martineden
komentáře u knih

Tak tohle je přesně kniha podle mého gusta. Skvělý počin. Nevím, co víc napsat, to je potřeba přečíst.


Pohádka pro dospělé, ale bylo to takové nenáročné, miloučké. Bella byla tak laskavá a ochotná, až to bylo protivné. A myslím, že jich tam pár potřebovalo psychoterapii, že to fakt vánoční besídka nespraví.Ubrala bych oslovení děvče, chlapče, tak se tam oslovovali všichni ve věku od 5 let do 105.


Vynikající kniha. Matka dělá vše pro to, aby ochránila své dítě... Doporučuji i filmové zpracování.


Začátek výborný, ale pak se to rozplizlo, uf! Kdyby kniha měla o 100 stránek míň, rozhodně by jí to prospělo.


Těžké napsat o knize něco nového, ale určitě patří k tém knihám, co by si měl každý přečíst. Doporučuji!


To byla teda jízda! Nemohla jsem knihu odložit, hltala jsem každou stránku, čekala jsem, jak to dopadne. Moc mě bavily části o studentech, jejich osudech a hlavně části z literárního semináře, to jsem byla v sedmém nebi, to bylo super. Co mě moc nebavilo, byly části z porodnice, tomu bylo na můj vkus věnováno moc prostoru, stále se to napřeskáčku opakovalo. Klidně bych si četla víc o literatuře, o studentech, o nadšení pro učení. Ale chápu, že smyslem bylo asi poukázat na střet hlavní hrdinky s molochem státních maturit a s mocí v osobě ředitele a vedoucí předmětové komise, která nebyla sečtělá, ale jela si v zažitých kolejích. Kdo nezažil ve školství podobný střet, maily a vytýkací dopisy, nemůže knihu myslím plně docenit. A dovolím si knihu o češtinářkách upozornit na hrubku na straně 299. .. po mně podědila., ne po mě (6.pád). V knihách z nakladatelství Motto se pravopis moc neřeší.


Kniha se čte výborně, ožívá v nich normalizační Praha a atmosféra tehdejší doby. Silný příběh lásky na můj vkus těsně balancoval na hraně únosnosti, je to možná i dáno tím, že jejímu prožívání byl vyměřen pouhý jeden rok, na který se ale vzpomíná celý život. Kateřina mi přesto nebyla moc sympatická, studovala umění a fakt si nezadala s režimem a byla tak zásadová? A chodila se synem funkcionáře? Hm.
A pak mě zaujala jedna nejasnost- hlavní hrdina Kateřině telefonuje z budky, další den už ale z telefonu ze svého bytu. Vím, že v roce 1970 zdaleka všichni telefony doma neměli, tak ta budka byla důvěryhodnější.
Ale co mě hodně bavilo, byly popisy z práce lodníka, klidně jich tam mohlo být víc.
Knihu určitě doporučuju.


Kniha má spád, atmosféra první republiky uvěřitelná. Mohlo tam být víc komorníka, ten mě hodně baví. A slečna Anna nahrává na další
pokračování.


Celá série mě baví. Polednice tedy smutná, br.Tento díl jsem četla jako první, ale určitě doporučuju číst, jak to jde za sebou. Těším se na další kousky.


Líbí se mi ta vědecká linka příběhu. Ale nějak nevěřím, že hlavní postava je vzdělaná. Zmiňuje, že vystudovala i informatiku, ale co se týče ztracených souborů a mailů, je úplně mimo. Ale co my víme, jak to v Americe chodí. Sexuální scény jsou dost odvážné, ale tak nějak bez emocí. Taky je zvláštní to striktní veganství a láska ke zvířatům, hlavně ke kočkám, když kočky asi úplně veganky nejsou... Chovem koček se přece masný průmysl hodně podporuje. No co už. Vlastně nevím, zda knihu doporučit.


