martinstefko komentáře u knih
Joe Sacco především opět dokázal, že komiks může být médiem pro dokument, a to dokument komplexní, který se dovede na pravdu dívat ze všech pohledů, i když je jasné, komu Sacco trochu nadržuje. Ale je to dobře, podobné poznámky pod čarou si musíme pamatovat.
Scénář Jepha Loeba je akční, o tom žádná. Rozhodně tu není nouze o souboje, a tak se Ed McGuinness mohl vyřádit i v tomhle ohledu. Tím si užije i čtenář, který akci vyžaduje. Ale mnohem zajímavější mi přišlo, jak si Loeb pohrál s vnitřními monology, které jsou skutečně dobře provázané a díky nim je propojený i příběh Supermana a Batmana a jejich osudy, minulost i současnost.
Kniha "Živí mrtví 21: Totální válka, část druhá" vás může zklamat, ale může vám také ukázat, že příběh je možné vést trochu jinak, lehce nečekaně a možná i způsobem, který není tak bombastický.
"Živí mrtví" ani s dvacátou knihou neztrácejí na síle, což je skoro neuvěřitelné. Více: http://www.comics-blog.cz/2017/03/1389-zivi-mrtvi-20-totalni-valka-cast.html
Silnou stránkou komiksu "Fantomas se zlobí" je jeho atmosféra, která je dána kresbou, ale i odvahou s tím, jak jsou kresleny násilné scény. Tady lidé skutečně umírají, tady teče krev. A díky expresionistické kresbě, která místy opravdu připomíná expresionistické umělce z původní Fantomasovy doby, kde se i děj odehrává, se vám mohou při čtení ježit chlupy na zátylku. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/12/1325-fantomas-se-zlobi-85.html
Dostanete komiksy a povídky, které se dnes jeví trochu naivní, ale nejsou to příběhy bez toho, aby zde lidé neumírali, jen se o tom tolik nemluví. Střelná zbraně s sebou nesou zajímavé dějové linky a Vlastislav Toman je se svými kreslíři představil skutečně poutavě. Dýchne na vás stará škola, která je ale funkční i v dnešní době. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/12/1324-zlata-kniha-komiksu-vlastislava.html
Musím říct, že se mi líbilo, jak vědecky byla kniha napsána, přece jen je vidět, že Jules Verne o tom, co píše, hodně přemýšlel, hodně si zjišťoval, což se mi v době bez internetu zdá neskutečné, ale zároveň mě plynutí děje nakonec trochu zklamalo. Rovnou se přiznám, že jsem čekal něco trochu dobrodružnějšího. Závěr pak byl pro mě nečekaný. Jsem ale rád, že se Jules Verne dostává zpátky k lidem, protože si to zaslouží. A já jsem rád, že se dostal i ke mně.
Čin jedné jediné postavy dovede zamávat celým příběhem a vy se ocitnete naprosto někde jinde, než jste si mysleli ještě před několika stránkami. Pořád se může stát cokoli, což je dobře. O to více vás pak "Živí mrtví" dovedou stále překvapovat a stále vás hypnotizují svým uhrančivým průběhem.
Tato třetí kniha, která zatím vyšla, je pro mě rozpačitá. Z hlediska psychologického a popisu postav, je to dobré, to mi sedí, ale z hlediska zábavního, je to moc unylé a zdlouhavé, kdy rozhodně ne všechny rozhovory, které jsou zde prezentovány, vedou k nějakému smysluplnému vyústění. Zrovna z téhle látky se dalo vytěžit o hodně více, přece jen je to jeden z nejstatečnějších činů s nejděsivějšími následky v našich dějinách. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/01/836-cesi-1942-jak-v-londyne-vymysleli.html
Sága patří k těm sériím, jež se na první pohled tváří jako zjevení. A čím dál budete sérii číst, tím větší pocit toho, že se skutečně jedná o zjevení, budete mít.
Člověk si musí Sandmana přečíst, aby pochopil Gaimanovu poetiku, znalost a lásku k mýtům všeho druhu, ať už křesťanským, řeckým nebo i moderním, jakým komiksový hrdinové jsou. Jeho příběhy jsou nápadité, děsivé a krásné zároveň, mystické i světské, humorné i dramatické. Snoubí se v nich vše, co se dá nalézt i v Gaimanově prozaické tvorbě. Pokud nejste s komiksem příliš obeznámeni, tak zkuste začít u "Sandmana". Není to klasický americký komiks, ale i přesto, nebo možná právě proto, se dá říci, že je to jedna z nejlepších věcí, co je na našem komiksovém trhu k dostání.
