MartinvonHau komentáře u knih
Jak je u Cornwella zvykem, prostě se to dobře četlo. Ale někde v koutku pořád hlodá červíček pochybností, jestli už to není trochu nastavovaná kaše. Uhtred má zpátky Bebbanburg a splnil si svůj životní sen. A taky to mohlo skončit. Či spíše mělo. Zápletka o tom, jak byl vylákán pryč, aby... (dál by to byl spoiler, tak to psát nebudu), je tak trochu přitažená za vlasy. I některé ze zvratů jsou už moc. Takže ano, přečetl jsem, bylo to fajn, ale už jen za tři hvězdy. A bojím se posledních dílů.
Další díl Saské kroniky Bernarda Cornwella. A protože je to Bernard Cornwell, tak pro mě je to záruka toho, že se u čtení budu bavit. A taky jsem se bavil. Saské kroniky nemám sice tak rád jako Richarda Sharpe, ale Uhtred se skoro Richardovi blíží. Plamenonosiče jsem četl dlouho po předchozím dílu. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se v ději zorientoval, ale opět se to četlo samo. Uhtred je zpět na Bebbanburgu a to mu přeji. Bojím se ale, co bude dál. Už teď byly pasáže, které se mi zdály zbytečně natahované. Být autorem, nechám stárnoucího válečníka užívat si naplnění svého snu. Uvidíme, kam se série posune v dalších dílech. Snad nebudou další díly nastavovanou kaší.
Stejně jako ostatní díly Zaklínače, i tuto knihu jsem četl několikrát. A pokaždé jsem přemýšlel, proč je kolem ní tolik rozruchu a tolik kontroverzí. Zaklínače miluji a je to jedno z nejlépe napsaných fantasy vůbec. A tento díl podle mě není výjimkou. Sapkowski je nejenom skvělý vypravěč, ale především nesmírně vzdělaný člověk. Kniha, stejně jako ty ostatní (včetně třeba Husitské trilogie), je proložena spoustou rafinovaných vtípků a odkazů, je to čtivé a zábavné. A že to psal pro peníze, aby využil úspěch počítačových her? No a co. Především, kdyby šlo jen o to vydělat peníze, asi by ta kniha vypadala jinak. Byla by šitá horkou jehlou, což Bouřková sezóna není. Podle mě je to zcela plnohodnotný díl série a nemám s ním sebemenší problém. Možná jedinou výtkou by mohlo být to, že děj je až příliš složitý.
Nějak jsem si toho ve druhém díle ani nevšiml. Trklo mě to až ve třetím. Co? Jak moc se od prvního dílu změnil způsob vyprávění. V prvním díle to byl jen Holden a Miller. A bylo to fajn. Temné a intimní, žádná přehnaná celovesmírná politika, prostě jeden z příběhů, který se tenkrát ve Sluneční soustavě stal. Pak ale přibyly další postavy. Možná jsem si tu změnu neuvědomil, protože Avasarala byla zajímavá a vtipná. Ovšem tady máme Annu, která je přímým opakem. Nudná jak škrábání brambor a dobrá tak, až z toho bolí zuby. Žádná sláva není ani Clarissa, jejíž proměna je trochu nereálná. Super je snad je Bull, který ale paradoxně v seriálu není.
Přesto mám pro tuto sérii slabost a rozhodně budu číst dále. Akorát si možná dám pauzu, než si koupím další díl.
K Listopádu jsme přistupoval dost rezervovaně a bez očekávání. Od Aleny Mornštajnové jsem doposud nic nečetl a především napsat dobrou alternativní historii je ohromně těžké a nedokáže to každý. Povedlo se to Mornštějnové? A to je věc, na kterou odpovědět neumím. Ona to v podstatě alternativní historie ani není. Román se odehrává v jakémsi bezčasí, stejně tak to mohlo být o dvacet let dříve než později. Navíc fungování dystopické společnosti je jen načrtnuto a autorka s tím motivem nijak zvlášť nepracuje. Jen naznačuje a to nijak originálně. Takže z tohoto pohledu zklamání. Ale proč tedy čtyři hvězdy? Protože se to až překvapivě dobře čte. Už dlouho se mi nestalo, abych u knížky vydržel i dlouho přes půlnoc. Podle mne soustředění se pouze na dvě hlavní postavy funguje a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Uvidím, jestli to podobně funguje i u dalších románů autorky.