Kniha je čtivá, zasazená do brutálních padesátých let. To je myslím hodně odvážné, protože je to těžké období a muselo to být zvláště pro lidi, kteří přežili koncentrák, velmi tíživé. Četla jsem hodně knih a vzpomínek lidí, kteří přežili koncentrák a pak se vrátili domů, kde je nikdo nečekal, příbuzní mrtví, majetek rozkraden. To zde autorka zmiňuje, ale bohužel mi mezi řádky připadá jakoby snad za holocaust mohli konunisté, nikoli Hitler. Ano, komunisté Židy pronásledovali, ale také jim byli nepohodlní Sokolové, katoličtí kněží... A vlastně to židovství Ady a její matky je takové s pochybnostmi. Pokud matka byla docela silně věřící, asi by nenosila manželovi květiny na hrob, což Židé nedělají. Dále by asi hlavní hrdinka znala pražské synagogy z doby před válkou, když byli její rodiče silně věřící. Nejspíš by znala i nápisy v hebrejštině, které ji překládal a vysvětloval David. Možná by i měla nějaké kamarádky, kamarády z období před válkou. Tady se kamarádila jen s Annou. Hm. Prostě mi to nesedělo. A ten pobyt v zemědělském družstvu. Vážně tam nikdo neměl informace o smrti Stalina? On se nedržel jakýs smutek? Tak Kolín a okolí to snad nejsou Sudety... Vadí mi nepřesnosti v knize od autorky, která je novinářka a věnuje se i historii, je to promarněná šance.


Vztahy mezi nejbližšími lidmi - sourozenci navzájem a matkou a dcerami, to je dobrý téma a slibovalo to parádní jízdu. Ale číst si stovky stránek o dost rozmazlenejch brécách a o tom, že v týhle rodině fakt kámen šoupá cihlu, to už bylo fakt zdlouhavý. Zkrátit na půlku a bylo by to o dost lepší. Přesto jsem zvědavá i na další autorčiny počiny.


Líbila se mi už kniha Takové maličkosti, na tyto povídky jsem se těšila a musím říct, že mě rozhodně nezklamaly. Drsná je tedy ta třetí, to jsem fakt nečekala. A určitě stojí za přečtení i doslov na konci, to je paráda.


Tahle kniha mě hodně bavila. Nádherná atmosféra, pocity hlavních postav... Doporučuji a těším se na další autorčinu knihu.


Jasný plný počet. Příběh Dity Krausové si to zaslouží. Forma je skvělá i pro čtenáře, kteří nemají rádi odborné knihy. Lidské osudy (nejen) z Terezínského rodinného tábora chytí za srdce a nepustí. Pro mě má kniha i cenu, že mi ji podepsala sama paní Dita.


Knihy profesora Charváta jsou sázkou na jistotu. Chytré, vtipné, poučné. Co víc si přát?


Těšila jsem se na nenáročnou pohodovou knihu plnou kavárenské atmosféry, ze začátku to tak i vypadalo. Hrdinka uteče z města, chce provozovat kavárničku, zapomenout na děsivý zážitek... Ale vlastně mi přišlo, že v té kavárně zas tak moc nepracuje, nezařizuje nic k chodu kavárny, nevzdělává se... Ale může si dovolit zaměstnávat několik lidí... Nějak mi to nepřijde logické.
A ten místní farmář, který si stále vytváří domněnky, furt se lituje, no děs. A je zvláštní, že když je hlavní hrdinka hned oblíbená místními, že neměla fakt žádnou kamarádku z bývalé práce.
No a nejhorší na knize jsou sexuální scény, působilo to na mě hrozně asexuálně.


Na začátku čtivé, pak se to zbrzdí, aby to na konci na pár stránkách vygradovalo, i když jsem měla pocit, že už se to nikam nebude ubírat. Je tam ale postav jak na orloji a slepých uliček jakbysmet. Přiznám se, že jsem to četla na můj vkus hrozně dlouho.


Nojo, zase to trošku zkritizuji, i když vlastně vím, do čeho jdu. Musím ale uznat, že popisy jídel a vína byly zajímavé. A linka se závisláckým přítelem taky. Takoví lidé jsou, to bylo realistické. Jinak ale kniha pohádka pro ženy (nějak si neumím představit chlapa, který vy to četl, ale moc by mě zajímal názor chlapa)


Dan Brown popularizuje umění a umělecká díla takovým moc příjemným způsobem, že člověk musí tleskat. Mohl by se třeba vypravit po stopách Mistra Theodorika, to by se mi líbilo!
