martina.culik komentáře u knih
První kniha od Nesboho a moc mě nezaujala. Nejspíš zkusím ještě jednu a uvidíme, jestli to bude lepší.
Četla jsem v rámci čtenářské výzvy - jinak tento typ literatury nečtu - příjemně mě to ale překvapilo, protože děj uháněl dopředu, i když byl vlastně celý jen o tom, jak hlavní postava jde.
Oddechovka, která mě pobavila v době, kdy jsem ji četla, ale nezanechala ve mně žádný hlubší dojem.
Kniha psaná z pohledu dítěte se vždy čte trochu jinak, než z pohledu dospělého. Chvílemi mě ale právě tohle rušilo.
Knihu jsem četla na základě filmu. Překvapivě mě dost bavila - ani jsem to nečekala.
Objevování superschopností a toho, jak je Davy využil, je takové hodně lidské a to se mi líbilo.
Pohádky jsou stejně drsné (možná ještě drsnější) než naše české pohádky.
Kniha se bohužel zakládá na skutečné události. Nezbývá než obdivovat houževnatost vězňů, kterým se podařilo utéct z gulagu a přejít přes Sibiř až do bezpečí.
Hodně neotřelé téma pro řešení stárnutí populace. Kniha popisuje dost drsný způsob, jak se zbavit občanů v důchodovém věku. Naštěstí se nejedná o realitu, ale i tak mě chvílemi mrazilo, když jsem si uvědomila, kam až je člověk ochoten zajít...
Po jiné knize, kterou jsem od autora četla, jsem čekala mnohem více. Příběh mě moc nezaujal a do čtení jsem se musela chvílemi nutit.
Tak nějak jsem čekala větší paralelu s původním Schakespearovým dílem. Knihu jsem přečetla poměrně rychle, ale zase tolik mě nezaujala. Další díly nejspíš číst nebudu.
Když jsem knihu brala do rukou, nečekala jsem, že bude s prvky nadpřirozena. Musím ale říct, že mě to příjemně překvapilo a příběhu dodalo tajemný nádech, který s tématem skvěle ladil. Kniha mě jednoduše bavila a příjemně se četla.
Propagace mě asi navnadila na něco ještě trochu víc... nevím, co...
Byla jsem ale trochu zklamaná, jelikož kniha mě zase tolik neuchvátila.
V knize se člověk kromě řešení detektivní zápletky, dozví i dost o tehdejším lékařství, což je opravdu zajímavé.
Příběhy Hugha se Singletona mě hodně baví.
Mám ráda detektivky z anglického prostředí, které jdou trochu do minulosti. Proto mě kniha bavila a navnadila mě i na další knihy autora.
V knize není ani tak důležité, kam se vlastně poděla Elizabeth. Hlavním motivem je vhled do toho, jaké to je, když někdo ztrácí paměť. Jak to ovlivňuje jeho každodenní život i život jeho blízkých.
Kniha mě nebavila tolik jako jiné Kingovy knihy. Jsem zvyklá na rozvinutější (delší) a temnější knihy od tohoto autora.
V knize je hodně historických odkazů a je zajímavé dozvědět se více o Giordano Brunovi i o jeho době.
Každý má v životě nějaké strachy a problémy, jen se s nimi vyrovnává různě. Leonard se rozhodne řešit to hodně radikálně. Vše je ale třeba pořádně promyslet.
První díl mě bavil o něco více, ale i zde jsem spokojená se zápletkou i stylem autora.