MaxQ
komentáře u knih

Vždycky, když potřebuji porušit nějaká pravidla či zákony, tak si to ospravedlním slovy, že jde spíš jen o doporučení. Používal jsem to tak dlouho, že jsem už ani nevěděl, kde jsem si to vypůjčil. A bylo to vocaď!
U této knihy jsem zažil něco podobného, jako u Pyramid. Kdysi dávno jsem to zařadil mezi průměr a teď hodnotím jako vysoký nadprůměr. Posloužím raději několika citáty:
"Dobrý Bože. Tak vy jste syn starého Střízlivoje. Jak se má ten starý ďábel?"
"To, pane, nevím, už je po smrti."
"Ale no ne. Jak dlouho?"
"No posledních třicet let," odpovídal po pravdě Jeník.
"Ale vy přece nevypadáte na víc než na nějakých dvac-" začal Rozšafín. Výsměšek ho strčil loktem do žeber.
"Tady jsme na venkově," zasyčel. "Tady dělají lidé věci jinak. A častěji."
Stařenka Oggová se podívala pod postel, aby zjistila, zda se tam náhodou neskrývá nějaký muž. Nebyl tam, ale člověk nikdy neví, kdy přijde ke štěstí.
Bábi dramatickým gestem smetla na zem stříbrný svícen a několik dalších předmětů a položila Diamandu na stůl. Je třeba říci, že tam bylo několik akrů zcela volné stolní desky, ale nemá žádný smysl dramaticky vstupovat, nejsme-li připraveni nadělat trochu toho nepořádku.


Pro nás scifisty není podobný námět nic nového. Příběh je to zajímavý, knížka mohla být celkově tak o 150 stran kratší, ale proč ne. Co se mi nelíbilo byl uspěchaný závěr - na jedné straně autor skrz celou knihu popisuje celkem nepodstatné detaily, aby poslední tři kapitoly tak zrychlil, jako by zjistil, že má za dvě hodiny uzávěrku.
A ještě jeden nešvar musím autorovi vyčíst a to vyložené fyzikální nesmysly. Nebudu je vypisovat, abych nespoiloval, ale kdo má aspoň střední školu, ten se bude u čtení kroutit jako Lemmy Kilmister na koncertě dechovky.


Hluboké lidské příběhy navlečené na drsné režné folsomské niti.
"Hmota je jediná iluze."

Jak už se tady píše, rozhodně nečekejte bulvár, drby a pikantnosti, ale ani kompletní historii Iron Maiden. Kniha je věnována jen a především osobě autora, což rozhodně není málo. To, co za svůj dosavadní život stihl a hlavně dokázal, to klobouk dolů. Přitom si nehraje na žádného motivátora či chytráka a pokud se v knize dočteme nějaké pikantnosti, tak to právě ty, jdoucí na vrub mu samotnému. Nedělá ze sebe modlu, ale je pravda, že celý jeho život s pády i úspěchy může jeho fanoušky motivovat.
CITÁTY:
V dětství není nic zbytečné.
Nastal však problém s image. Také jsem se nedokázal přimět k tomu, abych se ponořil do bahna falešného amerického rockerství. Image může v odvětví zábavy představovat všechno i nic, a to i zároveň.
Asi po půl hodině jsme se do toho pustili: zhulená kytara, nafrčená basa a bubeník na sedativech, který pravidelně ztrácel vědomí a vypadal, že spadne ze své stoličky naznak. Naštěstí za ním byla zeď a ta tomu zabránila, což mělo za následek, že se najednou probral a začal do své soupravy mlátit mnohem rychleji, jako by se snažil dohnat ztracený čas.
V ostatních městech, kam jsme zavítali, to vypadalo podobně. Vzali nás na nákup do obchodního domu. Dalo se tam toho koupit jen pramálo. Ten dům kdysi býval velitelstvím gestapa. Od té doby se moc nezměnil.


Už klasika, která mě dlouho míjela, ale nakonec jsem rád, že jsem si ji mohl vychutnat. Kniha je detailní pohledem do nitra letiště i aerolinek, do fungování tohoto kolosu. Vlastně by mě zajímalo, co všechno z šedesátých let přetrvalo až do dnešních dob, kdy jsou letiště ještě větší a daleko složitější.