Alanovo dětství je primárně černobílou knihou, ale její úvod je barevný, což je velmi příjemné. Emmanuel Guibert dokazuje, že s barvou pracuje stejně skvěle, jako s její absencí. Úvod vás navnadí, oživí pro vás svět někoho jiného, ale zároveň ten váš. A pak se jen zaposloucháte do vyprávění člověka, který už má hodně za sebou a je ochoten se o to s vámi podělit. Meander vydal komiks, který si rozhodně zaslouží místo na českém trhu, protože je to další krásná ukázka toho, jak je komiks všestranný a co dokáže, když se použije správně. Když je dobrý vypravěč, každý se stáváme zajímavými hrdiny příběhů, které budou lidé chtít číst.
Paul Tobin se postaral o scénář, který je fantasy skutečně jen částečně. Primárně je to detektivní horor, který se dokonce snaží o nějakou tu pointu, respektive o překvapivé vyústění. Nebudu tvrdit, že se mu to dokonale povedlo, ale musím uznat, že mu příběh funguje a to, jak jej vedl, je prostě logické, srozumitelné a celkem padnoucí. Ke konci už to není velké představení, ale příběh, jak je napsán, dává smysl. To se mi na něm líbí. Žánrově je celkem jasně ukotvený a dokáže vzbudit pocity napětí, stejně jako pocity pobavení.
"Z pekla" je jeden z těch komiksů, které mi naplno dokázaly hned několik věcí. Zaprvé to, že Alan Moore je komiksový génius. A nejen komiksový, prostě románový, scenáristický, kreativní. Tím druhým základním poznáním byla skutečnost, že komiks může vyprávět cokoli. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/01/1073-z-pekla-2-vydani-100.html
"Zámek a klíč", a je celkem jedno, jestli mluvím o prvním nebo druhém díle, je nádhernou ukázkou toho, proč je komiks tak jedinečné médium. Spisovatel a kreslíř se zde dostávají do naprosto unikátního propojení. "Zámek a klíč" by byl skvělý román, vlastně asi série románů, ale díky kresbě Gabriela Rodrigueze je z toho naprosto úchvatný komiks, který okouzluje svou fantazií, svými postavami a jejich osudy, svým světem, napětím i dalšími emocemi. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/12/418-zamek-klic-2-hlavohratky-100.html
Bill Willingham teprve rozjíždí svou hru, jen nám lehce představuje, co jeho svět mýtů může obsahovat. Detektivní příběh je zde podán podle tradičních zákonitostí žánru, navíc je podpořen úžasnou mytologií, která je už v tomto díle neskutečně rozsáhlá a dovíme se základní pravidla. To je ještě podtrženo prozaickým příběhem, který je na konci knihy. Propojení našeho světa s tím pohádkovým bude ještě silnější, jak nám ukázaly další díly. Už ale tenhle začátek je skvělou ukázkou toho, co bylo a bude vytvořeno.
Tohle prostě není Miller v nejlepších letech, tohle je Miller, který má bolístky a chce se z nich vykřičet. Alespoň že ta skvělá kresba mu zůstala. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/10/1006-teror-ve-jmenu-viry-50.html
Asi za to může i trochu skutečnost, že jsem knihu fakticky nečetl, ale poslouchal ji v podání skvělého Martina Stránského, ale on ten příběh nenapsal, a ten je prostě skvělý. Miluju tyhle forrestogumpovské příběhy, hlavně pokud jsou vtipné a hravé. Navíc tomu nechybí ani přijatelná drsnost. V některých případech jsem se opravdu řezal. Paráda. Hned si musím dát Analfabetku.
Hodnotit vydání asi nemá moc cenu, předchozí jsem nečetl, ale musím říct, že mě trochu mrzelo několik málo překlepů a chyb v textu. Co se týká ilustrací, rozhodně si dovedu představit zajímavější, ale na druhou stranu nelze Blakovi upřít, že jeho styl dokonale dokáže zachytit postavy, i když by tomu člověk na první pohled nevěřil. Příběh je ale nádherně imaginativní a Willy Wonka krásně ujetý, aby se to mohlo a muselo líbit. Jsem rád, že jsem se ke knize konečně dostal.
Gratuluji Lukášovi a Kristýně k moc povedené sbírce. Byly tam tři povídky, které mi trvalo hodně dlouho přečíst, šly mimo mě, ale jinak skvělé. A super nápad zapojit i autory mimo fantastiku. Jana Štiftera bych si asi jinak nepřečetl, ale tady moc zaujal.