martina.culik komentáře u knih
Klasická červená knihovna vhodná pro oddychové čtení. Knihu jsem přečetla rychle a s potěšením, ale nezanechala ve mně hlubší dojem.
V době, kdy jsem tuto sérii četla, jsem byla plně uchvácená dystopiemi, takže je možné, že mé hodnocení není zcela objektivní. Všechny knihy mě ale bavily a se zaujetím jsem četla příběhy hlavních postav, i když nejsem úplně bezvýhradnou fanynkou Tris.
Celá série Labyrintu mě bavila a hlavně se velmi dobře a rychle četla. Tento díl mi sice přišel nějak trochu neučesaný, ale přesto jsem spokojená.
Hlavně protože konečně vím, jak to všechno je a jak to dopadlo. Proto mě dost (bohužel nepříjemně) překvapilo filmové zpracování, kde je všechno úplně jinak.
Tak u toho jsem se opravdu hodně bavila. Tento typ humoru mi vyhovuje, i téma je zajímavé.
Mnohem raději si budu představovat smrtku se síťkou na motýly než s kosou.
Nejsem úplně fanda povídek, raději mám delší příběhy, kde se mohou postavy i děj více rozvíjet.
Tato kniha mě bohužel utvrdila v tom, že povídky pro mě nejsou to pravé.
Příběhy měly sice zajímavé zápletky, ale nijak zvlášť mě nebavily.
Mám ráda sérií Eriky a Patrika a rozhodně nečtu příběhy jen pro samotné detektivky, ale i pro to, abych zjistila, jak se vyvíjí život hlavních postav z policejní stanice. Proto mi nevadí, že se autorka zabývá i tímto aspektem (jako některým jiným čtenářům), naopak jsem za to ráda.
Opět mě hodně bavilo prolínání současného vyšetřování a historie. Styl autorky (krátké kapitoly týkající se různých postav i z historie) mi vyhovuje a hodně mě baví.
Jednou za čas si ráda přečtu knihu s historického prostředí a tahle mě opravdu bavila. Doporučuji, pokud hledáte něco pro oddych, protože u téhle knihy není třeba nijak výrazně přemýšlet a stačí si jen vychutnat jednoduchý ale dobře napsaný příběh.
Je to až děsivě reálný příběh, který mě vtáhl do děje a donutil zamyslet se nad spoustou věcí.
Je to zajímavý nápad a věřím, že dětem se kniha líbí. Mě zase tolik neuchvátila, ale na druhou stranu nejsem cílová věková skupina.
Musím své hodnocení upravit - četla jsem knihu se svými malými synovci a oni se nemohli udržet smíchy. Vypadá to, že pro děti cca od 3 do 7 let je tato kniha ideální.
Knihu jsem si přečetla díky jejím nádherným ilustracím. Příběh byl zajímavý, ale přišel mi trošičku nedotažený - s velkými dějovými skoky. Kdybych četla knihu s dětmi asi by bylo třeba něco trochu dovysvětlit.
Ilustrace jsou ale opravdu nádherné a doporučuji si knihu alespoň prolistovat, pokud se ji nechystáte číst. Na druhou stranu se kniha dá přečíst během chvíle, takže spíš doporučuji si ji rovnou přečíst.
Nečtu moc komiksy, ale rozhodla jsem se u jednoho si trochu odpočinout. Sáhla jsem po Amuletu a příjemně mě překvapil.
Je to trochu temné vyprávění, ale grafika i příběh se mi trefil do vkusu a nejspíš budu číst i následující díly, abych věděla, kam se hrdinové budou ubírat dál.
První setkání Sherlocka a Watsona hodně přibližuje obě postavy a vysvětluje proč se chovají, tak jak se chovají. Trochu mě překvapila "odbočka" od samotného příběhu pro vysvětlení motivu vraha, ale vše do sebe dobře zapadalo a výborně se četlo.
Knihu jsem četla v rámci Čtenářské výzvy a jsem za to ráda.
Příběh byl skvěle pojatý a Smrť je naprosto dokonalá postava s tím, jak se snaží přiblížit lidem... Také poznámky pod čarou (ať už autorovy tak překladatelovy) jsou výborně zakomponované do celého rázu knihy (jako ostatně vždy).
Jednu hvězdu dolů dávám prostě za to, že mi autorův styl zase tolik nesedí, i když mě většinou baví. Nemyslím si ale, že budu číst výrazně více knih ze Zeměplochy.
