MayB2 komentáře u knih
Oproti prvním dílům je tu více historických událostí a souvislostí, ale ani o dobrodružství není nouze.
Když jsme nevěděli, co si v knihovně půjčit, sáhlo se po něčem z edice KOD. Romantické dobrodružství, jak má být.
Nejlepší kniha z celé trilogie. Absurdita doby znásobená naivním pohledem malé holčičky...
Silný příběh. Možná trochu moc postav ve snaze zmínit co nejvíce osob.
Mrzí mě, že nakladatelství odfláklo korektury, je tam hodně překlepů nebo chybějící slova.
Anotace Kosmasu je dost mimo, neboť popisuje děj filmu, který sice z knihy vychází, ale třeba jména postav jsou úplně jiná.
Ačkoliv už jsme doma měli dvě různá vydání, to s ilustracemi Adolfa Borna jsem musela mít!
Nenáročné čtení; co mě štve, je, že autorka dokáže na jednu stránku dostat i pět reklam na různé značkové zboží. Není to pak spíš reklamní brožura s příběhem?
Copak je tohle za nový žánr? Thriller pro ženy? Zvědavá, jak to dopadne, jsem byla, ale jinak je to literární bída.
Rozhodně zajímavější výtvarně než textově.
Jazykové hříčky, to je moje. Ale příběh se mi zdál příliš násilně sestavovaný.
V podstatě příšerně nepříjemná kniha, do které jsem se musela nutit. Všechny ty podivné postavy, kdy skoro není rozdíl mezi pacienty a členy rodiny...
Docela dobré, ale nechytlo mě to. Asi ten dokumentární tón, možná ta nejednoznačnost, co se vlastně stalo.
Od děje jsem očekávala víc, ale prostředí je popsané velice hezky.
Úvodní povídky šly přečíst docela lehce, ale románová část mi dala zabrat. Kvůli prolínání časových rovin jsem v tom měla docela guláš a hlavně si nepamatovala, co kdo dělal či řekl někdy před padesáti stránkami. V polovičce to bylo hodně rozvleklé, konec zrychlil a najednou byl konec.
Labužnická pocta? Eh? Pořád jsem čekala, že se to rozjede, že to nabere hloubku, ale je to takové plytké broděníčko mezi množstvím postav, které jsem si nijak neoblíbila. A líbil se mi víc ten sentimentální konec před tím úplně konečným koncem, který se mi jevil hodně cynický.
První dvě povídky mě nechytly, ale u Alkoholické povídky a Příběhu o básni jsem se dobře bavila. Smích a zoufalství.
Námět se mi moc líbil; nevím proč, čtení bylo dost namáhavé a pomalé. V druhém příběhu zbytečně zdržovala linka o životě vypravěče.
Zajímavější než samotný, otravně chaotický text, mi připadaly některé použité citáty. Nejvíc mi to připomíná texty z katalogu Ikea.
Nejlépe napsaná mi připadala první násilnická část. Prostě Nikolajovi tu proměnu nevěřím. A moc jsem se nenasmála.