MartinaF komentáře u knih

Další titul z řady edice Má to háček byl sondou do života jedné rodiny, kde se vyskytlo onemocnění ADHD. Autorka dětem přiblížila, o čem tato nemoc je a nastínila jim nejen problémy nemoci, ale také přístup rodiny. Navíc (dospělé) čtenáře potěší i závěrečné informace, co to je ADHD a jak se k němu stavět.

7 18.06.2018

Deset žen, deset osudů. Každá má něco, co vám může připomenout samu sebe a s některou z nich se můžete ztotožnit....

Příběh napsaný s citem, přesto ukazuje realitu, ne jen přikrášlené pozlátko.

7 09.02.2014

Mé první setkání s autorčinou tvorbou a přímo trefa do mého čtenářského vkusu. Příběh je krásný, líbí se mi vyprávění, kde se střídá minulost s přítomností. Zpočátku se dozvídáte o postavách, které s příběhem zdánlivě nemají nic společného, ale nakonec se protnou a vytvoří krásný a harmonický celek. Ocenila jsem, že autorka nebyla příliš v závěru patetická a sladkobolná, nechala čtenářům (i postavám) dost prostoru, aby si domysleli své pokračování samotného závěru. Po přečtení se jistě poohlédnu po autorčiných předchozích knihách.

6 03.04.2022

Mizející dívky jsem poslouchala jako audioknihu v podání Zuzany Slavíkové a brzy po pár kapitolách mi bylo jasné, že jsem příběhu úplně propadla. Autorka napětí dávkovala rovnoměrně, čtenář tak neměl čas ani na chvíli vydechnout. Josie mi byla sympatická od prvních stran a pokud čekáte, že autorka hlavní hrdince umete cestičku, jste na omylu. S ničím ani s nikým se moc nemazlila, prostě Lisa Regan ukázala pravdivou realitu. Za mě, pro mě, velké knižní překvapení letošního roku a jsem zvědavá, jaká bude další autorčina kniha.

6 07.03.2021

Mně se příběh moc líbil. Velmi dobře se četl, prostředí bylo více než zajímavé. První část se mi ovšem zamlouvala mnohem víc - byla napínavější a dobrodružnější, v té druhé vše sklouzlo do červené knihovny. Trochu mě zamrzelo, že autorka věnovala Haley málo prostoru (když už je ta kniha pojmenována po ní). Ale co nejvíc zamrzelo, byly chyby v textu. Už dlouho se mi nestalo, aby v joťácké knize bylo tolik hrubek. Když si ale toto odmyslím, tak knihu můžu doporučit.

6 11.11.2020

Z Plachetnice na vinětách moc odvázaná nejsem, vyprávění mi přišlo hodně emočně vzdálené, jednotlivé epizody byly jenom naťuknuté, hodně záleželo na čtenáři, jak si proluky mezi kapitolami domyslí. Četla jsem Rybí krev a ta byla o něco lepší. Přesto však knihu nehodnotím nijak negativně, je to autorův nezaměnitelný jazyk a stavba souvětí, krátkých vět bez již zmiňovaných emocí. I když jsem je hodně postrádala, cítila jsem ze slov Mariinu samotu. Pokud máte rádi ne příliš jednoduché romány, určitě si novou knihu Jiřího Hájíčka přečtěte, je tam něco, co nutí čtenáře číst dál.

6 03.09.2020

V poslední době mám štěstí na krásné a silné příběhy. Kdo věří na zázraky je další knihou, která mi vehnala slzy do očí. Byla fakt úžasně napsaná, dojemná. Nejspíš i Violka bude taky taková, kterou mám v plánu přečíst.

6 26.06.2020

Líbilo. Je to milé, odpočinkové, romantické, vtipné. Nemusela jsem přemýšlet, jestli to bude psychologické, dramatické, prostě jsem jenom vypnula a užívala si vyloženě letní čtení.

6 14.06.2020

Moc krásný a dojemný příběh, který pohladí po duši. Je také o mezilidských vztazích a o tom, jak se člověk vlivem nemoci změní.

6 19.05.2020

Katarze by měla mít minimálně hvězdiček šest a více. Prostě tato série je bezkonkurenční. Yrsa zkrátka psát umí a dokáže vygradovat celou situaci skvělým způsobem. Napínavé od začátku do konce. Autorka tentokrát zpracovává hodně aktuální téma a tím je šikana na školách. Pokud se nebojíte drsných vražd, jděte do toho.