Pro rockového fanouška povinnost. Výborně napsaná kniha z prakticky nedávné minulosti i současnosti. Dave Grohl nás bere na svou cestu, která začíná v obyváku nad bicí soupravou z polštářů a která končí v Bílém domě, kdy vystupuje před Paulem McCartneym a americkým prezidentem. A mezitím, většinou mimochodem a náhodou, potká všechny ty vaše oblíbené kapely a zpěváky.
Nicméně zde poznáme i jeho druhou tvář, kterou by u rockerů leckdo nehledal. A tou je spokojená rodina a děti. Dave si až puntičkářsky si zakládá na tom, aby rodině věnoval všechen volný čas, který mu zbývá a rodinným povinnostem přizpůsobuje i svá turné s Foo Fighters. Prostě, co si budeme nalhávat, je to borec.


Podle arcibiskupa Duky jeden Czendlik není problém. Deset Czendliků by už byl problém. Bohužel je to naopak. Problém církve v Česku je, že má jen jednoho Czendlika a ne deset nebo raději sto.


Výborná kniha i po letech. V dětství jedna z mých nejoblíbenějších. Nedávno jsme zrovna přemýšlela, čím nás tak chytla. Ona úplně napínavá a dobrodružná není, je v ní plno popisných a zdlouhavých pasáží, které by se daly s klidem přeskočit, ale asi to bude i tím, že natrefit za totáče na nějaké podobné téma pro mládež, byl malý zázrak.


Asi takhle - úplný průser to není, mohlo to být mnohem horší. Ale taky mnohem lepší. I pokud nebudu srovnávat, tak té knize prostě chybí děj. Skupina lidí něco dělá a u toho si povídají historky (mimochodem některé notoricky známé). Případně se jim stane něco veselého, ale dál se s tím nepracuje, protože kapitola končí. Navíc všechny nepříjemné věci se dějí výhradně tetě Kateřině, což po chvíli také přestane bavit. Ale na druhou stranu tam humor je, párkrát jsem se zasmál i hlasitě. Tak proč ne.


Opět za pět. Tady mi to nedá a musím vyzdvihnout tu část knihy, kde Geralt putuje spolu s trpaslíky a běženci válkou zničenou krajinou. To je nádhera. A trpaslická mluva je opravdu lahůdka, tady se myslím vyřádil i pan překladatel: "Urrrva mať!"
A jeden citát za všechny:
"Takový dluh nelze splatit, nelze zaplatit něco, co nelze ocenit. Mnozí lidé tvrdí, že úplně každá věc na světě má svou cenu, ale není to pravda. Některé věci jsou neocenitelné. Nejlépe je poznáš tak, že když je jednou ztratíš, nikdy je nezískáš zpět. Já sám jsem ztratil mnoho takových věcí. Proto ti dnes nedokážu pomoci.“


Krásná kniha, tedy obsah, obálka je příšerná. Pokud se chcete dočíst něco o fundamentalismu v jeho krystalické podobě, je tato kniha přesně pro vás. Výborný děj a plno nadčasových myšlenek k tomu.
CITÁTY:
Podle mých zkušeností," vysvětloval mi, ,,když člověk před něčím utíká, protože se mu to nezamlouvá, nebude se mu líbit ani to, co najde.
"Člověk dostal vnější podobu ještě dřív, než vůbec věděl, že je člověkem. Teprve pozdější změny v jeho nitru ho udělaly lidským. Objevil, že má něco, co chybí ostatním bytostem, inteligenci. Teprve tak se dostal na vyšší úroveň. Co se týká vnějšího vzhledu, měl jako mnoho živočichů prakticky všecko, co potřeboval, ale tuhle novou vlastnost, inteligenci, zatím měl jen v raném stadiu a on si ji rozvinul. Nic jiného rozvíjet nemohl, člověk může rozvíjet pouze nové schopnosti svého mozku."
Podstatou života je žít, základem je změna, změna znamená vývoj a my jsme jeho součástí.
Nepřítelem života je neměnnost, je protipólem změny a je naším nesmiřitelným nepřítelem.


