mdracek komentáře u knih
Hezky napsaná kniha, přesně vykreslující jak to funguje ve zdravotnictví. Jako medička to můžu ohodnotit. Vtipné historky vyvažuje pár smutných, ale naprosto reálných situací z praxe začínajícího lékaře.
Skvělá kniha, zasmála jsem se.
Velice originální myšlenka o světové apokalypse, a také moje první kniha od Karla Čapka. Dokonale vystihl vývoj a reakci lidí na problém tohoto typu, až neuvěřitelně přesně to dokázal domyslet do důsledků. Věřím, že se stane jedním z mých oblíbených autorů...
Často jsem slýchala, že Milan Kundera je náš největší současný spisovatel, a že bych si od něj tudíž, jako náruživá čtenářka, měla něco přečíst. Vybrala jsem si jeho asi neznámější knihu - Žert.
Zpočátku jsem měla problém vžít se do doby ovládané socialismem, schůzemi a kádrovými posudky, avšak od okamžiku Ludvíkovy pohlednice na stranické soustředění s dnes již ikonickými větami ,,Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí! Ať žije Trockij!" mě děj knihy doslova pohltil. Lucie, s její ztrátou víry v pravou duševní i tělesnou lásku, mi bylo upřímně líto, a Jaroslav, s jeho tradicemi a Jízdou králů, mne naopak příliš neoslovil. S postavou Ludvíka Jahna jsem se ale dlouho nedokázala ztotožnit, v rozhodujícím okamžiku s Helenou jsem jím byla přímo znechucena. Závěr knihy potom poněkud opravil můj pohled na jeho charakter - když jsem vzala v úvahu, co všechno prožil, a jak se k němu strana, nebo lidé jako Zemánek či Markéta zachovali, nemůžu se jeho povaze již déle divit...
Cesta tří mužů a psa Montmorencyho po Temži plná skvělých a vtipných příhod, které se jim staly cestou, nebo již před ní. Klasický anglický humor, který vždy potěší, doplněný pár historickými daty. Sem tam byla nějaká hluchá místa, ty však vynahradily situace typu "Nahlížení do domácího lékaře".
Musím uznat, že má tato báseň některé geniálně napsané části, Máchovy oxymoróny už asi navždy zůstanou těmi nejlepšími. Na druhou stranu má dílo pár slabých míst - ale co je nemá, že. Můj gymnaziální profesor na Máchu i jeho Máj stále pěje chvalozpěvy, a já po jeho přečtení musím přiznat, že je to vážně velmi nadčasové a celkově prostě skvělé dílo...
Knihu o nadvládě prasat jsem přečetla na jeden zátah asi za dvě hodiny, příběh mě velmi pohltil a musela jsem to prostě dočíst do konce. Orwell velmi dobře, přímo nadčasově odhadl vývoj totalitních režimů po válce a dokonale příběh přeměnil v bajku a anti-bajku zároveň...
Po letech pauzy od přečtení Policie jsem se k Harryho vrátila, a přestože zpočátku jsem měla trosku chaos v tom kdo je kdo, příběh plynul bez překážek a Nesbo opět nezklamal.
(SPOILER) Pokračujeme rovnou tam, kde jsme minule skončili. Ciri s partou lapků, Yennefer řeší politiku a Geralt, rytíř z Rivie, putuje na Jih.
Sousta vtipných momentů a dialogů, nejvíc mě bavil Regis a závěr knihy.
Náhled na dospívání dvou nejlepších kamarádek, do jehož čtení jsem se zpočátku nemohla začíst, ale postupně mě život v neapolské periferii vtáhl do děje a už se moc těším na další díl.
V mnohých situacích se člověk najde, ukazuje to jak pěkné chvíle, tak i momenty překvapení a zjištění, že někdy i zdánlivým přátelům se nedá věřit. Prostě láska, zrada, nenávist, radost a smích, mělo to všechno.
Docela jsem se toho bála, další díly zřídkakdy dosahují kvalit původních románů. Druhý díl Medvědína ale vůbec nezklamal. Naopak, možná byl dokonce ještě o něco lepší.