6 01.07.2019

Kniha je milým pohlazením po duši a já jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst.

6 28.12.2018

Už je do strašně dávno, kdy jsem na rozhlasových vlnách poslouchala četbu na pokračování o letním dobrodružství Vlaštovek a Amazonek. A protože je to tak strašně dávno, ale krásný pocit zůstal, rozhodla jsem se přečíst si tuto knihu. A vůbec nelituji. A pokud můžu, tak jenom áchám a vzdychám nad dobrodružstvími, které děti zažily během zimních prázdnin. K tomu si připočtěte úžasné ilustrace Zdeňka Buriana. Jedním slovem je kniha opravdu SKVĚLÁ!!! A rozhodně si chci přečíst další knihy.

6 12.03.2018

Kniha má za cíl seznámit malé čtenáře s autismem. Autorka nenásilnou formou poukazuje na rysy autismu, co je pro autistické děti typické a jaké situace mohou nastat, když není vše tak, jak autistické dítko potřebuje mít.

6 31.12.2017

Zvláštní zajímavá jednohubka, do které se směstnal příběh, který obsahoval vše, co měl, jen neměl hlavu ani patu. Zpočátku vtipné, svérázné, od poloviny příběhu však vážnější a smutnější, přesto s přesně mířenou dávkou jemného humoru.

6 03.08.2017

Z velké části příběhu jsem z každého slova cítila obrovskou bezradnost, smutek a pocit promarnění. Kdyby někteří z nich odložili svoji hrdost a ublíženou ješitnost, nedusili v sobě tajemství a byli upřímní, příběh by dopadl úplně jinak. Cítila jsem s nimi tak, jako bych jejich životy prožívala já sama. A to je účel každé vynikající knihy - vtáhnout vás do sebe a nepustit.

6 30.11.2013

Přečteno a jde mi z toho hlava kolem. Tento díl je lepší, než jednička a já děj hltala jedním dechem. Nemůžu se dočkat trojky a doufám, že bude stejně dobrý jako tyto dva díly.

I přesto, že knihu někteří hodnotí velmi špatně, za sebe můžu říct, že to byla jedna z těch knížek, na které se nezapomíná - tolik emocí a citů, tolik děje a zvratů.

A Peetu miluju, říkejte si, co chcete. :-)

6 10.08.2013

Přečteno jedním dechem. Po dlouhé době jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Skvěle napsáno, autorka výborně popsala nejen vzdálenou budoucnost, ale i vztahy mezi lidmi a bioroidy. Co bych ale více ocenila, byly větší osobní interakce mezi Sophií a Ichirem. Třeba se jich dočkáme v dalším díle, protože zůstala řada nezodpovězených otázek a logicky to směřuje k napsání druhého pokračování.

5 01.08.2023

Prosím vás, to autorka píše pořád takové odpočinkové thrillery pro ženy? Nebo umí psát i drsně, když se jí říká královna severské krimi? Tohle byla jenom jednohubka na dobrou noc, ani jsem se nestačila rozkoukat a byl konec. Přišlo mi, že je to něco jako delší povídka do nějaké soutěže nebo něco podobného.

Ale jinak zajímavý nápad, víceméně nepravděpodobný, ale v jistých ohledech by podobné vraždy vítalo mnoho žen.

5 19.10.2020

Přečteno jedním dechem. Nádherný a silný příběh mě chytl za srdce. Nelehký osud dvou žen, které se sice nikdy nepotkaly, přesto je poznat, že jsou obě stejné krve. Posledních šedesát stran jsem obrečela, ale jsem nadšená, jak se mně hlavní hrdinky dostaly pod kůži. Autorka umí psát.

5 05.06.2020

Ptačí žena je druhu knihou od přerovské autorky, kterou jsem četla. A byla snad lepší než Pomněnkové matky. Ač je to román pro ženy, všechny postavy byly dokonale popsány, jejich charaktery, povahy. Jejich životy jsem prožívala spolu s nimi a fandila jsem ji. Je to sice odpočinková četba, ale je také napínavá a dramatická. Určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od Lenky Chalupové četla.

5 04.03.2020