Tak drsného, inteligentního a především výkonného masového vraha ještě svět nepoznal. Za sebe bych řekl, že kniha byla trochu ukecaná, jeden výslech za druhým, sem tam flashback do minulosti a akce trošku dostávala na frak. Ale jiným čtenářům to tak zase vyhovuje, takže proč ne.


Tady je všechno a ještě spousta navíc. Výborný příběh, napětí, akce, cestování časem, Kolíkovy uzenky a samozřejmě humor ve všech podobách. Chybí tu teda Elániovi přátelé z hlídky, ale jejich předchůdci nejsou o nic horší.


Tak to byla opravdu zajímavá kniha. I když jsem pointu tušil, stejně šlo o nevšední zážitek. A jedno vím jistě, tuhle knížku si dám někdy ještě jednou.


Dalo by se říct, že je to zbytečně dlouhá kniha na to, jak málo se v ní toho odehrává. Ale na druhé straně by bylo škoda každého slova, které by v ní nebylo napsáno. Krásný popis přátelství bez zbytečného patosu a frází. Četl jsem na gymplu a i teď, po čtvrt století, je to pořád první liga.


Tvrdá obžaloba komunismu plná smrtící ironie, šokujících detailů a hlubokého vhledu do problematiky, kterou si může dovolit jenom ten, kdo to skutečně zažil. I přes svou délku by to měla být povinná četba. Minimálně pro ty, co hrůzy Sovětského svazu v 1. polovině 20 století bagatelizují a podceňují. Solženicyn svým jednoduchým jazykem sděluje tak závažné věci, až z toho mrazí. Přitom zůstává lidským a nad věcí a občas pustí ke slovu i humor. Samozřejmě černý. A pár citátů:
Srdce obrůstá pýchou jako prase žrádlem.
Kdyby to bylo tak jednoduché! - že kdesi jsou lidé, kteří ve zlém úmyslu páchají černé skutky, a že je třeba je jen rozeznat od ostatních a zničit. Avšak čára, jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka. A kdo zničí kousek vlastního srdce?
Požehnaná nejsou vítězství ve válkách, nýbrž porážky. Vítězství jsou zapotřebí vládám, porážky - lidu. Po vítězstvích se touží po dalších vítězstvích, po porážce se touží po svobodě.
My jsme si totiž zvykli rozumět statečnosti jen vojenskou statečnost, jen tu, jež zvoní řády. Zapomněli jsme na jinou statečnost - na občanskou - a jen té, jen té je zapotřebí naší společnosti.
Chcete abych vám teď vyklopil, co je v životě nejdůležitější, v čem spočívá veškerá jeho záhada? Nehoňte se za přeludy, za majetkem, za tituly: toho dosáhnete po desítkách let, zaplatíte za to nervy a přijdete o to za jedinou noc. Žijte s vyrovnanou převahou na životem - nebojte se neštěstí, nežeňte se za štěstím.


Před lety moje první setkání se Solženicynem, které mě hodně zasáhlo. Další následovalo Souostroví Gulag, které mě dostalo do kolen. Tyto knížky nesmí být zapomenuté.
Další povídky také skvělé, spisovatelův jazyk je krásně jednoduchý a přitom hlubší než filozofické pojednání.


Tohle dobrodružství mě opravdu uchvátilo, hned jdu na druhý díl. Jestli to má být historický román nebo fantasy neřeším, protože se to hlavně dobře čte a člověk se i přiučí něco z historie. Sapkowski na vrcholu!


Geniální kniha a nic než kult. Četl jsem snad tisíckrát a vždy objevím něco nového, nějaký vtípek ukrytý uprostřed souvětí. Viděl jsem film, sehnal si TV sérii, dokonce jsem kdesi objevil i rozhlasovou hru s Lábusem v jedné z hlavních rolí. Ale toto vydání je nepřekonatelné. Mám i pozdější , ale tento překlad je prostě lepší. Pro milovníky humoru nebo sci-fi je to povinnost.


Taková postapo pro děti, kde jsme si té první apokalypsy ani nevšimli. A už se připravuje druhá apokalypsa, které si také nevšimneme, prostě se jen jeden starý obchoďák zbourá. A byť jde o knihu pro děti, myšlenky o náboženství a fanatismu, ale i o různém pohledu na svět podle toho, kde žijeme, dětem určitě neuškodí. Naopak!
