.
Louisa je zde mnohem příjemnější než ve druhém díle a trochu se vrací její splašená povaha, kterou jsem si oblíbila v prvním díle.
O Severní Koreji jsem neměla moc velké povědomí a tato kniha mi hodně otevřela oči. Některé části rozhovorů mi připomínaly praktiky zmíněné v knize Musím tě zradit (od Ruty Sepetys) ukazující režim kultu osobnosti v Rumunsku.
Výpovědi uprchlíků jsou místy téměř neuvěřitelné a velmi jsem ocenila poznámky pod čarou, kde byla vysvětlována fakta a používané pojmy (přesto jsem si spoustu dalších informací ještě vyhledávala). Někdy člověka zamrazí, když se v rozhovoru narazí na nějakou pro nás úplně samozřejmou věc (jako používání kalendáře, nebo řízení aut ženami), které jsou pro uprchlíky úplně nepochopitelné.
Další zajímavá kniha od autorky, tentokrát zabývající se alkoholismem a problémy, které z něj vyplývají.
Nedokážu posoudit, jestli je vhled do mysli alkoholika odpovídající skutečnosti, každopádně to bylo zajímavé a v mnoha směrech poučné.