Babičku nám jako dětem předhazovali už na základní škole jako "nejlepší českou knihu, která se každému líbí", a proto jsem si ji dlouho nechtěla přečíst. Nedávno jsem se však rozhodla podívat se na to, jaká ta kniha doopravdy je. A byla jsem mile překvapena.
Ze všech tří knih snad nejvtipnější! Ano, autor se opakuje a píše pořád stejně, ale to se dá dopředu čekat. Mě kniha ohromně bavila a mrzelo mě, že je tak krátká.
Přestože je to jen krátká novela, vyvolala ve mě kniha mnoho různých pocitů. Skvěle vyjádřená hloubka citu, který k sobě chovají dva mladí lidé, kteří ještě nepoznali lásku, je navíc umocněna tušením, že jejich štěstí nepotrvá dlouho.
Velice drsný příběh, který opravdu snad v každém čtenáři musí zanechat rozporuplný dojem. Popsaná krajina, plná vřesovišť, močálů a deště, umocňuje temnou atmosféru příběhu. Heathcliff je velmi komplikovaný literární hrdina, jehož osud se nám odkrývá postupně, retrospektivně. Na konci knihy už šlo snadno pochopit, proč je tak zlý a krutý. Jeho pomsta v sobě zrcadlila dávnou křivdu z dětství, která mu postupně, když mu vzali jedinou osobu kterou kdy miloval, rozervala duši...
Po dočtení této knihy jsem si poprvé v životě dokázala představit, jak těžký musel být život ve válečné době. Fakt, že je kniha psaná z pohledu německého vojáka, jsem si uvědomila až asi po 30 stránkách. Utrpení, pocity a ztráty vojáků Remarque dokázal zachytit s mistrovstvím skvělého spisovatele, přestože je tohle jeho první kniha. Vypráví tu vlastně svůj vlastní příběh, dokonale zachycující trnitou cestu časem 1. světové války, jen s o něco horším a mnohem dojemnějším zakončením.
Asi první kniha od českého autora, u které jsem se smála nahlas. Vtipné situace vyvolané charaktery postav a prostředím zámku Kostka, včetně navážení se do knížete Schwarzenberga s Helenkou Vondráčkovou, tvoří skvělou knihu na předvánoční odlehčení situace a únik od shánění dárků (alespoň v mém případě). Těším se na čtení 2. dílu!
Přestože mě od čtení této knihy všichni spíše odrazovali, jsem neskonale vděčná, že jsem si ji přečetla. Tohle naprosto geniální dílo je podle mně snad nejlepší vylíčení myšlenkových pochodů člověka se špatným svědomím! Raskolnikovův svérázný pohled na spáchání zločinu, a hlavně jeho podivínské myšlenky, mně naprosto uchvátily.
A nejkrásnější byl konec románu - epilog dodal tomu skvělému dílu dokonalou tečku, díky které považuji Dostojevského za jednoho z nejskvělejších a hlavně neuvěřitelně bystrých autorů.
Krásně napsaný dojemný příběh, který potvrzuje, že člověk dokáže téměř všechno - jen musí chtít. Vlastně je to jednoduchý krátký příběh, ale zanechá nezapomenutelnou stopu v srdci každého čtenáře...
Hlavní myšlenka knihy byla velice zajímavá a propracovaná, ale příběh mi místy přišel takový strnulý, nebyl v něm žádný velký dějový pokrok. Kniha mi hned od začátku hrozně připomínala Orwellův román 1984. Vypravěč vypráví v -ich formě, je to mladý muž okolo 30 let v Londýně, a ta spousta myšlenkových úvah se přímo nabízí k porovnání. Tím nechci říct, že by se autor snažil čerpat z jiné knihy - to určitě ne. Ale já osobně se prostě nemohu ubránit srovnání.
V každém případě je to však velmi dobře promyšlený a napsaný příběh, takové klasické sci-fi...
Z počátku jsem měla problém se začíst, ale po zhruba 100 stranách se dej rozjel a nakonec jsem rada ze jsem to nevzdala a dočetla to. Několik zajímavých myšlenek a silné tema, myslím ze by to však mohlo mít lépe propracovaný závěr.