martineden komentáře u knih
Pokud bych knihu hodnotila za otevřenost, osobní příběh, tam není co vytknout. Je obdivuhodné, jak se autorka s démonem alkoholu poprala a moc jí držím palce. Taky určitě palec nahoru za zveřejnění jména. To má fakt grády. Z hlediska literárního mi ale kniha přijde hrozně slabá. Nevadí mi, že se toho furt dokola dost opakuje, ale vadí pár nesrovnalostí, když třeba píše, že je ráda doma s knihou, ale pak neví, že existuje Magnesia litera, to mi nějak k vzdělanému člověku nejde. Pak taky mi chybí něco z vnitřního světa, je tam zmíněno, jak visí na psech, ale vlastně skoro nejsou zmíněni. Kdo se o ně staral, když ona nemohla? A taky pořád pohovory do práce... Ale nic víc. Připadá mi, že hodně obviňuje okolí, manžela, kamarádky... takové zjednodušování. To mě nebavilo.
(SPOILER) Tak to mě hodně bavilo. Přiznám se, že mě trochu zklamal závěr, moc mě nebaví, když si hlavní postavy měněj svou realitu a identitu, ale zas by asi nebylo o čem psát. Děsivá mi přijde i postava Sandry, která nechá své děti mapospas úplně cizín lidem. Není divu, že maj děti deprese a chovají se tak, jak se chovají. Každopádně knihu dopiručuji, je to ideální čtení na léto.
Medvídka Pu jsem jako dítě neznala, četla jsem ho až v dospělosti a také slyšela (na kazetě) namluveno i s písničkami Markem Ebenem. A byla jsem okouzlena. Je to prostě geniální. Kamarádka říká, že jsem Íjáček, smutný a depresivní. Asi jo.
Tahle série je moje guilty pleasure, je to napínavé, ale je to jednoduché čtení a trochu na hlavu postavené. Pardon, na posed postavené. A Grada by neměla šetřit na korekturách. Oběti žili - to jako vážně? U knihy za 449,-Kč docela tristní.
Tato česká detektivka mě překvapila. A přiljemně. Dobře napsáno, reální hrdinové i prostředí. No a vrah? To je docela pecka. Jdu shánět další knihy autorky.
Bavil mě příběh z učitelského prostředí, i když mi to přišlo hodně idealizované. Všichni učitelé v jedné sborovně, jen ředitelka, žádný zástupce... škola musela být tedy opravdu malinká, když měli po jednom učiteli (jeden matikář, češtinář...). Ale i takhle malinká škola měla svou jídelnu.
Hlavní hrdinka Renáta mi byla zpočátku sympatická, ale nebylo jí ani padesát let a dělala ze sebe starou bábu i tak byla vykreslována. Zápletka mě ale bavila, čekala jsem nějaké podobné rozuzlení.
Co mi ale opravdu vadilo, je pravopisná chyba s sebou/sebou. Ach jo.
Posloucháno jako audiokniha. Pletly se mi postavy, vlastně jsem si přála ať už je konec. Na Agathu to nemá.
Chápu, že nám viděno dnešníma očima může kniha připadat nudná, ale opravdu není. Mrazí mě z toho realistického vykreslení povah lidí tehdejšího maloměsta, kterým Malá Strana byla. Jak pomluva zničí tolik dobrých lidí (pan Vojtíšek, pan Vorel...). Aktuální neustále.
Tu jsem musela mít! I když jsem znala i různé české přilručky, kupovala si i časopis Pes přítel člověka, tohle je prostě klasika.
Prostě klasika, krása! Miluju tu knihu. Mám i o psech a kočkách. Koně jsou ale koně.
Téma mě zaujalo, protože člověk (Pražák) ty střety s venkovským prostředím vnímá. Asi to bylo autentické (pocity vypravěčky, která přichází o iluze, kamarádky...), ale nějak mi ta její rodina k srdci nepřirostla. Hluk z hospody jí vadil, ale jak sama přiznala, z hospod v Praze chodila nad ránem a řvala taky. Mám zkrátka pocit, že hrdinka knihy je nadřazená ostatním. Hudba je dobrá jenom ta, kterou poslouchá ona sama... Ale koneckonců každý jsme trochu sebestředný. Ale když je autorka humanitně vzdělaná, mohla si pohlídat spojení detoxikační kůra - prostě s ú!
To je něco tak ikonického a krásného. Vzpomenu si vždycky i na film. Jiří Trnka byl génius.
Opět čtivé, opět trochu červená knihovna, ale pachatele jsem neuhodla. I když se řešení safra nabízelo. Co mi na knihách autorky vadí je jednodušší styl jazyka a pak to strkání nosu do případu vlastně amatérem... Asi jsou ty němečtí kriminalisté tak zdegenerovaný, že za ně musí případy řešit soudní kékařka.
Trochu mi to připomíná styl Michaely Klevisové, která mě ale baví o dost víc. Tady se postavy z provinčního města chovají jako v antické tragédii, hlavní hrdinka Klára mi připadá neskutečně nesympatická a hloupá. Jó, femme fatale! Dost sladkobolná je linka s dětmi, to mě neskutečně vytáčelo. A ten největší proutník pod sluncem je prostě ten nejlepší táta od rodiny a férový chlap. Ale chápu, že rodinné vztahy jsou náročné, že si toho z dětství neseme hodně. Jo a ještě poznámka, na str.10 se mluví, že Klára má oči po tátovi - modré a velké a pak ke konci knihy o ní Miládka mluví jako o dívce se zelenýma očima. Jo a kdybychom nevěděli, tak Daniel měl oči oříškové, nebo karamelové, to snad bylo na každý stránce.
Hrdinka je na pěst, ale vlastně je velmi upřímná, nejistá, labilní... přesto je něčím sympatická. Starostí o maminku i kámošky, láskou k divadlu... no a k mužům.-Ruku na srdce, kterou z nás někdy nepálilo dobré bydlo?
Moc povedená záležitost! Škoda, že to nebylo delší. A další díly by se mi taky líbily.
Kuřimskou kauzu jsem sledovala a říkala si, že to snad není možné. A byla jsem zvědavá na to, jak si autoři komiksu s tématem poradí. A je to skvělé, smekám.
Poklidná letní road movie tří kámošek, které se pokusily vrátit čas. Moc mě bavil popis míst, kterými “holky putovaly, protože jsem podobnou pouť po Jižních Čechách kdysi v mládí s kámoškama prošla taky a taky jsme končily v Telči.
Ale nevím proč, nějak mi ty holky z knihy nejsou úplně sympatické, nelíbí se mi, jak o sobě smýšlejí a mění každou chvíli názory. Jsou pro mě nečitelné a nevěrohodné, i když uznávám, že chvílema se uměj odvázat a život se pokoušejí užívat, jak umí.