Z noir detektivky (Leviatan se probouzí) se postupně stává opravdová space opera, kde důležitou roli hraje politika. A ačkoli u politické linky často hrozí nuda (třeba Lucas vysvětlováním politického pozadí zcela zabil novější díly Star Wars), Avasarala je naštěstí natolik svérázná osobnost, že baví. Obecně mám za to, že až na Holdena a Naomi (moc jednoznační klaďasi) jsou postavy opravdu parádní. Například Amos je fenomenální. Těším se na další díly a doufám, že se knihy budou stále více vzdalovat seriálu. Přece jen, když člověk z televize ví, jak to dopadne, trochu ho to připravuje o zážitek.
Málokdy se stává, že nejdříve vidím film či seriál a teprve poté si přečtu knihu. A i v těchto případech bývá obvyklé, že předloha bývá mnohem lepší. Leviatan se probouzí není výjimkou. V seriálu mi nesedlo obsazení postav, hlavně Holden mi přišel zcela nevýrazný. Bohužel v knize jsem ho pořád viděl. Naštěstí se kniha v mnohém od seriálu liší. Chybí zde politická linka (což je fajn) a Miller zde dostává více prostoru, což z knihy dělá spíše klasickou detektivku. Skvělý začátek série a jsem zvědavý, zda se seriál bude stále více odklánět od děje knihy.
Euro-atlantická civilizace udělala v minulých století spoustu chyb a je zodpovědná za řadu velmi nepěkných věcí. Ale na druhou stranu přinesla ostatnímu světu spoustu pozitivního a vytvořila moderní společnost tak, jak ji známe dodnes. A pozitivní přínos jednoznačně převládá. To je základní myšlenka autora a Civilizace je zásadní knihou konzervativního pohledu na historii. Důležitá je zvlášť dnes v době cancel culture, kdy je vše, co naší předkové vytvořili, odsuzováno a na svět se pohlíží prizmatem obráceného rasismu. Povinná četba pro všechny, kteří se nechtějí smířit se současným výkladem historie.
Občas člověk dostane otázku, v jakém historickém období by chtěl žít. Já vždy odpovídám, že v současnosti, protože ještě nikdy jsme se neměli tak dobře, jako nyní. A Šikmý kostel v tom člověka jen utvrdí. Dnes už si nedovedeme představit, jak těžce naší předkové pracovali a žili. Lednická napsala nádhernou kroniku zmizelého města a českého Slezska. Dlouho mě už český autor tak nedokázal vtáhnout do děje a už se těším na druhý díl.
Astrofyzika pro lidi ve spěchu je parádní exkurz do této vědní disciplíny pro lidi, které zajímá vesmír, ale přece jen je pro ně astrofyzika trošku náročný obor. Krásně a jednoduše podáno, přesto jsem některým věcem jen těžko rozuměl a některé časti jsem musel přečíst vícekrát, než jsem je aspoň trochu pochopil. Chyba je ale rozhodně na mé straně. Doporučuji.
Tak si jednoho dne bloumám knihkupectvím a užívám si toho, že jsou konečně otevřené. Můj zrak klouže po regálech a zastaví se u obálky, která zaujme na první pohled. Beru knihu do ruky, čtu si anotaci a ano, tohle rozhodně bude zajímavé. Přečtu si pro jistotu komentáře na databázi knih, a když se podívám na jméno autora, které je noční můrou všech lidí s logopedickou vadou, mám jasno. Tuhle knihu musím mít. Večer rozechvěle začnu číst a místo nadšení přichází zklamání. Tentokrát jste mě svými komentáři zmátli, tato kniha prostě není pro mě. Konjunkce světů, super. Varšava před Velkou válkou, taky super. Ale celé je to takové těžkopádné, dialogy podivné, postavy nesympatické, dějové zvraty nelogické. K tomu hrůzostrašné ilustrace, kde Rudnicki vypadá jako dozorce z koncentračního tábora. Prostě mi to nesedlo a dočíst to byl triumf vůle. Vím, že mé setkání s Przechrztou (to jméno je opravdu famózní) Adeptem skončilo. Bohužel.