Klasické pohádky od B. Němcové.
Někdy jsem se musela trochu víc soustředit, jelikož některé obraty se již dnes tolik neužívají.
Oživila jsem si ale pohádky, které jsem už skoro zapomněla, takže jsem určitě ráda, že jsem tuto knihu po velmi dlouhé době opět vzala do rukou.
Čekala jsem, že se trochu zasměji, ale bohužel jsem se nezasmála ani jednou. Hlášky byly opravdu divné (spíše než vtipné).
Největší problém jsem měla se samotný zpracováním knihy. Některé hlášky od sebe nebyly oddělené, některé byly naopak přerušené obrázkem a jedna dokonce začala na jedné stránce a pokračovala až o 3 stránky dál. Místo abych si tedy užívala obsah, rušila mě forma.
Celá série mě bavila, ale v tomto díle už mi přišlo vše až moc odpoutané od reality, takže jsem nucena dát nižší hodnocení.
Vztah Amelie a Johna mi paradoxně přišel v tomto díle spíš na obtíž a nějak mi nekorespondoval s dějem. Hlavně proto, že nikde nebylo pořádně řečeno, co vlastně John řeší a proč - nejspíš se jedná o "přípravu diváka na další pokračování".
Osobně nemám ráda knihy, které nemají ukončený děj, a tady jsem si na konci připadala, jako bych byla teprve v polovině knihy.
K sérii mě přivedlo téma restaurátorky hřbitovů, ale zde se o symbolech a dalších věcech, které mě bavily v předchozích dílech, moc nepsalo. Pokud vyjde další díl asi už ho číst nebudu.
Stačilo mi jedno sobotní odpoledne, abych zhltla první knihu od autorky, co jsem četla.
Upřímně se musím přiznat, že jsem poprvé musela přestat číst a jít si pro kapesník a osušit oči, ještě před padesátou stránkou knížky. Stejný problém jsem řešila zhruba o dalších 50 stránek později.
Pro mě byla kniha velice čtivá a na několika místech mě opravdu dojala. Hlavní hrdince jsem držela pěsti, aby všechno překonala pokud možno ve zdraví, ale Veroniku jsem nemohla vystát.
Jednu hvězdičku zůstanu autorce dlužná, jelikož děj ubíhal hlavně zpočátku tak rychle, že jsem nestihla zjistit jaké jsou vlastně jednotlivé postavy. V druhé polovině již byl jednotlivým postavám dopřán trochu větší prostor, ale přesto mi tam něco (nedokáži specifikovat přesně co) chybělo.
Pravidelně si čtu příspěvky autora na facebooku a asi mě navnadily trochu moc, protože kniha mě tolik nebavila. Čekala jsem trochu více zábavy, ale nepřišlo mi to tak vtipné jak jsem zvyklá.
Vím, že kniha nemá být primárně veselá a má čtenářům lehkou formou přiblížit práci autora ve stacionáři s autistickými dětmi.
Přečetla jsem ji za jedno sobotní dopoledne, i když je to nejspíš typ knihy, který je lepší číst po jednotlivých příspěvcích než najednou.
V tomto případě zůstanu raději u online četby.
Mé první setkání s A. Christie a tím pádem i se slečnou Marplovou (i když se v knize zase tolik neobjevuje).
Musím říct, že kniha bohužel nepřekonala má očekávání, i když je dost možné, že jsem měla očekávání trochu přehnaná vzhledem k tomu, že jsem čekala nějakou bombu, když se jedná o královnu detektivek.
Vyšetřování probíhalo tak nějak beze stop a důkazů na základě domněnek a vrah se přiznal, i když by mohl klidně vše popřít.
Ještě si to nechám uležet, ale nemyslím si, že se ještě někdy odhodlám číst něco od A. Christie.
Tak to byla pecka.
Je to smutné, že jsem až do chvíle, kdy jsem přečetla tuto knihu, neslyšela o operaci Hannibal a hlavně o lodi Wilhelm Gustloff.
Každopádně zpátky ke knize - hodně se mi líbil styl, který autorka používala. Děj z pohledu 4 osob, jejich vzájemné prolínání a používání podobných větných konstrukcí buď na začátku nebo na konci každého úseku, čímž docílila ještě většího provázání mezi jednotlivými postavami.
Určitě se podívám i na další autorčinu práci.