mary2019 komentáře u knih
Zhruba ve čtvrtině jsem si myslela, že ji ani nedočtu. Pak jsem se těšila pořád víc a víc na další kapitoly. Ten konec jsem čekala trochu jiný... Mínus hvězda za ten otevřený konec.
Knížku jsem si mohla přečíst díky nakladatelství Knihy Dobrovský za účelem recenze. Tímto moc děkuji za tuto možnost.
Autor na začátku knihy zmiňuje, že jsou předešlé případy uzavřeny a tudíž je lze číst nezávisle na sobě. Postavy se samozřejmě vyvíjí a proto na konci této knihy najdete stručný přehled postav, což tedy velmi oceňuji. Toto je moje první knížka od Roxann Hill.
Příběh se odehrává z prostředí církve, což je pro mě zase něco nového. Tam se přeci nic zlého stát nemůže. Nebo snad ano?
Anna je soukromá vyšetřovatelka a její postava mi byla velmi sympatická. Líbí se mi autorčin styl psaní a průběh řešení případu. Já třeba celou dobu neměla tušení, kdo za hrůznými zločiny stojí.
Oceňuji krátké kapitoly, knížka se četla velmi dobře a rychle.
Závěru - rozuzlení bych možná ještě věnovala pár stránek a tak rychle bych to neuzavřela, ale nic tam vlastně nechybělo.
Mohu doporučit všem milovníkům thrillerů/detektivek. Nic náročného, ale příběh vás pohltí a udrží vaší pozornost.
Hodnotím 4 a už mám objednané předešlé díly.
Tyhle knížky od Julie Caplinové se mi líbí hlavně kvůli obálkám. Začala jsem je postupně sbírat v různém pořadí. Jako první jsem začala číst tuto - Čajovna v Tokiu.
Příběh jako takový mě moc nezaujal, ale popisování života v Tokiu, místních zvyků, tradic, to mě opravdu nadchlo. Občas jsem měla pocit, že jsem tam také. Jen ten děj prostě neměl šťávu.
Knížka se ale četla dobře. Sice jsem se ke knížce vracela častěji, než bych chtěla a chvílemi jsem se modlila, ať už to skončí. Některé postavy mi úplně nesedly. Například matka Fiony. Nebo chování Gaba. Ovšem konec? Ten mě rozbrečel no . Asi jsem přecitlivělá .
Jsem zvědavá na další knihy. Zda budou psané v podobném stylu.
Doporučuji nenáročným čtenářům.
Tuto knížku jsem četla v rámci spolupráce od @knihydobrovsky.
Trochu mi to trvalo, jelikož jsem nejprve chtěla přečíst první díl. Dost jsem se s ním prala. Knížka se sice četla dobře, ale chybělo tomu to, co vás neodtrhne od čtení.
Druhý díl (tento) byl už trošku lepší. Je vidět, že se autor zdokonaluje, nicméně žádný wow se nekonalo. Tracy je mi celkem sympatická, ale chybí mi akce. U této knihy čekejte spíš popis vyšetřování a jeho průběh. Na konci knihy pak trochu toho napětí, které je ale opravdu slabé. To mě trošku nudí. Dávám 3/5, protože jsem už četla lepší, ale kniha rozhodně neurazí. Dugoniho si oblíbí každý, kdo nemá rád krváky a potrpí si na klidné a pohodové čtení.
Abych byla zcela upřímná. Nečtu romantické příběhy, ale sociální sítě jsou mrchy a ať jsem se podívala kamkoliv, všude byla prezentována tato kniha. A protože jsem člověk zvědavý a jak jde o knihy, musela jsem ji mít. Manžel mi ji pořídil k MDŽ .
Příběh Olive je tak trochu dětinský. Ale roztomilý. Začíná uspěchaným polibkem, který má její kamarádku přesvědčit o vztahu mezi ní a doktorem. A co by to nebylo za romantiku, kdyby nešlo o skrytou lásku.
Chvílemi mi celý příběh připomněl moje pubertální čtení dívčích románů. Řekla bych , že tohle je taková novodobá Lanczová, což samozřejmě není urážka.
Rozhodně doporučuji přečíst. Vrátíte se do mladých let a zapomenete na starosti všedních dnů. Super je i bonusová kapitola, kde má čtenář možnost si přečíst milostnou scénu z pohledu samotného doktora Adama.
Jednu hvězdu ubírám za věčné ,,Ach. Ach? Ach!" , Kterého je v knize snad milion.
Hodnotím 4/5.
