martineden komentáře u knih
Napínavý příběh o hledání jedné ztracené holčičky. Je fakt, že přeskakování v časech bylo občas nepohodlné, ale jinak knihu doporučuju.
To je literární lahůdka. Skvostná čeština z doby baroka a takzvaného temna. Tahle čeština plná kontrastů, extatický vztah člověka k Bohu, to je tedy něco! A prý takový barokní jazyk inspiroval Karla Hynka Máchu.
Není to vůbec špatné čtení, napínavé, dojemné, srdcervoucí. Ale asi jsem už toho z válečného období četla moc, i když prostředí cirkusu mě v této knize velmi zaujalo.
Četla jsem už před lety a pořád vzpomínám, jak mě kniha bavila. Možná je to tím, že ty moc alternativní bioženy nemusím, nic se nemá přehánět. Myslím, že autor šel hodně s kůží na trh, ale tu svou manželku si prostě nevybral dobře, jen nechápu, čemu se pořád diví.
Moc pěkná sonda do života židovské komunity, přátelství, větší či menší snaha pochopit ty druhé. A úcta. Takový pocit ve mně kniha zanechala, jsem nadšená. A chci se podívat do Antverp!
Od knihy jsem neočekávala žádný zázrak, ale bylo to opravdu dobré. Připomínalo mi to film Noci s nepřítelem, tam se podobné téma řešilo taky.
Básník v báglu, to je opravdu Mácha! Myslím, že je to výborný nápad, jak poutavě přiblížit osobnost tohoto básníka nejen mládežníkům, ale zajímavosti najdou i znalí básníkova díla. Nechat promlouvat Máchu skrze současný příběh, bravo!
Knihy Petry Soukupové mám moc ráda, vždy se těším na každou její novinku. Věci, na které nastal čas se četly výborně, myslím, že autorka má smysl pro komorní příběhy, veselé čtení to rozhodně není, taková marnost. Vlastně všechny postavy až na Narálii naprosto protivný, a to i ty nanicovaté rozmazlené děti. Škoda drobné nepřesnosti - Richard nese svou dceru v náručí po schodech, je tam zmínka o několika mezipatrech (str.123), na straně 314 je ale zmínka, že rodina bydlela celý život v 1.patře... Hm.
Garp je prostě klasika, tak to je. A vynikající záležitost.
Čekala jsem detektivku, dostala jsem tak trochu erotický emocionální román. Nápad určitě nebyl špatný, ale nějak jsem čekala víc.
Petra Dvořáková mě baví. Její Sítě jsou super a také Dědina se povedla. V jednoduchosti je síla.
Neskutečně rozkošná záležitost! Ty obrázky nemají chybu!
Bavilo mě to, má to šmrnc, vtip, autorka si umí udělat legraci sama ze sebe. Možná mi chyběl nějaký trošku hlubší ponor do světa aerolinek, ale jestli jsem to dobře pochopila, létala jen rok, takže vlastně nějaký hlubší ponor asi není možný.
Na začátku mě kniha bavila, pak už se trochu motala v kruhu, myslím, že si trochu hrála na Sex ve městě po česku, ať už odvážnými scénami, večírky, pitím vína a lovením pana Božského. Akorát asi není jasné, pro jakou formu textu se tedy nakonec autorka rozhodla. Zda pro sociální román matky samoživitelky, chudé herečky z oblasti, kterou spolklo velké město, holku odvedle s bájo kámoškama, nebo femme fatale filmového průmyslu. A to je asi problém, že mi prostě ta hlavní hrdinka není sympatická. A ta obálka knihy je odporná.