Moje srdcovka. Kniha, kterou jsem přečetl minimálně čtyřikrát. I když si musím přiznat, že to už na mne zdaleka nepůsobí jako poprvé. Tenkrát to byla bomba, dnes už to člověk zná i odjinud. Autor Sherlocka Holmese sám zažívá dobrodružství svého literárního hrdiny a společně s jeho předobrazem vyřeší celosvětové spiknutí. Čtivé, chytlavé. Paradoxně, když jde kniha do finále, stává se rozvláčnou a naposledy jsem se musel nutit, abych ji vůbec dočetl. A pointa? Od prvního přečtení absolutně největší zklamání z celé knihy. Autor si hraje na tajemství, stránky epilogu jsou slepené a uvozuje je text, že přečíst se mají až po dočtení knihy. Ale každý, kdo při čtení dával aspoň trochu pozor, to už dávno odhalil. Prostě banalita, že když se má ve světě zpřítomnit zlo, bude to zrovna tímto způsobem. Za ten závěr prostě hvězda dolů.
Tak co říct k závěrečnému dílu? Bavilo mě to, i když opět skoro sedm set stran textu, a když se za nimi člověk ohlédne, zjistí, že se vlastně nic moc nedělo. Ben si hoví v Dynize, Lady Flint putuje po Fatrástě a Michel se stává odbojářem v Zeměpádu. To je veskrze obsah šesti set úvodních stran. Následuje krátký boj o boží kameny a pak už je konec. Já mám ale McClellanův svět rád a už jen za něj dávám jednu hvězdičku navíc. Rozhodně by ale knize prospělo, kdyby měla o takových dvě stě stran méně. A znovu musím opakovat to co minule. Kniha by si hlavně zasloužila hezčí obálku. Exkurze do Fatrasty skončila, uvidíme, kam nás McClellan vezme příště.
Nebudu první, kdo to píše, ale obálka je opravdu strašná. U Hříchů říše to tak nebilo do očí, jako v tom případě je to děs. Bohužel není to poprvé, kdy se Talpress pokouší ušetřit (asi) a výsledek je eufemisticky řečeno rozpačitý. Stejné to například bylo u další moji oblíbené série Aubrey-Maturin, kde to Talpress také původně zkoušel s vlastní obálkou a nebylo to dobré. Poté převzal původní a knihy vypadají úplně jinak. Původní Prachmistři taky vypadají dobře a tam, pokud se nemýlím, je převzata původní obálka. Śkoda.
Ale k samotné knize. Stejně jako v případě prvního dílu si myslím, že je opět zbytečné dlouhá. Osvěžující je, že se tentokrát dostaneme i na "Divoký západ" a jedna z linek je poměrně zajímavým westernem, i když mě osobně část s Lady Flint bavila asi nejméně. Zajímavější je morální dilema Michela, který spolupracuje s okupanty (i když jsou to z jeho pohledu polovičního Paloánce okupanti?) i linka Šíleného Bena, který sám o sobě začíná pochybovat. Problém začínám ale mít s tím, že postavy začínají být až nesmyslně silné. Proč se táhnout s armádou, když Vlora s Tanielem sami zmasakrují polovinu armády. A Ben jen tak mimochodem likviduje dračí muže, kteří jsou líčení skoro jako neporazitelní. I z toho důvodu jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nakonec tedy čtyři a snad poslední díl bude velkolepý.
Když jsem před pár lety dostal k Vánocům knihu ze série Prachmistrů, nevěděl jsem, jaký klenot mám v rukou. Dostal jsem totiž až druhý díl a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si koupil první a pustil se do čtení. A od té doby mě Prachmistři nepustili. Bohové krve a prachu pak byli jasnou volbu, kterou jsem musel mít. V původní sérii je jen zmínka o Fatrástě, teď jsme přímo v ní a o deset let později. V zemi, která je jakýmsi odrazem Spojených států amerických, kde si místní kolonisté před pár léty vybojovali nezávislost a vedou války s kmeny původních obyvatel. Setkáváme se starými známými, ale druhé housle nehrají ani postavy nové. Tentokrát mi ale trochu trvalo než mě děj pohltil. Hlavně linka s Michelem mě zpočátku nebrala, ale nakonec se ukázala jako zajímavá. A negativa? Autorovi by měl jeho redaktor vysvětlit, že méně je někdy více. Kniha má přes šest set strany a místy se děj táhne jak med. Kdyby byla kniha řekněme o 200 stran kratší, ke škodě by to nebylo.