Knížku jsem si koupila kvůli obálce, autora neznám. Hodnoceni na databázi knih 74% a už vím proč. Knížka se mi líbila, to nepopírám, ale ta severská jména mě trochu rozčilovala. Taky jsem až téměř na konci knihy zjistila, že se kniha odehrává ve dvou dějových liniích, ale to je moje nepozornost a proto mi nedávala smysl.
Barvité popisování vražd čtyř mužů, kteří zneužívali malé holčičky, bylo trochu moc i na mě, stejně tak popisování lovu tuleňů a následné vyvrhování. Celý příběh působil až neuvěřitelně. Také jsem v knize našla dost velkou chybu a to v popisu vs. myšlence. Jinak se četla celkem dobře. Rozhodně nikoho neurazí, ale četla jsem už lepší.
Přesto mohu doporučit.
Začátek knihy bylo velký wow. Identifikace mrtvé, znásilněné ženy rodinou, která ji v podstatě zapře, pak mrtvola, která se probudí na pitevním stole, upálený muž,... Pak? Nic... Mnoho jmen a řešení policie jako takové. Čekala jsem větší drive. Čekala jsem něco úplně jiného. Knížka mi byla doporučena. Na konci knihy (ale opravdu na konci), se dozvíte, kdo za vším byl A proč tomu tak bylo. Celkově to nebyl můj šálek kávy. Do čtení jsem se musela nutit.
Sci-fi? Proč ne... Zkusit se má všechno! A proto jsem se rozhodla, přečíst si Dev, kterou mi poskytla K.A. v rámci spolupráce.
Vůbec jsem nevěděla, co od takové knihy (příběhu) očekávat. Nikdy jsem nic takového nečetla. Nemám to s čím porovnat, ale za mě si takhle nějak sci-fi představuji a umím si úplně představit, že by Dev někdo zfilmoval.
Knížka je ze začátku psaná ve dvou dějových linkách a obě jsou opravdu pěkně popsané. Dev to má od mala opravdu náročné. Její příběh vás bude šokovat, budete plakat, nebudete chápat, budete mít zlost, budete závidět...
Jak byste žili, kdyby jste měli nějakou schopnost? Kde byste žili? Byli byste hodní? Nebo zlí? To a ještě mnoho jsem si pokládala za otázky já. Za mě super knížka, od které se neodtrhnete. Tady se opravdu nudit nebudete a vaše fantazie poběží na plné obrátky. Já to tak alespoň měla.
Ráda doporučuji!!! I těm co sci-fi nikdy nečetli, tak jako já.
Čtyři mimózy? Hmm...
Když mě autorka oslovila a nabídla mi, že si můžu knížku v rámci spolupráce přečíst, byla jsem potěšena, ale vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Obálka knihy se mi vážně líbila, kývla jsem.
Už po první kapitole jsem věděla, že jsem udělala dobře. Všechny čtyři hrdinky tohoto románu jsem si oblíbila. Jejich osudy jsem prožívala společně s nimi a takovou smršť emocí o jakou se autorka postarala, to už jsem dlouho nezažila. Budete se smát, cítit vzrušení, budete plakat, budete v napětí, nebudete chápat... prostě masakr a za tohle děkuji. To je to, co má každá knížka mít. Hltala jsem každou stránku a přála jsem si, ať tenhle příběh neskončí.
Styl autorčina psaní se mi opravdu líbí. Nemám knížce absolutně co vytknout. Za mě palec hore a těším se (doufám), že budou další takové.
Tuhle knížku jsem si pořídila po přečtení druhého dílu, který jsem obdržela v rámci spolupráce od Knihy Dobrovský.
Trochu nezvyklé pořadí, ale nevadí.
Musím zcela upřímně říct, že jsem se do obou příběhů vážně zamilovala.
Líbí se mi, jak je knížka psaná s takovou lehkostí. Rhys a Viv mi byli sympatičtí a jejich lásce jsem fandila od samého začátku. Příběh pohltí každého, kdo má rád magii, kouzla a trochu té žhavé romantiky. Za mě má knížka vše, co má mít. Já nemám co vytknout. Doufám, že Erin bude v této tvorbě dál pokračovat.
Nejprve chci poděkovat @Knihydobrovsky za tento recenzní výtisk a mít tak možnost ho recenzovat.
Musím se přiznat, že mi čtení zabralo dost času. Vůbec to nebylo tím, že by se četla ,, špatně ". Šlo o utřídění myšlenek. Už jsem četla víc knih s touto tématikou. Každá mě šokovala. Což je logické. Ale tahle mi přišla od těch předešlých v něčem jiná. Možná to je dobou, ve které vznikla. Nevím.
Je těžký hodnotit takové knihy. Co vlastně hodnotíme?
Pokaždé, když jsem knížku odložila, bála jsem se, co napíšu do recenze. Bála jsem se, že se nechám unést svými pocity a dojmy. To, co se v Osvětimi (a jinde) dělo, to víme, tušíme... Mám-li ale něco ke knize napsat, musím tedy sdělit své pocity ze získaných informací samotné hrdinky.
Je obdivuhodné, jak se o Tolu její matka postarala. Jak ji vedla. Učila.
O to víc mě zaskočilo, když se Tola rozhodla odcestovat v době, kdy ji matka nejvíce potřebovala. Těžko se vžít do situace, kterou jsem neprošla, ale já osobně bych to asi neudělala. Její smrt bych si vyčítala po zbytek života.
Nepochopila jsem toto rozhodnutí. Ne u někoho, kdo zažil Osvětim, hlad, zimu, strach... čekala bych větší skromnost.
To samé jsem cítila, když jsem četla o jejím otci. Také ho ,,opustila" když umíral.
Celá kniha je příšerná, ale konkrétně tyhle dvě situace mě rozplakaly.
Tyto knihy s touto tématikou by měl číst každý. Každý by měl vědět, co se dělo.
Jak se se Židy zacházelo.
Všechny knihy jsou šokující, děsivé, ale pravdivé. A to je důležité.
Možná časem tuto recenzi ještě doplním, pozemním. Až se z toho trochu otřepu a srovnám si myšlenky.
(SPOILER) !!! SPOILER !!!
Děkuji Knihy Dobrovský za zaslání recenzního výtisku, jsem moc ráda, že jsem si knížku mohla přečíst a napsat recenzi.
Příběh popisuje dvě časové linie. Před potopením a současnost - tedy průzkum vraku. Začátek se mi líbil opravdu hodně, přiznám se ale, že v momentě, kdy dochází k barvitému a intenzivnímu popisu oživlých mrtvol pod hladinou, se začínám trochu nudit. Připomíná mi to trochu série Černé zimy - a tu jsem nedočetla. Asi mě více láká duchařina, než zombie.
Jsem ale přesvědčená, že fanouškům těchto bytostí se bude Pod hladinou opravdu líbit.
V závěru knihy jsem byla opět napjatá a zvědavá, jak vše dopadne.
Všichni hrdinové mi byli sympatičtí a v podstatě jsem měla pocit, že jsem pod vodou s nimi.
Kdo ale není příznivcem hororů, toho tento příběh asi neosloví.
Každopádně ostatním doporučuji. Knížka se čte sama a velice dobře.
Až do poloviny knihy jsem neměla tušení, jak spolu dva příběhy souvisí. Knížka se četla velmi svižně, je to ta, kterou nechcete odložit a to mám ráda.
Příběh je trochu nereálný, ale vůbec to nevadí. Líbil se mi děj a jeho vývoj. Postavy mi byly sympatický a vlastně do poslední chvíle jsem netušila, kdo, co a proč.
Rozhodně doporučuji přečíst. Jo a slza ukápla
Dávám 5/5.
Tak tahle knížka mi dala vážně zabrat. Pro mě naprosto nezáživná. Četla se sice dobře, ale do samého konce se vůbec nic nedělo. Kniha má 73 kapitol, ale až od kapitoly 53 se začnete trochu bavit. A ani tady to není žádné terno. Vlastně ani nevím, co víc bych napsala. Což mě tedy velmi mrzí. Doufám, že JEJÍ POSLEDNÍ VÝDECH bude lepší.
Dávám 3/5
Absolutně mě tato kniha nezaujala.
Nedočteno. Již má nového majitele
Přečteno v rámci štafety.
Tak takhle nudný příběh jsem už dlouho nečetla. Tohle se vážně nepovedlo. Nebudu se rozepisovat. Za mě ztráta času.
Kniha se mi líbila a když nejsem úplně příznivcem tohoto žánru, pořídila jsem si i díl druhý...
Četla se dobře a chvílemi jsem si i bála .
První jsem četla ČERVENÝ ADRESÁŘ. Kniha mě velmi nadchla a její konec mě rozplakal. A proto jsem si pořídila Otazník.
Pocity mám smíšené. Čekala jsem asi trochu víc. Ale... Konec mě opět rozplakal.